Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Bystřina

Milena Doušková, 11.06.2011, Úvahy o…, Komentáře - 0

Zavři svoje oči, z vlastního těla si udělej malou, uzavřenou, tvrdou skořápku jako z oříšku. Je jen tvoje a jen pro tebe na tuto chvíli něžného snění a bloudění ve své vlastní mysli. Není nic, jen tichý hlas, který ti dává prostor a čas.

Zavři svoje oči, z vlastního těla si udělej malou, uzavřenou, tvrdou skořápku jako z oříšku. Je jen tvoje a jen pro tebe na tuto chvíli něžného snění a bloudění ve své vlastní mysli. Není nic, jen tichý hlas, který ti dává prostor a čas. Čas, ten je tvůj, tak očisti něhou a krásnou svoji bolavou duši a ač se to možná nesluší, že jen pro sebe chceš ten čas, tak věř, máš na to právo. Začni snít a ve snění bloudit po krásách světa, jsi tam kam zloba a nenávist nemohou, to láska tě teď drží na nohou. Zde není ubližování a ponižování, jen krásné očarovaní dobrem ukrytým ve vlastní duši, kdo to asi tuší, co skrýváš pod smutnými víčky. Kdo je jednou odkryje a pochopí, do náruče tě uchopí a nikdy nepustí. Tak sni svůj čas, který je teď a tady. Jsi ve vysokých horách, kde se špičky dotýkají nebes. Z jedné skály pramení živá voda a jiskří na slunci duhovými barvami, jako když si děti dělají bubliny. Vítr rozprašuje barevný, vodní prach co se vznáší v ovzduší a celou tě zahalí do vodního, barevného hávu. Ta barevná sprška z tebe smývá strach, úzkost a bolest, tančíš v té vodní mlze, klesáš pomalu na kolena, noříš své dlaně do vodní duhy. Je tak nezdolná a živá. Voda ti začne šeptat, buď jako já.

Hledej si cestičky, vyhřívej se na slunci, omývej svojí cestou vše živé, co cestou potkáš. Svojí nezdolností a odhodlaností, se začneš rozrůstat z bystřiny do potoka a pak do řeky, která je a bude neporažena. Dala jsem ti rady a ty jdi za sestrou loukou. Louka uvítá tě vůní kvítí a sladkostí vzduchu. Ulehneš na záda a oči upřeš do nebe, necháš se kolébat vonnou náručí do dalšího snění. Nad hlavou poletují motýli a sedají ti na hruď a na vlasy a ty ani nedýcháš a s úžasem vnímáš jejich řeč. Je něžná jako pyl na jejich křídlech a ty jim rozumíš. Zvou tě mezi sebe. Stačí jen mávnutí, tichounké zašeptání a ty jsi se stala na chvíli barevným motýlem. S údivem sleduješ svoje křídla a pak lehce mávneš. Jen tak na zkoušku, polehoučku. Pak mávneš znova a znova a už poletuješ s ostatními po louce, sedáš na květiny, piješ nektar z jejich kalichů. Jen chvíli ti snění dovolilo být motýlem a darovalo ti sílu horské bystřiny, stálost horské lučiny a motýlí moudrost. Ten pocit si uchovej na celý svůj život.

  • Autor/ři textu: Milena Doušková
  • Autor/ři obrázků: Milena Doušková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist