Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Operace Barbarossa

Milena Doušková, 27.07.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

5. díl Barbarossa

Rusko, polovina června 1941. Chaotická, nejistá země. Množí se pověsti o invazi Německa. V Kremlu to vypadlo, jakoby se o nacistické nebezpečí vůbec nestarali. Pokud ano, tak si myslili, že samo zmizí. Přitom jsou již milióny německých vojáků kolem ruských hranic, aby zahájili nejkrvavější pozemní bitvu v historii. Bitvu, která nakonec rozhodne druhou světovou válku.

Červenec až prosinec 1941

V červenci roku 1941 stál Hitler po návratu z Francie na vrcholu své slávy. Rychlost a jistota jeho vítězství ohromila dokonce i jeho generály. Jejich pochyby byly vyvráceny. Jejich nesouhlasné názory nebylo třeba brát v úvahu. V této chvíli jim Hitler svěřil, že v další řadě budou Rusové. V knize Mein Kampf Hitler napsal:

„Když mluvíme o nových územích musíme uvažovat o Rusku. Sám osud ukazuje tímto směrem.“

Rusko mělo zajistit pro Německo nový životní prostor. Obyčejný Němec stejně jako obyčejný Rus nebo jakýkoliv obyčejný člověk kdekoliv jinde byl překvapen Hitlerovým paktem ze Stalinem ze srpna 1939. Jemu, stejně jako ostatním to připadalo jako ten nejnepravděpodobnější kotrmelec největších světových rivalů. Nacisticko sovětský pakt Hitlerovi dobře posloužil. nebyly mu kladeny žádné překážky v otázce Polka ani Francie. Stalin dostal prostor k nadechnutí aby připravil svoji armádu poté co ji pustil žilou čistkami v 30-tých letech. Sázel i na dlouhý zápas mezi Německem a spojenci. Německé vítězství na západě bylo však rychlejší než očekával.

Pochybnosti o síle Rudé armády vzrůstaly i samotném Rusku. Čistky totiž zdecimovaly jejich vedení. 90% generálů, 80% plukovníků a více než polovina velitelského sboru zemřeli kvůli Stalinovým rozmarům. Armáda byla bez hlavy. Po mizerném vystoupení Rudé armády proti Finsku byly podniknuty kroky k její reformě. Když do Ruska dorazily zprávy jak německá armáda drtí Francii, reforma byla urychlena. V létě 1940 však stále nebyla ukončena. Stalin však uchopil svoji šanci a zatím co byl Hitler zaměstnán bitvou o Británii, zabral pobaltské státy. Estonsko, Litvu, Lotyšsko a část Rumunska. To nebezpečně přiblížilo Rusko k ropným vrtům v Rumunsko, na kterým bylo Německo závislé. Hitler nezasáhl a místo toho chtěl získat ostatní státy do svého područí. První bylo Bulharsko a jeho král Boris, pak Princ Pavel z Jugoslávie a král Michal z Rumunska. Hitler podepsal smlouvu z Maďarskem a Rumunskem. Rusové zareagovali velmi ostře. Obvinili Německo z neplnění paktu ze srpna 1939. Křehké ruskoněmecké přátelství se začalo rozpadat. Když k tomu Hitler přidal smlouvu s Itálií a Japonskem. Pakt tří byl údajně namířen jen proti USA a Británii. Rusové si mysleli něco jiného a velmi protestovali.

Hitler pozval v listopadu 1940 Stalinova poradce Molotova, aby napomohl k vyjasnění situace. Z hlediska vzájemných vztahu to byla katastrofa. Rusku se nelíbilo paktování Německa s Finskem, kteří byli s Ruskem v konfliktu. Hitlerovi se zase nelíbilo, že by Finsko mohlo připadnout Rusko, protože Finsko byla jeho zásobárna nerostných surovin. Ještě za Molotovovi návštěvy nařídil Hitler svých generálům naplánovat útok na Rusko na 15. května 1941 a operace dostala název Barbarossa. Po rudovousém pruským císaři který před staletími vedl křižácká tažení proti Slovanům. Hitlerovi generálové se snažili tento útok odvrátit, protože by znamenal otevření druhé fronty. Hitler argumentoval tím, že Británie nepředstavuje žádné nebezpečí. Východní tažení tak bude jedinou frontou za předpokladu, že operace skončí rychle. Hitler byl přitahován Ruskem jako kdysi Napoleon.

Hitler chtěl na Východ do nitra Ruska. V roce 1941 byla Rudá armáda největší na světě. Počtem tanků převyšovala a v letadlech se rovnala zbytku světových armád dohromady. Navzdory všemu byla Rudá armády lépe vybavena než předchozí oběti Německa. Vybavena byla dobře, ale co její morálka? Hitler si byl jistý, že stačí rozkopnout dveře a celá ta shnilá stavba se sesype k zemi. Ruští vůdcové stále věřili, že si mohou dopřát ještě trochu času než bude jejich armáda připravena k boji. Do března 1941 už stáli ruští vojáci tváří v tvář německým vojákům na hranicích s Maďarskem, Rumunskem a dokonce i s Bulharskem. Jugoslávie rovněž kandidovala na německý satelit, dokud lidové povstání za pomoci Británie nesvrhlo v Bělehradě nacistické loutky. Moskva uzavřela pakt se vzbouřenci. Následují den Hitler Jugoslávii napadl. Rozzuřen revoltou, nazval operace Odplata. Tahle operace odsunula Barbarossu o pět nesmírně důležitých týdnů. Rusko muselo počkat, až se Německo vypořádá se svým novým protivníkem. Hitler vpochodoval do Řecka a Moskva pouze opět protestovala. Tato nečinnost nemohla na Hitlera nepůsobit. Jen ho to učinilo ještě svéhlavějším jak se jeho armády hnaly za dalšími snadnými vítězstvím.

Stalinovi špióni ho informovali o tom, co se děje na hranici a op shromažďování německých vojáků na hranici. I zahraniční zpravodajové Stalina varovali. Stalin jen pokrčil rameny. Zajímavé je že Churchill a Roosevelt Stalina informovali a německé armádě na hranicích. Stalin si však myslel, že je to z jejich strany trik, jak ho donutit mobilizovat síly, pokus odvrátit jeho pozornost aby tak vyprovokovali Hitlera k útoku. Stali západu prostě nevěřil.

Moskva 1. květen 1941. Krásná vojenská přehlídka měla asi uklidnit ruský lid. Cíle ruské diplomacie bylo stále Hitlera usmiřovat v naději, že se podaří odvrátit jakýkoliv útok dokud nebude dokončena reforma Rudé armády. Takže generálové školili, diplomaté fedrovali obilí a tolik potřebné suroviny do Německa, zavíraly oči před průlety německých průzkumných letadel nad Ruskem a dokonce zpomalili výstavby pohraniční obranné linie aby se snad Berlína nedotkli. Zatímco si politici potřásali rukama, tak 3 milióny německých vojáků se přesouvali k ruským hranicím. Největší pozemní bitva v historii měla zanedlouho začít.

Operace Barbarossa začala a postup vojsk byl velice rychlý. Urazili víc než 100 km za den. Hitler plánoval za zničit Moskvu za 4 měsíce. Němci prostě byli přesvědčeni, že válka bude podobně rychlá jako s Polskem nebo Francií. Kromě překvapení měli Němci výhody ve značné převaze co do počtu vojáků i palebné síly. Během prvního dne byly zneškodněny tři ruské pěší divize a dalších 5 bylo rozsekáno na kusy. Při překračování řeky jsme byli napadeni několik zastaralými ruskými letouny které byly okamžitě sestřeleny.

Během prvních dvou dnů byly zničeny více jak 2 000 ruských letadel. Největší letectvo světa spělo k vyhlazení. Bez leteckého krytí byly ruské pohraniční armády zredukovány či zcela zmizely. Do týdne byla německá armáda na půl cestě k Moskvě. Za měsíc získali Němci území dvakrát větší než bylo Německo. Ruská města padala před tanky jako kuželky. Ruská tanky v malých skupinkách byly snadnou potravou pro německé dělostřelce. U Minska a Smolenska ztratili Rusové 6 000 tanků. Běhen prvním 14 dnů zahynulo na půl miliónu Rusů a téměř milión jich padl do zajetí. Jak šly týdny dál ruské ztráty narůstaly a udivení Němci odmítali uvěřit, že takové plýtvání lidskými životy může pokračovat.

Hitlera vždy zajímalo více než dobývání měst zajímalo ničení nepřátelských sil v poli a zajímání území. Jeho generálové však soutěžili v tom, kdo porazí více ruských měst a hlavní triumf měla být Moskva. Dobít ruské město bylo dle argumentů generálů rozhodující. Hitler však dával přednost zničení ruských sil na jihu v domnění, že k rozhodující bitvě dojde tam. Moskva nebyla Hitlerovou prioritou. V srpnu tak nařídil svým tankům aby se stočily na jih. Kyjev, hlavní město Ukrajiny byl dobit v polovině září. V jednom nejpozoruhodnějších obkličovacích manévrů v historii vojenství, zajaly německé tanky v Kyjevě téměř tři čtvrtiny miliónu Rusů. Němečtí kameramani s radostí natáčely zástupy zničených Rusů, ale v budoucnosti je čekalo jiné peklo. Zajetí rukou nacistů. Z každé stovky těchto ruských zajatců se pouze tři někdy vrátí živí. Do konce září 1941, po pouhých třech měsících války Ruskové ztratili téměř 3 milióny lidí. Jenže ruská pružnost měla ohromit svět. Němcům bylo vštěpováno, že mají své ruské protivníky považovat za plnohodnotné. Nebylo to však dlouho co si němečtí vojáci na frontě začali přinejmenším myslet, že jsou spíše výjimeční než cokoliv jiného. Rusové málo kdy křičeli když byli raněni a vždy se zdálo, že na obzoru je jich stále víc. Německý generál na frontě prohlásil, že Němci se podobají slonům a Rusové mravencům. Slon jich sice hodně udupe, ale nakonec ho množství mravenců udolá a sežere.

Rusko, ohromné, nádherné Rusko, kde se táhly kopce, údolí pole a svoji velikostí naháněli Němcům strach a budili v nich depresi. Široká krajina nebrala konce. Tradiční Ruskou strategií bylo směnit prostor za čas. Čas nebyl na straně Hitlera, pokud chtěl dosáhnout vítězství do zimy. Hitler měl ještě jednoho velkého nepřítele a to byl samotný ruský lid odhodlaný ke všemu. Sjednotil se a národ byl jako jeden muž.

Když byla Ukrajina přemožena a Leningrad obklíčen, obrátil Hitler svoji pozornost k největší kořisti ze všech, k Moskvě. Moskva byla v říjnu 1941 již frontovým městem. Německé jednotky byli už jen 300 km daleko. Množily se zvěsti o brzké kapitulaci. Ve městě vládl vojenský režim. Skoro každý nalétávaly německé letouny. Skutečná bitva o Moskvu začala začátkem října. Situace se začala vyvíjet v neprospěch obránců. Dvěma velkými obchvaty zajali Němci dalších 700 000 ruských vojáků. Němci očekávali nezadržitelný pád Moskvy.

Bylo krásné léta, ale ruská zima se přihlásila dříve. Začalo sněžit už koncem října. Tehdy Němci zjistili, že jsou absolutně nepřipraveni a špatně vybaveni na to, co mělo nastat. Když se jeden z velitelů zeptal kdy může očekávat zimní oděvy, bylo mu řečeno, aby nevznášel další zbytečné požadavky. V den kdy před Moskvou napadl první sníh, dostali její obránci nového velitele, Žukova. Tuto noviny se němečtí zpravodajové ani neobtěžovali sdělit Hitlerovi, ačkoliv Žukov předtím vedl obranu Leningradu s obrovskou energií. Obrana Moskvy byla větším testem Žukovova obranného umění. Sníh brzo roztál a proměnil silnice v bahniska. Počasí se zhoršovalo a mnozí němečtí velitelé by raději postup na zimu zastavily. Hitler nesouhlas, protože pořád věřil, že do zimi bude vítězství jeho. Armáda měla vyrazit kupředu, jakmile země zmrzne a tanky se budou moci pohybovat. Tohle zdržení dovolilo Žukovovi zorganizovat obranu Moskvy. Rusům zbylo na obranu města méně než 400 tanků. Prostor Žukovovi rychle ubýval, ale čas byl pořád na jeho straně, protože ze severu vanuly studené větry. Jenže 14. října prorazila tanková skupina a zabrala Kalinin, asi 150 km na sever. O několik dní později dobila další jednotka Možajsk 100 km západně a pěší divize obsadila Gorgij, vzdálených pouze 65 km. Moskevské obyvatelstvo zachvátila panika a ti kteří mohli, odjeli. Bylo jich na 2 milióny včetně vládních složek. Dokonce i Leninova rakev byla odvezena spolu s dalšími klenoty z Kremlu.

Zatím co Hitler plánovat svůj konečný útok na Moskvu, Žukov ho zosnoval také. Na obranu stáhl tolik jednotek kolik se jen odvážil. Existovala však ještě jedna rezerva na niž Rusové zatím nesáhli a ani je nikdy nenapadlo, že by museli. 40 divizí Sibiřské fronty. Jedny z nejlepších jednotek v Rusku, cvičené na boj v zimě. Od června očekávaly japonský útok. V polovině října Stalinův hlavní špion v Tokiu hlásil, že se japonské zraky upírají jinam. Stalin uvěřil a divize stáhl k Moskvě. Sám Stali se ukázal lidem na vojenské přehlídce a tím velmi povzbudil ruský národ. Ukázal, že neutekl a že si zachoval pevné nervy a to rozšířilo do všech armádních složek. Země ztvrdla a tanky mohly opět vyjet. 26. listopadu dorazily na vzdálenost 50 km od Moskvy. O 4 dny později byly na 40 km od Moskvy a Žukov zatím nepoužil sibiřské divize a ani německá špionážní nezjistila přítomnost takové množství čerstvých jednotek blízko Moskvy. Navíc Němci měli své vlastní starosti. Jednoho rána vše zmrzlo. Auta seděla přimrzlá v bahně. Ani tanky nemohly vyjet. Teploty klesly na mínus 40 stupňů. V autech zamrzl olej. Zima zasáhla vojáky. Hodně jich padlo za oběť omrzlinám a žaludečním potížím. V té době měli Němci za sebou skoro 2 000 km a začala je ničit ruská zima. Hitler si vůbec nepřipouštěl, že to byl konec jeho strategie. Armáda už to věděla.

6. prosinec. V okamžiku kdy morálka německé armády byla na bodu mrazu, vypustil Žukov své Sibiřany. Pro Němce to byl děsivý pohled a také poprvé uviděli ruské tanky jak uhánějí po zasněžených polích. Němci ustupovali a všude naráželi na Rusy. Tak jak Rusové získávali nazpět některé svoje území, začínali se odkrývat hrůzy nacistické okupace. Všude jen smrt, týrání zůstávalo po nacistech.

Heslem se stalo: SOUDRUHU, ZABIJ SVÉHO NĚMCE.

Během první ruské ofenzívy bylo zajata na 300 000 Němců. Němci zakoušeli strach, kterým dříve tak rádi zahrnovali jiné. Věděli, že se zajatci nebude zacházeno v rukavičkách. Bylo to ,poprvé, co Němci poznali temné stíny nastávající doby. Dva dny po zahájí ruské ofenzívy napadli Japonci Pearl Harbor. Válka nabírala zcela jiný směr.

Zdroj: Seriál Svět ve válce

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist