Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Francie padá

Milena Doušková, 22.07.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

3. díl – Francie padá

Květen a červen 1940

Dnes už jen ruiny, ale kdysi prý nezdolatelná obranná hradba proti nepříteli, Maginotova linie. Mohlo tam být až 500 000 vojáků. Tady měli být Němci zastaveni, ale to se mohlo stát jen tehdy. kdyby se Němci touto cestou vydali. Měli obrovskou armádu na kterou spoléhali i Britové. Ovšem, Francouzi usnuli na vavřínech z vítězství v 1. světové válce a mysleli si že ta druhá bude stejná a to byla jejich velká chyba. Francie měla svoje vlastní problémy, nenávist politiků pravice a lavice ničila Francii v době, kdy měla přezbrojovat a připravovat se na válku. Jenže politici Francie by přijali raději Hitlera, než dopustit nástup komunistů.

Francie se rozhodla pro boj na německém území, nebo na belgickém území, protože rozšíření Maginotovi linie na belgické hranice by bylo velmi drahé. Navíc by si Belgie mohla myslet, že v případě války zůstane bez pomoci Francie. Belgie bez konzultace s Francií se prohlásila za neutrální a svoje hranice uzavřel i pro Francii a jejich vojenské pozorovatele. Rozhodnutí o protažení Maginotovi linie až k moři přišlo pozdě a dokončení v nedohlednu.

Francouzi si nepřáli ofenzívu a zůstali ukryti v linii. Tak Maginotova linie chránila lépe Němce než samotné Francouze. Navíc i jejich válečné myšlení zaostalo. Útok tanků považovali za těžkopádný a Němci z nich byli nadšení. Tak Francouzi konali přehlídky a ujišťovali tak sebe i Brity, jak spolehlivě jsou připraveni na válku. V podstatě si byli jisti svých vítězstvím.

Když se v létě Francouzi vraceli z dovolené roku 1939, zjistili, že jsou ve válce se svým tradičním nepřítelem, Německem. Vlastně se neděsili a byli si jisti, že válka za pár dní skončí vítězstvím. Francie podcenila vše. jejich politici se spíše zajímali sami o sobe, o svoje politické vítězství a svoje ambice. Francie se vůbec neznepokojovala stavem v Evropě a dál se bavila.

Zatímco na východě trpělo Polsko, spojenec Francie a Británie, tak ti nedělali skoro nic. Proběhla jen Sárská ofenzíva, jediná akce tohoto druhu za celou válku a zbytečná. Polsko bojovalo a Francie se bavila. Kdyby se Francie odvážila pořádného útoku už na počátku září a to hlavně obrněnými vozy, děly a letadly, německé síly by nevydržely vzdorovat déle než dva týdny. Francouzský velitel však nařídil ústup za Maginotovu linii. Podivná ofenzíva a následovala podivná válka. Francouzi se flákali a stříleli jen když přijeli pohlaváři. Jinak se nedělo nic.

Toho roku zasáhla Evropu krutá zima a Francie přerušila práce na Maginotově linie, ale Němci pokračovali neúnavně dál. Francouzi ztráceli disciplínu a rozšiřovalo se opilství. Generálové se ani neobtěžovali navštívit své vojáky a pohovořit s nimi. Generál Gamelin 68-letý téměř nevycházel ze svého stanu. Jeho vojenská minulost byla dokonalá, že nikoho ani nenapadlo ho požádat, aby uvolnil místo mladším. Za svoje sídlo si vybral zámeček ve Vansan. Nebolo tam ani spojení dálnopisem a zprávy mu vozila motospojka. Gamelinova strategie bylo vyčkávání do doby, než se spojenci vyrovnají Němcům co do počtu, tak i vybavení. Zatím jen se snažil udržet válku mimo Francii. Dokonce měli v plánu zaútočit na Rusko přes Norvick. Chtěli napadnout ropné rafinerie v Baku ze Sibiře. Chtěli se sebou strhnout Balkánce a spojit se s Jugoslávií.

Byly to jen sny odtržené od reality. Rozestavení armády po hranicích a očekávání útoku. Ovšem, byly zde ještě neproniknutelné Ardeny, nechráněné. Gamelin se poslal 10 svých nejhorších divizí, protože ani na chvíli neuvažoval na útok Němců přes Ardeny. To bylo velmi špatné rozhodnutí, protože Němci si je vybrali. Ardeny jim dali možnost vyhnout se Maginotově linii. Řídili se Guderianovými příkazy a německé vojsko se dalo do pohybu. 10. 5. 1945 hodin ráno začala německé invaze přes Holandsko. Prudkost útoku Holandsko ohromila a vojáci se začali houfně vzdávat. V Belgii dosáhli Němci tohoto dne dalšího úspěchu. Dobili Nemel, nejodolnější pevnost na světě a klíčové místo Gamelinovi fronty. Fronta byla prolomena dříve, než spojenecké jednotky vůbec dorazily. Gamelin trval na přesunu na sever s polovinou svých sil a přímo se vrhl do pasti kterou mu přichystal Hitler se svými generály.

Vojákům začaly překážet uprchlíci před Hitlerem a to bylo přesně to, co si Hitler naplánoval. Němci byli rychlí a připravení. Německé tanky se valili přes Lucembursko a kdyby Francie použila bombardéry, mohla se válka odvíjet jinak. Francie všechno své letectvo poslala na pomoc na sever. Zatím co Němci napadli jejich letiště a zničili převážnou většinu letadel. Zatím co spojenci počítali ztráty, německé tanky se chystaly proniknout přes Ardeny a udeřit na slabé francouzské posádky u Sedanu na řece Meuse. Tanky se tam dostaly za tři dny, ačkoliv Gamelin počítal, že tam nemohou dorazit dřív než devátý den. Francouzi vyhodili všechny mosty přes Meuse kromě jednoho z obavy, že by voda klesla tak, že by se dala přebrodit, ale most nechaly skoro nechráněný a toho využil velitel Ervín Rommel. Gamelin stále odmítal uvěřil, že je Němci mohou napadnout tak brzo. Řídil se první světovou válkou a její strategií, ale Hitler už byl v roce 1940.
Francie nasadila proti tanků děla, ale ze strachu o nedostatek munice stříleli jen málo a tak poskytli Němcům čas na ničení jednoho děla po druhém a dělostřelci hromadně utíkali. Němci se chystali k překročení Meuse. Německá pěchota překročila řeku a němečtí ženisté řeku přemostili pro přejezd tanků. Žádný pořádný boj a bitva byla rozhodnuta ve prospěch Německa. Morálka francouzského velení byla zlomena.

Ohromná německá pěchota dohonila tanky. Němcům šlo vše podle jejich plánu. Spojené letectvo se snažilo zničit přechody přes řeku, ale jejich ztráty byly obrovské. Polovina Britského letectva se nikdy nevrátila domů. Francii mohl zachránit jen zázrak. Když do Paříže, dorazily zvěsti o porážce u Sedanu, tak propukla panika. kdo mohl utekl. Všechny jednotky od Sedanu se stahovaly k Paříži, ale tím jen uvolnili místo pro Němce. Gamelin odmítal přiznat, že jeho taktika byla chybná a domníval se, že musel být zrazen a propusti 20 svých velitelů, kteří byli náhodně vybráni.

Spojeným armádám bylo nařízeno ustoupit z Belgie a tak 17. ledna padl Brusel a to byl konec i Gamelina. Nahradil ho 73-letý Weygand povolán byl z penze a Francie byla zoufalá. Poslední rok strávil v Sýrii a proto byl mimo obraz. Předsedou válečné rady se stal maršál 84-letý Pétain. Domu se vrátil ze Španělska kde byl velvyslancem. Řekl:

Moje země je poražena a to je výsledek 30 let marxismu.

Vedení Francie doufalo že Pétainovo jméno pozvedne morálku francouzských vojáků. To se však nestalo. Francouzi se snažili postupující Němce zastavit, ale všechno marně. Do německých rukou padaly zástupy zajatců. Desetitisíce vojáků zahazovali svoje zbraně a pochodovali aniž by jim to někdo nařídil, vstříc německým liniím. Do německých rukou padali i generálové.

Nejhůř na tom byli uprchlíci. V jednu chvíli bylo na silnicích až 12 000 000 lidí mířících pryč od války. Za sedm dní překonali Němci 320 km. 20 května dorazili k průlivu La Manche. Byl přerušen telefon mezi Paříží a Londýnem. Nejlepší spojené armády vrženy do Belgie byly od jihu odříznuty německými tanky. Francouzi se pokusili prorazit. Jejich útok byl ale příliš opožděný a nedůrazný za což obviňovali Brity. Vzájemná nařknutí začala jednostranným ústupem Britské armády. Rozkazy zněly útočit na jih. Bez varování se Francouzi dozvěděly, že Britové se stahují k Dunkirk. Francouzi přiznávají, že nemají právo na přílišnou kritiku, protože bitvu vedli oni, a byla to jejich odpovědnost. To Britům umožnilo jistou sobeckost.

25. května padla Bologna. 26. května Cale. Jmenování Weyganda zažehlo ve Francouzích jiskřičku optimizmu, ten ale vyprchal, když jejich útok ztroskotal a 28. května dorazily do Paříže zprávy o Belgické kapitulaci. Nálada se stávala poraženeckou. Politici se přeli o dalších postupech. Někteří byli pro mír a někteří chtěli dokonce s Němci spolupracovat. Se zhoršující se situací začala tato skupina narůstat a stávala se dominantní. Předseda francouzské vlády čelil očištěním kabinetu od některých slabších duchů a povoláním mužů jako byl de Gaulle, který tímto vstoupil poprvé do politiky. Jenže válka byla mimo jejich kontrolu. Francouzi přijeli velmi rychle myšlenku porážky a kapitulace.

4. června padl Dunkirk. Hitler nařídil aby se v Německu na tři dny rozezněly zvony toho, co označil za největší vítězství všech dob. Den po pádu Dunkirk začala druhá německá ofenzíva. Francouzi bojovali mnohem intenzivněji než kdykoliv předtím i když čelili dvojnásobné přesile. Po třech dnech intenzivních bojů zasáhla Francii opět pohroma. Další Rommelův průlom. Během několika hodin se v Ruenu dostal k Seine. Tanky proudily po Francii bez námahy a všechny cesty vedly do Paříže.

10. června opustila francouzská vláda hlavní město. Téhož dne přivedl Mussolinii do války Itálii. Tohle rozhodlo, že se politici rozhodly pro dohodnutí příměří. Dva dny po pádu Paříže, požádal nový předseda vlády maršál Pétain Němce o příměří. Francouzi tohle rozhodnutí přijali s úlevou. Hitler trval na uzavření příměří na stejném místě, kde v roce 1918 museli podepsat potupnou Versailleskou smlouvu. Podařilo se mu tím Francii naprosto ponížit. Po podpisu nařídil Hitler ono potupné místo zničit a Německo dosáhlo svojí odplaty. Pařížský rozhlas vysílá podmínky příměří. Paříš se stala výletním místem pro Němce.

4 roky okupace. Někteří Francouzi byli v odboji, jiní utekli do ciziny a někteří kolaborovali, někteří dokonce schalovi Hitlerův program pro Evropu. Paříži se dostalo ještě jedno ponížení. Německé vojsko šlo stejnou cestou jako šlo vítězné francouzské vojsko v roce 1918. Francie byla pokořena za pouhých 5 týdnů.

————————————————————————————

Francouzské Lidice

Masakr v Oradour-sur-Glane

Masakr v Oradour-sur-Glane je označení pro německý válečný zločin, když němečtí vojáci Waffen-SS v roce 1944 ve francouzské vesnici Oradour-sur-Glane zavraždili 642 civilistů.
Všechny ženy a děti byly nahnány do kostela, kde byly zamčeny, mezitím co byla vesnice rabována. Muži byli odvedeni do šesti stodol, kde již byly připraveny kulomety. Podle výpovědi svědka, který celou událost přežil, začali vojáci na ně střílet. Mířili jim na nohy, protože tak prý pomaleji zemřou. Když už se některé oběti nemohly hýbat, tak na ně Němci naházeli klestí a stodoly zapálili. Pouze pět mužů uniklo, 190 jich zemřelo.
Vojáci poté šli ke kostelu, kde připravili zápalnou bombu. Potom, co ji odpálili, se ženy a děti snažily utéct z kostela okny a dveřmi, ale jen co se dostaly před kostel, tak se setkaly s kulometnou palbou, která je usmrtila. V kostele zahynulo 247 žen a 205 dětí. Pouze jediná žena přežila, 47 let stará hospodyně Marguerite Rouffanche. Podařilo se jí uniknout malým oknem na zadní straně kostela a přes noc se ukryla ve křoví dokud Němci neodjeli. Jiná malá skupina zhruba asi dvaceti vesničanů vyšla z úkrytu hned poté, co bylo venku bezpečno.

Když se Standartenführer Stadler dozvěděl o masakru, požadoval, aby byl Diekmann postaven před soud. Diekmann poukazoval na to, že takové masakry jsou v Sovětském svazu běžnou záležitostí, takže se soud oddálil do doby, kdy měla divize Das Reich dorazit do Normandie. Padl však dřív, než k tomu mohlo dojít.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Oradour-sur-Glane

Zdroj: Seriál Svět ve válce

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist