Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Anna

Milena Doušková, 19.11.2012, Osudy žen, Komentáře - 0

Bolesti rostly a Anna ucítila mezi stehny něco teplého. Zvedla se ze židle a s děsem se dívala na louži vlastní krve. V tom ji prudká bolest téměř zlomila. Věděla dobře, co se děje. Vždyť vedle v pokoji spaly její děti.

Anna seděla a na vzdutém břiše měla sepnuté ruce. Klouby drobných, upracovaných prstů zbělely silou, kterou je tiskla k sobě. Bolesti se stupňovaly a Anně vstoupily slzy do očí. Přesto v sobě našla ještě dost síly, aby chlácholila tvorečka v sobě.

„Tiše děťátko, vydrž ještě chvíli, pak se vrátí tvůj táta a pojedeme spolu do bílého domu, kde nám bude oběma dobře. “

Anna stále šeptala laskavá slova svému nenarozenému dítěti a překonávala narůstající strach. Minuta za minutou se vlekla a Jaroslav se nevracel. Anna se rozplakala zoufalstvím, bolestí a nově nabytou nenávistí, co se jí ve vlnách hrnula k srdci. Určitě je zase v hospodě a pije. Proč by to dnes mělo být jinak. Nikdy není blízko ní, když ho potřebuje.

Bolesti rostly a Anna ucítila mezi stehny něco teplého. Zvedla se ze židle a s děsem se dívala na louži vlastní krve. V tom ji prudká bolest téměř zlomila. Věděla dobře, co se děje. Vždyť vedle v pokoji spaly její děti. Začal porod a to byla teprve na konci šestého měsíce. Dovlekla se jen silou vůle ke stěně a bušila pěstí na ni. Chtěla probudit nejstaršího syna, aby doběhl pro tátu a pro pomoc. Jenže v ruce neměla sílu a dovléct se až do pokoje za ním bylo vlastně nemožné. Upadla na zem a tak se po kolenou a rukou pomalu plazila k posteli. Napůl šílená bolestí a v mdlobách porodila na manželské posteli dítě. Poslední sílu věnovala jemu. Zabalila ho láskyplně do povlaků od polštáře a sobě mezi krvácející nohy vložila další. Pak jí milosrdné mdloby zavřely oči a Anna bloudila na hranici mezi životem a smrtí.

V hospodě se rozlehlo hlasité hulákání hostinského.

„Tak pánové a do hajan, k maminám zahřívat peřinu. Máme zavíračku,“ halekal jak na lesy ve snaze přehlušit hospodský řev.

Jaroslav se vrávoravě zvedl, koupil si jednoho lahváče na cestu a vyšel do temné noci. Než ušel pár kroků, měl pivo v sobě. Potácel se neosvětlenou ulicí k domovu, sem tam upadl, ale zase vstal a jen se smál. Z dálky ho zdravilo světlo v okně.

„Do prdele, Anča ještě nespí. To zase bude keců, “ pomyslel si Jaroslav, ale šel dál.

Vstoupil s rámusem do kuchyně a k jeho údivu byla prázdná. Nakoukl do ložnice a najednou byl naprosto střízlivý. Na posteli v krvi ležela Anna v bezvědomí a mezi stehny měla zabalený uzlíček s mrtvým dítětem. Vyběhl ven a jako šílený tloukl u sousedů na okno, aby zavolali sanitku. Vracel se pak domů a plakal. Proklínal se a obžalovával za to, co se Anně stalo. Kdyby byl doma, kdyby nešel do hospody, kdyby, kdyby. To slovo ho lekalo a snažil se ho vytlačit z hlavy, když pospíchal za Annou domů. Už seděl u ní, když venku zahoukala sanitka. Prohlídka byla velmi krátká. Rychle naložili Annu a zabalené dítě, lékař hodil pohrdavý pohled po muži, ze kterého byl cítit alkohol.

Jaroslav ještě seděl v kuchyni, už střízlivý a rukama si podpíral hlavu, když uslyšel klepání. Za dveřmi stála cizí paní s přísným, komisním pohledem.

„Dobrý den, pane Starý. Jsem z odboru péče o dítě a mám příkaz odebrat vám vaše děti a prozatímně umístit do dětského domova, než se soud rozhodne co dál. Vaše paní je v nemocnici a vy nezvládáte sám sebe, natož své děti. Už se vámi zabýváme docela dlouho a tohle neštěstí jen popohnalo náš úřad k okamžitému zásahu. Tak je prosím oblečte a zabalte nejnutnější věci.“

Jaroslav se ani nebránil rozhodnutí a šel obléct děti, sbalit kufřík a poslat je od sebe a od jejich domova. Teprve pohled na nejmenší dvojčátka Anetku a Adélku v něm probudil bolest. Co si počne bez Adélčiných ruček kolem krku a její tvářičky na své neoholené tváři? Jak bude žít dál s vědomím viny? Nevěděl a ani vědět nechtěl.

Děti šly tichounké jako pěny samy, bez odmlouvání k autu, které je odveze do stanice Samota. Poslední zamáváním přes okno a Jaroslav zůstal ve ztichlém domě sám se svojí velkou vinou.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist