Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Voda a písek

Milena Doušková, 11.06.2011, Úvahy o…, Komentáře - 0

Zavřu oči a vydávám se za teplem, sněním a duševní očistou. Jen tak ležím v písku a myšlenky své nechávám toulat a volně přecházím z jedné na druhou. Jedna zmizí a druhá se objeví. Uprostřed snění mě vyrušil rozmarný, sluneční paprs

Zavřu oči a vydávám se za teplem, sněním a duševní očistou. Jen tak ležím v písku a myšlenky své nechávám toulat a volně přecházím z jedné na druhou. Jedna zmizí a druhá se objeví. Uprostřed snění mě vyrušil rozmarný, sluneční paprsek, co se opírá do mých očí, až se před nimi roztančí barevná kola. Pozoruji rej barev za zavřenými víčky, jako když si dítě hraje se sklíčky v kaleidoskopu. Obrazy se mění, rozšiřují, zmenšují a mění své seskupení barev. Od té krásy až bolí oči a já je pomalu otevírám. Udiveně sleduji, jak to že jsem uprostřed písčité pláže a proti mně nekonečné, modré moře co se na obzoru snoubí s nebem, že nevím kde jedno končí a druhé začíná. Kousek opodál na tebe čekají obří balvany. Vypadají tak zvláštně, jakoby si s nimi hráli obři a po skončení hry je nechali tak, kde dopadly. Tělo mám zabořené do teplého písku a nevím co mě láká více. Moře, písek či balvany. Nakonec vstávám z písku a drobnými krůčky se rozbíhám po pláži. Hřeje mě do bosých chodidel tak, že každý krok projíždí mým tělem. Tělo mám rozpálené pískem a sluncem, a mířím k modrému, zpěněnému moři. Vstupuji do jeho vlahých vln a ony mě zvou do své náruče.

„Pojď ke mně člověče, lehni si na mne, polož svoje tělo na moje vlny. Jsem vlídné a silné a rádo tě ponesu na svých vlnách do něžného snění.“

Mám strach, ale nakonec jdu a pokládám se do mořské náruče. Matka všeho živého mě kolébá ve své náruči tak jak slíbila. Potichu mi šeptá do ouška.

„Ze mne vzešlo vše živé a krásné a teď tě příroda znovu hýčká ve své něžné náruči a naplňuje srdce láskou a sílou. Necítíš váhu svého těla, ale všechnu lásku světa. Už není nic problémem pod silou lásky matky přírody. Pohupuješ se na vlnách a nevnímáš čas, jen samu sebe a svoje pocity.“

Najednou mě větší vlna zhoupne a na svých bedrech mě nese na mé místo v písku na pláži, odkud si mě zavolalo k sobě. Pomalu se probouzející tělo je spokojené, v duši klid co mi darovala pramáti. Cítím ten příval štěstí, síly a lásky a tak moc si přeji obstát v životě, že není žádná překážka, co by nemohla být zdolána. Probouzím se pomalu do našeho času a místa. Cítím ve svém těle ten úžasný dar od naší pramáti. Kolik její síly si mě našlo a já už víš, kde ji příště hledat, až ji budu znovu potřebovat.

  • Autor/ři textu: Milena Doušková
  • Autor/ři obrázků: Milena Doušková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist