Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Babulko, přivezli jsme ti dědulku

Milena Doušková, 07.06.2011, Povídání…, Komentáře - 0

Léta jdou a mně je osmnáct. Jsem plnoletá a moc se těším na oslavu s dědečkem. Vzala jsem si ve škole volno a už jsem seděla ve vlaku směr Levice a od tam do mé mrňavé vesnice, kde už u hospody určitě netrpělivě čeká dědeček

outline-31876_960_720

Léta jdou a mně je osmnáct. Jsem plnoletá a moc se těším na oslavu s dědečkem. Vzala jsem si ve škole volno a už jsem seděla ve vlaku směr Levice a od tam do mé mrňavé vesnice, kde už u hospody určitě netrpělivě čeká dědeček.

Sotva jsem vyskočila z autobusu, byl u mne dědulka a poškrábal mě obrovským knírem, který vyvažoval holou hlavu. Rychle zaplatil a už jsme si to kráčeli kaštanovou alejí kolem kostelíka domů, za babičkou. Babi vyhlížela nás oba a hned nás očuchala a vynadáno dostal jen děda. Smrděl pivem do dálky, ale já voněla mentolkou v puse a navíc nepila jsem už tři roky.

Narozeniny mi naplánovali hned na druhý den a bylo to jako přes kopírák, jen už u toho byla moje velká láska, Vlado. Rožnilo se sele a dárky se nešly nakupovat, protože děda s babi mi koupili zlatou Nefertit na krk jako překvapení. Prý jsem stejná jako Egyptská královna. Druhý den děda potměšile nadhodil.

„No, Milka moja, už nás čaká ujo Pišta v pivnici,“ chichotal se dědula pobaveně.

„Fíha, apapko, vy ma chcete zabiť? Veď ja už nepijem a vy chcete nadájať ako vtedy?“

Bránila jsem se, ale jen na oko, protože jsem se vlastně těšila. Tentokrát mě nedostanete na kolena, vy moji dědulové, usmívala jsem se v duchu a už jsem se viděla ve sklípku.

„Dobre apapko, ja pojdem, ale Vladko ide s nami, to abyste vládali odtlačiť ma k babulke,“ ušklíbla jsem se na dědu.

„Len si ho zober, šutka moja, veď ja s Pištom vám ešte ukážeme, kto vie a kto nevie piť,“ kasal se dědeček.

Jen jsem pokrčila rameny a zašeptala dědovi do ucha.

„Apapko a nezoberieme rovno kočík, abyste mali pohodlie, až vás budeme tlačiť z pivnice.“

„Ideš, ty opica,“ smál se, až mu poskakoval ohryzek na krku, a babulka obracela oči v sloup a myslím, že se modlila už dopředu.

V sklípku už čekal strýc Pišta, nos jako bambulku a celou červenou k tomu, kaťata mu držela na jedné kšandě a očička už se leskla. No tak se strejdou moc práce mít nebudu, ten už je jako houba teď. Koštýř v ruce a už se hnal k sudu nabrat do plna a potom za námi a už to jelo, akorát že to, co jsem měla pít já, pil buď Vlado, nebo květináč za mnou.

Zpívali jsme a povídali a den se klonil pomalu ke svému konci. Bylo to moc fajn. Pozorovala jsem ty svoje nabumbané dědoušky. Vlado měl také lesklé oči. Nádherné narozeniny, jaké mi připravili ti tři chlapi, se už asi opakovat nebudou, a já je mám uloženy hluboko v duši a vytáhnu je ven při vzpomínání na dědečka.

„Apapko, už aj ideme, lebo nás babka zabije. No hore vstávajte aj vy, ujko, teta istotne čaká. Bude z vás mať ozaj radost,“ tahám je s Vladkem ze židle.

Jenže strejda se zapotácel a spolehlivě si ustlal pod stolem, a než bych okem mrkla, spal spánkem spravedlivých, unavených božích tvorů. Tak jsem mu dala pod hlavu polštář a přikryla ho pořádně, aby nenastydl, chytla jsem dědulku a vylezli jsme na vzduch. Vlado se zapotácel, ale zůstal stát, děda šel k zemi, jen to břinklo a já už zkušeně pro trakař a s Vladem jsme dědu naložili. Cesta vesnicí neměla chybu. Namazaný děda začal hulákat.

„Pod naším obločkom, stojí lavička, na nej sedi uplakaná bledá Ančička……“

Vlado, který by si nejraději lehl za ním, ožil, a přidal se k dědovi a cestou jsme bavili vesnici tak, jak já to tehdy v patnácti nedokázala. Co bylo doma? Jedna přistála Vladovi, že je opilý, jedna mně, že jsem je oba zřídila a děda spal v seníku, protože babička ho tchořa nepustila k sobě do postele.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist