Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Atlantik za války, Vlčí smečky

Milena Doušková, 12.08.2019, Svět ve…, Komentáře - 0

10.díl – Vlčí smečka – ponorky

Atlantik je pro Brity životě důležitá trasa.Zrádná i v době mírové, natož ve stavu válečném. Německé ponorky se plíží nocí a i když to jejich oběti vědí, jejich lodi jsou stále na moři. Lodě a jejich náklad se potápějí. Začátkem roku 1943 je však v sázce celá Británie a naděje na porážku Německa.

Německé ponorky v Atlantiku 1939 – 1944

Na začátku války spatřovala Británie nebezpečí na mři ve velkých zaoceánských lodích a stejně to viděli i Němci. Německé lodi měli zničit lodní zásobování Británie. To byl jejich úkol. Německé ponorky měly operovat v pobřežních vodách a uklízet zbytky zanechané bitevními loděmi. Obě země se mýlily. Hrozbou se měly stát německé ponorky. Věděl to však jeden člověk, Velkoadmirál Karl Dönitz. Byl si jist, že s dostatkem ponorek může válku vyhrát.

Ponorky z roku 1939 byly pod vodou pomalé, ale na hladině rychlostí předčily lodní konvoje. Sami téměř neviditelní mohly mířit na velké lodě tyčící se proti nebi. Díky radiovému spojení se rychle srocovaly do smeček. Velkoadmirál Karl Dönitz věděl, že se Britové budou snažit udržet cestu pro zásobování a požadoval k uskutečnění svého plánu 300 ponorek. Ze začátku jim měl pouhých 26. Přesto se jeho vojáci se vraceli jako hrdinové a nejlepší z nich byl Oto Krečmer který potopil přes 750 000 tun britského loďstva. V říjnu 1940 se připojil k první skutečné vlčí smečce.

Britský konvoj měl 34 plavidel a 4 malé doprovodné lodě, když na ně zaútočilo 7 ponorek. Němci potopili 17 obchodních lodí a byla velkým německým úspěchem. Pojmenovali ji Nocí velkých nožů. Během prvních devíti měsících války ztratila Británie a její obchodní spojenci přes 2 300 000 tun loďstva. V dalších měsících to bylo 2 500 000 tun loďstva.

Německé ponorky měly oči ve vzduchu. Letadla pátrala po konvojích a za dva měsíce potopily 12 lodí. Karl Dönitz mohl těžit z toho, že se jim podařilo rozluštit britské šifry. Královské námořnictvo pátrající po ponorkách ukrytých po vodou a spoléhajících se na ponorkový radar. Německé ponorky napadaly konvoje na hladině a na to nebylo námořnictvo připraveno. Byl nedostatek doprovodných plavidel a ta co byla k dispozici neměla skoro žádnou odolnost a jejich posádky skoro žádný výcvik. Ukazovalo se, že letecké krytí je nezbytné. Zpočátku je nezajišťovaly letadlové lodě, ale královské letadlo, což bylo nouzové řešení a nebylo dobré. Trvalo dva roky, než se situace částečně vyřešila. O života tak přišlo zbytečně spousta lidí.

Námořníci mívali pocit zbytečnosti, když celé dny pátrali po nepříteli a zatím sami strádali hladem a zimou. Jejich práce byla však velmi důležitá. Bez nich by konvoje se zásobami byly ztracené. Ani národ by bez nich nevydržel.

Naopak Němci měli pořád co slavit. Za první polovinu roku 1941 potopili téměř 3 000 000 tun loďstva a ty je nahrazovaly hůř jako zásoby. Kdyby byly potápěny rychleji než se stavěly, Británie by hladověla. Kanadské námořnictvo převzalo břímě poloviny dopravy konvojů v Atlantiku. Mohli si to dovolit, protože vzrostli 50x větší množství než na začátku. Kanadu tak pouštělo stále více konvojů s tanky a zásobami zejména z neutrálních států.

V březnu 1941 ztratil Karl Dönitz tři ze svých nejschopnějších mužů. Kapitänleutnant Prien a Joachim Schepke byli zabiti a Krečmer zajat. V daném okamžiku tedy mohlo být na stráži jen 6 ponorek. S tím nebylo možné vyhrát. Karla Dönitze však to horší ještě mělo potkat. USA byly stále ještě neutrální. Jenže USA po schůzce s představiteli Británie oznámila, že bude chránit loďstvo od jejich břehů až po Island. Teď byly konvoje velmi dobře chráněny a nastal čas útoku.

Prozatím však nevěděli jak se bránit na malé cíle ponorek po tmě. Naštěstí je zachránil nápad velitele Wolkera. Jeho lodní manévr byl účinný. Ačkoliv válku nepřežil, potopil Wolker více německých ponorek jak kdokoliv jiný. Na konci roku 1941 zavedl nový styl obrany konvojů. Když konvoj vyplul, měl velkou ochranu 17 lodí pod velením Wolkera a poprvé vypomáhala i letadlová loď Audacity. Tři dny po vyplutí objevila ponorku U131 a rychle ji potopila. Na konvoj bylo nasměrováno dalších pět ponorek. Wolkerův tým opět brzo jednu potopil. V noci zaútočily ponorky znovu. Potopily jednu obchodní a jednu doprovodnou loď. Wolker útok opětoval. Potopena další ponorka a dvě letadla. Některým lodím doprovodu však docházelo palivo a musely odjet. Ponorka vnikla do mezery a její obětí se stala Audacity, ale i Němci utrpěli další ztráty a Dönitz se rozhodl, že se musí stáhnout.

Byly potopeny čtyři německé ponorky, ale Dönitz měl dostat svoji největší příležitost. V prosinci 1941 vstoupilo USA naplno do války, ale nechali zapnuta svá mírová světla. Dönitzovi ponorky neměly nikdy takové hody. Američané neměli dostatek válečných plavidel k zajištění pobřežního doprovodu. Mnohé lodě tak bezpečně přepluly oceán aby byly torpédovány u pobřeží a jatka pokračují. Ve druhé polovině roku 1941 bylo zničeno 1 400 000 tun lodí. V první polovině roku 1942 bylo ztraceno přes 4 100 000 tun loďstva a 1 000 lodí. Tímto tempem by spojenci války prohráli.

Většina německých ponorek byla umístněna u Norska a středomoří a měla chránit zásobovací cesty. Toto rozmístnění přivádělo Karla Dönitze k šílenství, protože měl přesnou představu o tom, kde by ponorky měly být. Ponorky neměly být pod něj využívány k takovým cílům, ale měly být využity k ničení lodí v Atlantiku. Hitler však neposlouchal

Amerika přehodnotila svoji taktiku na moři a vyplatilo seto. Zmenšovaly se lodní ztráty a narůstaly ztráty německých ponorek. Dönitz převelel své lodi do Karibiku, kde ještě plulo mnoho lodí. Během dvou měsíců bylo potopeno 78 lodí, více než polovina byly ropné tankery. Ztráty na lidských životech narůstaly.

Rostly však i na německé straně 80% námořníků na ponorkách zahynulo. Svým ponorkám říkaly železné rakve. Raidové spojení bylo hlavní zbraní Vlčích smeček, ale i systémy na jejich zachycení se zlepšily a dokázaly určit odkud vysílání přicházelo. Pomocí krátkovlnných radarů dokázaly eskorty na hladině německé ponorky objevit a často je zahlédnout dříve, než je spatřily posádky ponorek. Zlepšovaly se i protiponorkové radary a doprovodné lodi dokázaly vystopovat ponořenou ponorku. Objevily se nové zbraně, třeba typu Ježek. Němci si neuvědomovali takový velký vývoj zbraní a Britům a Američanům už nestačili. Ve druhé polovině roku 1942 šlo ke dnu 3 600 000 tun loďstva a 675 lodí.

Začalo horečné stavění techniky, která pomohla zničit německé ponorky a uvolnit tak cestu americkým lodím, které měly přivést materiál, zásoby a vojáky na invazi do Evropy. Ovšem, ani německá strana nečekala. Dönitz dostal zelenou a tak každý měsíc bylo zprovozněno 17 ponorek. Z jara doku 1943 měl k dispozici 400 ponorek. Konvojům opět hrozilo, že by mohly být přemoženi. V květnu proběhlo to, co se mělo ukázat být rozhodující bitvou. Týkala se konvoje ONS5. 3. května čtyři lodě doprovodu odpluly doplnit palivo a deset obchodních lodí ztratilo ve špatném počasí kontakt. Německé ponorky se 4. května pohnuly dopředu. Letadla z Kanady potopila jednu z nich a další poškodila. 5. května během osmi hodin provedly ponorky kolem padesáti útoků. Jsou potopeny další lodě. Jak Dönitz povolává stále další ponorky tak vyhlídky konvoje jsou velmi slabé. 6. května ačkoliv bylo ztraceno 11 obchodních lodí eskorta odrazila největší Vlčí smečku jakou mohl na konvoj Dönitz poslat. Bylo potopeno sedm ponorek a další byly zničeny. Ponorky se stáhly. Toho měsíce v květnu 1943 bylo, potopeno 41 ponorek. Na jedné z nich ztratil Dönitz svého syna. V květnu 1943 ztratily německé ponorky své kvality a byly poraženy.

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist