Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Andělské ucho

Milena Doušková, 03.01.2016, Hovory s…, Komentáře - 0

Takhle bych mohla pokračovat hodně moc dlouho, ale všichni o tom vědí, ale docela rádi strkají hlavu do písku a vidí jen to, co chtějí vidět. Já chodím po svět s otevřenýma očima a hodně se mi toho nelíbí. Pro mne neznamená, že když mám střechu nad hlavou a co do hrnce, že je vše v pořádku. Chtěla bych, aby to měli všichni, co pracují a snaží se.

Převalovala jsem v posteli a nemohla jsem najít pořádnou polohu. Vrtěla jsem se sem a tam, ale spánek nepřicházel. No bodejť by přišel. Naštvaná jsem jak dělník týden před výplatou a říkám si:

„Bože, za co zase tohle. Za co mě pořád trestáš a nenecháš mě v klidu spát.“

Zahřmělo mi u ucha, rozsvítilo se jako při atomovce a na posteli mi seděl anděl.

„Ty si nedáš holka pokoj. Víš, že má náš Otec všemohoucí pro tebe evidentní slabost a tak pořád jen otravuješ a pořád něco chceš. Ty se tady otočíš na posteli, zamrmleš a já dostanu povel leť, pomoz jí a nebo ji přines. Tak co chceš Mili? Mám tě rovnou odnést?

„Kam bys mne nosil. S tím mi nepomůže ani samotinký Bůh všemohoucí,“ odpověděla jsem nakvašeně.

„Nerouhej se potvoro jedna,“ pokřižoval se anděl a říká:

„Že ty se chceš jenom vykecat. Tak se do toho dej, protože jsem jedno velký ucho,“ usadil se pohodlně anděl a zavřel oči v očekávání mého monologu.

„Jen chci někomu říct, jak vidím já, těch 25 let. Prý máme demokracii a svobodu a já to tak nějak necítím a nevidím. Víš co anděli? Já ti něco přečtu.“

Slova Václava Havla v roce 1989

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podnik. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto mám naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec občanů kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jedna Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.

Lehce dohledatelná pravda. Stačí si přečíst knihu jeho proslovů, což jsem udělala, protože mne zajímalo, kdo nám bude dělat prezidenta. Každý soudný člověk ví, že to jedna velká lež. Já jsem byla ráda, že komunismus padl a že nastupuje někdo nový neotřelý. Spletla jsem se a to škaradě. Komunisté nepadli, ale ti úhoři jen otočili kabát naruby a zase sedí u korýtek a hlasitě mlaskají.

1. Banán viděti, husí kůže naskočiti – nejpitomější argument je banán a fronta na něj. Ano, nebyly banány a byly fronty na něj, ale to šlo mimo mne. Raději jsem dětem dávala české ovoce a dělám to pořád.

2. Obchody byly skoro prázdné a na vše fronty – i to je pravda. Přesto co se týče jídla, tak bylo. Nebylo rozmanité, ale mohli jsme si dovolit koupit vše, co se nám nabízelo. Teď jsou obchody plné, fronty jsou zase, ale zase je to tak drahé, že je většině to množství k ničemu. Jen mi ukazují, na co spousta lidí nemá a mít nebude.

3. Exekuce – to jsme neznali a já si jen říkám, že bych je fakt nechtěla potkat, ty exekutory v akci. Docela mne uzemnila jedna paní na I60, co má v rodině příbuzné v exekuci, ale pořád říká, že těchto 25 let je nejlepší které prožila. Já za svoji osobu, bych nad nimi spíš plakala a začala jim pomáhat jak se dá.

4. Zadlužené děti v dětských domovech – tak to je přímo všivárna. Dítě v domově kam ho odložili „milující rodiče“. Popelnice za ně neplatí, ale dětský domov ano. Přesto po nich stát vyžaduje za pomocí exekucí poplatky za popelnici které nikdy nenaplnily.

5. Nejsou doktoři a hlavně zubaři – no jo, jak by mohli být, když sotva vystudují mizí ven za lepší nabídkou. Tady vystudovali za naše daně. Já bych jim dala za povinnost si studium platit. Víte kde najdete pomoc, když vás v noci rozbolí zuby? Nenajdete. Těchto pohotovostí je jen 5 v celé zemi. Já osobně to mám asi 70km, ale jsou na tom lidí hůř. Za totáče jste se pomoci dočkala. Teď ne.

6. Školství – tak to je tak zmršený, že nevím kdo bude jednou dělat obyčejné práce. Najít kominíka je docela těžké, ale všude se zakopne na filozofy, psychology, manegry, IT odborníky, bankovní kouzelníky. Ovšem, ti vám neporaví elektriku, vodu, plyn, zeď a další věci, které opravdu potřebujeme. Potřebuje střední kádr a ne samého vysokoškoláka co nenajde práci. To jsou vyhozené peníze.

7. Silnice – děláme je nejdražší na světě a ještě nestojí za nic. Tam by se dalo ušetřit, ale není vůle a co s tím asi budeme dělat my tam dole, co to víme, ale nemáme na to páky.

8. Krása vesnic – ano, kdo na to má, jsou to opravdu nádherné domy a oku lahodí. Jenže vedle něj je domek v exekuci, majitele vystěhovali a teď ho nikdo nechce koupi. Tak tiše chátrá a padá. Až spadne, tak doufám, že alespon sutiny někdo uklidí. Jen v mojí uličce jsou dva takto nechtěně opuštené.

9. Potravinové banky – tento termín jsme znali jen z Afrických zení a ejhle, máme je doma a je na nich závislých docela dost lidí. Osamělé matky s dětima, důchodci co už nemají partnera a samotná člověk prostě vše neutáhne, pokud nemá opravdu důchod alespoň 10 000,- a mírné inkaso. Ovšem, jsou mezi námi důchodci, co mají polovinu. To je pak těžké žít. Tak jim pošleme těstoviny, rýži, konzervy a polévky. To je bezva solidarita, ale jak se ten člověk cítí, to už je jiné věc.

10. Politické kultura – tak ta prostě není a raději to nebudu rozepisovat, nebo mi někdo vynadá za vulgaritu a já nemohu napsat slušně co si myslím třeba o Kalouskovi, knížeti a dalších.

11. Životní minimum
Jednotlivec nebo rodina?
Dospělé osoby 2 – 5970,-
Děti do 6 roků 2 – 3480,-
Děti 6 – 15 roků roků 1 – 2140,-
CELKEM – 11590,-
To je nářez co? Víte že tuhle částku berou někteří důchodci sami na sebe? Co si s tím počne na 5-členná rodina, tak to fakt nevím.

12. Minimální mzda – výše hrubé minimální mzdy
Základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 9 200 Kč za měsíc nebo 55 Kč za hodinu.
Sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin u zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu.

13. Cestování – to je ta správná číslovka. Cestovat můžeme, ale spousta z nás akorát tak prstem po mapě.

Takhle bych mohla pokračovat hodně moc dlouho, ale všichni o tom vědí, ale docela rádi strkají hlavu do písku a vidí jen to, co chtějí vidět. Já chodím po svět s otevřenýma očima a hodně se mi toho nelíbí. Pro mne neznamená, že když mám střechu nad hlavou a co do hrnce, že je vše v pořádku. Chtěla bych, aby to měli všichni, co pracují a snaží se.

„Uf, Mili, ty jsi se rozjela. Jenže s tím ti nepomůžu ani já, ani Bůh. To je jen a jen vaše věc a naše zbytečná starost, protože jaké si to uděláte, takové to budete mít. No nic, vykecat jsi se mohla a já letím, protože jsi mi do hlavy nasypala docela těžké klíny. Pa Mili a měj se,“ frnk a byl pryč.

Mě se ale trochu ulevilo, protože byl prima posluchač a sdělená bolest a starost je prý už jen poloviční. Tak jsem konečně usnula.

  • Autor/ři obrázků: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist