Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

S býkem pod sebou

Milena Doušková, 07.06.2011, Povídky, Komentáře - 0

Konečně je pátek a já jsem zapíchla práci a brala jsem to fofrem domů. Bágl jsem měla nachystaný od večera, tak jen převléct do vandráckého a na vlak. Už všichni čekali jen na mě, ale nenadávali, protože vlak ve stanici ještě nebyl. Už aby pode mnou zase drncaly koleje a vlak zpíval na cestu.

bull-155411_960_720

Konečně je pátek a já jsem zapíchla práci a brala jsem to fofrem domů. Bágl jsem měla nachystaný od večera, tak jen převléct do vandráckého a na vlak. Už všichni čekali jen na mě, ale nenadávali, protože vlak ve stanici ještě nebyl. Už aby pode mnou zase drncaly koleje a vlak zpíval na cestu. Milovala jsem tu melodii a pocit odvážení z prašného Brna do jakékoliv zapadlé stanice, kde je co nejméně lidí, zato hodně stromů, trávy a vody. Těšila jsem se na to sepětí s přírodou, které člověk pocítí, jen když se do ní celý ponoří a stane se její součástí.

Počasí se zrovna moc nepovedlo. Jemně mrholilo a bylopoznat, že krajina je po dešti. Voda nám čvachtala pod nohama a za sucho v botách jsem vděčila jen tomu, že jsem měla na nohách pořádné kanady. Ne tak Mirka. Na vandr se vydala, jako by jela někam mezi smetánku a taky teď pořádně litovala, že vůbec jela. V duchu jsem říkala „káča jedna“. Cestou kolem Dářka fňukala jako dítě. Už jí kamarád nesl bágl a já si říkala, kdo si ji hodí na záda. Taky jsem byla utahaná ne, že ne. Ono v blátě a nepohodě se zrovna nejlépe nejde, ale nikdy bych si nepostěžovala a nechtěla úlevy. Byla jsem zvyklá makat stejně jako ostatní, a tak jsem zatnula zuby a našlápla trochu rychleji.

Bezva, netrvalo dlouho a na obzoru se objevila malá věž od místního kostelíka a já se začala těšit jako malá do staré hospůdky, které šéfoval bývalý vandrák, teď už před důchodem. Byl to báječný člověk, který miloval vandráky, zpěv u kytary a neměl rád místní opilce. Sotva jsme vešli do hospody, rozzářily se mu oči a hulákal na nás to svoje ukašlané ahoj.

„Kde se tady berete v tom počasí. Já už jsem ani nečekal, že sem nějaká parta na dnešek dorazí. Tak honem honem ke kamnům, ať se holky nenastydnou,“ a už utíkal čepovat pivo jako křen.

„Tak, Balone, honem sáhni do strun a ,Mili, prosím tě tu moji,“ žadonil a sedl si vedle mme.

Pár loků a hospodou se nesly tklivé tóny Ascalony a starému vandrákovi se oči zarosily při vzpomínkách na jeho mládí. Při povídání a zpívání, kde si každý čepoval a nalíval sám, utíkal večer hodně rychle.

„Dědo, já bych spala jako batole. Nebudeš se zlobit, když zalehnu? “

„Kdepak, Mili, jen běž na seno na půdu a dobře se vyspi.“

Na půdě to nádherně vonělo senem, cibulí, česnekem a něčím nepopsatelným, ale když bloudím ve vzpomínkách, tak tu vůni zase cítím. Zachumlala jsem se do spacáku, zavřela oči a najednou jsem to zaslechla. Funění, ale jak silné. Sakra co to je pode mnou. Vylezla jsem zase ze spacáku a hledala škvíru mezi prkny v podlaze, až jsem ji našla. Pode mnou byl ustájený býk. Nádherný exemplář svého rodu. Obrovský tak, že by mohl klidně do koridy. Přežvykoval seno v hubě, tak jsem se jen pousmála a znovu zalehla.

Ráno jsem se probudila jako první mezi všemi těmi těly. No však jsem šla taky první spát. Opatrně jsem vylezla, nazula kanady a hupky do hospody, protože jsem měla žízeň a chuť na cigaretu. Děda mě slyšel slézat, tak se za mnou přišoural v pyžamu a snídani pro mne nesl na tácku.

„Tak se nadlábni, Mili, a pak mi pomůžeš uklidit po včerejšku, jo?“

„Jasně, dědo,“ odpověděla jsem.

Nabaštila jsem se a pak jsme spolu jen tak pokuřovali a povídali, tedy hlavně děda povídal a já naslouchala. Zrovna jsem se zvedala, že začnu uklízet, když se ozvala rána jako z děla a řev, z kterého jsem málem ohluchla. Koukli jsme se s dědou na sebe a beze slova jsme utíkali do stáje.

Mirka seděla u býka na zemi a ječela a jemu se to vůbec nelíbilo. Děda se pověsil býkovi na kruh v mulci a celou váhou ho tlačil a konejšivě mluvil, zatím co já táhla tu uřvanou babu ven.

„Sakra, co to děláš? Kdo ti řekl, abys lezla k býkovi? Jsi normální? Já tě snad praštím,“ ječela jsem na Mirku.

„Já jsem myslela, že je to kráva, a chtěla jsem si ji pohladit,“ plakala Mirka.

Nakonec mi jí přišlo docela líto. Co taky s holkou, co nepozná krávu od býka.

  • Autor/ři obrázků: pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist