Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Tereza

Milena Doušková, 07.06.2011, Osudy žen, Komentáře - 0

Na rameno usedl jí motýl. Neodvažuje se pořádně dýchat. Povlává barevnými křídly a s jeho závany Tereze do duše padá klid. Pomalu otáčí hlavou, aby se podívala, proč ruší její rozhodnutí. K jejímu úžasu neodlétá, ale něžně se zvedá, křídly jí pohladí

Na rameno usedl jí motýl. Neodvažuje se pořádně dýchat. Povlává barevnými křídly a s jeho závany Tereze do duše padá klid. Pomalu otáčí hlavou, aby se podívala, proč ruší její rozhodnutí. K jejímu úžasu neodlétá, ale něžně se zvedá, křídly jí pohladí tvář, pak usedne do jejích větrem rozcuchaných vlasů. Sedí na nich jak nádherná, živá spona, co jí na chvíli zapůjčila matka země. Přes oči Tereze spadne barevná opona, když motýl křídly proti slunci zamává.

Pomalu klesá do vysoké trávy, uléhá na záda a její barevný společník usedl na bílé čelo. Snad se mu od ní nechtělo a tak oba odpočívají v pozdním odpoledni, v nehybném tichu uprostřed přírody. Snad je to jen dílo náhody, nebo znamení? K jejímu sluchu přichází šumění větru a jako by mezi tím slyšela hlas. Nabývá na síle a šeptá jí něžně do ucha:

„Terezko moje, ještě nedozrál čas.“

Jen jeden jediný člověk na světě ji oslovoval ta něžně, Terezko moje.

„Dědečku, proč ještě nedozrál čas? Když slyším tvůj hlas, tak touha má se rozhoří jasným plamenem, kdo chce, ať hodí po mně za trest kamenem. Syta jsem pohádek i života a ta jiskra, co ve mně už jen matně blikotá, že stačí jen dech jemný a zhasne plamínek bezcenný.“

„Nic není bez ceny. Není ti dáno sama rozhodovat, zda jít či zůstat. Zde u mne ještě pro tebe není místo. I když jsi si jista, zahleď se do duše a tam objevíš pochyby“.

„Já nepochybuji, dědečku, o své síle a chuti odejít. Ani strach necítím, nic zlého v odchodu nevidím. I trpící zvíře uspíme, ať se netrápí, tak proč můj život se nezkrátí, když chci a toužím odejít. “

„I tvoje hodina přijde a já budu čekat tady a ty si splň svoje úkoly na zemi. Teprve potom budeš mít volnou cestu jít andělům za nevěstu. “

Motýl Terezu naposledy políbil svými křídly a zamířil k modrému nebi. Zvedá se ze země a své kroky stáčí k domovu. Jde, ale radost necítí, jen tíhu v ramenou a nechuť žít.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist