Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Naše planeta je jako krabička se sardinkama a je v ní zatraceně těsno a málo oleje

Milena Doušková, 22.09.2019, Jak vidím…, Komentáře - 0

Umění odvádět naši pozornost od důležitých věci. Hodí se do světa nějaká kauza, lidé se zakousnou jak pes do kosti a nepustí. Plní se tisk, televize, internet a už to fičí a už to žije. Prokousávat se informacemi a dělit je na podstatné a nepodstatné je přímo věda a troufám si říct, že nadpoloviční většina to neumí.

Žije se tím co kdo řekl, kde se co stalo a co který „umělec“ řekl, udělal, nebo koho nenávidí a koho prosazuje.

Žije se tím, co pustí politici do éteru, co vypadne z televizní obrazovky a už máme na sociálních sítích Ring volný.

Různé strany a jejich přívrženci jsou do sebe zakousnuti jak pouliční voříšci, protože pořádný pes by na takové hlupáky ani nezvedl nožičku. Všichni se cítíme jako povolaní rozhodovat o světě, ale zapomínáme, že je jen hrstka vyvolených, co s námi orají jak Přemysl Oráč s volama.

Já jen tiše doufám, že nás přestane zajímat každý žblecht z huby povolaných a že nás konečně začne zajímat co se děje v bankách, kdo kterou vlastní. Že budeme zkoumat proč je zbrojní průmysl na vzestupu jako za Hitlera. Že nás zarazí to, že mají zmizet peníze a všechno bude jen o kartách a převodech. Poslední věc kterou máme a já nikde nevidím zděšení nad tím, že nám ji chtějí sebrat.

Tiše doufám, že se konečně dostane trestu „Vyvoleným“, protože ti řídí celý svět a je jich jen hrstka. Jsme jako jejich šachovnice a máme dovoleno jen popolézt na to pole, kam nás milostivě pustí.

Naše planeta je jako krabička se sardinkama a je v ní zatraceně těsno a málo oleje. Množíme se neustále víc a víc, ale zdrojů k životu je stále méně a méně. Ti nahoře to dobře vědí a činí kroky o kterých my nemáme nic vědět, protože jinak by začaly být pouliční lampy plné oprátek čekajících na své majitele.

Nejlepší způsob jak dosáhnout cíle je rozhádat obyvatele země, pak postavit jeden stát proti druhému a nakonec poštvat proti sobě kontinenty.

Lidé hrubnou a tolerance jiného názoru začíná být něco sprostého a zakázaného. Kdo se nehádá, nežije, kdo se nehádá nemyslí a kdo se nehádá je vůl. Takhle to u nás vypadá a člověku se z toho dělá špatně a přemýšlí kde je ta chyba a proč jsou na sebe lidé tak strašně zlí. Pak si uvědomí, že se nehádají jen jen oni, ale je tady nenávist mezi státy. Západní státy nenávidí východní státy a naopak. Asie se nesnese s Amerikou a Evropané začínají nést břímě celého světa.

V naší době by vůbec neměl být problém víra, ale je. Je neuvěřitelné, že člověk dokáže zabíjet ve jménu Boha či Allaha. Víra v cokoliv má být osobní záležitost každého člověka a ne bičem a samopalem. Komu se tohle hodí? Těm, co vědí, že přírodní zdroje mizí a lidí přibývá. Je třeba lidstvo zkorigovat. Jenže jak? Ono to není tak jednoduché. Někdo řekne omezit porodnost na jedno dítě na rodinu, ale kdo bude pracovat na ty staré? Tohle nebude to pravé řešení.

Možná přijdou s tím, že pracovat se bude až do smrti a to budou lidé tak udřeni, že se věk bude rapidně snižovat a věk Vyvolených zvyšovat. Už teď jsou jak nesmrtelní. Tam vymění srdce, tam játra či ledvinu a plíce. To je ale pořád zátěž a je třeba se nás zbavit rychle a ponechat miliardu povolených, aby měl kdo makat a ty VYVOLENÉ.

  • Autor/ři obrázků: pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist