Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Tekvice

Milena Doušková, 06.01.2014, Povídání…, Komentáře - 0

Páni, to vám byl rachot. Prase vylítlo jak kdybyste ho píchli do pozadí a rypák zabořilo do té, podle mne šlichty, skoro až po uši. V mžiku tekvice zmizely a prase ryčelo steskem po další dávce. Mělo tedy pech, protože hrnec byl docela prázdný. S pořádnou dávkou spokojenosti jsem odešla od chlívka a diplomaticky šla naproti našim ke kostelu.

pig-752551_960_720Stála jsem rozkročená u venkovní kuchyňky,prst zlostí v puse a koukala na babulku, jak míchá horlivě na sporáku tu hnusotu, které říká oběd (dýně na smetaně). Co mě teda úplně dostalo, že i můj dědulka si potichu pomlaskával a těšil až přijdou z kostela, jak si nacpou ty svoje pupíky. Vlastně se těšili všichni. Praděda, prarodiče, rodiče i sourozenci a mě se z nich dělai v puse pupínky. Bléé………………

Byla jsem mrňavá, droboučká holka co zrovna po prázdninách měla námířeno do školy. Poučena třemi staršími sourozenci jsem se vůbec netěšila a spíš přemýšlela, jak se této povinnosti zbavit. Přesto, že jsem na sporák skoro nedosáhla, využila jsem nepřítomnosti dospělých a celý ten hrnec jsem vylila našemu čuněti ve chlívku.

Páni, to vám byl rachot. Prase vylítlo jak kdybyste ho píchli do pozadí a rypák zabořilo do té, podle mne šlichty, skoro až po uši. V mžiku tekvice zmizely a prase ryčelo steskem po další dávce. Mělo tedy pech, protože hrnec byl docela prázdný. S pořádnou dávkou spokojenosti jsem odešla od chlívka a diplomaticky šla naproti našim ke kostelu.

Mše skončila a za chvíli jsem viděla rodinku po hromadě. Děda mne uviděl jako první a s rozzářenou tváři porostlou strništěm zavolal:

„Milka moja, taký som rád, že si prišla. No pojd moja, ideme na obed,“ vzal mne za roku a já jsem mohla spočítat na jeho dlani všechny mozoly.

Však už jsem byla velká holka a uměla jsem počítat až do dvaceti a docela rychle mně došlo, že i můj dědulka bude hledat tekvice a rázem jsem měla dušičku až v krku. Ne, že bych se bála dědulky, ale co ty ostatní? V hlavě mi to šrotovalo jako hrom a nakonec v ní něco uvízlo.

„Já niesom hladná a vobec sa mi nechce domov apapko. Ideme na potok a budeme chytat ryby, čo povieš?“

Dychtivě jsem koukala na dědulku, ale než ten otevřel pusy, babulka zavelela.

„Ja,ti dám vymýšlať také hlúpoty. Všeci sú hladný a ty hybaj domov, lebo si moja ruka zatancuje na tvojej riťke,“ zavelela babulka a já věděla, že proti jejímu povelu není odvolání.

Nic naplat, musela jsem domů a tak jsem se šourala jako bych přišla o nohy a dědulka, tuše průšvih, koukal na mne a začal nenápadně i on zpomalovat. Stejně to bylo houby platný a my jsme byly za chvíli doma. Naši se šli převléct ze svátečního a babulka zamířila do kuchyňky přihřát oběd.

Ten řev byl daleko horší jak ryčení našeho prasete. Babulka ječela, jako by ji vraždila:

„Starý, chytro pojd sem. Voľakdo nám zožral celý obed: Ancijáša, ja ho zabijem, až ho nájdem. “

Hlavu sklonila k zemi jak vojenský pes jdoucí po stopě nepřítele. K mojí smůle mi kapala ta děsná omáčka po zemi. Babulka, dorazila ke chlívku, nažranému praseti a prázdnému hrnci. Hbitě se otočila po mně a už ta její malá ruka tancovala po mojí zadnici. Tentokrát mne nemohl zachránit ani dědulka, protože když byla babulka tak v ráži, namlátila by nejspíš i jemu. Nebo měl filuta hlad, a malou nakládačku svojí vnučce přece jen přál? Tak to už se nedozvím.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist