Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Jak jsem se dala na vojnu

Milena Doušková, 30.09.2017, Povídky, Komentáře - 0

Ten den jsme si spolu vyhlásili válku na život a na smrt. V noci mi nadělal paseku a já mu ráno zašlapala všechny průchody. Vyzkoušela jsem všechno co jsem kde našla za rady, ale krtek vítězil na celé čáře. Nejvíc mě naštval, když mi zničil můj nádherný motýlí keř.

Probudila jsem se do krásného slunného rána a moje první myšlenka byla honem kávu a šup na zahradu. S kávou v ruce jsem se vydala na zahrádku a úžasem mi spadla brada a půlka kávy a končila na trávě. Můj nádherný trávník byl jako tankodrom. Všude pyramidy hlíny, moje milované kytky byly zničené a o trávě ani nemluvím. Slzičky lítosti se mi zaleskly a očích, pak následoval vztek a vstoupil mi do těla bojový duch.

„Ty malej, černej zmetku. Já tě tak milovala v kalhotkách a autíčku na klíček a ty takhle?“, nadávala jsem krtkovi a dupala po krtincích abych napravila alespoň trochu pohromu co mi ten malý, černý ďábel napáchal.

Ten den jsme si spolu vyhlásili válku na život a na smrt. V noci mi nadělal paseku a já mu ráno zašlapala všechny průchody. Vyzkoušela jsem všechno co jsem kde našla za rady, ale krtek vítězil na celé čáře. Nejvíc mě naštval, když mi zničil můj nádherný motýlí keř.

Poslední to kapka byla
a já mu pomstu vyhlásila,
stojím s vidlemi u hlíny
v duši mám splíny
že chci zabít krtka
toho malinkého spratka.

Nedokázala jsem to a pak jsem našla jednu radu kterou jsem ještě nezkusila. To se vezme toaletní papír, nalije se na něj trocha benzínu a strčí se hezky do krtkova průduchu a smrad ho má vyhnat. Fakt vyhnal a krtek přelezl k sousedům, protože ráno jsem slyšela nadávat sousedku Marušku a docela nežensky. Byla jsem tiše jako myška. Trošku sobecká být přece můžu.:-))

  • Autor/ři textu: Milena Doušková
  • Autor/ři obrázků: pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *



TOPlist