Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Peklo a ráj

Milena Doušková, 08.11.2019, Hovory s…, Komentáře - 8

Tak si tak ležím a hlavu plnou pochmurných myšlenek a v tom mi hlavou blesknul nápad. Hele Mili, co polezeš ke kováříčkům, když se můžeš zeptat toho nejvyššího kováře. Začala jsem se soustřeďovat na myšlenku setkání s Bohem a když už jsem přestala věřit i na něj, tak jsem se najednou vznášela nad svou vlastní postelí.

Večer jsem uléhala do postele s pocitem marnosti a říkala jsem si, fakt se s tím vším tady se nedá nic dělat? Nejlepší je na všechno se vykašlat a nechat to osudu nebo politikům. Třeba jsou v jádru dobří a ty miliardy co mají poschovávané v bankách po celém světě, šetří pro náš lid až bude nejhůř a ani svatý Václav už nám nebude moci pomoct. Také vnímáte tu kravinu co jsem teď napsala? Někdy je víra fakt úplně blbá.

Tak si tak ležím a hlavu plnou pochmurných myšlenek a v tom mi hlavou blesknul nápad. Hele Mili, co polezeš ke kováříčkům, když se můžeš zeptat toho nejvyššího kováře. Začala jsem se soustřeďovat na myšlenku setkání s Bohem a když už jsem přestala věřit i na něj, tak jsem se najednou vznášela nad svou vlastní postelí. Pode mnou nikdo a nade mnou strop. Pak všechno zmizelo a já se rozletěla obrovskou rychlostí někam nahoru. Najednou mé tělo samo začalo brzdit, já se lekla a spadla na nějaký měkký obláček. Skončila jsem v kotrmelcích a jak jsem se konečně postavila na nohy, stála přede mnou zlatá brána otevřená dokořán. U ní seděl bělovousý a bělovlasý kmet a unuděně zíval.

„Jejda mane, Mili, kde se tu bereš? Ty přece jsi ještě živá?, oslovil mne kmet.

„Že vy jste svatý Petr? Tak to jsem tu dobře. Ráda bych mluvila s Bohem,“ prohlásila jsem a vyčkávavě koukala svatému Petrovi do očí.

Svatý Petr se smál, až se za bříško popadal.

„Slyšel jsem, že jsi tak trochu cvok, ale tohle jsem ani já nečekal. No což. Náš pán má slabost pro takové, tak běž děvenko dál a třeba se dozvíš to, co potřebuješ.

Prošla jsem bránou a ocitla jsem se v ráji. Ale byl to divný ráj. Byl nádherný, ale pustý. Žádné hodné dušičky co se prohání po nebeské klenbě a baští v rajské zahradě. Uprostřed toho všeho seděl stařec. Otočil se na mne a jeho oči mnou projeli jako laser. Tak, a teď ví všechno co si myslím a vyhodí mne odsud hodně rychle.

„Nevyhodím, ale pomoct ti holka nemůžu,“ odpověděl Bůh.

„Proč ne?, zeptala jsem se asi docela drze, ale naštvalo mě, že se mu nechce pomoct.

„Teda holka jedna drzá,“ naštval se Bůh. Už jsem vám pomáhal tolikrát, že se to spočítat nedá, co pomoc, to hvězda na nebi a teď mluv ženská.

„No a co ti udělá, když přidáš ještě jednu poslední hvězdičku a pomůžeš nám naposledy. Nakonec, sám jsi nás stvořil, tak se tak trochu starej,“ odpověděla jsem drze, ale co už jsem mohla ztratit.

Nevěřícně na mne koukal a pak se začal smát.

„Teda, na tobě jsem se holka vyřádil když jsem tě nechal narodit. Drzá jsi jako opice, krásy jsi moc nepobrala, ale odvahy jsem ti dal opravdu hodně. Tak tedy dobře. Ještě jednou pomohu, ale musíš proto něco udělat,“ zasmál se na mne.

„Cokoliv můj pane,“ oplatila jsem mu úsměv a těšila se na obrodu naší modré planety.

„Tak, tady máš kouzelnou lucernu a když najdeš na světě jediného politika, který bude ochoten dát celý svůj majetek na záchranu celého lidstva, pomůžu. Můžeš mu dokonce říct, že tě posílám já. A teď už běž, jsem docela unavený z toho svého božství. Jdu si za svatým Petrem zahrát prší,“ vstal z trůnu a velebným krkem odkráčel.

Se mnou se najednou všechno zatočila a já se ocitla i s kouzelnou lucernou v USA. Málem jsem si uchodila nohy, ale nejen že mi nic nedali, častěji mne vyhodili a jednou dokonce zavřeli do blázince, že prý jsem docela nebezpečná sobě i svému okolí.

Po měsících cest a proseb jsem dorazila domu do Česka a říkala si, to by v tom byl čert, abych tady někoho neukecala.

Vzala jsem to od Klause, přes Kalouska, a další týpky. Mluvila jsem až mne huba bolela a když mi došla slova, došel mi i zbytek humoru, protože než jsem domluvila, Kalousek mi sebral kouzelnou lucernu, že prý se mu bude hodit do rezidence na Kanárech.

V tu chvíli se zahřmělo, v místnosti se zakouřilo, zasmrděla síra a kadidlo. Ruku v ruce tam stál Bůh i Luciper, první z padlých andělů.

„Vidíš Bože, co jsem ti říkal? Nejen, že nenašla, ještě ji tady ten zmetek okradl. Tak měj konečně rozum a přiznej, že to co jsi stvořil je spíše záležitost pro mne a ne pro tebe. Tak mi je konečně dej a já to tady srovnám jedna radost,? Měl z toho psinu Lucifer

Bůh se na mne smutně koukl a řekl:

„Má pravdu, já jsem vás udělal fakt blbě a proto předávám vládu nad celou modrou planetou padlému anděli Luciperovi,“ tak se staň, řek Bůh a zmizel.

Tak jsme tam všichni stáli s otevřenou hubou a Kalousek se ukrýval za moje záda. Vystrčila jsem ho před sebe přímo Luciperovi k nohám.

„Prosím, toho si vezmi prvního,“ prohlásila jsem.

Luciper se zasmál a řekl:

„Co bych s ním dělal, holka bláznivá. Já mám něco úplně jiného v plánu. Teď pořádně zírej,“ zasmál se a nafoukl tváře.

Vítr se prohnal místností a všechno zmizelo. Když se mlha rozptýlila, nebyl na světě žádný politik. Ne, že by si je vzal Luciper do pekla, ještě by mu tam ti syčáci zkorumpovali všechny čerty.

„Pomsta je sladká Bože. Máš je všechny tam u sebe. Tam nic nepotřebují, ani peníze, ani jídlo a tak je nech počítat ty svoje obláčky až do skonání světa. To bude bezva trest. Tohle jsi stvořil, tak se starej.

O ostatní se budu starat sám a slovu dostál. Jakmile někdo zlobil, objevil se a dal mu rovnou po hubě, postrašil nebem a byl klid. Žijeme si v klidu dál, jak se na obyčejné lidi sluší a patří. Máme svoje hříchy, ale víme, že za určitou hranici nemůžeme, jinak budeme počítat obláčky s Klausem a Kalouskem a ostatníma syčákama z politického spektra a ruku na srdce, kdo by je chtěl mít za společníky. Já tedy raději budu stolovat  se samotným Luciperem. Ten se aspoň zachoval jako člověk.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

8 komentářů: “Peklo a ráj”

  1. Jirka napsal:

    Blahoslavení chudí duchem, neboť jim patří království nebeské.
    Taky bych se tam nehrnul.
    Ale i debílkové tam jasně patří.
    Tohle byl přímo křesťanský úlet Milenko. Jiná náboženství, a co jich po světě je, spravedlnost raději neřeší.
    Takoví Jezídi to už v dávnověku vymysleli mnohem dokonaleji. Pán stvořil svět a pak si někam odkráčel, neboť měl přece splníno ! A od té doby řídí svět sedm hlavních andělů, kteří nejsou ani vševědoucí, ani všehomohoucí a snaží se ze všech sil, aby to tu nebylo čím dál horší. Jak vidíš, zas tak moc skvěle se jím nedaří.

  2. K-NOBL-AUCH napsal:

    Skvele.
    Nastavili sme tvar aby nas fackovali.
    A necakali sme na kamene. Zacali sme po nich hadzat chlebem.
    Mozem otocit stranku?
    V meste Calgary kde sa v r. 1988 konali super OH a bol som aj prvykrat na hokeji (ffuuhaa)
    existuje nadherny park – Glenmore. Chodniky stoly/sedacky, hupacky, fleky vyhradne na grilovanie a picknic, obrovske jazero.Tam sa chodievali prechadzat bieli veriaci I neveriaci.
    Naposledy, minus 20 rokov? som bol varovany co/koho tam stretneme. Domnievam sa ze „damy“ zahalene v ciernych pytloch, samci vedla nich a slapali si vo stvoriciach aby zabrali cely chodnik.
    A bieli veriaci sa neunuvali zastavit (vysvetlovat?) a stat na svojej polovici.A tak pekne ako v clanku naznacne zostupovali do travy a uvolnovali chodnik pre svojich novych panovnikov. Aj tich nenarodenich co „damy“ niesli.
    Nas Pan nam dal slobodnu volu a my sme ju aj pekne vyuzili.
    Naucim sa hrat karty a rozdame si to s Luciferom a mozeme polemizovat.

  3. K-NOBL-AUCH napsal:

    “ Moje hovory s Bohem jsou mojí srdeční záležitostí:-))“
    Moj komentar bol „narychlo?“
    Utiikal som uuprkem-prk daleko a vysoko do hor aby som sa mohol hrat na NIMROD-a (lovca)
    To neskutocne ticho, a panenska priroda sa vymyka mojim schopnostima opisat.
    Ale myslel som na Vas ako (tazko?) nesiete „Neznesitelnu lehkost byti“
    Ja si predstavujem ze ste urcite videli film. Citali knizku? Poznate pana Kunderu.
    Ta mila zlata sedmikraska (Juliet Binoche) nesia vahu celeho sveta na svojich neznych pleciach.
    Kavalier Daniel Day Lewis (Tomas) zase sadne na kazdu novu vetvicku.
    Tym ze som film videl mockrat, specialane pre hudbu viem ze scenario sa vlastne len posunulo do dnesnej doby. Mam pravdu? Mylim sa?
    Fascinujuce ako sa hudba neustale meni z klaviru na celo. Pochmurno, temno neznesitelne.
    Piano? Lahulinko zblnkota ako pramienok co sa rozlieva po kamenoch.
    Ja mam dojem ze ten hnoj, ta zumpa a desiva neriesitelna situacia co Vas ubija je nieco co sa jednoducho neda niest. Ved sa to neda dychat!
    Co to pomoze ze sa okolo Vas nevrazdi ako v Mexiku!? Neopovazim sa uviest presne cisla.
    Ze nevybychuju bomby ako po Malmo vo Svedsku. Bezradna policia je uzemnena a su tak otupeni ze len a len krcia plecami.
    Co to pomoze ze nehori polovica Moravy ako polovca NSW v Australii po pat rokoch umarajuceho sucha? A to tam vraj lialo ze sa farmari a ranceri polonahi valali po zemi v kaluzi a metali kotrmelce.
    Moj utek vzdy bol a bude hudba (muzika). Z cleho sveta a kazdeho rohu. Cim vacsia tragedia a tazsii zivot tym lubeznejsia melodia. Ako Vtaci v trni.
    Spominam si na odpoludnia ked som este bol „doma“ a pocuval program „Na pjeknou notecku“
    Bohumil Smejkal, Slavek Volavy. A nezabudnem na malinkate dievcatko co v kroji viedlo Chodsku kapelu …zo Strakonic? na oslavach v Strazniciach. Ja som plakal od radosti ze taka nadhera mi stoji – pochoduje pred ocami.
    Je mi luto ze hudba a ponaranie sa do hudby nas nezachrani a nemozem poukazat na nieco konkretne a nazvat to NADEJ, SPASA.
    Ale ja Vas v clanku vidim.
    K-NOBL-AUCH

  4. Zdeněk Olšák napsal:

    Teda Mili to se Vám povedlo.Velice rád čtu Vaše články.Díky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist