Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Svět ve válce - Japonsko

Milena Doušková, 24.11.2019, Svět ve…, Komentáře - 4

22. díl – Svět ve válce – Japonsko

8. května 1945 – vítězný den Evropy

Po letech bojů konečně úleva pro celou Evropu, ale co Japonsko?

1941 – 1945

Tokio těstě před polednem 7. prosince 1942. Obyvatelé Japonska oslavují první výročí zničení americké flotily v Perlu Harboru. Uplynul rok od jejich oznámení, že jejich národ čítající 80 miliónů duší napadl kombinovanou sílu více než 200 miliónů Američanů a Britů. Mnozí posuzovali tento útok na Pearl Harbor střízlivě a dokonce i s obavami. Pak však přicházelo jedno vítězství za druhým. Hongkong, Malajsie, Singapur a dřívější obavy zanikly v jásotu.

Ministerský předseda generál Hideki Tódžó, představitel militaristů kteří přeměnili Japonsko v agresivní, totalitní stát, uvedl své krajany do války a slibuje jim konečné vítězství. V této době Japonsko nebylo průmyslovým gigantem, ale už v prvním roce války se projevilo, jak velká duchovní síla japonských vojáků převažuje nad materiálními, ale morálně slabšími Američany a Brity. Nové japonské impérium mohlo být nezdolatelné. Pro některé dobře informované Japonce byl útok na Pear Harbor neskutečným rizikem. Propagandistické filmy však mohly ukazovat vítězné japonské letce drtící americkou flotilu. Týdeníky zdůrazňovaly pokoření arogantních bělochů.

Japonci věřili, že jejich vojáci bojují vždy až do samotného konce. Pohled na bělošské zajatce Japonce fyzicky převyšující a jejich shromažďování při potupné kapitulaci je pomáhal přesvědčit o vlastní nepřemožitelnosti

Japonský národ válčil již 10 let. Od roku 1931 vedly jeho armády nekonečnou válku v Číně. Vítězství v Pacifiku bylo však rychlé a tak bylo co oslavovat. Celé roky před útokem na Pearl Harbor probíhaly ve všech městech falešné letecké poplachy. Ne jako předběžná opatření proti téměř neexistujícímu čínskému letectvu, ale jako vybuzení válečných emocí na nejvyšší míru. Účastnili se všichni obyvatelé Japonska a dobrovolně se nechali kontrolovat zda mají správné vlastenecké cítění. Tohle jim bylo vštěpováno již od dětství. Byly vychovávány stejně jako německé děti k naprosté oddanosti k vůdci, v Japonsku k císaři. Děti se vlastně připravovaly na válku. Po škole budou chlapci sloužit v císařském vojsku. Byli vychovávány k naprostému zbožňování císařské rodiny. Zemřít v boji za ně bylo bráno jako naprosté štěstí.

Je však pravda, že císař nebyl nakloněn válce s Američany, ale pokud ji schválila japonská vláda, byl nucen to akceptovat. Ve vládě vedené generálem bylo vše jasné. Bude se jednat dle přání armády. Popel padlých vojáků byl domů vozen v krabicích a pozůstalí měli právo truchlit jen jeden den pohřbu, protože největší pocta byla zemřít za císaře. Za pět měsíců po Perlu Harboru se však něco mění. Válka již není tak daleko.

18. duben 1942 – 16 středních bombardérů Mitchell se vrhá z paluby letadlové lodi do svého prvního leteckého útoku na Japonsko. Cílem Američanů bylo provést demonstraci zranitelnosti Japonska vůči leteckému útoku. V tom uspěli naprosto dokonale. Doolittleovi bombardéry pronikly japonským nebem, aby na jeho města shodily pouhých 16 tun bomb. Škody nebyly velké, ale šok z útoku byl obrovský. Osm amerických pilotů bylo zajato. Pro Japonce bylo bombardování něco, co se stává pouze druhých, ale ne jim. Byli velmi rozhořčeni, že se taková věc přihodili právě jim. Vězni byli postaveni před vězeňský soud a tři z nich byli okamžitě popraveni.

Japonské ženy byly určeny na rození dětí a starání se o rodiny. Teď však, při nedostatku mužů, byly nasměrovány i na jiné práce. Byla pro ně velké změna. Najednou musely pracovat jako muži. Ještě pořád mysleli, že válku vyhrají a netušili, že se již stala bojem o přežití.

Červen 1942 – válečné letadla USA vzlétají aby zastavily japonský útok na Midway. Na tuto bitvu velitel Isoroku Jamamoto vyčlenil čtyři největší letadlové lodě japonské flotily. Když 5. června 1942 bitva skončila, všechna tato mohutná Jamamotova plavidla se stala hořícími vraky, nebo byla dokonce potopena. Midway se tak stalo pro japonské námořnictvo katastrofou, ze které se již nikdy nevzpamatovalo, ale japonské lidu se prezentovalo pravé vítězství. Skutečnost byla zatajena i před členy vlády. Propaganda vše prezentovala, že bílí utlačovatelé jsou neustále válcováni statečnými japonskými vojáky.

Tokio 5. června 1943 – státní pohřeb Jamamota, onoho velkého vůdce jenž byl mozkem vítězství v Perl Harboru. Zemřel jako hrdina, dozvídá se japonský lid. Zahynul chrabrou smrtí v letadle při, pokořování nepřítele. Toto první přiznání porážky skrývalo krutou pravdu která byla i samotnému Jamamotovi dobře známa. Věděl, že se materiální převaha nepřítele, bude-li plně zmobilizován, bude zdrcující. U Pearl Harboru vsadil na krátký konfliktu, ale v bitvě o Midway vyšlo toto očekávání vyšlo naprázdno. Jamamoto byl sestřelen na nebi zaplněném nepřátelskými letadly a zároveň nad mořem, kterému nyní dominují nepřátelé.

V roce 1944 se váhy plně převážily v neprospěch Japonska. Válka byla vedena kvůli surovinám které Japonsko postrádalo. Jenže teď byly tyto suroviny, jenže měly proudit do Japonska, vzdáleny jako dno oceánu. Nedostávalo se dost zdrojů aby udržely v chodu válečnou mašinerii. Bylo i málo jídlo a úroda rýže byla nejmenší za posledních padesát let. Nad Japonskem se vznášela smrt hladem.

Vítězství z roku 1941 usadila Japonsko za ohromný ochranný val. Do poloviny roku 1944 je obojživelné armády generála Douglase MacArthura zredukovaly na pouhý vnitřní prstenec s jedním strategickým bodem, ostrovem Saipan. Byl označován za nedobytný štít.

15. června 1944 – po pěti dnech kobercového bombardování ze vzduchu i moře vyrazily na břeh americké útočné jednotky. Japonská jednotka bojovala jako vždy do posledního muže. Zde byli do války poprvé zataženi i japonští civilisté. Naprosto omráčeni se za krátko podrobili. Během tří týdnů kdy byl ostrov dobit, ztratili Američané na 15 000 mužů. 25 000 japonských obránců padlo do jednoho. Někteří civilisté a vojáci volili raději sebevraždu než aby se vzdaly. Všichni zemřeli zbytečně, Saipan padl. Realita už byla tak blízko, že japonské nejvyšší velení již nedokázalo realitu skrývat a potvrdilo vážnost situace, ale její beznadějnost ne. Přesto všichni věděli,  že nepřítel je na dosah.

Přišel čas, aby mladí i staří čelili boji stejně jako vojáci.  Z kdysi velkého letectva zbyla jen hrstka dobře vycvičených pilotů. Z počátku války jejich stíhačky Zero, nebo ovládaly. Teď už jsou zastaralé a jejich piloti stojí proti americkým super strojům. Jsou mladí a stateční, ale je jich málo.

Saipan je proražen a jsou dobity Filipíny. Zbyla jak Okinawa a Iwodžima a bylo na nich aby se pokusily zabránit americkému postupu na japonskou půdu . V dubnu 1945 byla dobita Iwodžima. Nyní americká armáda chráněna masou válečných lodí ohrožovala Okinawu, poslední baštu před mateřským ostrovem. V zoufalé snaze odvrátit porážky povolali do boje mladé muže. Byly vytvořeny speciální letky kamikadze, muži božského větru, pojmenované po tajfunu který před staletími zničil invazní síly Kublajchána. Vypili poslední hrnek rýžového vína a odletěli zemřít. Jejich letadla se proměnila v létající bomby, ale byli sestřelováni za letu a i když způsobily škody, neuspěly. Američané napadli Okinawu. Čím blíže Američané byli, tím strašnější byly boje. Na Okinawě přežilo jen 7 000 japonských vojáků, zemřelo jich přes 100 000. Mnozí vlastní rukou. Civilistů zahynulo kolem 75 000.

2. července 1945 padla Okinawa a na mateřských ostrovech se Japonci chystali na bouři jež měla teprve přijít. První super pevnosti nad Tokiem ještě před pár měsíci byly pouhými zvěstovateli stovek dalších. Nyní chrlily oheň a vysoce výbušné pumy při neustálých leteckých útocích systematicky rovnající se zemí japonská města jedno po druhém. Ve formacích 2 000 strojů za ráz 24 hodin denně prakticky bez odporu pustošily japonská města. Ve snadno hořících japonských městech umírali jejich obyvatelé po tisících.

Tokio bylo proměněno ve spáleniště a srovnáno skoro celé se zemí. Při jediném náletu zahynulo přes 70 000 lidí. Při leteckých akcích zahynulo kolen 250 000 obyvatel Japonska. 8 miliónů přišlo o střechu nad hlavou. Všichni co přežili, chlapci i děvčata se nyní připravovali zahnat útočníky zpět do moře. Avšak úplný konec měl přijít z nebes ve tvaru hřibu.

*******************************************************************

Bomba

V létě roku 1945 – největší letecké základna na svět. Tady byla 5. srpna 1945 naložena první atomová bomba světa do bombardéru pojmenovaná po letcově matce Enola Gay. Příštího rána před úsvitem Enola Gay vzlétla a cíl je Hirošima.

Únor – září 1945

12. dubna 1945 Franklin Delano Roosevelt, prezident USA, náhle umírá. Národ ho oplakává. Před 12 lety vyvedl svůj lid z hlubin ekonomické deprese aby je dnes posunul blíže k vítězství ve světové válce. Ještě dva měsíce před svou smrtí byl Roosevelt v sovětské Jaltě kde se podílel na budování politických základů poválečného světa. Roosevelt s Churchillem mínili obnovit demokracii ve východní Evropě, zejména v Polsku. Právě zde Stalina žádali aby potvrdil, že tři měsíce po porážce Německa se Rusko připojí k válce s Japonskem. Velká trojka se v radostné atmosféře domnívala, že ke shodě dospěla.

Problém Polska a celé východní Evropy tkvěl v tom, že západní vůdci zde chtěli mít svobodně zvolené vlády. Naopak Sověti uvažovali o státech připoutaných k Rusku a byli přesvědčeni, že to západ pochopil a akceptoval. Polsko se podle Rusů nemělo stát předsunutou základnou Západu. Po Jaltě žil Roosevelt jen dva měsíce.  Přesto byl spolu s Churchillem velmi zklamán, jak Rusové vzájemné dohody interpretují. Roosevelt byl považován za přítele Rusů, ale jeho následník, Harry S. Truman, se stal neznámou veličinou i pro své vlastní poradce.

Příjezd Molotova do Washingtonu 20. dubna poskytl Trumanovi příležitost prokázat, že se s Rusy vypořádat umí. Ovšem polská vláda podepsala s Rusy 20-letou smlouvu o přátelství. Všichni členové této vlády byli pro sovětští. To způsobilo západu obrovské rozčarování. Molotov se setkal s Trumanem. Truman mu vyčetl nedodržování dohod velmi ostře a Molotov se ohradil, že takto s ním ještě nikdo nehovořil. Dostalo se mu odpovědi, že by měli dodržovat dohody a pak s ním nikdo nebude takhle mluvit. Při přísaze Truman slíbil, že bude pokračovat v Rooseveltově politice, ale hned při schůzce s Molotovem se zachoval úplně jinak a ne zrovna diplomaticky. Nyní Truman sbírá první poznatky o atomové bombě a možnostech jejího použití.

9. března 1945 bylo na Tokio shozeno 200 000 tun zápalných bomb, které zničily 40 km čtverečních města. Zahynulo 80 000 civilistů. Na jaře roku 1945 bylo Japonsko proti americké námořní a vzdušné síle bezmocné. Většina japonských lodí byla potopena. Blokáda odřízla Japonsko od západních armád a připoutala k zemi většinu japonských letadel díky nedostatku paliva. Americké bombardéry zcela ovládly nebe a pořád prováděly zničující nálety. Mnozí japonští politikové si uvědomovali brzký konec své země.

Japonci doufali, že se jim podaří uzavřít s Američany příměří, ale Truman požadoval naprostou kapitulaci. Chtěli ukončit válku s Japonskem dřív, než by do ní zasáhli Rusové. Západ nemohl připustit, aby Rusové ovládli Japonsko tak, jako část Evropy.

Schůzka velké trojky byla posunuta na 15. července 1945, protože Američani potřebovali více času k dokončení příprav na eso v rukávu v podobě atomové bomby. Hopkins, Rooseveltovům blízký přítel kterému Stalin věřil, odjel koncem května do Moskvy, aby dočasně uklidnil napětí kolem polské otázky. Pak oznámil domů, vášně se podařilo zmírnit. Stali slíbil, že se připojí k válce proti Japonsku 8. srpna. Ještě za Hopkinsova pobytu v Moskvě dospěl atomový výbor k rozhodnutí. Měla být použita co nejdříve a bez varování.

Washington 18. června – toho dne je Truman požádán, aby povolil použití atomové bomby na Japonsko. V té době byla byla bitva o Okinawu u konce. Zahynulo 12 000 Američanů. Japonci dopadli hůř, ztratili 100 000 mužů a poprvé se japonští vojáci od začátku války vzdávali po tisících. 22. června ustal poslední odpor, nový japonský kabinet učinil první kroky k míru. Japonci chtěli vyjednávat se Sovětským svazem, kde trval pakt o neutralitě a přes ně se dostat k Britům a Američanům.

Jenže Stalin se nesetkal s japonským, ale s čínským ministrem zahraničí. Tehdy ohromná japonská armáda stále okupovala oblast Číny. Rusové s Číňany diskutovali podmínky, za jakých Stalin na tuto armádu zaútočí. Když 7. července odplouval Truman do Evropy na schůzku se Stalinem a Churchillem věděl z odposlechnutých zpráv, že ji Japonsko konec války přeje, ale ne bezpodmínečnou kapitulaci. Teď měl Truman několik možností. Mohli modifikovat podmínky kapitulace, povzbudit Rusy aby napadli Mandžusko, předvést atomovou bombu nebo na Japonsko zaútočit sami.

Truman se rozhodl shodil atomovou bombu na Japonsko a to bez varování. To samo, jak doufal, válku rychle ukončí dřív, než do ní vstoupí Rusové a zároveň bude posílena americké vyjednávací pozice v Evropě. Když Truman na setkání velké trojky 15. července dorazil, bylo rozhodnutí o atomové bombě již učiněno. Následující rána v odlehlé poušti Nového Mexika byla odpálena první atomová bomba. Bomba explodovala silou 20 000 tun TNT. V místě výbuchu byla poušť přeměněna ve sklo. Do července 1945 byla japonská ekonomika zcela bezbranná vůči náletům B29. Ačkoliv japonská armáda zůstala skoro nedotčena, válečný průmysl byl zcela rozdrcen. Zahynul více než 1 000 000 civilních obyvatel. Další miliony byli bez domova a Američané byli přesvědčeni, že Japonsko kapituluje.

Stalin a Molotov odmítli japonského velvyslance předtím, než se zúčastnili poslední schůzky velké trojky pro následujících desetiletí. Truman byl nadšen výsledky odpálení atomové bomby a Churchill odvětil, že teď už Trumana chápe. Pak Britové a Američané diskutovali o tom, mají-li Rusům o bombě říct. Mnozí však říkali, že její diplomatická váha bude plně poznána až v den shození na Japonsko. Truman tu sdělil Stalinovi a všichni předpokládali, že Stalin bude naprosto ohromen. Nebyl a zprávu přijal jako by se nic nestalo. Američané byli zklamáni. Očekávali, že po takové zprávě nastane na straně Rusů rušno. Očekávali diskuzi, ale k ničemu takovému vůbec nedošlo.

Tahle taktika Američanům nevyšla a velká trojka se sešla dříve, než plná síla atomové zbraně vyšla najevo. Rusové jim nedovolili využít tuhle zbraň jako páku na jednání s nimi. Když byly atomové zbraně připraveny nastal čas, aby Truman vydal ultimatum Japonsku. Předseda vlády Suzuki vyhlásil, že Japonsko bude ultimátum ignorovat, protože Rusko prý jejich národní čest zachrání. Stalin přece Postupimskou deklaraci nepodepsal a tak by mohl dělat prostředníka. Stalin však o tom informoval Trumana, ale Američané to stejně věděli, protože japonské šifry byly rozluštěny. Oba vůdcové se rozhodli, že budou tyto mírové snahy ignorovat. Tak 3. srpna odjel Truman domů. Od Japonců se nedočkal žádného vyjádření, tak zplnomocnil letectvo ke svržení atomové bomby. Zoufalý japonský ministr zahraničí Togo telegrafoval svému velvyslanci v Moskvě a žádal ho, aby promluvil s Molotovem. Jenže Molotov japonského velvyslance stále nepříjmal.

6. srpna 1945 dva dny před ohlášeným útokem Rusů na Japonsko se vydala Enola Gay na svoji cestu. v 8.15 hodin ráno vypustila Enola Gay svoji bombu na Hirošimu.  Trvalo to dva dny než si japonská vláda uvědomila podstatu atomové bomby a co vlastně napáchala. V Hirošimě zahynulo 70 000 lidí a dalších 70 000 bylo zraněno. 97% budov ve městě bylo zničeno nebo poškozeno. Když si to Truman vyslechl, prohlásil ji za největší akci historie. Pro mírová skupina japonského válečného kabinetu doufala, že to ostatní přiměje k respektování kapitulace, avšak 9. srpna dopoledne se kabinet dozvěděl další otřesné novinky. Předchozího večera přijal konečně Molotov japonského velvyslance, aby mu oznámil, že Rusko vyhlásí Japonsku válku. O tři měsíce později po porážce Japonska a jak Stalin slíbil, zaútočilo Rusko na japonskou armádu v Mandžusku. Japonské naděje na ruskou roli zprostředkovatele byly pryč. I americké touhy na ukončení války předtím, než se do ní vloží Rusko byly zmařeny.

Důsledek je další shození bomby na Nagasaki. Zabila 60 000 lidí. Přesto japonští radikálové stále trvali na kapitulaci bez obsazení. Mírová strana chtěla jen zachovat pozici císaře. Byli na mrtvém bodě a tak o rozhodnutí byl požádám císař Hirohito. Zvolil mír. 10. srpna Japonci oznámili že se vzdají bude-li jejich císaři dovoleno zůstat. 142. srpna poslali spojenci vyhýbavou odpověď. V té chvíli byla japonská armáda blízko vzpouře. Američtí letci shazovali letáky, aby se Japonci vzdali. Tímto ale jednání o míru skoro pohřbili. 14. srpna navštívil císař rozdělenou vrchní válečnou radu, že je nucen spojenecké ultimatum přijmout. Poté druhý den on sám promluví v rozhlase. V poledne 15. srpna slyšeli obyvatelé Japonska císařův hlas. Válka se nevyhnutelně blíží ke svému konci v neprospěch Japonska. Nepřítel začal používat novou, velmi nelidskou zbraň. Kdybych v boji pokračovali, byl by to konec Japonska a byla by to destrukce veškeré lidské civilizace. Musíme tedy snést i nesnesitelné.

Válka skončila, ale neskončilo umírání. Nemoc z ozáření kterou Američané nepředvídali zahubí v následujících letech tisíce dalších. Dopoledne 2. září 1945. Bitevní loď USA kotví v zálivu. Nový japonský ministr zahraničí Šigemitzu namáhavě vystupuje na palubu aby podepsal dokumenty o kapitulaci. Hovoří spojenecký velitel, generál Douglas MacArthur:

„Nyní vítám zástupce japonského císaře, japonské vlády a japonského generálního válečného štábu, kteří podepíší na vyznačených místech kapitulační listiny. Modleme se, aby byl světu zachován celosvětový mír a tímto je ceremoniál ukončen.“

  • Autor/ři citací: svět ve válce

4 komentáře: “Svět ve válce – Japonsko”

  1. K-NOBL-AUCH napsal:

    “ aby byl světu zachován celosvětový mír “
    A mydlime sa akoby nam za to platili. Je desive ako sme vsetci znecitliveli a konflikty co bezali a bezia uz 75 rokov sa dnes sleduju „EN VIVO“ , v zivom prenose a my sedime u telky a mlaskame na cerstvo dorucenej pizze.
    Zvelicum ze? Ja tu TV nemam.
    Hrstka supov co mermo mocou chce ovladat svet jak financne tak terorom a vyhrazanim sa nemieni vzdat.Prave teraz som nahliadaol ako zufale sa SENATE (viz uu-es-aa) pokusa vyhrozit kazdemu kto sa podiela na NORDSTREAM II ze ho financne zruinuju sankciami.
    https://www.rt.com/news/474219-us-bill-nord-stream/
    A fakt ze supi svetu vnutili doktrinu prava zavrazdit kohokolvek a kdekolvek ak to napomaha (ich) svetovej nadvlade to uz tiez bezi.
    Ale co!
    Som nadmieru dojaty, prekvapeny znalostami autorky a hlavne jej usilim aby sa tieto smutne fakta
    znovu predlozili svetu. Dal by som tazke a cele imanie zato aby som vedel kto si najde cas a koho to bude zaujimat. Tato poznamka v ziadnom pripade nie je mierana ako rana pod pas!!!
    Vdaka Vam mila pani za clanok co som si bez spytania a suhlasu prekopiroval a ulozil.
    Je toho na jedno rano az prilis. Mate moj obdiv a dakujem.

    • Děkuji, ale moje úsilí je asi marné. Lidé nechtějí číst, ale lajkovat a smajlíkovat. Už to vypadá, že je všechno obtěžuje. Vlastně nevím, proč se pořád snažím. někdy bych nejraději zmizela někam hodně daleko od toho všeho.

      • K-NOBL-AUCH napsal:

        THERE IS NO EXIT
        Moja mila, marne sa snazim uz roky najst clanok co som kedysi davno cital.
        Dlhy a desivy.
        A uz v tej dobe pisatel naznacil ze akokolvek sa clovek bude snazit zmiznut, zasit, schovat, bude to marne.
        A dokonca dnes mame par individualov co nam jasne povedali ze vsetky emajly, fejsboocky, vsetky komunikacie su sledovane a lustene.
        Nikto mi nemusi povedat kolko millionov je vypisan za „gulku“ co by odpisala SNOW-dena.
        Ja osobne zasnem ze ten individual este dycha???
        A-ssange? este zije a mne sa zda ze hyeny sa vyzivaju v tom ako pred ocami celeho sveta denno denne tyraju a utahuju slucku. Ten je vlastne uz ich (vtacik v hrsti)
        Ostatni? R U K O J M I.
        Co ostava nam co este zijeme? Poharik cerveneho.
        Zatial nam vsetkym patri (zamoreny) vzduch.
        Zatial sa (im) nepodarilo nainfikovat vodu co tesie pod skaliska a hory snad 40-60 km severne a zapadne. Vodicka co pijem ja.
        To ze by ma do sekundy mohli vyparit DRONOM?
        Mohli.Momentalne nie som hodny ani zmacknutia knoflikom a ceny tej naloze.
        Tak sme moja mila dopadli.
        THERE IS NO EXIT.

        • K-NOBL-AUCH napsal:

          Som tu podruhe a mam DOVOD.
          Tyka sa Vasej poznamky; „Lidé nechtějí číst, ale lajkovat a smajlíkovat. “
          Prave som narazil na vyrok pana TURNOVEC (stranka Rukojmi)
          Tym ze namam carky, hacky a ine ozdoby pismenek citujem:

          Žijeme totiž v zemi, kde se na nikoho nelze spolehnout a kde nikomu za jeho chování není hanba.

          Vystihuje do bodky co v anglictine pouziva moj „ucitel“ anglictiny pan James Howard Kunstler.*
          „Anything goes and nothing matters“
          Dodnes som to nebol schopny vystizne prelozit.
          Konecne mam opis nasej doby, nasho zmyslania a dennej (UBOHEJ TRAGICKEJ) existencie ktory mozem predlozit cloveku co zije v zemi z ktorej som zutekal.
          Vdaka panu Turnovcovi.
          *Viz: http://www.kunstler.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist