Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Kam se trefím tam to bude

Milena Doušková, 07.06.2011, Povídání…, Komentáře - 0

Jo, fotbal je fotbal. V naší mrňavé vesničce je to něco naprosto nepopsatelného, vzrušujícího a hrozícího výbuchem jak hráčů, tak diváků. Na našem hřišti, kde jsme jinak sbírali houby babulce do polévky, se sešli naši s hráči ze sousední vesnice. Jejich rivalita byla cítit na hony a mně po zádech přebíhala zimnice.

football-428314_960_720Jo, fotbal je fotbal. V naší mrňavé vesničce je to něco naprosto nepopsatelného, vzrušujícího a hrozícího výbuchem jak hráčů, tak diváků. Na našem hřišti, kde jsme jinak sbírali houby babulce do polévky, se sešli naši s hráči ze sousední vesnice. Jejich rivalita byla cítit na hony a mně po zádech přebíhala zimnice. To dopadne špatně, probíhalo mi hlavou a pohledem jsem hledala dědulku a vedle něj na kárce sedícího Tamáše báčiho. Jen aby je ti divočáci nepřeválcovali. Co děda, ten by jim ještě nařezal, ale Tamáš báči by asi nedopadl dobře.

Dědula si mě zdálky všimnul a culil se od ucha k uchu a bylo vidět, jak moc se těší na fotbal. Určitě litoval, že nelítá po hřišti s omladinou. No to by mu babulka dala. Všichni chlapi se třásli, aby to už konečně začalo. Rozhodčí naběhl a zvedla se vlna jásotu, která byla větší jak na mistrovství světa. Losování, hvizd a už to jelo. Takový fotbal jsem ještě neviděla. Hráči hráli jak o život s nevídaným nasazením. Tohle nemůžou vydržet a všichni skončí na koronárce, bála jsem se o naše i o cizí. Už jsem byla skoro hluchá, jak vedle mě hulákal Vlado.

„Čo to tam stváraš, chumaj. Keď nevieš hrať, tak choď do riti. Jaj, Bože moj milý, ja sa nemožem ani pozerať, lebo sa rozzúrim a pojdem mu dať po papule, beštii sprostej.

„Koukala jsem se na Vladka a nevěřila vlastním uším. Ten slušný student měl slovník jako prase a rudý byl jak spařený vepř. Na krku měl ochranný límec, jak si rozbil cestou domů hubu a to jediný ho teď chránilo před tím, aby byl na hřišti také. S vyvalenýma očima a zdevastovanýma ušima jsem zírala na hráče, odkud jsem jasně slyšela Jožkův hlas.

„Ak mi, ty kokot, neprihraješ, tak prisahám Bohu, že až dostanem loptu, kopnem ju do našej brány ty zasran jeden materin,“ hlas mu vzteky přeskakoval.

„Bozkaj ma v riť, ty šašo. Veď ani nevieš hrať,“ smál se mu Lacko.

To byla pohana jako hrom a Jožka vyrazil do útoku docela nečekaně, ale zakopl a jak letěl, chytil se Laca kolem pasu. Ten stál pevný jako skála, svaly napnuté a hrdý úsměv siláka s tupým mozkem. Jenže to neviděl co my a ani nevěděl, proč vypukl ten šílený řev. Jožka mu při pádu stáhl trenky a celé vesnici se ukázala Lackova ozdoba, která jakoby k tomu mohutnému tělu ani nepatřila. Byl to cvrček k nechlubení.

„No, čo ti to narástlo, Lacko? To ja, starý somár, mám o proti tebe obrovského,“ řechtal se nějaký chlap a k mému zděšení jsem v tom hlase poznala Tamaše báčiho.

Lacko zaměřil rudá očka směrem, kde zazněla pohana, a už se hnal po zvuku. Dědula neváhal, čapl kárku a mazal, co mu nohy stačily, a za nimi jsem mazala já, protože jsem doufala, že ženské slzy zastaví tu masu blbého masa. Za mnou Jožka, který byl do mne zamilovaný a dostal strach o moji tvářičku. Co kdyby mi ji Lacko nějak poškodil. No a ostatní se řechtali jako volové a měli z nás náramné divadlo. Bylo až ku podivu, jak dědulka uměl utíkat, když šlo o život bráchovi na kárce. Ten se plácal do hubených nožek a povzbuzoval.

„Nože utekaj. Janko, lebo mňa ten ogroň pretrhne ako slepé mača. Vijó Janko, chytro utekaj, už ťa chytí. Jáááááááááááááj a už ju tu.“

Tamáš báči koukal vyděšeně, jak Lacko chytil dědulku za košilu, mě popadl vztek, který mi vlil sílu do noh a do hlasivek.

„Ty tučná sviňa, pusti ho, leba ťa mama neposkladá ani i týždeň,“ hulákala jsem na Lacka, jeden skok a už jsem mu visela krku.

Vzápětí doběhl Jožka a pověsil se mu na ruce. Jenže Lacko se otřepal a my popadali jako přezrálé hrušky. Pak už se ohnal a vrazil Tamáši bačkovi facku jen to mlasklo. Ještěže mu to stačilo k uspojení jeho ega a odtečení krve z očiček a zbytku mozku, protože jinak by nám ho přizabil.

„Tak, to máte za to,“ prohlásil Lacko na adresu Tamáše báčiho a uraženě odcházel. Jožka šel pomalu za ním dohrát fotbal a my tři? No kam asi! Zapadli jsme do hospůdky spláchnout ten běh, a než jsme dorazili domů, modral se Tamáši báčimu pod okem pěkný monokl. No a teď nevím, byla jsem na fotbale, či na zápase?

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist