Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Michal, Pepa a Lojza

Milena Doušková, 04.01.2020, Hovory s…, Komentáře - 0

„Bože, proč mi přiděluješ takové pitomce. Prý nešťastná láska, a Michal hned leze na most a skákat. Co jsi mu to dal do vínku za rozum a já to teď odlítám. Jo, jsem jeho Anděl Pepa, ale jen proto, že jsi mi to dal příkazem. Vždycky mi dáš sebevraha. Je to možné? Co kdyby si mi poslal aspoň kolegu na pomoc. Sám ho neunesu.“

Sedí na mostě a dívá se do hlubiny pod sebou. Jen prázdné koleje a v dálce dunění vlaku. Hlavou mu táhne představa. Tak a teď skočím a bude definitivní konec. Když mne nezabije skok, dokončí to vlak. To je krásná představa, letí Michalovi hlavou. Počkej, ty budeš litovat, že jsi mne nechala kvůli tomu volovi. To já jsem byl tvoje láska a najednou je konec. Ne, nejde žít bez tebe. Skočím a hotovo. Michal se posune na mostě a nohy přehodí na stranu, kde chce skočit. Trochu se mu točí hlava, možná má i strach, ale bolest z lásky je tak silná, že nemyslí na nic. Vlastně mu asi vypadl mozek dopředu na koleje a rozplácnul se. Ani nemusel. Ta šedá hmota je docela křehká.

„Bože, proč mi přiděluješ takové pitomce. Prý nešťastná láska, a Michal hned leze na most a skákat. Co jsi mu to dal do vínku za rozum a já to teď odlítám. Jo, jsem jeho Anděl Pepa, ale jen proto, že jsi mi to dal příkazem. Vždycky mi dáš sebevraha. Je to možné? Co kdyby si mi poslal aspoň kolegu na pomoc. Sám ho neunesu.“

Bůh se slitoval a poslal Anděla Lojzu Pepovi na pomoc.

„Teda Pepku, je něco, co zvládneš sám?“ ptá se ho Lojza.

„Jo, ale proč nechtít pomoc, když mi ji vždycky dá,“ uspívá se Pepa šibalsky.

Lojza slétl za ním a zaječel:

„Pepku, jede vlak. Jdem na na to.“

Každý si stoupl z jedné strany k Michalovi a ruce položili na jeho ramena.

Húúúúú…….ječí vlak a Michal se chystá skočit. Odrazil se a letí. Andělé ho chytili za ramena a kousek pošoupli. Michal dopadl na kus trávy jak plný pytel a vlak ho minul skoro o metr.

Kouká se, jak vlak mizí a v duchu si řekne. No jasně, ani zabít se neumím. Co by na mně asi viděla. Vstal, zaúpěl a odbelhal se domů. Druhý den potkal ve škole novou holku a na bývalku zapomněl. Co bychom taky chtěli od puberťáka.

Pepa zvedl oči v sloup a řekl:

„Bože, že už nebude chtít skákat pod vlak. Nechej ho se topit. Je léto a já se docela rád smočím. A prosím tě, kolikrát se ještě bude chtít zabít, než najde tu pravou?“

Zahřmělo a z nebes se ozvalo:

„Má svobodnou vůli, tak Pepo nevím. A přestaň za ním lítat jako blbec. Stejně si nic neudělá. Dal jsem mu hodně dlouhou svíci života,“ zasmál se Bůh a šel si zahrát se svatým Petrem Prší.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist