Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

V říši Německa - Svět ve válce

Milena Doušková, 27.08.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

16. díl – V říši Německa – Svět ve válce

V létě roku 1940 oslavovalo Německo velké vítězství. Po pouhém roce války se vojáci třetí říše vrátili domů. Dobili Francii. Padla i severní a střední Evropa. Lidé si válku nikdy neoblíbili, ale byli přesvědčeni, že válka již skončila vítězství milovaného vůdce.

Německo 1940 – 1944

Vracející se muži byli zdraví a padlo jich velmi málo. V Německu se lidé jen velmi neradi smiřovali s válečným systémem přídělu lidu. Některého zboží bylo málo a některé chybělo o to víc se lidé bavili a nacisté zábavu plně podporovali, na rozdíl od Britů, kteří zábavu ve válečné době považovali za nemorální.

Hitler opravdu neočekával žádnou dlouhou válku, či dokonce blokádu. Byl přesvědčen, že vše ovládne rychle a jeho průmysl byl tedy orientován na bleskovou válku. Dělníci nebyli nacistickými pohlaváry nadšeni, ale byli zkroceni. O to více se nacisté orientovali na matky a děti a obdarovávali je dary. Matky byly zvána na nacistické propagandistické filmy kde se pěly ódy na rodinu. Matky měli na hrudi nacistický kříž. Kočárek byl tankem domácí fronty. Nacisté chtěli šťastné děti a šťastné matky. Lidé nešťastní a pochybující byli nuceni ke šťastnému zpěvu. Všichni se museli užívat práce a štěstí ve všelidové Hitlerově společnosti. Nacisté dokonale zvládli propagandu přes rozhlas a vysílili v různých jazycích, ale jejich vlastní národ měl zakázáno poslouchat cizí stanice.

Do škol se zařadil nový, povinný předmět. Děti se učily o parametrech árijské rasy a o její čistotě. Mentálně postižení byly odesíláni do experimentálních plynových komor. Mnozí Němci si nedokáží představit jaké je to utrpení, jaká je to trýzeň starat se o slaboduché, kteří jsou podřadnější než zvířata a je zákaz jejich rozmnožování. Tak zněla slova nacistů. Němci pochopili co se děje a protestovali. Biskup Galén napadl euthanázii z kazatelny. Program byl tedy zastaven, ale ne na dlouho. Lidem se v tisku lhalo a vzdělaní Němci to těžce nesli. Chtěli spravedlivé informace a ty byly zakázány.

V červnu 1941 se evropská válka stala válkou světovou. Nacističtí vůdcové se totiž potichu dohodli, že je třeba dobýt Rusko. U mnohých však útok na Rusko vyvolal obavy a úžas. Německo potřebovalo získat pro svoji válečnou aktivitu ropná pole na jihu Ruska. Dle nacisticko-sovětského paktu nyní však zatraceného, dodalo Rusko v milém roce přes 1 000 000 tun ropy.

Němci napadli Rusko a přes trosky jejich měst se hnali na východ. Vítězství se zdálo být otázkou několika týdnů. Měli za to, že to bude další blesková válka. Hermann Göring přijel na inspekci Ukrajiny, která se stala německou kolonií a pro Němce nevolnickou, zemědělskou usedlostí. Nacisté měli za to, že prostí Ukrajinci tuto myšlenky přivítají. Před Moskvou o šest měsíců později se Němci zastavili ve sněhových vánicích. O zimní oblečení pro vojáky prosila lid sama vláda.

Vše se mění. Na bitevních frontách již padlo přes 250 000 vojáků. Tak nastal čas plně využít dělníku a zmobilizovat je k výrobě zbraní. Dokonce byla snaha zaměstnat i ženy, ale tohle zamítnuto samotným Hitlerem. Ženy bylo pro něj hlavně rodičky a měly za úkol vychovávat děti. Navíc by jim práce v továrnách zkazila zdraví a morálku. Ovšem žen z Ukrajiny se tato útlocitnost netýkala. byly přiváženy do Německa na otrockou práci. Zbrojní výroba se zvýšila 4x.

Vánoce roku 1942 a Stalingrad je neustále obléhán, ale lidé už tuší nevyhnutelné a očekávají prohru. Ano, bitva skončila prohrou a rozhlas Němcům konečně sdělil pravdu. 91 000 přeživších se vzdalo, pouze pár tisíc z nich ještě někdy spatří Německo.

Celý svět si uvědomil zvrat v nastalých událostech. Tuto tragédii pro Německo nemohli nacisté skrýt. Navíc Stalingrad nepřišel osamocen. Týden před tím než město padlo se totiž Němci dozvěděli, že spojenci budou požadovat bezpodmínečnou kapitulaci. Pro Němce nebude existovat žádné slitování. Jak nacisté tak i nevinní se semkli blíže k sobě protože ztratili mnohé ze svých iluzí. Únikové vrátka se zabouchla a teď už jde o totální válku do samého konce.

V roce 1943 bylo lepší poslouchat hudbu než zprávy. Německo i přes totální válku ustupovalo na všech frontách. Do práce teď už musely i ženy a Hitlerovi děti. Denní nebe nad říší brázdily letky amerických bombardérů a v noci je vystřídali Britové. Lidé čekali v úkrytech v naději, že ráno najdou svoje město a domy stát. Ovšem bombardování si vybíralo svoji daň a lidé byli pohoršeni nad takovou zkázou a snad si ani neuvědomovali, že to se dělo jménem Německa po celém světě. Německá města byla jedno za druhým spalovány ohňovými bouřemi. Při deseti dnech náletů na Hamburg zahynulo na 40 000 lidí.

Hitler přebýval hlavně ve svém Vlčím hrádku a do Berlína se vracel v noci, aby se vyhnul troskám. Hitler ztrácel kontakt s realitou a nikdy se nepřesvědčil, jaká válka vlastně je. Přetížený a vyčerpaný národ se mohl obracet k hudbě, ale orchestry mohly hrát jen německou hudbu a vyjadřovat čistotu rasy.

Právě rasa se stala oním impériem Himmlerových SS. Himmler vládl koncentračním táborům, oněm stánkům smrti. SS měla svoje vlastní školy, továrny i soudy. Spravovala rozsáhlá území na okupovaném východě. Byla nástrojem německé nadvlády nad Evropou. Stala se dokonce armádou. Generálové však měli nad nad statisíci vojáky v elitní armádě pramalou moc. Do výcvikových středisek SS byli nabíráni rovněž árijsky vypadající dobrovolníci z okupovaných zemí. Stát SS měl být totiž celoevropský. Pro ty, co měli jiný rasový původ tam nebylo místo. Židy čekala deportace do ghet a potom už jen plynová komora.

Diktatura je jako had. Pokud mu šlápnete na ocas, budete uštknuti. Hadovi se musí šlápnout na hlavu. Hlavu však mohli zasáhnout jen armádní velitelé. Terčem se však stal ocas a proto mnoho statečných Němců umíralo za neposlušnost režimu a ochranu židů. V Mnichově šířilo několik studentů okolo sourozenců Schollových protestní letáky a zato byli zmasakrováni. V Berlíně se podařilo rozdrtit tým komunistických špiónů. Diktátorovi se vzdorovalo pouze v nevelkých skupinkách. Na 150 000 Němců bylo uvězněno za politickou neposlušnost nebo se jim dostalo ještě horšího osudu. Spiknutí proti hlavě se zúčastnilo dost lidí, ale potom se ke spiklencům přidal Claus Schenk von Stauffenberg. Původně puč jen plánoval, ale vzhledem k tomu, že se díky hlášení dostával přímo k Hitlerovi učinil 24. července 1944 svůj pokus o atentát. Nezdařil se a Hitler vyvázl bez zranění. Spiklenci na ministerstvu války v Berlíně byli přesvědčeni, že je Hitler mrtev. Spiklenci nařídili obsadit město majoru Ottovi Remerovi, fanatikovi co plnil každý rozkaz nadřízeného. Uposlechl spiklence a poté jen zastihl Goebbels a sdělil mu, že Hitler žije. Remer odpochodoval zpět na ministerstvo války a zatkl každého, koho našel. Spiknutí se zhroutilo a kolísající armáda se vrátila ke své přísaze. Mnozí spiklenci co byli zatčeni a mučeni čelili obludnému procesu vedeném Rolandem Freislerem. Zlověstným soudcem nacistického Německa. Rodiny spiklenců byly pozatýkány a děti poslány do sirotčinců. Část spiklenců byla zastřelena hned na dveře ministerstva včetně von Stauffenberga. Hitlera to zlomilo a už nedůvěřoval nikomu a nikoho k sobě nepouštěl. Jen tři vyvolení směli až k němu. Goebbels, Bormann a Himmler.

Přes veškerou devastaci život v Německu neustal. Dál se pracovalo a žilo se ve sklepech. Německo bylo na konci svých sil. Ani 7 000 000 nuceně pracujících nestačilo. Veškeré suroviny a potraviny docházely. Vše se jen opravovalo a musela znovu sloužit. Do práce nastoupili i váleční mrzáci. Nepřítel se blížil k samotným hranicím říše. Domobrana přestárlých a mladistvých byla vzata do přísahy a potom poslány vstříc ruské armádě.

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist