Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Tolik lží a hloupostí v jednom Havlově projevu se jen tak nevidí

Milena Doušková, 12.11.2019, Jak vidím…, Komentáře - 0

Už jsem se opravdu dlouho nezasmála tak, že jsem brečela jako želva a pak jsem se vztekla tak, že jsem se šla vyřádit uklízením sklepa. Ať to má aspoň jeden dobrý efekt. Protože nevím, jak dlouho tento „báječný projev“ vydrží, rozhodla jsem se ho dát slovo od slova na papír, aby tu zůstal a mohli si ho číst i ti, co ho nikdy neslyšeli.

Tolik lží a hloupostí v jednom projevu se jen tak nevidí
Václav Havel – kompletní projev v ČST (16. 12. 1989)

Dobrý večer milí přátelé

Především děkuji československé televizi, že mi umožnila říct vám několik věcí. Napsal jsem si to dnes dopoledne a budu to číst z papíru protože nemám rád podvody a odsuzuji, když politici čtou své proslovy ze čtecího zařízení na kameře a předstírají, že mluví z patra. Podvodů bylo v této zemi už dost. Nejprve bych měl říct něco o sobě. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit socialismus, že jsem ve službách světového imperialismu od něhož příjmám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi atd. Byly to všechno lži jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzo začnou vycházet mé knihy z nichž bude zřejmé kdo jsem a co si myslím. První z nich vyjde v těchto dnech. Nemluvím o tom proto, že bych chtěl teď kohokoliv zdržovat svou osobní obhajobou, ale proto, že se o mně hodně mluví a že se z hlediska naší země není zcela bezvýznamné kdo jsem a co si myslím. Také bych měl o sobě říct, že jsem se vždycky snažil říkat a psát pravdu a to bez ohledu na to, zda se to vládě líbí nebo ne a že jsem za to byl několik let ve vězení.

Zítra tomu bude měsíc, co pohotovostní jednotky brutálně zmasakrovaly pokojnou manifestaci. Studenti si chtěli připomenout padesátí výročí podobného masakru, kterého se dopustili nacisté na jejich tehdy studujících dědečcích. Stávkou, do které  tehdy studenti vstoupili, začalo cosi, co bude s odstupem času teprve pojmenováno. Pracovně tomu říkáme pokojná revoluce. Studentům vděčíme všichni za to, že této revoluci dali krásně mírumilovnou, důstojnou, pokojnou a řekl bych přímo láskyplnou tvář kterou dnes obdivuje celý svět. Byla to vzpoura pravdy proti lži, vzpoura čistoty proti špíně, vzpoura lidského srdce proti násilí. Ke studentům se vzápětí přidali divadelníci a posléze celá kulturní obec. I to bylo důležité. Pomohlo to obohatit tuto revoluci o její kulturní rozměr. Bylo to v tradici této země. Po desetiletí, ba po staletí to byla totiž kultura, které pronášela temnými dobami ideu naší národní svébytnosti. Kulturní obec se zasloužila o to, že jsme mohli navázat na naše nejlepší tradice spojené s ideálem míru. Představují je jména Jiříka z Poděbrad, Komenského, Havlíčka, Štúra, Masaryka, Štefánika, Patočky. Posléze se závratnou rychlostí probudil celý národ. Ukázalo se, že jeho občanská kultura, svobodomyslnost a humanita byly sice dlouho potlačovány, dušeny a ničeny, ale zničeny nebyly. Dřímaly a čekaly na svoji chvíli. Všichni se divíme, jak se tak rychlo mohlo stát tolik dobrých věcí. Rád bych připomenul, že ve stínu oficiálně předstíraného klidu se dělo lecos, co příchod této chvíle připravovalo. Desítky a stovky lidí po celou dobu pracovalo, Byli tu spisovatelé kteří říkali pravdu a trpěli za to. Byli tu stateční lidé kteří, ať už v Chartě 77 nebo mimo ni, pronášeli pochodeň svobody temným lesem za cenu velkých obětí, včetně mnoha desítek let které, sečte-li se to, strávili ve věznicích. Byl tu náš exil, který za cenu mnohých obětí jiného druhu vydávat české a slovenské knihy, politicky působil v celém světě a obětoval možnost pohodlného života v prosperujících západních zemích mravenčí prací pro naši věc. Svou práci vykonal každý člověk který se nebál a nelhal v každodenním životě a nebál se témuž učit své děti. Myslím že všichni o nichž jsem mluvil dosáhli toho, že jsme dnes tam, kde jsme. Není čas na to abychom se teď dohadovali, kdo se zasloužil víc. Zda tak zvaný disident, či exulant. zda herec či dělník, zda student nebo zemědělec.

V úterý tomu měsíc od okamžiku, kdy vzniklo Občanské fórum (OF). Byl to krok do neznáma. Občas je třeba udělat takový krok. Řídí-li se člověk svým svědomím, svým citem pro situaci, svým rozmyslem a má-li odvahu a schopnost rychle se rozhodovat, nemusí se toho bát. Buď to k něčemu bude, nebo ne. Ale zkazit se tím vlastně nic nedá. To věděl Masaryk, když se rozhodl pro samostatná Československý stát, to věděli i ti, co kdysi zakládali Chartu 77. Myslím, že dnes už můžeme s jistotou říct, že založení OF byl krok k dobru. Je to pokus intelektuálně i akčně sjednocovat svobodomyslné lidi vytvářet prostor k samostatnému občanskému chování a tím i k tvorbě zájmové, odborové a politické plurality. Není to žádná národní fronta. Ta se rodila za války a byla ustavena po válce. proto se tak bojovně jmenuje. Jako sdružení jedněch k vyloučení druhých, aby se posléze stala manipulačním nástrojem komunistické strany a nakonec jen několik diktátorů, které postavil Stalin do čela strany. OF tu není proto aby občany manipulovalo, ale aby jim dalo příležitost být sami sebou.  A je tu také proto aby se soudobou mocí měl vůbec kdo, opřen o důvěru veřejnosti, jednat.

Je nesmírně důležité a krásné, že současně s OF vznikla na Slovensku Veřejnost proti násilí (VPN), sesterská iniciativa vyrostlá zdola přesně tak, jako OF. Těsná pracovní spolupráce těchto dvou iniciativ je zárukou, že federalizovanou totalitu nahradí federace autentická. Bude chránit svébytnost našich dvou národů i všech národnostních menšin a etnických skupin. OF ani VPN nejde o vlastní věc, o slávu, o moc, ani o vlastní zásluhy. Jde jim o dobro této země. Přesto snad neuškodí říct, že zásluhou těchto dvou iniciativ byla z naší ústavy ústavní cestou vypuštěna klauzule o vedou roli komunistické strany, že rezignoval prezident republiky a že byla jmenována vláda národního porozumění. To vše se stalo do 10. prosince, tedy do dne lidských práv. Jednání, jimiž bylo těchto úspěchu dosaženo, byla nesmírně složitá, ba řekl bych přímo dramatická. Nebyli jste u toho, ale až bude čas a bude-li vás to ještě zajímat, můžete si poslechnout desítky hodin těchto jednání jak jsme je nahráli na záznam. Nebyli jste sice u toho, ale přece jen vlastně byli. Totiž morálně. Bez vaší odvahy, bez vašich ohromných manifestací, shromáždění, bez vaší stávky, bez kultury s níž jste to všechno dělali by s námi nikdo o ničem nejednal. OF a VPN nejsou spiknutím nekomunistů proti komunistům. Nejen proto, že to není vůbec žádné spiknutí, ale i proto, že důležitější než jakou stranickou legitimaci má dnes kdo v kapse je, zda je přítelem demokracie a pokojné cesty k ní a nebo přítelem starých pořádků. OF a VPN doporučili do vlády některé komunisty, jako například pana docenta Komárka, a nedoporučují některé zkorumpované nestraníky. 1 700 000 komunistů netvoří nějaký jiné biologický nebo morální druh než jsme my ostatní. Většina z nich musela dvacet let mlčet tak, jako my všichni a mnozí z nich dělali, byť s obtížemi, mnoho dobrých věcí. Promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy jak se možná mnozí z vás obávají, připravovali desítky dobrých lidí. Mezi nimi bylo spoustu komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků. Pravda ovšem je, že totalitní systém se zaštiťoval komunistickou stranou a že tudíž všichni komunisté bez výjimky, nesou zvýšenou odpovědnost za marasmus, v němž se naše země ocitla. To je zavazuje k tomu, aby z této odpovědnosti vyvodili příslušné důsledky a ještě víc, než všichni ostatní, pracovali dnes pro svobodnou budoucnost nás všech.

Týká se i všech komunistických poslanců dnešního Federálního shromáždění. Nechtějí-li riskovat živelné stávky, chaso a mezinárodní hanbu, prosím je, aby nekomplikovali situaci a nevystavovali se nebezpečí, že je veřejnost odsoudí, ale aby pochopili volání této chvíle. Všechny komunisty pak prosím aby, chtějí.li, co nejrychleji obrodili svou stranu, dali do jejího čela své nejlepší lidi, totiž takové, s nimiž se dá pracovat a vůbec mluvit. Pan Adamec má velkou zásluhu. Byl první, kdo se s námi začal bavit. Naše důvěra k panu Čalfovi, novému premiérovi, hodinu od hodiny roste. Budou-li si i jiní komunisté počínat jako on, bude to dobré pro oba naše národy a nemusíme již nikoho bát. Bát se nemusíme ani policie. Je úkolem nás všech abychom zabránili pokusům pronásledovat ty, kteří řídí dopravu, zajišťují pořádek a chrání nás před zloději, vrahy a násilníky. Československo nemá, jak víte, v této chvíli prezidenta. Čekají nás přitom náročné měsíce do svobodných voleb. Těžko si umím představit, že bychom si mohli dovolit luxus čekání a odkladů. Je třeba přijmout mnoho nových zákonů. Vytvořit klima pro rychlé formování a profilování různých politických sil. Ty pak půjdou, ať už s podporou OF a VPN či samostatně, do svobodných voleb a budou základem politické plurality. Je třeba rychle uskutečňovat ekonomickou reformu, budovat a rozvíjet svobodné odborové a zájmové organizace. Budovat záruky svobodného projevu. Je třeba mnoho práce, proto bychom měli mít brzo někoho vhodného na hradě, nejraději do konce roku. Nejsme proti přímé volbě prezidenta. Nejsme proti referendu jako takovému. Naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako státní institut. Přímé volby se nebojíme. Občanská kultura je dnes už tak velká, že nelze v přímých volbách zvolit špatného prezidenta. Že demokracie zvítězí je už teď jasné. Bojíme se něčeho jiného. Že naše země ztratí několik měsíců prezidentskou kampaní, zákonnou a organizační přípravou přímých voleb a v neposlední řadě několik miliard korun které vy dnes přímá volba stála. Nejvíc se ale bojíme toho, že ohromný morální kredit, který naše země získala, by mohla ztratit tím, že si najednou začne hrát na Ameriku aniž Amerikou je a že se zesměšní tím, že si zvolí v rychlosti a zmatku prezidenta na pět let a za rok pozná, že byl sice dobrý, ale přece jen nikoliv ten nejlepší. Proto chceme, aby byl rychle ústavní cestou a v souladu s československou parlamentní tradicí zvolen prezident jediného základního úkolu, totiž dovést tuto zemi ke svobodným volbám a zaručit slušnost takové cesty. Nové federální shromáždění které vzejde ze svobodných voleb nechť potom, až se trochu zklidní emoce, zvolí na pět let prezidentem muže, které bude svou důstojností, duchovním obzorem a lidskostí, práv, postavení, kterému dal prezidentskému úřadu náš první prezident T. G. Masaryk.

Bude-li to z nějakých důvodů nutné i tento prezident může být zvolen přímou volbou. Přímá volba před svobodnými volbami do zastupitelských orgánů by rozrušila celou logiku ústavy a byla by přesně tím riskantním krokem do neznáma, o němž mi mé svědomí, můj rozmysl i má znalost situace říkají, že by naši věci spíš ublížil než pomohl. Mluvím k vám jako jeden z vás. Totiž jako občan této země, který pociťuje odpovědnost za její budoucí osud a navíc není zvyklý na kamery, světla a novináře a nemluví vždycky tak jako ti, kteří to všechno umí. OF a VPN mne však, jak asi víte, navrhují do úřadu prezidenta a nemohu se tudíž tomuto tématu vyhnout. Žádnou kampaň si nedělám, nikoho nepřemlouvám aby mne zvolil. Kdo bude prezidentem je vaše věc, respektivě věc současného federálního shromáždění, kterému dáte svou vůli vhodným způsobem najevo. Já jsem spisovatel kterému to nikdy nedalo a vždycky se angažovalo i jako občan. Nikdy jsem po žádné politické funkci netoužil. Zároveň jsem však člověk, který vždycky nadřazoval obecní zájmy nad zájmy vlastní. Kdybych to byl nedělal, nemusel jsem strávit několik let ve vězení a mohl jsem se místo toho věnovat divadlu ve světě. Je-li v obecném zájmu abych přijal prezidentský úřad, přijmu ho, ale s dvěma podmínkami. Že bych byl oním prozatímním, pracovním prezidentem kterého teď potřebujeme a že ten, který usedne na dobu pěti let do Masarykova křesla vzejde až ze svobodného federálního shromáždění. Druhou podmínkou kterou si kladu je to, že po mém boku ať už v jakékoliv funkci bude stát Alexandr Dubček. Je to Milanu Rastislavovi Štefánikovi pravděpodobně nejvýznamnější muž, kterého dalo Slovensko naší zemi a světu. Nedopustím, aby se jakýmkoliv temným silám podařilo vrazit klín mezi něj a mne a tím i mezi naše dva národy. Dlouhých proslovů jsme již zažili dost. Budu proto končit. Připomenu jenom to nejdůležitější. Teď už nejde jen o lepší budoucnost Československa. Lepší bude, o to už nemám strach. Běží o cosi víc. Aby cest, kterou ke své lepší budoucnosti půjdeme vedla k lepší budoucnosti celé Evropy a celého světa. Aby naše země ležící v samém středu Evropy přestala být všem pro smích, ale stala se zemí k níž budou ostatní vzhlížet se zájmem a respektem. Děkuji vám za pozornost.

https://www.youtube.com/watch?v=0mjEpKLcSg4&fbclid=IwAR2a5svqLgTbCx6R3wDewrTKZQsxBEQxcEYWktvpTXHNIfdHG1n3hUN-U1U

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist