Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Kleště - Svět ve válce

Milena Doušková, 02.09.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

19. díl – Kleště – Svět ve válce

25. srpen 1944 byla osvobozena Paříž. Téhož dne přešlo ke spojencům Rumunsko. Jeho odpadnutím ztratil Hitler své jediné přírodní zdroje ropy. Pak vystoupilo Bulharsko a Finsko začalo jednat s Ruskem o příměří. Do Paříže se vrací Charles de Gaulle. Odcházel jako neznámý a vrací se jako osvoboditel. Jak dlouho to bude ještě trvat, než bude osvobozen zbytek Evropy.

25. srpen 1944 – březen 1945

15. srpna 1944 – spojenecká invaze v jižní Francii. Za předpokládaného průlomu z normandského předmostí byla operace zamýšlena jako začátek obchvatného útoku na Hitlerovo Německo z obou stran v ohybu, který měl zmáčknout třetí říši. Během těch týdnů v srpnu 1944 byli Němci hnáni zpět směrem k hranicím jejich vlastní země. Ti Francouzi kteří kolaborovali s Němci byli plni zoufalství. Francouzky, které si začaly s Němci byly podrobené speciální proceduře. Ostříhali je do hola a na čelo nakreslili hákový kříž. Do zajetí padlo tisíce zasmušilých, smutných Němců. Mnohým ve spojeneckém táboře se zdála být válka skončena. Hovořilo se o tom, že na Vánoce budou doma.

To však nebylo pravděpodobné. Vázla rychlost zásobování a pořád se bojovalo. Nejtvrdší boje probíhaly u pobřeží. Každý přístav byl Hitlerem obsazen s rozkazem bojovat do posledního náboje. Bylo nutno na přístavy zaútočit jednotlivě, oddělenou operací. Hitler věděl, že zásobování bude pro spojence problémem a ostud pramenilo jeho odhodlání udržet přístavy co nejdéle, aby byly potom zničeny. Třetina Montyho sil pracovala na vypuzení Němců z přístavů v průlivu. Zatím co zbytek se vydal do Belgie.

Mezi boji spojenců a Německem ležely tři řeky. Maasa, Vaal a Nedee Rijn. Montyho plán byl provést za těmi řekami výsadek, získat mosty a přesunout mobilní jednotky kolem levého boku linie aby odřízli Porůří a zlikvidovali tak odpor Němců před Vánocemi roku 1944. To se nepovedlo a neúspěch u Arnhe, znamenal, že válka do Vánoc neskončí. Západní spojenci ztratili v tuto chvíli iniciativu. Na východní frontě však šlo o zcela jiný případ. Rudá armáda postupovala všude. U Minsku bylo obklíčeno na 100 000 Němců. Na severu bylo z války vyřazeno Finsko, znova dobito Estonsko. Litva a Lotyšsko byly vyčištěny od nepřítele s dosažením hranic východního Pruska. Na jihu byla osvobozena Ukrajina, Rumunsko kapitulovalo, Bulharsko bylo dobito, Řecko odříznuto a bylo vytvořeno fungující spojení s Titovými partyzány v Jugoslávii. Zjevil se gigantický trumf, velkolepý úspěch na celém východě, ovšem z vyjímkou zapomenutého města kde válka před pěti léty začala. Byla to Waršava. Do července 1944 obsadila Rudá armáda východní polovinu Polska, polovinu které padle Rusku dle paktu Hitlera se Stalinem ze srpna 1939. Exilová polská vláda v Londýně horlivě usilovala aby se opět ujala moci dříve, než Rusové dobijí zbytek země, protože jinak by spíš šlo o záměnu okupantů, než o osvobození. Německá posádka se s blíží Rudou armádou k Waršavě chystala k odchodu.

29. července ruský rozhlas hlásal nezadržitelné osvobození Waršavy a burcoval odboj proti ustupujícím Němcům. 1. srpna polská armáda uvnitř Waršavy skutečně povstala, i když neměla veškerou podporu od londýnské vlády. Cílem povstání bylo přivést exilovou vládu v okamžiku jakmile ovládnou město, aby byl nastolen před příchodem Rusů legitimní režim. Povstání však přišlo na období kdy ruská ofenzíva ztrácela dech, ale tato shoda okolností Stalinovi vyhovovala. Londýnští Poláci se již chystali na cestu, protože Poláci kontrolovali většinu města. Britské letectvo bylo připraveno polskou exilovou vládu dopravit. Nato však Hitler který si uvědomil Stalinovu netečnost nařídil SS povstání potlačit a SS tohle provedli velmi rádi a s jejich všem známou krutostí. Poláci v Londýně propadli beznaději a z nepříznivé situace vinili Brity. Britské letectvo však nemohlo doplnit palivo dokud jim Stalin nepovolil přistát na Sověty ovládaném území. Když konečně povolil, byla skoro celá Waršava ztracena a zásoby od Britů se dostávaly do německých rukou. Němci převezli i svá největší, obléhací děla. Každý dělostřelecký granát vážit více jak dvě tuny. Nastala beznadějná bitva trvající deset týdnů. Zahynulo přes 200 000 Poláků. Přišel čas vyhlásit konec. Němci dovolili Polákům aby se čestně vzdali. Nechovali se k nim jako k partyzánům zralým k popravě, ale jako k řádným bojovníkům, kteří mají svoje práva válečných zajatců. Někteří němečtí generálové již očividně mysleli na možné procesy pro válečné zločiny. Jakmile byli všichni obyvatelé vyhnáni z města, byla Waršava srovnána se zemí. Hitler byl rozhodnut, že již nikdy nevstane z popela. Tak skončila jedna z nejtragičtějším válečných epizod.

Navzdory strádání a bombardování byla morálka německého lidu na podzim roku 1944 překvapivě vysoká. Příznivě reagovali na každou Hitlerovu výzvu. tato se týkala sbírky zimního oblečení pro východní frontu. Hitler snížil povolávací věk na 16,5 roku a oslovil i ty, kteří zatím nemuseli na fronty díky jiným činnostem. Bylo shromážděno na 700 000 nových povolanců jako domobranu a na východně i západě. Pro své rekruty měl v záloze ještě odvážnější využití. Už od své porážky v Normandii plánoval mohutný protiútok kterým prý spojence nejenže zastaví, ale obrátí je na tolik rozhodně, že budou chtít jednat o míru. O míru, který bu mu poskytl prostor k nadechnutí a tak by mohl zastavit ruský postup. Takové byly jeho fantazie. Na to si šetřil svoje tanky a dával je dohromady poté, co byly tak zle zřízeny v Normandii. Jenže kde udeřit? Toho podzimu roku 1944 se spojenci na západě přiblížili k německé hranici podél fronty dlouhé přes 1 500 km a dokonce na jednom či dvou místech pronikli.

Ardeny od roku 1940 pro Hitlera kouzelná vzpomínka. Pro svůj útok v Ardenách Hitler shromáždil, aniž by to spojenci tušili, více než 500 000 vojáků. Proti něm stálo 80 000 nezkušených, špatně vybavených amerických vojáků. Situace vypadala stejně jako v červnu 1940. Nevýrazný den, den 0, nastal 16. prosinec. Dělostřelecká příprava trvala hodinu a dala spojencům ochutnat toho, co sami provedli v Casinu před několika měsíci. Poslední velký útok Němců na západě začal. Hitler rozehrál svoji nejzoufalejší partii. Překvapení bylo naprosté a nastal začátek velkého zmatku spojenců toho nejhoršího jakého v celé Evropské válce zažili. Když se první vlny Němců hnali přes americké pozice podél Arden, ve spojeneckém velitelství se pozornost soustředila spíše na novinky o smrti kapelníka Milera než na možnost největší německé ofenzívy na západě od roku 1940. Ten den hrál Motgomery golf a Eisenhower byl na svatbě svého řidiče. Jak den ubíhal, podobnost s květnem 1940 rostla. Síla Němců a zmatek spojenců. Nezkušení vojáci prchali do bezpečí. 7 000 Američanů se vzdalo. Byla to největší kapitulace Američanů při evropském tažení.

Německým tankům došel benzín a byly pouhých 100 km do Antverp. Nehybné cíle se pak amerických letounům sestřelovala docela snadno. Byla to jatka, napsal ve své zprávě americký divizní velitel. Pro Hitlera to však bylo víc než pouhý začátek konce. Když byla německá ofenzíva zastavena, Američané z jihu a Britové ze severu začali tlačit na výběžek který byl vytvořen Ardenskou frontou. Setkali se v polovině března 1945. V té chvíli byla německá armáda v rozkladu, protože před čtyřmi dny začala ruská zimní ofenzíva. Nyní se Hitlerův risk na západě jevil jako naprostá pošetilost, protože kvůli němu musel oslabit svoji východní obranu, Když jeho pečlivě nashromážděné zásoby potravin, paliva a vojáků zmizely, německé válečný stroj se začal rozkládat.

20. leden 1945 a Žukovovi tanky poprvé jedou po německé území, pouhých 160 km od Berlína. Německé vesnice byly drancovány a brzo se civilní obyvatelstvo začalo stahovat na západ, pryč od obávaných Rusů. Jak spojenecké bombardování sílilo, stále více německých měst se měnilo v sutiny. V Hitlerově knize bylo napsáno, i když svět nedobudeme, zatáhneme ho do zkázy s sebou. Celý březen byla v Berlíně slyšet ruská děla. Města na západ od Rýnu byla jedno po druhým očištěna od německých jednotek. Do 22. března nebojoval na západ od Rýnu žádný německý voják. Mezi západními spojenci a srdcem Německa ležel pouze Rýn. Byly zahájeny přípravy k jeho překročení a pak je překročili.

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist