Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Kája

Milena Doušková, 17.11.2012, Osudy žen, Komentáře - 0

Pak sklouzly moje oči na písek a tam jsem to uviděla. Injekční stříkačka a na jejím konci zrovna malá kapka krve jako na Kájině prstíku. Krve by se ve mně leknutím nedořezal a hlavou mi táhly všechny možné katastrofické scénáře. Rychle jsem sbalila děti, hračky a spíše jsem utíkala, než šla, k domovu.

Líně jsem se protáhla, přimhouřila oči a nakonec si udělala z ruky stínítko. Kája si na pískovišti plácala bábovičky, umazanou pusu od ucha k uchu. Usmála jsem se jen tak pro sebe nad její spokojeností a jedním okem mrkla do kočárku, kde spala Klárka. Tváře ji zčervenaly teplem a ze spaní se něčemu jemně usmívala.

„Au, mamí,“ uslyšela jsem křičet Káju.

Vylítla jsem z lavičky a utíkala za ní. Dál seděla v písku, po ušpiněné tváři klouzaly slzičky jako hrachy a v puse měla prst.

„Už jsem tady beruško. Copak se ti stalo s prstíkem?“

Kája vytáhla prst z pusy a na konci se za chvíli zatřpytila kapka krve. S úlevou, že to není nic horšího, jsem se na malou zasmála.

„To nic, to se zahojí Kájinko.“

Pak sklouzly moje oči na písek a tam jsem to uviděla. Injekční stříkačka a na jejím konci zrovna malá kapka krve jako na Kájině prstíku. Krve by se ve mně leknutím nedořezal a hlavou mi táhly všechny možné katastrofické scénáře. Rychle jsem sbalila děti, hračky a spíše jsem utíkala, než šla, k domovu.

Celá roztřepaná jsem čekala na manžela, až se vrátí z práce. S pláčem jsem mu všechno řekla a pak jsem vyslovila nahlas to, co mě tak vyděsilo.

„Karle, co když tu jehlu odhodil někdo, kdo je už nakažený?“

Zoufale jsem si přála, aby mě uchlácholil, ale vyslechla jsem to, čeho jsem se tak bála.

„Budeme muset k doktorovi Jani.“

Na ten čas čekání nikdy nezapomenu a navždycky zůstane zabodnutý v mé mysli. Vzali naší princezně krev a nic se neprokázalo. Hrnoucí se radost doktorka utnula jedinou větou.

„Tohle ale není průkazné a až další test ta tři měsíce nám plně řekne, jestli je vaše Kája v pořádku.“

Nejhorší dny v mém životě. Prověřily mne od vlasů až po paty. Bála jsem se dát Káji pusu, vzít ji do náruče. Okřikovala jsem ji, když chtěla jít za Klárkou. Ano, přiznám, držela jsem ji od sebe i od druhé dcery jak daleko to šlo. Kája musela za tři měsíce překonat hradbu několika let a ten smutek v jejích očích byl nesnesitelný.

Po dnech čekání přišel osvobozující rozsudek. Kája je a byla zdravá.

Uplynulo patnáct let a Kája je plnoletá. Zrovna si v pokojíku balí svoje věci a odchází. Ten smutek, co se jí jako malé usadil v očích, nikdy nezmizel. Nikdy se ke mně nepřitulila a nikdy mi neodpustila a neodpustí. Bolí to a bolet nepřestane.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist