Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Nové Německo

Milena Doušková, 22.07.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

Po zjištění jak málo se ví o druhé světové válce, jsem se rozhodla napsat články na pokračování v této nové rubrice. Hledala jsem zdroj, který by nemohl nikdo zpochybnit. Našla jsem Britský dokument Svět ve válce a ten vám předkládám ve zkrácené formě.

1.díl – Nové Německo 1933 – 1939

Německé ulice zaplňují nadšené davy lidí. V zemi, kde řádila nezaměstnanost, chudoba a zlost nad ztrátou území a z prohrané první světové válce, stoupají k moci národní socialisté. Mohl by to být nový začátek. Většina lidí je má za trochu posedlé a neberou je vážně.

Adolf Hitler moc neuchvátil, ale byla mu nabídnuta a to v době, kdy jeho preference propadaly. Politici kteří ustavili Hitlera kancléřem argumentovali tím, že ho najali. Komunisté a socialisté touhy Hitlera zlehčovali a říkali, že to nevydrží dlouho. Konzervativní antinacisté Hitlerem opovrhovali. Hitler kráčel do sněmovny s pompou a se zákonem si starosti nedělal. Potlačil všechna občanská práva. Paul von Hindenburg jen sledoval co se děje a nezasáhl. V březnu Hitler dostal povolení k vládě bez parlamentu a Hindenburg se zdržel komentáře. Hitler směřoval k tomu stát se diktátorem a vyhlásil nové Německo, které začalo odstraňovat svoje odpůrce – komunisty, socialisty, novináře a členy říšského sněmu.

Založení prvních koncentračních táborů na likvidaci nepohodlných lidí. V koncentračním táboře Oranienburg byli drsné podmínky, ale zatím ne brutální. Řídily je SA – sturmabteilung, které zatím nevraždili, ale zastrašovali.

V této době odstartoval Hitler kampaň proti židům a právě SA organizovali bojkoty proti židům. Tím chtěli v německém národě vzbudit antisemitismus. Svět šokovaně přihlížel, ale na nic jiného se nezmohl. Dokonce si mysleli, že tohle protižidovství je cílem extrémistů, které Hitler zarazí. Začala čistka a do ohně létali knihy a vše, co odporovalo nové idei.

Básník Heinrich Heine před sto lety prohlásil – kdo umí pálit knihy, bude pálit i lidi. Jeho slova se vyplnila.

Nacisty podporovala masa nezaměstnaných. Méně podpory se mu dostávaly od dělníků organizovaných, tak jim Hitler odbory prostě zrušil. Hitlera podporovala hlavně střední vrstva, kramáři zruinovaní depresí, drobní řemeslníci likvidováni masovou výrobou, úředníci kteří přišli o svoje úspory. Přidali se k nim i drobní sedláci a venkované. Dal jim pevné vlastnictví polí a tím dal venkovu chléb.

Nikdy nezapomněli na potupnou Versailleskou smlouvu, která Německo okleštila. Žádný Němec nemohl být spokojený s tímto stavem a Hitler byl viděn jako spasitel, co stav zvrátí. Němci nikdy nezapomněli, co jim podle nich ukradla slepá nenávist a počkali si na pomstu toto krvavého hraničního zločinu.

Hitler byl velmi dobrý řečník, který uměl ovládat masy lidí. Slíbil práci, chleba a to bylo podstatné pro nezaměstnané a hladovějící lid v Německu. Každý kdo má hlad, oslavuje svého chlebodárce a tím byl v té době Hitler.

Vánoce roku 1933 a Německem se ozývá pokoj a mír lidem dobré vůle a přitom koncentrační tábory jsou přeplněny. Parlament je loutkový, politické strany a odbory jsou zrušeny. Židé jsou vyštváni ze státní správy, svobodný tisk uškrcen a osobní práva a svobody potlačeny. Německo žilo ve stavu pohotovosti. Stát A.Hitlera byl všemocný. Hitler se však cítí neustále ohrožen. Bál se svých starých konzervativních rivalů, stejně tak i armády. Bál se i revolučních sekcí ve své vlastní straně jako bylo vedení úderných oddílů. Navíc i vztah armády k SA byl nesnášenlivý. Hitler věděl jak si naklonit generály a získat je tak pro svou věc. Šéfem SA byl jeden z jeho nejstarších souputníků Ernst Röhm. 30.6. 1934 byl Röhm zatčen a popraven a celé vedení SA, asi 100 důstojníků, bylo vytaženo z postelí a postříleno. Německo zachvátilo vraždění. Oněmi zabijáky byli nové síly SS Hitlerova tělesná stráž, která se nyní stala i jeho osobním nástrojem teroru.

Hermann Göring pořádal tiskovou konferenci na ministerstvu propagandy v jehož čele byl v té době už Joseph Goebbels. Ten moudře zůstal s Hitlerem, protože věděl že jej Göring nesnáší a mohl by proto využít sebemenší příležitosti k jeho odstranění. Konference byla pořádána pro zahraniční novináře, ale před tím byly přerušeny telefonní spoje do zahraničí. Oznámil, že má pro ně příběh jak s Hitlerem zakročil proti disedentským silám a to jak pravicovým, tak levicovým. Zde oznámil, že byl zastřelen Röhm a že byla potlačena druhá revoluce. Jen tak mimochodem, se zmínil o Kurtu von Schleicheru. Na dotaz novinářů co se s ním stalo, odpověď zněla, byl zastřelen pro jeho odpor při zatýkání. 30. červen 1934 byl velmi důležitý, protože tato vláda se jasně projevila jako vláda a začala vraždit. Zastřelili spoustu lidí bez soudu a to se nejednalo přímo o Hitlerovi nepřátele, ale prostě proto, že jim byli nepříjemní.
Toho léta zmizel další nepřítel. 2. 8. 1934 zemřel Hindenburg. Hitler zrušil úřad prezidenta a prohlásil se za kancléře, teda vůdce státu a hlavu vlády v jedné osobě a pak si přivlastnil i velení nad armádou. Vojáci se kdysi zavazovali ústavě, nyní Hitlerovi osobně. Pro německé důstojníky byla přísaha fyzickou skutečností. Hitler je chytil do pasti. Nemohli ho neuposlechnout, protože by zároveň neuposlechli i vlast. Nastali nové volby a Hitler byl díky propagandě zvolen 90%.

Nacisti prosazovali teorii lidového státu. Nacističtí pohlaváři se ukazovali jako milovníci lidu. Göring, Goebbels, Hess – Hitlerovi nejbližší, si hráli na milovníky lidu. Hlavně Göring byl pro svoji žoviálnost velmi oblíben.

Veřejné práce pro nezaměstnané oživily ekonomiku, které už stejně byla na vzestupu a ostatní státy jim v podstatě záviděly. Všechno bylo podle nich Hitlerovou zásluhou. Nezaměstnaní dostali práci na stavbě silnic a propojili Německo celou sítí silnic. Stavěl se Berlín a práce bylo pro všechny dost. I proto lid miloval Hitlera, protože byl přesvědčen, že je to jeho zásluha.

Mladé ženy zakládaly spolky, kde tancovaly, cvičily, zpívaly a obdivovaly vůdce. Chlapci zakládali Hitlerovu mládež a všichni byli vychováváni k oddanosti k vlasti a vůdci.

Na sjezdech dokázal hovořit k lidem tak, že atmosféra byla až hysterické a obdiv k Hitlerově osobě obrovský. Byl skvělý řečník s uměním ovládat dav a vnutit jim svoji vůli.
Tak se v tichosti znovu začal uskutečňovat plán na další válku. Lidé se seznamovali s novými zbraně. Zároveň začali zaučovat nové piloty i když byli vázání Versailleskou smlouvou, kde tohle bylo zakázáno. Zákon se obešel a piloti se cvičili na větroních a tak vznikl základ německé Luftwaffe. Armáda začala porušovat limity s Versailles od okamžiku, kdy se Hitler stal kancléřem. Stav armády se ztrojnásobil.

Každý vojenský atašé viděl, co se v Německu děje, ale svět žádné kroky nepodnikl. v roce 1935 vyhlásilo Německo brannou povinnost a jejich armáda vzrostla na 500 000 a to za míru. Nové tanky, nová letadla, nové lodě, ponorky. Hitler prohlásil Versailleskou smlouvu za zastaralou a navrhl nové limity vyzbrojení. Británie jako první uzavřela s Německem pakt a podepsala i námořní dohodu. Hitler se uklidnil a začal pomalu připravovat změnu nenáviděných hranic. Na Hitlerův rozkaz začalo vojsko překračovat Porýní patřící k Francii, ale mělo rozkaz k ústupu, kdyby se Francie bránila, ale ta neudělala nic. Německo bylo nadšené. O dva roky přebírají Rakousko a jeho obyvatelé vítají Hitlera s nadšením a jejich nenávist k židům je ještě snad větší než Hitlerova. I tohle obsazení Hitlerovi prošlo. Evropa nedělá nic.

Československo nikdy nevlastnilo žádné německé území a bylo plně nezávislým státem, ale Hitler využil našich Sudet, kde žily převážně německé rodiny a požadoval jeho přidělení k Německu. Československo mělo za spojence Británii, Francii a Sovětský svaz. Evropa stála na pokraji války. Československo bylo připraveno bojovat, ale Francie a Británie jej zanechali vlastnímu osudu a porušili smlouvu, kterou s nimi uzavřeli. V Mnichově v září 1938 podepsali Chamberlain za Británii, Mussolini za Itálii a Daladier za Francii s Hitlerem dohodu jenž připravila Československo o Sudety, ale zanechala je zcela rozbité a opuštěné svými vlastními spojenci. Němci vstoupili na československé území. V Německu zatím opoziční generálové doufali, že se tímto poškodí Hitlerova pověst, doufali marně a tak se vzdali svých plánů na jeho odstranění. Sudety byly spolknuty velmi snadno a tak se chystaly další kroky. Okleštěné Československo bylo bezmocné a Hitler udeřil 15. 3. 1939. Ten den dorazily německé jednotky až do Prahy. Žádný odpor nenastal. Poslední demokracie střední Evropy byla zcela vymazána z mapy a Češi už nikdy neuvěří západním spojencům. (Jak moc se mýlili britští dokumentaristé ví Československo v roce 2019, kdy se znovu věří tehdejším zrádcům a já čekám, kdy na to zase doplatíme). Nakonec i Západ si uvědomí, že Hitlera zastaví jen síla a ne jakákoliv dohoda. Němci slaví, že dostali vše, co jim bylo kdysi ukradeno a že je vše v pořádku. Velká většina netuší, jak se budou dějiny vyvíjet a jak je bude lidstvo soudit. Ti, co tuší válečné konflikt jsou doma a nemají sílu cokoliv zvrátit.

Ve Francii v listopadu 1938 zastřeli žid německého diplomata v Paříži. Nacisté zorganizovali odplatu. Přišla Křišťálová noc, hořely synagogy, rabovaly se židovské obchody a do koncentračních táborů byli odvezeny tisíce židů. V tu noc sehnaly židy dohromady a za stálého bití je donutili postavit se do řad kde je neustále bili.

Duben 1939 Wehrmacht se připravuje na oslavu 50-tých Hitlerových narozenin. Jeho cestu lemuje armáda která už je 7x větší než byla na počátku Hitlerovi vlády. Ještě pořád si velitelé myslí, že Německo stále není připraveno na válku, ale Hitler se chystá jejich názory ignorovat. Důvod se našel. Gdaňsk, který byl přidělen k Polsku a od Německa do dělil úzký corridor, který chtěl Hitler překročit. Polsko bylo proti. Spojenci (Británie) slibují podporu a a ochranu při případném napadnutí Polska Německem. Hitler chtěl vymazat Polsko z mapy světa. To by však mohlo znamenat válku s Ruskem a na tu nebyl Hitler ještě připraven. Ministr zahraničí Ribbentrop proto odletěl do Moskvy 23. srpna podepsat společný pakt a tak byl osud Polska zpečetěn. Nová aliance Západ přímo ohromila a ochromila, ale to je také vše. Válka je za dveřmi.

———————————————————————–

Versailleská smlouva

Versailleská mírová smlouva byla nejdůležitější ze šesti mírových smluv uzavřených roku 1919 jako výsledek šestiměsíčního jednání na Pařížské mírové konferenci, kterou byla oficiálně ukončena první světová válka mezi Státy Dohody a Centrálními mocnostmi. Jednání o této smlouvě navazovalo na příměří, které bylo uzavřeno 11. listopadu 1918 v Compiègnském lese.

Smlouva v článku 231 stanovila, že Německá říše a její spojenci jsou jako původci války odpovědni za všechny ztráty a škody na civilním majetku, jež utrpěly státy spojené a sdružené v Dohodě.[1] Německu bylo uloženo, aby zaplatilo státům Dohody značné válečné reparace. Postupně mělo Německo splácet 132 miliard zlatých marek, což podle Londýnského rozvrhu plateb (London Schedule of Payments) z roku 1921 odpovídalo 33 miliardám USD. Později však byla Německu část uložených reparací prominuta.[zdroj?] Dále ztratila Německá říše část svého území v Evropě a všechny své dosavadní kolonie v Africe a Oceánii. Ve smlouvě byly poválečné hranice Německa přesně definovány. Kromě toho byla německá armáda (Reichswehr) podmínkami smlouvy omezena na 100 tisíc mužů.

Výmarská republika
Smlouva ustanovila vznik Společnosti národů, hlavní cíl amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Společnost národů měla sloužit jako arbitrážní soudce mezi národy a předejít tak vzniku válek. Podmínky smlouvy zahrnovaly ztrátu německých kolonií a ztrátu německého území:

Alsasko-Lotrinsko (francouzsky Alsace-Lorraine, německy Elsass-Lothringen) bylo předáno Francii (rozloha 14 522 km², počet obyvatel 1 815 000 v roce 1905). Alsasko-Lotrinsko bylo do roku 1871 územím Francie.
Severní Šlesvicko (dánsky Nordslesvig, německy Nordschleswig) bylo po šlesvických plebiscitech předáno Dánsku (3 228 km² nebo 3 938 km²).
Po Velkopolském povstání připadla Polsku většina území provincie Poznaňska (polsky prowincja Poznańska, německy Provinz Posen). Dále Polsku připadla většina Západního Pruska. Tímto Polsko získalo 53 800 km² a 4 224 000 obyvatel (1931), počítaje v to 510 km² a 26 000 obyvatel z Horního Slezska.
Východní část Horního Slezska po Hornoslezských povstáních a plebiscitu připadla Polsku (rozloha 3 214 km² počet obyvatel 965 000).
Hlučínsko (oblast Horního Slezska) připadlo Československu (316 nebo 333 km² a 49 000 obyvatel).
Německá města Eupen a Malmedy připadla Belgii.
Město Działdowo (německy Soldau, železniční stanice na trase Varšava–Gdaňsk) ve Východním Prusku připadlo Polsku (plocha 492 km²).
Severní část Východního Pruska (Klaipėda s okolím) byla dána pod kontrolu Francie. Později se tato oblast stala částí Litvy.
Plebiscit ve východní části Západního Pruska a v jižní části Východního Pruska (Varmie a Mazursko, nyní Varmijsko-mazurské vojvodství); několik vesnic připadlo Polsku.
Oblast Sárska byla dána pod kontrolu Společnosti národů na 15 let, poté byl plebiscit mezi Francií a Německem.
Město Gdaňsk (německy Danzig) v Polsku spolu s deltou řeky Visly bylo ustanoveno jako Svobodné město Gdaňsk (německy Freie Stadt Danzig) pod dohledem Společnosti národů a částečně pod dohledem polské vlády (rozloha 1 893 km², počet obyvatel 408 000 v roce 1929).
Článek 156 smlouvy převedl německé koncese v čínské provincii Šan-tung na Japonsko, než aby navrátil suverenitu Číně. Znechucení Číňanů nad tímto ustanovením vedlo k demonstracím a ke Hnutí 4. května (anglicky May Fourth Movement). To nakonec vedlo k tomu, že Čína nepodepsala Versailleskou smlouvu. Místo toho deklarovala konec války s Německem až v září 1919 a podepsala separátní smlouvu s Německem v roce 1921.

VII. oddíl smlouvy (články 81-86) se týkal nově ustaveného Československa. Německo se zavázalo uznat Československou republiku. Československo na druhou stranu svolilo respektovat ustanovení, která by vítězné mocnosti udělaly v zájmu ochran menšin v Československu. Důležitými ustanoveními Versailleské smlouvy byly přesné definice československých hranic s Německem a Rakouskem.

Vojenské podmínky Versailleské smlouvy vůči Německu byly tvrdé a ze strany Francie byly motivovány nejenom obavami z příštího vývoje, ale podle některých historiků také touhou po odplatě (tzv. revanšismem). Během francouzsko-pruské války v letech 1870-1871 byla Francie poražena a ztratila Alsasko-Lotrinsko, což mělo negativní vliv na postoje značné části francouzské veřejnosti vůči Německému císařství. K utvrzení touhy po odplatě přispěly také obrovský počet padlých a zraněných francouzských vojáků a civilistů a nesmírné ekonomické škody způsobené první světovou válkou na území Francie. Na západě Německa neprobíhaly v této válce naopak téměř žádné vojenské operace. Obavy z budoucí německé agrese určovaly značnou část poválečného jednání Francie s Německem.

Německá armáda byla ustanoveními Versailleské smlouvy omezena na 100 tisíc mužů. Všeobecná branná povinnost v Německu byla zakázána. Německo nesmělo mít žádné tanky, žádné těžké dělostřelectvo a žádný generální štáb (Generalstab). Německé vojenské námořnictvo bylo omezeno na 15 tisíc mužů a mohlo mít pouze šest bitevních lodí (s výtlakem méně než 10 tisíc tun), šest křižníků a dvanáct torpédoborců. Ponorky byly Německu zcela zakázány, stejně tak jako vojenské letectvo. Dále smlouva stanovila, že řadoví vojáci nesmí sloužit po dobu kratší než 12 let a důstojníci po dobu kratší než 25 let, což mělo mít ten účinek, aby mohlo pouze omezené množství mužů procházet vojenským výcvikem.

Článek 231 smlouvy (klausule o válečné vině) připisovala Německu zodpovědnost za „ztráty a utrpení“ států Dohody v průběhu války. Tento článek pak poskytl základ pro válečné reparace, jejichž celková suma byla určena komisí zastupující Dohodové státy. V lednu 1921 byly reparace vyčísleny na 269 miliard zlatých marek, což většina ekonomů považovala za přehnané.[zdroj?] Později toho roku byla tato částka zredukována na 132 miliard zlatých marek, což ale stále většina Němců považovala za neúměrnou sumu. Ekonomické problémy způsobené placením reparací spolu s odporem Němců vůbec je platit jsou některými historiky uváděny jako jedna z příčin politické a hospodářské krize Výmarské republiky a následného převzetí moci Adolfem Hitlerem a dokonce i vypuknutí druhé světové války.

Za Spojené státy americké sice prezident Woodrow Wilson Versailleskou smlouvu přímo na místě podepsal, avšak Senát Spojených států ji odmítl ratifikovat. Pensylvánský senátor Philander Knox Wilsonovi řekl: „Pane prezidente, po důkladném zvážení jsem dospěl k názoru, že tato smlouva není předzvěstí míru, nýbrž války, války, která bude mnohem ničivější než ta, již jsme právě ukončili.“ Volby roku 1918 vyhrála Republikánská strana a tím získala převahu v Senátě. Následně byla republikány v Senátě ratifikace smlouvy dvakrát zablokována (podruhé 19. března 1920), částečně z důvodů upřednostňování izolacionismu spojeného s neuznáváním Společnosti národů, částečně kvůli z jejich hlediska neúměrné výšce reparací uložených Německu. Spojené státy se k předválečné Společnosti národů nikdy nepřipojily. Roku 1921 podepsaly Spojené státy Berlínskou smlouvu s Německou říší, kterou sice byly potvrzeny stanovené reparace a další ustanovení Versailleské smlouvy, ale nebyly v ní obsaženy žádné pasáže, které by pojednávaly o Společnosti národů.

Nevyhovující kompromis mezi vítězi

Mírová konference. Vlevo čelem k objektivu sedí československá delegace vedená Karlem Kramářem a Edvardem Benešem „Velká Trojka“ sestávala z premiéra Francie Georgese Clemenceaua, premiéra Velké Británie Davida Lloyda Georgea a prezidenta Spojených států amerických Woodrowa Wilsona. Italský premiér Vittorio Orlando byl přítomen jako poradce z Itálie a hrabě Makino byl vyslán Japonskem. Během jednání bylo obtížné dosáhnout shody. Výsledkem tedy byl kompromis, který neuspokojil nikoho.

Francie měla během války velké ztráty na životech (okolo 1,24 milionů vojáků a 40 000 civilistů). Velká část války byla bojována na francouzském území, a Francie tedy byla v ruinách. Proto francouzský premiér Georges Clemenceau chtěl po Německu válečné reparace na obnovu válkou zničené země. Celkem 750 000 domů a 23 000 továren bylo zničeno a bylo tedy potřeba značné množství peněz na rekonstrukci Francie. Clemenceau se také chtěl pojistit proti dalšímu možnému útoku Německa a požadoval demilitarizaci Porýní (německy Rheinland, okolí řeky Rýn). Navíc požadoval, aby vojska Dohody kontrolovala moře, a tedy aby Francie mohla kontrolovat zámořský obchod Německa. Dále chtěl značné omezení německé armády. Jako součást válečných reparací požadoval kontrolu nad mnoha německými továrnami.

Francie chtěla nejenom vážně zdecimovat Německo, ale také chtěla zachovat své velké impérium a své kolonie. Zatímco Spojené státy americké prosazovaly v Evropě právo národů na sebeurčení, Francie a Velká Británie si chtěly zachovat svá impéria. Ve výsledku chtěl Clemenceau (a stejně tak mnoho Francouzů) takové podmínky, které zlomí Německo vojensky, politicky a ekonomicky. Clemenceau byl nejradikálnější z Velké trojky, což mu vyneslo přezdívku Tygr.

Požadavky Velké Británie byly o něco menší než požadavky Francie, neboť Velká Británie nebyla napadena a neválčilo se na jejím území. Na druhou stranu mnoho britských vojáků zemřelo během bojů ve Francii, a tak se Britové chtěli pomstít Německu stejně tak jako Francouzi. Britský premiér David Lloyd George také požadoval vysoké válečné reparace, ale menší než Francie. Obával se, že pokud francouzské podmínky budou splněny, Francie se stane nesmírně mocnou ve střední Evropě, což by vedlo k nerovnováze sil.

Americký prezident Woodrow Wilson měl velice rozdílný pohled v otázce, jak potrestat Německo. Už před koncem války vypracoval čtrnáct bodů, které nebyly tak tvrdé jako požadavky Francie a Velké Británie. Aby se podobná válka nemohla již opakovat, Woodrow Wilson chtěl vytvořit Společnost národů. Základní myšlenka byla, že pokud slabší národ je napaden, ostatní by mu zajistili ochranu před útočníkem. Dále Wilson prosazoval právo národů na sebeurčení (alespoň mimo území Spojených států). To se nelíbilo Francii a Velké Británii, neboť to ohrožovalo existenci jejich impérií. Wilson pochopitelně neměl zájem na tom, aby se zvětšovala velikost Francie, Británie či Itálie. Na druhou stranu, požadavek práva národů na sebeurčení byl vítanou podporou pro národy toužící po samostatnosti. Ve výsledku to přispělo k pádu Rakouska-Uherska a Osmanské říše spolu s vyhlášením samostatnosti nových států ve střední a východní Evropě, jako např. Československa a Polska.

Velká trojka od začátku chtěla potrestat Německo. Francie chtěla odplatu. Velká Británie chtěla relativně ekonomicky silné Německo jako protiváhu francouzské dominanci v Evropě. Spojené státy americké chtěly rozbít stará impéria. Výsledkem byla smlouva vycházející z francouzských požadavků, s minimálním ohledem k ostatním účastníkům. Měla mnohé kritiky, uznávaný ekonom John Maynard Keynes, který na konferenci zastupoval britské ministerstvo financí, napsal: „Pokud přijmeme názor, že Německo musí být ožebračeno a jeho děti musí hladovět, odvažuji se tvrdit, že na sebe pomsta nenechá čekat.“

Následky
Německo nebylo Versailleskou smlouvou ani zničeno, ani usmířeno, ale na nějakou dobu omezeno ve svém akčním rádiu. Versailleská smlouva způsobila značné ochromení německé ekonomiky na začátku dvacátých let 20. století; do určité míry tak vznikly podmínky pro hyperinflaci, která tehdy Německo zachvátila. Podmínky smlouvy vedly i k tomu, že německá ekonomika zůstala zranitelná během zničující velké hospodářské krize od roku 1929 až do první poloviny třicátých let. Podle některých historiků tak byly zapříčiněny nástup nacismu a následné převzetí moci Adolfem Hitlerem.

Francie prosadila smlouvu ponižující Německo, ale nedokázala na její plnění natrvalo důsledně dohlížet. Nakonec se Francie v roce 1936, když Hitler vojensky obsadil demilitarizované Porýní, nezmohla ani na diplomatický odpor. Tato její nečinnost byla jednou z příčin dále vzrůstající německé agresivity a v konečném důsledku i vypuknutí druhé světové války.

Zdroj: Seriál Svět ve válce

  • Autor/ři citací: wikipedie, svět ve válce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist