Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Osamělá Británie

Milena Doušková, 25.07.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

4. díl – Osamělá Británie

26. květen 1940 – 1941

Po silnicích lemovaných rozbitým a opuštěným vojenským vybavením ustupují britské a francouzské armády ustupují na jediné místo kam se dá, do Dunkirk. 16 km odtud čekají německé jednotky na Hitlerův rozkaz k útoku. 500 000 Britů a Francouzů čeká na zajetí a doufali na pomoc lodí z Anglie. Pomoc přišla.

Na pláži bylo tisíce vojáků ve velmi špatném stavu a pomalu se naloďovali na plavidla a byli velmi šťastní, že pojedou domů, do Anglie. Všichni doufali, že nepřijde německé nálet, protože to byl masakr bez možnosti úniku. Němci se pokoušeli jim potopit lodě a tak zabránit vojákům v návratu domů. Královské letectvo se snažilo udržet německé letectvo co nejdál od pláže, přesto bylo potopeno 6 torpédoborců a skoro 200 menších plavidel. Při francouzské tažení ztratilo královské letectvo skoro polovinu svých sil a při operaci Dunkirk 100 letadel. Dunkirk představoval strašnou porážku. Královské letectvo však zachránilo na malých lodím kolem 330 000 vojáků.

4. června se vzdali ti, kteří v Dunkirku zbyli. 14. června Francie ve válce ustala a v Anglii promluvil Churchill k národu. To, co mělo být bitvou o Francie skončilo. Očekávám, že každou chvíli začne bitva o Británii. Hitler ví, že nás na tomto ostrově zlomit musí, protože jinak by prohrál celou válku. Dokážeme-li se mu postavit, bude Evropa možná svobodná. Pokud podlehneme, veškeré naše bytí se propadne do propasti nového, temného věku. Připravme se tedy k plnění svých povinností tak, aby lidé v budoucnu říkali, že to byla jejich nejskvělejší hodina.

Británie se připravovala čelit okamžité invazi. Zase nastala evakuace dětí a někteří rodiče je posílali přes moře do bezpečí. Od toho ale Britové upustili, když Němci potopili parník s 90 dětmi na palubě. 1 000 000 můžu, co nebyli povoláni se začali dobrovolně připravovat na domobranu.

Od Dunkirku si armáda přivezla jen pušku, všechno ostatní vybavení tam musela zanechat, takže plně vybavenou divizí byla jen divize kanadská. Churchill byl vyrozuměn, že pokud se Němci vylodí, nebude čím bránit zemi. Všechno chybělo, tak se budovali alespoň zátarasy proti tankům. Churchill byl všude. Již ne jako podezřelý politik, ale jako živé ztělesnění britské vůle k odporu. Churchill dokázal všechno zrychli a rozhýbat i úředníky, kteří se dříve ploužili chodbami a teď začali běhat. Churchill byl velmi zdatný a energický. Prováděl inspekci jednotek o pochodoval tak rychle, že utíkal i mladším mužům, kteří šli za ním.

Ve zbrojovkách pracovali muži i ženy dlouho přes stanovenou dobu, aby tak zaplnili mezery v britské obraně. Výroba dosáhla vrcholu v červnu, pak s únavou pracujících mírně opadla. Produkce stíhaček se zdvojnásobila. Každý týden 100 nových letounů.

Ale, kdy byla německá invaze. V červnu 1940 Hitler na invazi do Británie nemyslel. Byl plně zaměstnám oslavami svého francouzského vítězství a očekával, že Británie stejně tak jako Francie s ním uzavře příměří. Berlín vítal Hitlera jako hrdinu když se vracel z Francie. Zdálo se, že invazi plánuje pouze německé námořnictvo. Než o ní začal Hitler uvažovat připravila i pozemní armáda své vlastní plány, ale k těm pocházejícím z námořnictva se stavěla kriticky. Všichni potom vzhlíželi ke Göringovi šéfovi letectva v očekávání, že získá invazí důležitou kontrolu nad vzdušných prostorem. Göring věřil, že jeho letectvo dokáže Británii knokautovat. Pozemní síly požadovaly vylodění 40 divizí na Britské pobřeží. To by se zpečetil osud Londýna, ale síly byly zredukovány na 9 divizí s podporou dvou leteckých. Jednalo se asi o 200 000 mužů.

Do září Británie překonala svou dřívější slabost. Nyní měla na jihovýchodě k dispozici 16 divizí. Invazní jednotky svolávané ze všech koutů Německa se shromažďovaly v severních přístavech. Lodě se upravovaly aby mohly přepravovat vojáky i obojživelné tanky. Pozemní síly považovaly flotilu za příliš malou. Námořnictvu naopak připadalo, že flotilu i této velikosti bude obtížné chránit. Všichni se však shodli, že životně důležitá je vzdušná nadvláda.

Invaze pod kódem Lachtan byla připravena na polovinu září. Tento plán nebyl seriózní a hlavně námořnictvo nechtělo nést zodpovědnost. Proto požádalo letectvo aby zajistilo totální vzdušnou nadvládu. Příprava letectva byla doslova směšné, protože ještě nebyli piloti vycvičeni a teda nedokázali vést vzdušné války nad Anglií.

Zatímco se shromažďovaly invazní jednotky prvními cíli byly obchodní konvoje a přístavy, zvláště nad průlivem La Manche. Dover se stal známým jako cíp pekelného ohně. Systém konvojů byl narušen a přístavy jako Dover těžce poškozeny. Jejich výhodou byl systém radarů. Bez nich by Britové válku nejspíše prohráli. Radary hlídaly a letky mohly čekat na zemi. Nařízení vzlétnout se jim dostalo už když byli Němci na Cale. Nemuseli plýtvat benzínem, časem ani energií. Mezi lety mohli spát, aby byli odpočatí, připravení a navedení na německé letecké formace, protože znali jejich polohu a počet.

13. srpna změnil Göring svoji taktiku. Nařídil útok proti radarovým stanicím a letištím které mělo stíhací letectvo chránit. Zatím co německé letecké bombardéry napadaly letiště která chránila Londýn a jihovýchodní Anglii, jejich doprovodné stíhačky měly atakovat stíhače britské kteří bombardéry ohrožovali.

Boj nad Anglií znamenal pro Luftwaffe nevýhodu. Čekalo se že vyhraje rozhodující bitvu sama, jenže na to nebyla vybavená. Německé bombardéry nebyly konstruovány k nošení dostatečného množství bomb. Německé stíhačky měli jen tolik paliva, že mohli zůstat nad Anglií pouze půl hodiny. Britské stíhačky blízko u svých základen mohli však přistát a rychle doplnit palivo aby se opět zapojily do bitvy.

Špionáž Luftwaffe své piloty oklamala. Tvrdila, že osm letišť bylo zničeno prvním úderem Ve skutečnosti nebylo žádné větší letiště vyřazeno z provozu. Ta, která byla zasažena byla rychle zase v provozu. Němečtí piloti čelící odporu který nečekali se tak stali ve smyslu vítězství v bitvě pesimisty. Mezi Británií a hrozbou invaze stálo 1 400 stíhacích britských pilotů a jejich pozemního personálu. jejich zodpovědnost byla velká. Vyvrcholení bitvy přišlo koncem srpna a první týden v září. Na výsledku záviselo Hitlerovo rozhodnutí o odstartování invaze. Samotná letecká bitva probíhala mezi hrstkou jednotlivců na obou stranách.

Během posledního srpnového týdne a prvního týdne v září zahynulo 103 stíhacích pilotů, 128 bylo vážně zraněno. 6 klíčových letišť na jihovýchodě bylo na pár dní vyřazeno z provozu. Pod náporem německých stíhaček a bombardérů nyní Britové ztráceli stíhačky dokonce rychleji než Němci. Za dva týdny přišli skoro o 500 strojů. Němci nemilosrdně bombardovali letiště. Nejstrašnějším dnem byl asi 31 srpen. Stíhací letectvo bylo téměř na kolenou. 7 září byla vyhlášena pohotovost, bezprostřední hrozba invaze. Celý ten den byl ale klid a všichni přemýšleli co bude dál. Němci potom pozdě odpoledne odstartovali něco, co mnozí z pilotů kteří tomuto náporu čelili ve vzduchu, označili za nejtěžší druh útok jaký kdy zažili. Potom došlo k něčemu jako zázrak. Útok nesměřoval proti letištím, ale proti Londýnu. Letiště byla ušetřena.

Nad Londýnem se černala letadla. Všechny bomby našli svůj cíl. Kdyby takové bombardování pokračovalo ze dne, zasáhli by vše důležité. Loděnice, plynárny, vlastně všechno. Té noci se vrátilo 250 bombardérů. Hořící doky a skladiště dělaly neklamné značky. Göringova změna taktiky tlak uvolnila. Stíhací letectvo se konsolidovalo, ale Londýn hořel. Po náletu 7. září pracovali mnozí záchranáři a požárníci nepřetržitě 40 hodin. Většina z nás už to chtěla zabalit řekl jeden z nich, ale pak se člověk rozhlédl kolem a viděl, že ostatní makají dál. 15. září uskutečnila Luftwaffe další mohutný denní útok aniž by čekala jakýkoliv odpor. Tentokrát však byly Britové připravení. Toho dne bylo sestřeleno 56 německých letadel. Británie si udržela kontrolu nad vzdušným prostorem během dne. Královské letectvo vyhrálo bitvu o Británii.

Září 1940 se žádné další denní nálety nekonaly ,a invaze nemohla začít dříve než na jaře. Britská města se však stala cíli nočních bombardérů. Londýn byl takto ohrožován 76 nocí po sobě. Běžnou záležitostí se staly noční fronty před kryty. Záchranné čety hledaly pod troskami ty, kteří přežili. Lidé se dostávali do práce navzdory nočním tragédiím. Rozhlasoví reportéři sdělovali Americe a celému světu, že Londýn to vydrží. Duch Londýňanů si získal sympatie a pomoc, ale USA zůstávalo neutrální. Když Británie bojovala osamocené od září 1940 do května 1941 zahynulo při náletech 40 000 lidí. Sta tisíce lidí se ocitli bez domova.

Továrny pracovali ve dne i v noci. Noční směny ale byly narušovány leteckými poplachy. Proti německému nočnímu bombardování neexistovala žádná ochrana. 29. prosince 1940 německé letouny shazují zápalné pumy a Londýn je v plamenech. Vzniklo na 1 500 požárů. Hasili tak dlouho dokud nedošla voda a pak se mohli jen dívat jak budovy hoří. Střed Londýna byl zničen, ale Svatopavelská katedrála vydržela. Utrpení Londýna sdílela mnohá další města. Pro britská letadla bylo velmi obtížné dělat nálety na německé města a vláda zoufale hledala jiný způsob jak vést válku s nepřítelem. Rozhodli se, že jediné místo kde mohou s nepřítelem bojovat je severo africká poušť. 10. prosince 1940 dvě britské divize zaútočily na velkou italskou armádu v Severní Africe. Ke svému vlastnímu překvapení postupovali snadno a rychle kupředu. Pevnosti byly dobývány a zajato bylo na sto tisíc zajatců. Zdálo se, že se dá dostat Německu na kobylku přes Jugoslávii a Řecko. Doufali, že pokud by se jim podařilo zatáhnout Balkán do války, tak důsledky by mohly být příznivé a tak nastal přesun do Řecka, což mělo oddálit německé útok, ale Řekové si mysleli, že to útok spíše uspíší. Sami Řekové se bránili proti italské armádě, ale když Němci 6. dubna 1941 zaútočili, bylo Řecko přemoženo během tří týdnů. Stejně tak Jugoslávie, která se připojila ke spojencům. Bylo evakuováno 50 000 vojáku britského společenství. Účelu nebylo dosaženo. Ani s pomocí Jugoslávie nebyli schopni vést účinnou válku na Balkáně. Ztratili Řecko a mnoho mužů Další padli do zajetí. Rovnováha byla silně vychýlena v britský neprospěch.

Do května roku 1941 ovládalo Německo se svými spojenci většinu kontinentální Evropy a v severní Africe malá armáda pod Rommelovým vedením získala zpět skoro všechny britské výdobytky. Britové se snažili udržet Krétu jako námořní základnu. Němci zaútočili na Krétu pomocí 16 000 výsadkářů. Navzdory obrovským ztrátám získali velmi důležitý opěrný bod letiště Maleme, takže mohly být dopraveny další letecké jednotky a Němci postupovali. Ztráty společenství bylo 13 000 raněných či zajatých a vyústily v další evakuaci. Churchill považoval za nezbytné udržení Kréty za jakoukoliv cenu, ale stejně ji ztratili.

10. května 1941 protrpěl noční Londýn nejničivější nálet celé války. Více než 3 000 lidí zahynulo nebo bylo zraněno. Stovky požárů museli nechat samovolně uhasnout. Zdálo se konec zkázy není v dohledu, ale tohle byl zlomový okamžik. V dubnu 1941 svolal Hitler všechny velitele z Francie a vyprávěl o druhé fázi v bitvě o Británii. Později jim sdělil, že smyslem je pouze kamuflovat ofenzívu proti Rusku. Británie přežila a na řadě je Rusko.

Zdroj: Seriál Svět ve válce

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist