Obsah,


Kdo se kloní hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu.


Hormony

Napsáno dne: 05. 06. 2011

Hormony

Zaostřeno na hormon, Ghrelin, hormon zodpovědný za pocit hladu, Ach ty hormony, Člověk v síti zpětných vazeb, Co a kdy – orgánové hodiny, Zrcadlo naší duše, Vitamin B12, Síla hormonů, Cholesterol, Jídelníček, Chronobiologie, Ukradená láska

Co zajímavého v článku najdete?

Zaostřeno na hormon

Snad každý žák sedmé třídy základní školy ví, že naše tělo produkuje jiné hormony než je tomu u našich protějšků – a proto jsou mezi námi jisté rozdíly. Všechny hormony, mužské i ženské, mají podobnou chemickou strukturu, lišící se relativně málo. Vznikají v pohlavních žlázách i nadledvinkách, a jejich sekrece je regulována příslušnými centry v mozku – hypotalamu a hypofýze. Nám vládnou estrogeny a gestageny, mužům testosteron, muži i ženy však obvykle mají i stopové množství hormonů svých drahých poloviček.

A co s námi dovedou hormony natropit?

Až do puberty zhola nic. Pak se však začnou dít nevídané věci: naše tělo se zaobluje, tělesný růst se zastavuje, objeví se první měsíčky, a vše, čemu se říká sekundární pohlavní znaky. Zatímco se z dívky stáváme ženou a rosteme do krásy, což je veskrze příjemná záležitost, ne ze všeho máme vždycky radost. Například, pokud máme v genech sklony k vyššímu ukládání tuků, budeme se muset časem začít hlídat. Nemusí to být hned, ale s přibývajícími lety klesá náš bazální metabolismus – proto pokud nechceme dosáhnout kyprých postav většiny našich matek, musíme svůj metabolismus znát a vědět, co si můžeme dovolit i jak zdravě vykompenzovat případné hříchy ve stravě. A protože v dávných dobách přežívali hladomory a jiné katastrofy spíše ti tlustí díky svým zásobám a schopnosti ukládat tuky, máme coby jejich potomci na čem pracovat po celý život.

Drastické změny se odehrávají během těhotenství a porodu, kdy vzrůstají koncentrace hormonů v těle až tisícinásobně, přechodně působí i další hormony, vytvářené specificky v těhotenství. Těhotná žena vytvoří během této doby daleko více hormonů, než bezdětná za celý život. Udržet si váhu, resp. znovu získat svou postavu nemusí být vždy lehkou záležitostí. A když produkce hormonů v klimakteriu vyhasne, ke klidu to rozhodně nenabádá: mnohé z těch, které neztloustly doposud, mají s tím co dělat nyní.

Řeč o hormonech však neznamená jen starosti s kily navíc. Máme také „své dny“. Zatímco pro část z nás nepředstavují žádný problém ani omezení v tréninku, jiné musí buďto přibrzdit, nebo několik dní úplně vynechat. Měly bychom na to při přípravě tréninkových plánů myslet a plánovaný odpočinek zařadit raději na naše horší dny. Pro ty, co opravdu trpí, je snad nějaká naděje v tom, že po porodu se to může změnit. Je však potřebné myslet i na jiný problém, například endometriózu, kdy se ostrůvky děložní tkáně vytvoří jinde v těle a prodělávají stejné změny jako sliznice dělohy při pravidelném měsíčním krvácení. A protože během tohoto týdne ztrácíme poměrně dost železa, které však pro tvorbu červených krvinek důležitých pro vytrvalostní výkony opravdu potřebujeme, je často třeba železo doplnit, případně kombinovat s přírodními prostředky, například mladým ječmenem. Pokud to se snižováním váhy přeženeme až do pásma podváhy, může být menstruace nepravidelná nebo zcela zmizet – a to představuje vážné riziko!

Ghrelin, hormon zodpovědný za pocit hladu

Ano, pocit hladu je opravdu zprostředkován hormonálně. Ačkoli mechanismy vedoucí k pocitům hladu, sytosti a uspokojení z jídla jsou velmi složité, je beze všech pochybností, že jsou výrazně ovlivňovány hormonálně. Mezi nejvýznamnější takové hormony patří ghrelin, hormon bílkovinné povahy vytvářený v zažívacím traktu člověka. Ghrelin se nazývá proto, že stimuluje sekreci růstového hormonu (anglicky GH, growth hormone).

Podle nejnovější studie zveřejněné v časopise Metabolism má ghrelin zřejmě klíčovou roli v regulaci pocitu hladu. V této práci podávali lékaři dobrovolníkům infúze tohoto hormonu a sledovali pomocí nukleární magnetické rezonance odpověď mozkových center na podněty související s příjmem potravy. Jedinci léčení ghrelinem měli podstatně vyšší aktivaci mozkových center související s příjmem potravy a současně také podstatně větší pocit hladu ve srovnání s kontrolní skupinou, která dostávala pouze placebo. Zdá se, že terapeutické ovlivnění tvorby ghrelin by mohlo být jedním z možných nástrojů v léčbě obezity.

Ach ty hormony

Je nejvyšší čas vysvětlit, co to vlastně hormon je. Klasická definice praví, že hormon je chemická látka signální povahy, produkovaná žlázou s vnitřní sekrecí do krevního oběhu a ovlivňující metabolismus cílové tkáně nebo tkání. Hmmm, co teď s tím?

Tahle poněkud vousatá teorie vychází ze západní představy, že tělo je cosi skupenství tuhého, v něm kolují jakési tekutiny. V takovémto pevném těle se signály přenáší dvojím způsobem. Pomocí nervů nebo oběžníkovým systémem, který zajišťují právě hormony a žlázy s vnitřní sekrecí. Žlázy vyprodukují do krve látku, která je jako oběžník distribuována krevním oběhem do celého těla. Orgány, jimž informace přenášená oběžníkem přísluší, si tento zachytí a podle něj se zachovají. Podle této definice bylo také možno vytvořit i logické dvojice hormon-žláza a někdy též hormon-cílový orgán.

Na základě tohoto schématu se bádalo a bádalo – aby se zjistilo, že je všechno trochu jinak. Nervy zrádně narušily čistotu teorie o elektrickém přenosu, protože signál, který přenášejí, poněkud připomíná elektrický impuls pouze po délce nervu. V „interface“ nerv-nerv nebo nerv-sval je přenos opět realizován signální látkou, která je u některých typů nervů chemicky totožná s hormonem. Nevylučuje se ovšem do celého oběhu, ale pouze do oblasti „interface“. Navíc není produkována specializovanou žlázou a proto není v tomto případě hormonem, ale takzvaným neurotransmiterem. Poté se prokázalo, že i střevní buňky produkují hormony, z nichž většina se opět nedostane do krevního oběhu, ale slouží pouze ke komunikaci s buňkami okolí. Stejně se chovají třeba i bílé krvinky. Tyto látky opět nesplňují všechny body definice hormonů a tak se jim začalo říkat tkáňové působky.

Korunu tomu nasadil mozek. Ten funguje částečně jako složitý integrovaný obvod – to jest „na elektriku“, zároveň ale uvnitř komunikuje pomocí obrovského množství různých signálních látek, jak s oblastní, tak celomozkovou platností a navíc ještě mnohé z těchto signálů vypouští do krevního oběhu jako hormony…

Takže co to tedy ten hormon je?!? Prostě látka vylučovaná do krve, hormonem nazývaná (no to ses teda vyznamenal! ˘ ) Protože hormonů je dnes již známo mnoho a hranice je jak vidno neostrá a já se rozhodně necítím být povolaný psát učebnici fyziologie, zaměříme se jen na ty, které považuji za pro cyklistu přinejmenším zajímavé. Před tím vás ještě čeká něco teorie (koho teorie nebaví, může rovnou skočit na jednotlivé hormony a k teorii se – doufám – ještě vrátí).

Není hormonu bez receptoru

Možná vás taková otázka už napadlo jak je to možné, že tenhle chlap má vlasů plnou hlavu a svaly jak kulturista a jeho soused na hlavě solidní letišťátko pro letku vrtulníků a ramena jak sešlapanej rejč? Vždyť se přece říká, že kdo má pleš, má vysokou hladinu mužskejch hormonů a po těch přece rostou svaly, ne?“

Odpověď na tuto, ale i některé jiné je zakleta ve spolupráci hormonů a jejich receptorů.Začátek cesty molekuly látky zvané hormon organismem jsem už nakousl – vzniká v takzvané žláze s vnitřní sekrecí – nadledvině, štítné žláze, slinivce břišní či třeba varleti. Je vyplavena do krve a cestuje – zřejmě zcela náhodně, i když zrovna tohle není v těle zřejmě nikdy zcela jisté.

Na svém povrchu má speciální zařízení – receptory – určené k zachycení a zřejmě i přitažení našich vnitřních oběžníků. K popisu těchto receptorů se dobře hodí přirovnání k zámku a klíči. Molekula hormonu zapadne do molekuly receptoru jako klíč do zámku.

Zatím to vypadá jednoduše – jeden hormon, jeden receptor, jedna informace a jedna reakce na ní. Jak si vysvětlit tu nespočetnou škálu různých reakcí, ke kterým na hormonální podněty v našem těle fakticky dochází?

Nespočetná variabilita je ale v receptorech, a to v jejich vnějších příjmových, i vnitřních výkonných částech. Různé tkáně mohou mít stejnou příjmovou část, ale úplně jinou výkonnou část. A tak svaly rostou a vlasy padají. Dokonce se zdá, že i buňky jinak stejného typu se mohou ve své výbavě podle místa svého pobytu. Proto někomu nevyplešne nic a dalšímu nějaká část.

Člověk v síti zpětných vazeb

Náš život je tak důkladně protkán sítí zpětných vazeb, že si jejich důležitost už ani neuvědomujeme. A přitom jsme slyšeli už jako děti ještě ne školou povinné, že kdybychom nedostali za to rozbité okno řemenem dnes, budeme za pár let vykrádat trafiky. Naše tělo je příliš složitý a jemný mechanismus, než aby si podobný binčík mohlo dovolit a tak má zpětné vazby úplně na všechno. Hormony nejsou výjimkou. Jednu takovou zpětnou vazbu tvoří vlastně už poměr kolujícího aktivního hormonu a množství receptorů na povrchu buněk, jak jsme si ho popsali v předchozích odstavcích. Orgány mají nějakým způsobem zakódovanou vlastní představu o svém chodu. Pokud se přísun molekul hormonů na receptory dlouhodobě vymyká této představě, prostě sníží či zvýší počet receptorů a jsou tak říkajíc na svém. Příkladem je třeba návyk u narkomanů – k dosažení žádaného efektu musí neustále zvyšovat dávku, jelikož mozek se přísunu drogy brání mimo jiné i snižováním počtu receptorů pro ni.

Další příklad zpětné vazby znáte z kapitoly o hladině krevního cukru. Inzulín udržuje stálou hladinu krevního cukru tím, že zvětšuje nebo zmenšuje rychlost jeho spotřeby. Čím vyšší hladina cukru, tím více je produkováno inzulínu a tím větší je spotřeba krevní ho cukru a naopak – čím nižší glykémie, tím nižší inzulinémie a tím nižší spotřeba.

Mnoho hormonů je řízeno trochu komplikovaněji. Je tomu tak v případě hormonů, do jejichž pravomocí se cítí být oprávněn zasahovat mozek. V tom okamžiku přichází na scénu takzvaná hypothalamo-hypofyzární osa. Hypothalamus je jedna z starších součástí mozku, zabývající se mimo jiné také takzvanými vegetativními funkcemi. Hypofýza, česky podvěsek mozkový, je drobná žlázka, připojená na ani ne půlcentimetrové štopce pod hypothalamem.

Produkuje ovšem velký počet kontrolních hormonů, řídících naprosto zásadní pochody v celém těle. Člověku by se zdálo jednoduché a naprosto přirozené natáhnout kvůli řízení funkce hypofýzy skrzeva tu šťopku nějaký ten drát – nerv – a řídit tím podvěsek tak nějak přímo Pro každý hormon, produkovaný v podvěsku má jeden, někdy dokonce dva, regulační, syntetizované v hypothalamu.

Aby složitostem nebyl konec, ani hormony produkované vlastní hypofýzou nemají přímý „exekutivní“ charakter, ale jsou jen dalšími poslíčky. Jejich hladina řídí chod dalších žláz s vnitřní sekrecí a ty teprve konkrétní tělesnou funkci. Živé organismy tedy dávno před námi vymyslely princip několikastupňové podřízenosti.

Hormon s tak složitou kontrolou neřídí žádnou veličinu, kterou by tělo dokázalo měřit tak snadno, jako třeba hladinu cukru, ale nějaký komplexní děj. Příkladem je testosteron. Tělo nezná žádnou veličinu, do níž by mohlo shrnout všechny efekty testosteronu a tak kontroluje prostě přímo jeho hladinu. Kontrolorem je hypofýza. Měří hladinu testosteronu v krvi a jeho produkci ovládá takzvaným luteinizačním hormonem (LH). Snížení testosteronu pod úroveň, kterou považuje hypofýza za optimální, znamená zvýšení LH a naopak.

Co a kdy – orgánové hodiny

Půlnoc: Zatímco si blaženě spíme, dostává signál pokožka na hlavě, aby stimulovala růst vlasů. Právě tehdy je totiž vylučován v nejvyšší míře růstový hormon STH. Vlasy nám povyrostou o 0,35 mm za den. Půlnoc napjatě očekávají i těhotné ženy. Právě tehdy se uvolňuje nejvíce hormonu progesteronu a ženy dostanou většinou porodní bolesti.

1 hodina: Kritický okamžik nastává pro lidi nemocné dnou. Koncentrace močových kyselin v krvi a ostatních tělesných tekutinách je totiž nejvyšší za celých 24 hodin.

2 hodiny: Dobře, že máme hormon vasopressin. Stará se totiž o zadržování vody v organismu, a tak se nepřímo postará i o to, abychom se v noci nepomočili, a potlačí i potřebu jít na záchod.

3 hodiny: Nejhorší doba pro astmatiky je tady. Příčinou je fakt, že adrenalin a záněty potlačující hormony jsou na nejnižší hladině. Zužují se dýchací cesty. Tělo také produkuje nejvíce látky způsobující křeče – histaminu. Proto je třeba, aby si nemocní vzali před spaním své léky, pomáhá také vitamin B a C.

4 hodiny: Kritický okamžik pro život. Právě teď dosáhl krevní tlak minima. Tělo dostává nejméně kyslíku a potravin, takže může dojít k selhání nemocného orgánu.

5 hodin: Jste příliš unavení, než abyste vstávali? Nedivte se, spací hormon melatonin právě teď zaplavuje vaše tělo nejvíce.

6 hodin: Tělo dostává signály pro start do nového dne. Vylučují se hormony, které zrychlují srdeční tep a zvedá se krevní tlak. Léky proti vysokému krevnímu tlaku působí nejlépe právě teď. Páry, které si přejí dítě, mají o této hodině ideální šanci, nejlépe v 5. 54 minut!

7 hodin: Těžká doba pro revmatiky. Hormony, které se starají o klidnění zánětů, jsou právě nyní na své nejnižší hodnotě.

8 hodin: Krevní tlak a tep se stále zvyšují, do těla je vylučován stresový hormon cortisol. Hrozí nebezpečí infarktu a migrenikům právě teď hrozí, že propukne záchvat.

9 hodin: Trávicí trakt jede naplno. Je ideální čas na pořádnou snídani, která zásobí tělo živinami a vitamíny.

10 hodin: Mozek vykazuje velkou aktivitu, nejvíc ale funguje krátkodobá paměť. Nastává vhodná doba na konference a zkoušky. Aktivnější během dne již nebudeme.

11 hodin: Imunitní systém se přebudovává, a tak začíná slábnout. A to je největší šance pro viry a bakterie. Kolem jedenácté dopoledně se proto určitě vyhněte přeplněným čekárnám nemocných lidí.

12 hodin: Krevní tlak je na svém maximu a hrozí nebezpečí infarktu. Je ten správný čas udělat si pauzu a projít se na čerstvém vzduchu. Pacienti s vysokým krevním tlakem by neměli zatěžovat organismus tučnými jídly a alkoholem.

13 hodin: Tělo „přeřazuje“ na nižší stupeň, chystá se trávení snídaně. Právě v této době je nejvyšší vylučování moči, a proto možná častěji běháte na záchod.

14 hodin: Kvůli procesu trávení cítíme pokles energie. Potřebujeme siestu. Právě v této době proto na silnicích dochází k nejvíce nehodám.

15 hodin: Chcete si trhat obočí? Zajít k zubaři? Tak toto je ideální hodina. Díky nejvyšší hodnotě vylučování endorfinu jsme citliví o něco méně. Je to jako kdybychom si vzali lék proti bolesti.

16 hodin: Ideální doba na kurz cizího jazyka a trénování slovíček. Právě v této chvíli totiž funguje nejlépe dlouhodobá paměť.

17 hodin: Pokud chcete něco dělat manuálně, vyhraďte si na to čas v pět odpoledne. Vědci zjistili, že v této chvíli máme nejpevnější stisk ruky!

18 hodin: Tělo je unavené. Klesá puls a krevní tlak. Máte chuť na skleničku? Nechte si ji zajít. V této době jsou játra nejméně prokrvena a měla by velké problémy s odbouráváním alkoholu.

19 hodin: Ideální chvíle na večeři. Naše chuťové a čichové buňky pracují naplno, takže si jídlo vychutnáme.

20 hodin: Ten, kdo trpí pálením žáhy, by si měl právě teď vzít léky. Produkce žaludečních kyselin je totiž na svém maximu. Také je to ideální doba pro užití léků na revma.

21 hodin: A tohle je hodina požitků! Kdo má chuť na skleničku, měl by si ji dát v devět večer! Jaterní enzymy odbourávající alkohol jsou na nejvyšší hodnotě. Také smysly jsou nejaktivnější díky ústupu adrenalinu. A nejlépe uděláte, když si při „skleničce“ vychutnáte dobrou knihu nebo film.

22 hodin: Imunitní systém je na vrcholu. Měli bychom zapomenout na jakékoliv akce. Právě v tuto chvíli je naše citlivost na bolest největší.

23 hodin: Doba vhodná k usínání. Vysoká hodnota „spacího hormonu“ melatoninu nám dává pocit únavy. Lidé označovaní za noční ptáky mají však tuto dobu posunutou o tři hodiny později.

Zrcadlo naší duše

Všichni dobře znáte ten pocit, kdy se podíváte do zrcadla a obraz, který vidíte se vám nemusí vždy zcela líbít. Někdy vám to sluší o trochu více, někdy naopak o něco méně. Sami k sobě pak býváte ale daleko kritičtější než je opravdu nutné.

Vidíme pouze oteklé oči po probdělé noci, podrážděnou pleť, popraskané rty, zničené vlasy … a se slovy, že lepší už to asi nebude odcházíme ke svým denním povinnostem.

Na druhou stranu naše okolí tak kritické není, naopak naše “nedokonalosti” většinou ani nevidí. Jak je to ale možné? Vnímání sama sebe je složitý proces a ve většině případů je spojeno s naší psychikou. Pokud se cítíme mizerně, nemáme náludu a nic se nám nedaří, pak není divu, že ani obraz v zrcadle nás zrovna nepotěší. A na druhou stranu, pokud nejsme spokojeni se svým vzhledem, odráží se naše nespokojenost i v chování. Je to začarováný kruh.

Uspěchaná doba nás nutí být neustále pod tlakem, jsme ve stresu, často přecitlivělí a nervózní, a kdo není dokonalý zkrátka není IN. Není divu, že najít znovu cestu k harmanii nás stojí mnoho sil.

S úsměvem jde všechno lépe

Že s úsměvem jde všechno lépe slýcháme snad už od kolébky a ne nadarmo. V mnoha studiích bylo prokázáno, že úsměv a pozitivní přístup může dělat doslova divy. Zvláště pak u nemocných pacientů. Když se usmíváme, máme radost a jsme veselí, naše tělo produkuje hormon zvaný endorfin neboli hormon štěstí.

Nezapomínejte na své koníčky

Čím jsme starší, tím více máme starostí,a tím méně se věnujeme koníčkům, které nás baví. Většinou se vymlouváme na nedostatek času a když už ten čas máme, jsme většinou unavení, než abychom něco dělali. Je to škoda, pokud se člověk věnuje svým zájmům, dělá činnost, která ho baví a nevědomky zapomíná na všechny trable. Můžete sportovat, malovat, péct, chodit do divadla, .. udělejte si čas na to, co vás baví.

Relaxujte

Relaxací máme na mysli záměrné uvolnění v psychické nebo fyzické oblasti, neboli činnost, při které si odpočineme. Někdo relaxuje četbou hezké knížky, jiný si dopřává dlouhé koupele, nebo procházky v parky. Možností je celá řada, důležité ale je, abychom se alespoň na chvíli odpoutali od všech problémů a starostí.

Stačí 15 minut denně, kdy doslova “vypneme” a necháme myšlenky jen tak proudit. I když se to zdá, jako ta nejjednodušší věc na světě, je hodně lidí, kteří opravdu relaxovat neumějí, většinou se jedná o případ tzv. workoholiků.

Udělejte si radost

Po dlouhém těžkém dni se nezapomeňte řádně odměnit. Nemusíte zrovna vykoupit nákupní středisko, ale udělejte si radost aspoň nějakou drobností. Odměňte se dobrou večeří, kupte si květiny, podívejte se na hezký film. Postupně si na to zvyknete a podvědomě se budeme vždy na něco těšit.

Mějte se rádi

Vypěstujte si vztah sama k sobě. Mějte se ráda taková jaká jste, se svými přednostmi i nedostatky. Pokud totiž chcete, aby vás ostatní měli rádi, musíte začít u sebe.

Vitamin B12

Určitě nejpodivuhodnějším vitaminem je vitamin B12. Potřebujeme z něj jen asi 3 miliontiny gramu za den, za rok tedy jen 1 tisícinu gramu a za celý život právě tolik, kolik váží jedno zrnko obilí. Přesto všechno je našich 70 bilionů tělesných buněk bohatě zásobeno molekulami vitaminu.n tamin je obsažen je v potravinách ze zvířat, tj. mase, mléce, sýrech. Vegetariáni se musí proto bezpodmínečně postarat o zásobování vitamínem B12.

V našem obilí je však sotva nalezeme životaschopné. Vitamin B12 je jediným vitaminem, nebo vůbec jedinou živinou obsahující pro náš život nepostradatelný kobalt.

Pokud nepoznáme za včas nedostatek vitaminu B12 – jak se dosti často stává – mohou se vyvinout těžké psychické poruchy, jako například roztroušená skleróza, těžké nervové onemocnění, při němž se rozpadá myelinová ochranná vrstva nervových buněk.

Vede to k ochrnutí a konečně ke smrti. Je podivuhodné, že biolátka, které potřebujeme jen mikroskopicky drobné množství, má tak dynamický účinek v našem organismu.

Vitamin B12 je neskonale explozivnější než nejsilnější vodíková bomba. Vitamin B12 je velmi komplexní, rozvětvenou molekulou. V jeho centru sídlí záhadným způsobem osamělý iont kobaltu.

Nikdy se nedozvíme, jaký dala příroda před miliony let podnět, aby se stopový prvek kobalt zabudoval do tohoto vitaminu, a tím také do buněk zvířat a později do lidských buněk.

V člověku a zvířeti má kobalt jen jedinou funkci, a sice urdžovat pohromadě kolosální útvar molekuly B12. V metabolismu nemá kobalt významnější úlohu. Mnoho psychicky zatížených lidí neví nic o tom, jak rychle by si mohli vylepšit svůj život – vybudováním optimální koncentrace vitaminu B12.

Stačí jíst jeden týden každý den 1 kg syrových, nebo polosyrových jater, nebo užíván vitamin v tabletové formě – může to způsobit pravý zázrak. Vitamin B12 vyčistí tělo rychle od mentálních problémů, vymete organismu únavu, zoufalost, strach, žal nebo depresivní nálady. Při permanentním nedostatku vitaminu B12 trvá 3 – 6 let, než se projeví první známky nedostatku.

Koho již ráno při stávání tlačí chmury a strosti, kdo je nervózní a podrážděný, může poděkovat za psychickou labilitu chybné výživě po dobu několika let. Nervová buňka potřebuje vitamin nutně, aby mohla spolupůsobit buď na bílkovinné, nebo na tukové struktuře myelinové vrstvy. Bez vitaminu B12 je myelin rozbouráván, ochranná vrstva kolem nervové buňky postupně odlupuje.

Jsme nervózní a brzy se objeví hrozivé symptomy v končetinách, pocit tuposti, svědění a první projevy ochrnutí. Podle nových poznatků vede nedostatek vitaminu B12 k úbytku karnitinu, takzvanému kvazivitaminu.

Tato látka loví molekuly tuku v krvi a transportuje je do mitochondrií, spalovacích kamen buňky, k oxidaci, tedy k získávání energie. Bez karnitinu zůstává hladina lipidů v krvi vysoká, protože tuk není zpracován.

Varovné známky nedostatku vitaminu B12:

Vitamín B12 je důležitý pro:

Síla hormonů

Jste unavená, cítíte se tlustá a depresivní? Možná za to mohou rozladěné hormony! Ano, hormony s námi dokážou pěkně zamávat. Kamarádka si nedávno stěžovala, že se během osmadvacetidenního menstruačního cyklu stává hned několika osobami – jedna z nich je prsatá, jakoby nafouklá, má jasnou a čistou pleť a dobrou náladu. To prý docela ujde. Druhá je splasklá, naštvaná a má pleť jako v pubertě. Hrůza. Další je zase unylá, bez energie. Taky nic moc…

Čím dřív, tím líp!

Hormony produkují na různých místech těla žlázy s vnitřní sekrecí. Jsou odpovědné za regulaci metabolismu, plodnost, a dokonce i za naše nálady. Výzkumníci z Cambridgeské univerzity nedávno přišli na to, že hormony souvisejí i s naší chutí k jídlu, leptin.Je tedy nabíledni, že když jsou naše hormony „rozhozené“, objeví se zdravotní i psychické problémy. Deprese, ztráta libida, nabírání kil, nebo naopak hubnutí. Když tělo produkuje nadbytek růstového hormonu, může to vést až k rakovinnému bujení ve střevech. Kruh je to trošku začarovaný – když jsme psychicky v nepohodě, máme stres, nešťastné vztahy či jsme se sebou nebo životem nespokojené, náš systém vybočuje z rovnováhy, není energeticky harmonický. Což se samozřejmě podepíše i na fyzické úrovni, často je výsledkem hormonální nerovnováha. A ta zase přináší deprese a jiné problémy, a tak pořád dokola. Většina odborníků zabývající se klasickou či alternativní medicínou se shoduje, že objevíte-li jakékoli příznaky hormonální disbalance, je dobré začít s nimi něco dělat.

Jarní únava

Sluneční paprsky pomalu rozehřívají zem a vy, místo abyste byly plné energie, jste skleslé a unavené. Poradíme vám, jak se rychle a efektivně zbavit jarní únavy. Podle lékařů je jarní únava u zdravého člověka přirozenou reakcí na uplynulou zimu a rychle odezní. Odhaduje se, že jarní únava postihuje každoročně až tři čtvrtiny populace, ženy dokonce čtyřikrát častěji než muže. Syndrom jarní únavy nelze považovat za klasickou nemoc, a proto se s ní dá s trochou úsilí vcelku úspěšně bojovat. To ale neznamená, že byste měly její příznaky podceňovat. Když únava trvá déle než do konce dubna či půlky května a zhoršuje se, je lepší vyhledat lékaře. Podrobnějším vyšetřením se pak zjistí, zda únavu nezpůsobuje například zánět dutin nebo viróza. Oslabené a unavené tělo je také mnohem náchylnější k dalším sezonním chorobám, chřipce a virovým onemocněním.

Důsledkem jarní únavy je celková malátnost, vyčerpaní, ospalost, bolest hlavy a pesimistická nálada, jež mohou v nejkrajnějších případech vyústit dokonce v hluboké tělesné vyčerpání a psychickou depresi. Pokud na sobě pociťujete jarní únavu, radí lékaři neprat se s potřebami vlastního organismu a zklidnit režim, upravit životosprávu, jíst hodně ovoce a zeleniny a doplnit stravu o multivitaminy a minerály.

Blahodárné slunce

Sluneční svit je nevyhnutelný pro tvorbu hormonu serotoninu, který přispívá k pocitu pohody a štěstí. V zimě ho máme v těle jen velmi málo a není moc šancí, jak ho doplnit. Navíc stoupá hladina hormonu melatoninu, který pak způsobuje únavu a větší potřebu spánku. Jakmile vysvitne první jarní sluníčko, je ideální čas začít bojovat s jarní únavou. Choďte často ven, sportujte, a pokud venkovním aktivitám počasí nepřeje, rozehřejte kosti i tělo na chvilku v soláriu nebo si dopřejte fototerapii či biolampu. Lampy využívají takzvané polarizované světlo, které je úplně bezpečné, a nemusíte se bát ozáření škodlivými ultrafialovými paprsky.

Očista a úklid

Ne nadarmo nás maminky před Velikonocemi strašily s jarním úklidem. Udělat si pořádek v bytě, urovnat poličky, a rozvrhnout si plány na další období někdy udělá s psychikou divy. Nesmírně pomáhá odnést zimní kabáty, rukavice a lyžařskou výbavu zpět do sklepa, a symbolicky tak otevřít šatník nové jarní garderobě.

Kouzelné jarní slovíčko je také detoxikace. Důležité je očištění organismu od toxických látek, které se nám za zimu nastřádaly. Nesmí ale jít o drastickou hladovku, která by ničemu neprospěla. Na výběr je několik detoxikačních metod. První je samozřejmě úprava jídelníčku. Pokud si na to troufáte, zkuste půst. Předkové drželi půst 40 dní, vám ale bude stačit třídenní, aby se z těla vyplavily všechny škodliviny. Povoleno je pít zeleninové vývary, bylinkové čaje či ovocné džusy. Vyražte na nákup jarních bylinek, které si dáte mezi okna. Pažitka, řeřicha nebo cibulková nať mají čisticí schopnosti. Kromě hezké malé zahrádky tak budete mít kdykoliv i čerstvý přísun důležitých vitaminů.

Hurá ven!

Pohyb, pohyb a zase pohyb. To je nejlepší způsob, jak s jarní únavou zatočit. Při sportování se v našem těle uvolňují endorfiny, takzvané „hormony štěstí“, které mají za následek nejen zlepšení naší nálady, ale celkově pozitivně přispívají k našemu psychickému zdraví. S prvními jarními paprsky byste se měly začít aktivně pohybovat, čímž nemyslíme jen venčení psa nebo krátkou rodinnou procházku. Místo auta běžte pěšky, cestou domů se můžete stavit u kamarádky nebo se podíváte po nových obchůdcích. Dalšími faktory, které stav našeho zdraví mohou na počátku jara nepříznivě ovlivňovat, je kouření a nadměrná konzumace alkoholu. Ukládající se alkohol tělo oslabuje a zadržuje vodu, to znamená, že jste více oteklé a nadmuté a jste více unavené. O ranní kocovině ani nemluvě.

Vitaminové bomby

V boji proti jarní únavě je důležité správně doplňovat vitaminy a minerály. Přesto, že dnes máme veliký výběr nejrůznějšího ovoce a zeleniny v podstatě celoročně, neznamená to, že jejich kvalita je vždy stejná. Rychlený skleníkový růst, dlouhodobé skladování předčasně sklizeného ovoce a zeleniny, přepravování přes půl kontinentu a následné kulinářské úpravy snižují obsah a hodnotu všech živin. Proto není od věci v tomto přechodném období obohatit stravu o vitaminové přípravky. Doplňte jídelníček o vitamin C, který zvyšuje odolnost a snižuje hladinu cholesterolu. Konzumujte proto dostatek paprik, zelí, kapusty a hlávkového salátu. Dalším vhodným vitaminem, který nám přes zimu téměř zmizel z těla, je vitamin A, obsažený třeba v mrkvi, rajčatech a mléčných výrobcích. Vitamin A má také vliv na kvalitu pokožky, která je po zimě suchá, hrubá a olupuje se. Poslední vitamin, jehož nedostatek má na svědomí jarní únavu, je vitamin D. Do těla ho můžeme dostat opět ve formě provitaminu. K jeho přeměně na klasický vitamin je však třeba sluneční záření, a právě toho se organismu na jaře nedostává. Nezapomínejte proto při sestavování jídelníčku na mořské ryby a výrobky z nich, které vstřebávání vitaminu D pomáhají.

Únava, ať už je jarní, nebo jiná, může být příznakem vážnějších zdravotních potíží. Délka únavových stavů by neměla přesáhnout šest měsíců. V případě, že tomu tak je, lze mluvit o únavovém syndromu. Nejčastější příznaky únavového syndromu jsou téměř stejné jako u jarní únavy. Pokud se k únavě přidá ještě dlouhodobě lehce zvýšená teplota, neustávající bolesti kloubů, bolest hlavy a poruchy spánku, raději navštivte lékaře a nechte se vyšetřit. Odborník pak doporučí správný postup léčby.

Cholesterol

Cholesterol je látka tukové povahy, která je součástí každé naší buňky. Je důležitou stavební jednotkou nervů, mozkových buněk a některých hormonů. Většinu si ho organizmus vyrábí sám, část pak přijímáme ve stravě. Pro organizmus je nepostradatelný, ale na druhou stranu ho nesmí být v krvi nadbytek.

V případě, že máme v krvi nadbytečné množství cholesterolu, má tendenci usazovat se v cévní stěně, kde tvoří zásadní součást tzv. sklerotických plátů. Tento proces se nazývá ateroskleróza (kornatění cév). Sklerotické pláty zužují vnitřní prostor cévy a krev v nich pak nemůže dobře proudit. To může mít za následek úplný uzávěr cévy. Pláty také často praskají a pokud se tak stane, vytvoří se v místě poškození sraženina, která může opět cévu uzavřít. Podle místa uzávěru cévy může dojít např. k srdečnímu infarktu (uzavřená céva vedoucí do srdce) nebo mozkové mrtvici (uzavřená céva vedoucí do mozku). Svou roli při vzniku nemocí srdce a cév hrají dále např. genetická dispozice, vysoký krevní tlak, obezita, nevhodná strava, nedostatek pohybu a stres. Zvýšenou hladinu cholesterolu je tedy třeba aktivně ovlivňovat.

Různé typy cholesterolu

Rozeznáváme dva druhy cholesterolu, „hodný“ HDL cholesterol a „zlý“ LDL cholesterol. Jedná se vlastně o přenašeče cholesterolu v našem organizmu. „Zlý“ LDL cholesterol přivádí cholesterol z krve do okolních tkání a částečně odvádí cholesterol zpět do jater. „Hodný“ HDL cholesterol odvádí přebytečný cholesterol do jater, kde je metabolizován. Je to tedy takový uklízeč cholesterolu z krve. Jestliže máte zvýšenou hladinu LDL cholesterolu, cholesterol má větší tendenci ukládat se ve stěnách cév a tvořit tzv. sklerotické pláty.

Jak by měly vypadat hodnoty cholesterolu v krvi?

Celkový cholesterol by neměl přesáhnout 5,00 u dětí 4,40
Dávno již neplatí, že zvýšená hladina cholesterolu je problémem pouze starší generace. Téměř 70 % naší dospělé populace nemá hladinu cholesterolu v pořádku. Riziko zvýšené hladiny cholesterolu se zvyšuje s věkem (u žen je mezníkem příchod hormonálních změn souvisejících s menopauzou), nevyhýbá se ale ani mladším lidem, a dokonce i dětem.

Každý dospělý by si měl nechávat kontrolovat hladinu cholesterolu v krvi alespoň jedenkrát za dva roky, a to i v případě, že je hladina v pořádku. U dětí, které patří do tzv. rizikové skupiny. Při zjištění zvýšené hladiny je velice důležité začít ihned s jejím snižováním – nejlépe úpravou životního stylu.

Jak tedy ovlivnit hladinu cholesterolu?

Pokud máte hladinou cholesterolu zvýšenou nebo dokonce vysokou, je třeba dlouhodobě upravit jídelníček a mnohdy i celkový životní styl. Touto cestou můžete nejen zabránit dalšímu zvyšování, ale dokonce hladinu cholesterolu snížit. Pokud Vám lékař předepsal léky na snížení cholesterolu, věřte, že nejlepší cestou je kombinace léků a výživových opatření, které účinky léků podpoří.

Jídelníček

Častým mýtem je přesvědčení, že při nízkocholesterolové stravě je třeba hlídat pouze příjem cholesterolu. Ve skutečnosti je důležité omezit nejen denní příjem cholesterolu ve stravě na 300 mg, ale hlavně zaměřit se na složení tuků v jídelníčku – vyhýbat se tukům „špatným“ a preferovat tuky „dobré“. Tuky by přitom měly tvořit 30–35 % doporučeného denního příjmu energie. Mezi špatné tuky patří zejména tuky živočišného původu, s výjimkou ryb. Živočišné tuky obsahují kromě cholesterolu také vysoké procento tzv. nasycených masných kyselin a trans matných kyselin, které podporují zvyšování hladiny cholesterolu v krvi. Toto množství přitom běžně pokryte konzumací mléčných výrobků a libového masa, které nesmí v jídelníčku chybět. Konzumace volných a skrytých živočišných tuků tak vede k překračování doporučení odborníků. Živočišné tuky bychom měli nahrazovat „dobrými“ tuky, tedy tuky rostlinného původu s obsahem nenasycených mastných kyselin, které pomáhají udržovat srdce zdravé. Navíc některé z těchto nenasycených mastných kyselin jsou nezbytné, tedy takové, které si náš organizmus neumí vytvářet sám a musíme je pravidelně přijímat stravou. Při zvýšené a vysoké hladině cholesterolu je vhodné do jídelníčku zařadit margarín obohacený o rostlinné steroly, o kterých bylo klinicky prokázáno, že při pravidelné konzumaci 2–2,5 g denně výrazně snižují hladinu  LDL cholesterolu, a to v průměru o 10 % během 3 týdnů a v kombinaci s pestrou vyváženou stravou a zdravým životním stylem až o 15 %. Navíc patří do skupiny nízkotučných výrobků, které jsou vhodné i při redukční dietě.

Příznivý vliv na hladinu cholesterolu v krvi má i vláknina. Proto je důležité dávat přednost celozrnným výrobkům (např. pečivo, těstoviny, neloupaná rýže). Významným zdrojem vlákniny jsou také luštěniny, ovoce a zelenina. Ovoce a zelenina navíc obsahují navíc vitaminy, minerální a další látky, které mají dobrý vliv na náš organizmus (antioxidanty, rostlinné steroly), proto doporučení odborníků zní 5 porcí denně.

Důležité je dbát také na pitný režim (alespoň 2 l denně). Nevhodné jsou slazené nápoje a limonády, větší množství černé kávy, silného černého čaje a alkohol.

Správně sestavený jídelníček při zvýšené hladině cholesterolu zajistí tělu optimální přísun všech základních živin – bílkovin, tuků (těch dobrých), sacharidů, dále vitaminů a minerálních látek – a minimalizuje přísun cholesterolu. Při nadváze nebo obezitě je vhodné zaměřit se zároveň na redukci tělesné hmotnosti.

Pohyb

Do správné životosprávy je třeba zařadit také pravidelnou pohybovou aktivitu, která má, kromě ovlivnění hladiny cholesterolu, ještě řadu dalších příznivých účinků – např. posiluje svaly včetně srdečního a celkově náš srdečně-cévní systém, pomáhá odbourávat stres a posiluje imunitu.

I nadmíra stresu může negativně ovlivnit hladinu cholesterolu. Měli bychom se tedy snažit případný stres lépe zvládat. V neposlední řadě je důležité udělat si čas sám na sebe, dbát na dostatečný odpočinek a spánek. Neměli bychom také dovolit, aby stres negativně ovlivňoval náš jídelníček.

Úpravy životosprávy při zvýšené hladině cholesterolu můžeme shrnout do následujících bodů:

Jak nakupovat?

Správně sestavený jídelníček, ten při zvýšené hladině cholesterolu nevyjímaje začíná u správného výběru potravin při nákupu. Nabízíme Vám tedy shrnutí, jaké potraviny dávat do košíku a jakým se raději vyhnout.

Čemu se vyhnout už při nákupu?

Na co při nákupu nezapomenout?

Chronobiologie

Život podle vnitřních hodin

Chronobiologie je zatím poněkud mladý vědní obor, který zkoumá, jakým biologickým rytmem se řídí naše tělo, a přichází k podivuhodným poznatkům.
Všechny procesy, které v našem těle probíhají nepřetržitě ve dne v noci, se řídí našimi vnitřními hodinami. Tyto „hodiny“ nejsou větší než zrnko písku a své centrum mají v mozku, odkud udržují stálý kontakt s miliardami buněk celého těla. A je to právě náš vnitřní chronometr, který určuje, v kterou denní dobu jsme schopni mimořádného výkonu, kdy se probudíme nebo unavíme, dokonce i to, kdy máme chuť na sex. Také produkce stresových hormonů, činnost jednotlivých orgánů i míra citlivosti na bolest, to všechno je pod taktovkou tohoto dirigenta. Jak všechny tyto procesy fungují, zkoumá chronobiologie už víc než 30 let – dosud dospěla k mnoha zajímavým závěrům.

Denní světlo ovlivňuje tvorbu hormonů

Rozhodující úlohu v činnosti tělesných orgánů hraje denní světlo. Světelné podněty jsou totiž vedeny nejen do zrakového centra, nýbrž i do epifýzy, která vytváří melatonin, hormon ovlivňující spánek. Když se setmí, tvorba melatoninu se zvyšuje, a hlásí-li zrakový nerv světlo, produkce hormonu se zastaví.
Hned od časného rána, s prvními slunečními paprsky začínají naše vnitřní hodiny dávat organizmu pokyny, aby se připravil na nastávající den. Do krve začínají proudit hormony, které navozují bdělý stav, krevní cukr a aminokyseliny posilují svaly a výrazně se aktivizuje látková výměna. Proto i když máme nějaké to kilo navíc, ráno si můžeme dopřát vydatnou snídani – uhlohydráty se totiž v tuto dobu přeměňují přímo v energii.

Kolem desáté nastává ideální doba pro duševní práci, protože mozek se teď optimálně prokrvuje a je extrémně aktivní. Hravě řeší i ty nejobtížnější úkoly a naše kreativita je na vysoké úrovni. Ale už dvě hodiny po tomto výkonnostním vrcholu dochází k polednímu útlumu, tělo musí načerpat novou energii. Současně produkuje tzv. hormony štěstí, endorfiny, a vnímaní bolesti je v tuto dobu velmi nízké. Odpoledne je zase mimořádně vhodné na učení, protože se aktivizuje dlouhodobá paměť.

V noci se v těle uklízí

Kolem deváté večer se tělo začíná připravovat na noc, během níž se regeneruje pokožka, nastartovávají se léčebné procesy, tělo produkuje růstové hormony a vylučuje zbytky látkové výměny. A pak za několik hodin, když opět vyjde slunce, náš organizmus je připraven dobře nastartovat nový den.

Jaký je tedy řád našeho těla?

Od 5 hodiny ráno se tělo se připravuje na nový den. Do svalů se dostává krevní cukr a dodává jim sílu. Krevní oběh jede na nejvyšší otáčky, proto si dávejme pozor – ráno se srdce snadno přetíží. Kdo má nějaké srdeční potíže, neměl by ráno sportovat.

Obranyschopnost našeho těla je velmi nízká a úměrně k tomu stoupá nebezpečí infekce. Na druhé straně je velmi dobře prokrvován mozek, proto tato doba je nejvhodnější pro práci vyžadující soustředění a pro řešení složitých a obtížných problémů.

2 hodiny po poledni  jsme nejméně citliví na bolest, je to tudíž nejvhodnější doba pro návštěvu např. zubní ordinace.

Asi v 5 hodin odpoledne běží imunitní systém, a pokud se v tuto dobu necháme očkovat, účinek preventivního očkování se zvýší. Játra si teď ale dopřávají odpočinek, proto ruce pryč od alkoholu!

V 8 hodin večer je čas na léky proti revmatizmu nebo vysokému krevnímu tlaku, ten by je měl užívat v tuto dobu, protože právě teď je naše tělo umí nejlépe zužitkovat.

V následujících hodinách pomalu stoupá produkce spánkového hormonu, melatoninu. Pozdě večer bychom už neměli kouřit, protože teď je to obzvláště škodlivé.

Ukradená láska

Metoda One Brain definuje lásku jako přijetí. Přijetí sama sebe, přijetí jiných lidí a situací, pocitu být jinými přijímán. Příroda na to má dokonalý recept – hormony. Jsme řízeni hormony tak, jak to vyhovuje evoluci. Možná na tom něco můžeme změnit naší vůlí, ale naše vůle mnohdy ničí i to, co nechceme. Z nevědomosti. Lásku vám možná ukradli už v porodnici, protože způsob a podmínky, za jakých se dnes rodí lidská mláďata, odporuje evolučnímu konceptu. A mateřská láska je skutečným prototypem všech dalších způsobů lásky a jejích projevů v lidském životě.

Hormon lásky

Altruistický hormon oxytocin, je hormonem lásky. Vylučuje se do organismu ve chvílích kdy se milujeme, při pohlavním styku. Přírodě jde především o reprodukci. Oxytocin způsobuje u mužů stahy prostaty k uvolnění spermií, u žen stahy dělohy, pomáhající transportovat spermie k vajíčku. Společně s příbuzným hormonem vazopresinem pomáhá vytvořit intimní vazby soužití a sdílení rodičovských úkolů, protože stimuluje preferenci jednoho sexuálního partnera. Zabezpečuje poskytování ochrany a bezpečí, komunikativnost mezi partnery. Vzhledem k tomu, že se lidská mláďata rodí v nezralém vývojovém stadiu a vyžadují dlouhodobou péči, je evolučně výhodné skupinové soužití. Párová vazba, typ rodiny: otec-matka-dítě existují v historii lidstva až poměrně nedávno. Zdá se, že rodina je evolučně ve „zkušební době“.
Oxytocin nevzniká jen při milování. Hladina oxytocinu se zvyšuje například při společném jídle, proto se lidé při společném jídle“ neperou o kořist“, ale prožívají příjemné chvíle. Rodinné stolování, hostiny k různým příležitostem, pracovní obědy, to vše podporuje přátelské společenské vazby. Už dítě v děloze si pomáhá vytvářet oxytocin např. cucáním palce, jak jsme mohli vidět na fotografiích z prenatálního života.

Co se stane, pokud je při porodu nasazen umělý oxytocin, jak je běžnou rutinou u lékařsky vedeného porodu v porodnicích. Oxytocin opravdu stimuluje děložní stahy, aby mohlo být dítě i placenta vypuzeny a zároveň reflexně napomáhá vypuzování mateřského mléka. Chemicky vyrobený a nitrožilně nasazený oxytocin není řízen hypotalamem, žlázou s vnitřní sekrecí, která se nachází v nejstarší části mozku a řídí a kontroluje základní lidské pudy a fyziologické pochody. Působí tedy invazivně zvyšováním intenzity kontrakcí a krácením přirozených intervalů a matka pociťuje silněji bolest. Samozřejmě zatěžuje i dítě, které se dostává do stresu – tísňového stavu, protože je násilně vypuzováno, má zhoršené zásobování kyslíkem. Umělý oxytocin navíc podporuje výskyt novorozenecké žloutenky.

Co se lásky týká, je nejdůležitější vědět, že umělý oxytocin je kontraproduktivní vůči přirozenému oxytocinu, jehož nejvyšší hladina je potřeba až po porodu, kdy do hodiny vyvolává mateřské chování k dítěti a u dítěte pocit jistoty a bezpečí. Ovšem pokud vám ho neodnesou a nechají přisát k prsu. Několika generacím, včetně té mojí, ukradli nevědomky lásku mezi maminkou a dítětem tím, že je ihned po porodu od sebe oddělili.

Hormon proti bolesti

Snaha zbavit rodící ženu bolesti jde také proti přírodě, protože porodní bolesti ovlivňují potřebnou tvorbu hormonů, které vytváří lásku. Pod vlivem bolesti vytváří tělo přírodní opiáty – endorfiny, takže maminka s jejich pomocí bolest zvládá a zároveň je přírodou odměňována za přežití druhu. Mezi matkou a dítětem se s jejich pomocí doslova vytváří vzájemná citová závislost nejen při porodu, ale i při kojení. Prostředky zmírňující bolest, analgetika ve formě tablet nebo injekcí, anestezie-znecitlivění místní nebo celkové, jdou proti tvorbě odměňujících hormonů. Výzkumy na zvířecích matkách ukazují, že porodí-li bez bolesti, ztrácí mateřskou lásku a přestávají se o svá mláďata starat.
Beta endorfiny uvolňují důležitý prolaktin – mateřský hormon, nezbytný pro zahájení tvorby mléka, a spolu s mateřským mlékem se dostávají do těla dítěte, takže kojené dítě někdy vypadá jako by bylo v extázi. Jeho tvorba je silně podporována přiložením novorozence „kůží na kůži“ vzápětí po porodu a pokud je dítě ponecháno na bříšku matky, bude po čichu instinktivně hledat prs. Je-li dítěti umožněno ihned po porodu sát mlezivo, spouští se automaticky tvorba mléka. Odpadají většinou problémy s tzv. rozkojením se. Prolaktin pomáhá dozrát dětským plicím, u kojící matky vyvolává obranné až agresivní ochranné chování a způsobuje pokles sexuální touhy a schopnosti počít nového potomka. Mateřské mléko obsahuje vše co dítě potřebuje od výživné hodnoty, vitamínů po obranné látky- jakési přirozené očkování. Co za to nabízí mamince příroda? Hladina oxytocinu při kojení dosahuje stejné výše jako při orgasmu. Není to opět o lásce a intimitě? Starší generace si vzpomíná určitě na intenzivní propagaci umělé výživy. Není to opět o ukradeném vztahu a zdraví? Navíc nahé dítě po přiložení na nahou kůži matky přebere její mikroorganismy, opět přirozené očkování.

Dalším trikem přírody, pokud dítě zůstává po porodu na břiše matky, je možnost vzájemného očního kontaktu Každá maminka, které bylo dopřáno tohoto zážitku, potvrdí extatický pocit při pohledu do očí svého dítěte. Doslova láska na první pohled. I to umí příroda zařídit, oční zornice rozšiřuje noradrenalin, který umožňuje dítěti vnímat okolí do vzdálenosti 30 cm, stimuluje čichací centra a umožňuje dítěti přizpůsobit se fyziologicky kyslíkové deprivaci při porodu. Hladina noradrenalinu je u dítěte po porodu až 30x vyšší, takže dítě je čilé a aktivní. . Kolika z nás byla ukradena láska na první pohled, poskytující absolutní a přirozené oboustranné přijetí. Nedostáváme od přírody darem víc než jsou obavy z prochladnutí dítěte, obavy z novorozenecké žloutenky a nesprávné mínění o odpočinku matky?

Je vhodné se kontrolovat?

Porod jako takový vychází a je řízen z evolučně nejstarší části mozku, z limbického systému. Jakékoliv intenzivně prožívané emoce, ať je to extrémní rozkoš nebo extrémní bolest, jsou spojovány s vysokou hladinou endorfinů a vedou ke snížení neokortikální kontroly. Neokortex – mozková kůra evolučně nejmladší, související s myšlením a kontrolou, porod totiž brzdí, respektive brzdí tvorbu potřebných hormonů. Čím více je rodička nucena přemýšlet, tím hůře porod probíhá. A podnětů, které ji k tomu nutí je dost. Kdykoli bude řeč o čase („vy si dáváte na čas“ či „už to mělo dávno být“), o číslech („tak jakou máme teplotu?“ a „kolik nám to dělá?“), vyžadování informací technického rázu („kolik vody odteklo?“) a zapojování techniky jako takové (monitoring ozvů plodu pomocí pásů a přístroje, infuzní stojan atp.). Také při nuceném přesunu z místa kde porod začal (z domova do porodnice, na vyšetření,z pokoje na sál) a pocit nebezpečí bez ochrany, zapojujeme neokortex a porod se začíná zastavovat. Čím více ponecháme maminku soustředit se do sebe, tím lépe pro ni i miminko. Pokud dovolíme, aby si matka vytvořila pocit ochrany přítomností blízkých osob a ony budou vědět jak nejlépe opatrovat a napomáhat, porod bude probíhat svým přirozeným tempem s přirozenou tvorbou hormonů.

Porod je doprovázen i stresovými hormony, o noradrenalinu už byla řeč. Proto je nelze rozdělovat na dobré a špatné, ale posuzovat jejich správné načasování a specifickou funkci při porodu. Pro zahájení porodu je nutná jejich nízká hladina, rodit se začíná v bezpečí, pokud se tak matka necítí, hormon katecholamin zastavuje děložní stahy. Adrenaliny naopak vrcholí během posledních děložních stahů a dodávají energii k výkonu, způsobují reflexní vypuzování novorozence, napřímení těla rodičky, potřebu se zachytit, mohou způsobit i agresi vůči okolí. Vylučování stresových hormonů je přímo úměrné pocitům ohrožení, pocit bezpečí podmiňuje jejich snížení a zastavení. Víme, že dlouho trvající stres vyčerpává organismus. Děti odnesené matkám nebo umístěné do inkubátoru mají zvýšenou hladinu stresových hormonů ještě 2-3 týdny po narození. Stejně jsou na tom i rodičky odnesených novorozenců.

Co je přirozené

Pokud máme všechny tyto informace o tom, jak za nás hormony pracují ve prospěch láskyplného a zdravého vztahu matky a dítěte a optimálního průběhu porodu, dokážeme ospravedlnit lékařsky vedené současné porody v porodnicích? Chceme si nechat ukrást dobrovolně lásku? Současné porodnictví vyrábí citově chladné matky nebo matky úzkostné a děti, které nemohou mít přirozený láskyplný vztah ke svým rodičům. Nejhorší na tom, že zbytečně a určitě nechtěně. V dobré víře kdysi podporovali v porodnicích a na pediatrii umělou kojeneckou stravu, v dobré víře si neuměli představit přítomnost rodinných příslušníků nebo dul při porodu. Těhotenství není nemoc a pokud nenastanou komplikace, porod nevyžaduje intervenci lékaře. Dnes už víme, že přirozený porod je pro matku i dítě největší dar pro jejich další vztahy v životě. Stačí málo – umožnit přírodě její záměr rodit s láskyplností.

Jak snížit riziko chřipky – zinek a vitamin C

Zinek je unikátní biogenní prvek, který má v těle celou řadu funkcí – od regulace správného působení inzulínu, až ke stimulaci mužského pohlavního hormonu a potlačování zánětů pleti.

Hladina zinku v těle však klesá vlivem cigaretového kouře, alkoholu i zvýšené konzumace cukru. Cigarety, alkohol a velká množství cukru oslabují naši imunitu, vždyť nejednou onemocníme chřipkou anebo rýmou právě jejich zásluhou.
Po tabletách se zinkem bychom měli sáhnout vždy po každé větší oslavě nebo hostině. Když se vrátíte poněkud rozjařeni z nějaké zábavy, banketu či plesu, nezapomeňte na pastilku se zinkem a vitaminem C, kterou nechejte dlouho rozpouštět pod jazykem, než doma spokojeně usnete. Uvidíte, že se ráno neprobudíte s protivným škrábáním v krku.

Jak snížit riziko chřipky

Jak je to možné? Jak zinek, tak vitamin C příznivě ovlivňují naši imunitní soustavu a zejména sezónně zlepšují obranyschopnost proti nachlazení a chřipkám. Kombinováním obou látek lze dosáhnout značně lepšího účinku, než užíváním každé z nich zvlášť. Zinek je nezbytný pro správné fungování bílých krvinek typu T, které bojují proti bakteriím a virům, které vnikly do organizmu. I vitamin C je důležitý pro imunitní soustavu. Podporuje tvorbu bílých krvinek, které pomáhají v boji proti nachlazením a infekcím.

Nechybí vám zinek?

O tom, jak je pro nás zinek důležitý, nás přesvědčí skutečnost, že je součástí více než 200 enzymů v našem těle. Je také obsažen v důležitých hormonech – inzulínu, růstovém hormonu a dokonce v mužském spermatu.




Obsah,