Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Veronika

Milena Doušková, 14.11.2012, Osudy žen, Komentáře - 0

Veronika se svezla na křeslo k toaletce a deroucí se slzy rozpíjely makeup a řasenku. Černé čmouhy zdobily tváře, a ty se vpíjely do vrásek. Při pohledu na sebe sáhla do kasičky, zaplatila a jen šeptla:

Veronika seděla před toaletním stolkem a prohlížela si dopodrobna svoji tvář. Roky na ní zanechaly stopy v podobě vrásek, lesk očí už také nebyl to, co býval. Nedávno překročená padesátka se na ni dívala z každého kousku tváře. Obočí ztratilo svoji barvu a tvar napnuté tětivy, rty už neměly barvu malin. Najednou měla pocit, že jí život utekl mezi prsty. Bez rodiny, bez lásky se cítila tak sama, tak opuštěná. Tvář se pokřivila pláčem a za chvíli vzlykání roztřáslo celým tělem. Ramena se zvedala a špatně se jí dýchalo. Když už nezbyly žádné slzy a oči pálily jak rozžhavené železo, zvedla se Veronika od toaletky, pohodila vzpurně hlavou a šla si nalít pořádnou sklenku koňaku. Jedna nestačila, tak si nalila druhou a třetí a další, dokud nespadla bez vlády na postel a neusnula těžkým opileckým spánkem.

Ráno se probudila s pořádnou kocovinou a s úpěním se sesunula z postele a zamířila do sprchy. Střídavá koupel ji postavila na nohy a při ranní kávě v ní pomalu dozrávalo rozhodnutí. Sedla k telefonu a obvolala všechny služby, co se zabývají ženskou krásou.

Na vlasy si vybrala známý salon a tam jí vlasy obarvili, zahustili a zastřihli na mladistvý účes. Pak prošla manikúrou a pedikúrou, následně masáží a pak poslední zastávka a to kosmetika. Upravili jí obočí a chybějící chloupky dotetovali, rty vymodelovali pigmentem a tetováním. Maska ji měla omladit na mladou žabku. Nakonec jí přišili umělé řasy a nalíčili. Veronika byla připravená najít si znovu své místo v životě. Stálo to půlku jejích úspor, ale byla šťastná a spokojená. Znovu seděla před svojí toaletkou a nemohla se vynadívat na svůj omládlý obličej. Už jen se obléct, navonět a vyrazit.

V nočním podniku si sedla přímo k baru, poručila si koňak a začala se rozhlížet. Bylo skoro plno a k její velké radosti tam bylo i pár pánů sólo. Netrvalo dlouho a k baru si přisedl muž asi tak třicet let a opravdu k němu byla příroda štědrá. Postava atleta a tvář modela. Veronice se tetelilo srdce při představě, že ji tento muž objímá a líbá. Nenápadně si ho prohlížela a upíjela koňak.

„Dobrý den, slečno. Sedíte tu tak sama, nechtěla byste moji společnost? Promiňte, jsem Lukáš Nový. Není slušné sedět s dámou a nepředstavit se,“ usmál se na ni přímo neodolatelně.

„Dobrý den, já jsem Veronika Krejčí“, usmála se a podala mu ruku.

Lukáš ji dvorně políbil a za chvíli spolu kroužili po parketu. Veronika se vznášela jak na obláčku a noc rychle ubíhala.

„Verunko, to byla krásná noc, nechcete v ní pokračovat třeba u vás? “

Veronika zdvihla oči a jen přikývla na znamení, že ano.

Šli spolu temnou nocí ruku v ruce a Lukášovi vůbec nevysychal pramen řeči. Veronika ho poslouchala jen napůl ucha, protože ve snění se vznášela v jeho náruči. Když odemykala dveře svého bytu, Lukáš vklouzl za ní, objal ji a zašeptal do ucha.

„Chceš se milovat? “

„Ano, chci, “ odpověděla rozechvěle a vedla ho do svojí ložnice.

Milování s Lukášem bylo na hranici snů a Veronice létala duše v oblacích.

„Jsi spokojená, Verunko? “ zeptal se Lukáš.

„Že se ptáš Lukáši, bylo to nádherné, “ odpověděla Veronika a chtěla ho začít líbat.

Lukáš se odtáhl a pokojem zaznělo:

„To jsem rád. Moje taxa je deset tisíc, “ usmál se Lukáš a natáhl ruku.

„Cože? Já ti mám za to platit? Jsi normální? Vypadni z mého bytu, pitomče! To je ale drzost. Užije si a ještě by chtěl peníze, “ vztekala se Veronika.

„No a? Jsem přece společník a říkal jsem ti to. Moje služby jsou na prodej. Tak zaplať a já zmizím, “ odsekl Lukáš.

“ Nedám ti ani korunu, hajzle. Můžeš být rád, že jsem s tebou spala, “ Veronice stoupala zlost hrdlem a málem ji udusila.

Lukáš se zle usmál, chytil ji za rameno a prudce zatáhl k její toaletce.

„Podívej se na sebe pořádně, ty už bys měla smrdět v domově důchodců. Jsi stará rašple a mně dalo sakra přemáhání se s tebou milovat. To jsou hodně těžko vydělaný prachy. Tak zaplať nebo ti jednu střihnu. “

Veronika se svezla na křeslo k toaletce a deroucí se slzy rozpíjely makeup a řasenku. Černé čmouhy zdobily tváře, a ty se vpíjely do vrásek. Při pohledu na sebe sáhla do kasičky, zaplatila a jen šeptla:

„Vypadni. “

Za Lukášem se zavřely dveře a v bytě zůstala žena, která pochopila, že mládí se nedá udržet a že je na čase žít jinak nebo nežít

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist