Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Ráno v Normandii - Svět ve válce

Milena Doušková, 28.08.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

16. díl – Ráno v Normandii – Svět ve válce

Ráno 1940 a Churchill hovoří k poraženému francouzskému národu.

„Dobrou noc, spěte abyste nastřádali síly na zítřejší ráno, protože ono přijde. Laskavě zazáří na všechny statečné a laskavé, kteří trpěli pro naši dobrou věc. Sláva Francii.“

Po čtyřech letech měl onen očekávaný okamžik nastat, invaze na kontinent byla na dosah ruky.

Červen – srpen 1944

Diep rok 1942 – první pokus o vylodění spojeneckých sil ve Francii skončil fiaskem. Téměř polovina ze 7 000 vojáků pokoušejích se prolomit silnou obranu padla. Mnozí se ani nedostali za pláž a stovky dalších napochodovali rovnou do zajetí.

Vzhledem k vylodění se jevily nejlepší místa jako Calais a Cherboueg. Nakonec byla vybrána Normandie pro její menší opevnění, rovnou pláž a větší přehled. V srpnu roku 1943 v Kebecku schválil Churchill s Rooseveltem vypracovaný, rámcový plán invaze. Útok přes La Manche se stal skutečností s datem květen 1944. Odrazovým můstkem invaze bude Anglie. Britové již dříve vyhnáni z domovů Hitlerovými bombami uvolnili prostor mohutným invazním armádám. Pro mne to znamená velké ztráty, ale bylo to nutné pro očekávané otevření druhé fronty.

Ze Spojených států proudí přes Atlantik lodě naplněné vojáky a materiálem. Počet Američanů v Británii se přiblížil 1 500 000. Vrchní velitelem opera v Normandii byl jmenován generál Dwight David Eisenhower, který už velel africkému tažení v roce 1942. Kromě vojenských schopností musel být i diplomatem, protože měl velet spojeným armádám různých národností. Další známý velitel byl Montgomery, vítěz od u El Alameina. Monty byl optimista a uměl promlouvat k lidem. Británie a Amerika pracovali na plné obrátky. Operace Overlord – bitva o Normandii, potřebovala velké úsilí a hodně materiálu. Letadla 13 000, tanky a vozidla 17 000, padáky 90 000 ks, bomby a granáty byly počítány na milióny. Bylo potřeba kolem 4 000 různých vyloďovacích plavidel. Klíček k úspěchu je přeprava vojáků přes vodu. Na jaře roku 1944 byla vyloďovací plavidla využívána k intenzivnímu nácviku. Více než 2 000 účastníků operace Overlord se zúčastnilo největší výsadkářské akce v průběhu války.

Na druhé straně kanálu se Gerd von Rundstedt a Erwin Rommel nemohli shodnout jak invazi čelit. Rundstedt chtěl stáhnout mobilní zálohy a válčit ve vnitrozemí. Rommel chtěl útok odrazit na pláži. Hitlerův betonový val však nebyl dokončen. Rommel se mezery snažil vyplnit položením obrovského počtu min. Na druhé straně spojenci vyvíjeli zbraně umožňující jim hladké vylodění a pohyb tanků přes písek. Byl sestrojen Pluto – potrubí, kterým proudila ropa. Ještě pozoruhodnější byly Malbery, dva umělé přístavy, jejich součásti musely být doručeny přes průliv. Problém udržet se na pobřeží velmi komplikovalo bouřlivé počasí. Eisenhower koordinoval strategii s nejbližšími spolupracovníky. Největší starost jim dělalo počasí. Vrchní velení zaměstnávaly i klamavé plány. Největší klamavý plán na útok v Norsku, který měl být odstartován ze Skotska. Pak to byly útoky z jihovýchodního pobřeží Anglie.

Jaro roku 1944 spatřilo rozsáhlé útoky na silnice, železnice a letiště. Po celé Anglie rostly tábory pro desetitisíce příslušníků invazních jednotek. Vše se připravovalo k mohutnému přesunu na jih. Konec května 1944, útočné jednotky byly připraveny vyrazit, když nastala pauza. Vojáci neustále balili a rozbalovali a stále nebylo známo datum invaze. Vojáci ani neznali pláže, kde se měli vylodit. Pláž v Normandii zahrnovala pět pláží k vylodění. 3. června navzdory obavám nejvyššího velení o vývoj počasí, naloďování pokračovalo. Vojáci si mysleli, že je to další cvičení. Střet byl zahalen v mraku nejistoty a vojáci stále čekali a už se zdálo, že operaci může spustit jen zázrak.

5. června se počasí umoudřilo a nastal den D. Kanál La Manche tak mohutnou akci nikdy nespatřil. K Francii zamířilo na 6 500 plavidel všeho druhu a doprovázelo je spojenecké loďstvo. Na letišti čekaly eskadry kluzáků a záhy měly zanést celou první divizi za invazní pláže. Předpokládané ztráty až sedm z deseti mužů a Eisenhower to věděl. V posledních večerních hodinách vyrazily výsadkové jednotky ke břehům Francie. Všichni vojáci měli strach, měli dobývat německou pevnost, Evropu. Za vodou čekali Němci, ale netušili kdy útok nastane.

Den D. v 5.30 hodin byli spojenci u francouzských břehů, aby při podpoření leteckého útoku zahájili mohutnou dělovou palbu. Němci byli zaskočeni, ale některé baterie se brzo vzpamatovaly. Úprk na pláže v 6,30 Američané, v 7,30 Britové a Kanaďané. Konečně to po dlouhém čekání přišlo. Chráněni vzdušnou obranou pádili první útočníci na svých pět pláží. První čas útoku byl pro ně časem odvahy a smrti. Některé jednotky přistály na špatném místě, některé jiné se setkaly s nečekaně nízkým odporem, další byly zaskočeni palbou už na pobřeží. Nejhůře to schytali Američané. Britové a Kanaďané se setkali z různou silou odporu. Kanaďadané utrpěli těžké ztráty, ale postoupili vpřed. Boje byly velmi krvavé, ale ne dlouhé. Mnozí obránci se vynořili ze svých bunkrů jen proto, aby se vzdali. Velmi dobře si vedli Američané na Utahu. Zajistili zajatce, zřídili opěrné body a postoupili 8 km do vnitrozemí. Avšak na Omaze proti nim stálo rozbouřené moře a silné, nově povolané, německé divize. Byla tam strašná, krvavá jatka. Na Omaze znamenalo vybudování kilometr a půl dlouhého předmostí těžké ztráty.

Do půlnoci se dostalo na břeh 130 000 vojáků. Na plážích byly zvednuty opěrné body. Padlo 9 000 mužů. Den D1 spatřil zakládání přístavů, protože přísun zásob byl životně důležitý. Akce vyžadovala rychlý přesun lidí i materiálu a to rychleji než se to dařilo nepříteli. po sedmi dnech od začátku operace byly na břehu kilometry vozidel. Během čtyř dnů před 18. červnem byly průměrné vyloděné počty následující. Vojáci skoro 35 000, vozidla 5 000 a zásoby 25 000 tun. Začala druhá fáze operace, bitva o předmostí. Vojáci ve snaze rozmístnit masy vojáků a materiálu o to tvrdě bojovali, protože nepřítel se už vzpamatoval. Spojenecké tanky nepřekonávaly terén snadno. Do 10. června stály proti spojencům pouze tři divize. Dalším sedm nebylo Rommelovým vedením uvolněno. Přesto se útočníci prosazovali velmi obtížně. 12. června se spojilo pět předmostí v 100 km dlouhé a 30 km hluboké území. 19. června La Manche opět udeřil. Po čtyři dny zuřící bouře téměř zničila přístavy. Většina vybavení, celé 4/5 tonáže se potopilo. Vykládání muselo být drasticky zredukováno. Bylo vyvinuto velké úsilí s cílem napravit škody, protože zničení přístavu by ohrozilo samotnou operaci. Životní linka bitvy o Normandii byla obnovena.

Montgomery směřoval ode dne vylodění do Caen. Začátkem července byl konečně připraven na zteč. Nejprve vyrazila letadla. 18. července se vrhlo přes 2 000 těžkých a středních bombardérů na Caen přes 8 000 tun vysoce výbušných a tříštivých bomb. Byl to nejtěžší letecký útok s cílem podpořit pozemní boj v historii. Caen bylo překřtěno na tavící kotlík. Když padlo, vojáci se ocitli ve městě kráterů a sutin. Polovina města byla zničena. Několik tisíc obyvatel bylo zraněno, nebo zahynulo. Pro obyvatele to bylo osvobození za bolestnou cenu. Po sedmi týdnech byl zahájen průlom. Američané prorazili u Avranches, rozvinuli se a pokračovali na Argentan. Britové a Kanaďané se blížili ze severu k Falaise ve snaze smyčku stáhnout. Falaise, jedno z nejkrvavějších bojišť celého tažení. To byl příští cíl Montgomeryho. Stovky Tajfunů ostřelovaly nepřátelské transporty, aby tak za sebou nechaly kolony hořících vozidel.

6. srpna se Kanaďané dostali na předměstí města Falaise. Do města vstoupili 16. srpna. Předsunuté jednotky Američanů a Kanaďanů odděloval jen úzký koridor. Trosky 7 německé armády, pouhých 15 bojových divizí bylo natlačeno do prostoru a past sklapla. Padlo na 10 000 vojáků a 50 000 jich bylo zajato. Falaise se stalo pro Němce nejhorší katastrofou hned po Stalingradu. Uniklo asi 40 000 německých vojáků a to způsobilo spory mezi spojenci. Falaise si vysloužilo označení smrtící půda. Krveprolití a zkáza byly úděsné. Bylo možné jít stovky kilometrů a přitom pořád šlapat po mrtvých tělech vojáků.

Paříž. Spojenecká armáda ji nesměla minout a tak i Pařížané pocítili kýženou svobodu. V čase ústupu Němců začalo z podzemí vystupovat odbojové hnutí aby vykonalo spravedlivou mstu. Pařížané mající v paměti útlak a ponižování dávali tak průchod své dlouho hromaděné nenávisti. V roce 1940 viděli padnout Paříž bez jediného výstřelu a tak dnes bojují až s dojemnou odvahou jakou srdce vlasti zasluhuje. Pařížané žili jedinou myšlenkou odvetou a vyrovnáním starých účtů. Přišlo svobodné ráno.

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist