Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Primátor Hřib a jeho vidění osvobození Prahy od nacistů

Milena Doušková, 14.08.2019, Jak vidím…, Komentáře - 0

Na Facu mě zaujala věta pražského primátora Hřiba o tom, že se Praha dokázala svých Němců zbavit sama a sovětští tankisté přijeli 9. 5. 1945 do města již svobodného – říká posudek VHÚ.

Když člověk ví, jak probíhalo Pražské povstání, mohl by mu dát svým způsobem za pravdu. Ano, maršál Koněv se dostal do Prahy pozdě, ale přece jen pomohl se závěrečnými boji, a ne že přijel do již svobodného města. Ovšem, nebýt Rusů a jejich válce proti Němcům, nikdy by se Praha neosvobodila. Nebo snad má někdo pocit, že by Pražané porazili Němce sami?

Pro upřesnění. Nebýt statečného odporu, obětí a vzdoru Ruského lidu, celá Evropa by teď patřila Němcům.

Snad to pochopí i pan Hřib, protože i on by měl poděkovat, že jeho předci se dožili toho, že ho mohli zplodit v míru a klidu.

Pro objektivitu a Vaše posouzení je zde článek jak o Pražské ofenzívě, tak o Pražském povstání posuďte sami kde je pravda a co je lež.

—————————————————————————————————–

Pražská ofenzíva

Pražská operace byla v plánu už od února 1945. Na území Čech a Moravy byla silná armáda o počtu zhruba 900 tisíc mužů. Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran směrem na Prahu. Ze Saska měla útočit vojska maršála Koněva, z jižní Moravy měla útočit vojska maršála Malinovského a ze severní Moravy a Slezska generála Jeremenka. Počátkem května 1945 došlo ke změně situace. Rudá armáda dobyla Berlín a německá vojska přestala klást odpor západním spojencům. Dne 5. května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali o pomoc.

Do boje vstupovala sovětská vojska s obrovskou silou. Proti zhruba 900 000 německých vojáků stálo 2 100 000 rusů a z toho 76 000 Poláků, 96 000 Rumunů a 60 000 Čechoslováků. K zákopovým a opevňovacím pracím bylo pod hrozbou trestu smrti nuceno české civilní obyvatelstvo. Morálka německých vojsk v této době již byla nízká a porážce nebylo žádných pochyb. Hlavním cílem německých vojáků bylo dostat se do amerického zajetí.

Hlavní útok za Prahu začal po poledni dne 6. května, kdy se Rudá armáda dala na pochod. Německá armáda nekladla skoro žádný odpor, Rusové postupovali velmi rychle. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády v prostoru hraničních přechodů Cínovec, Moldava, Mníšek a pokračovaly na Teplice a Duchcov. Dne 7. května začaly z Moravy i útoky 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Malinovského, který zakončil Bratislavsko-brněnskou operaci a 4. ukrajinského frontu generála Jeremenka, které se krátce před tím účastnily Ostravsko-opavské operace. Další sovětské jednotky útočily přes severní Rakousko směrem k Českým Budějovicím.

Krátce před půlnocí 8. května byl podepsán definitivní akt kapitulace, s dosavadní platností konečného času složení zbraní z aktu v Remeši, jenž se uskutečnil v Berlíně, za přítomnosti sovětské delegace, vedené maršálem Žukovem a vojenských zástupců USA, Velké Británie a Francie. Do Čech a do Prahy postupovala téhož dne sovětská vojska prakticky ze všech směrů. 10. května brzy ráno dorazily do Prahy i tanky 1. československé tankové brigády, které již předchozí den vyrazily od Litovle. Do 11. května docházelo k likvidaci posledních ohnisek německého odporu. I poté však ještě sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili lesy od zběhlých a skrývajících se německých vojáků, odminovávali cesty, infrastrukturu a objekty. Sovětská vojska zůstala na osvobozeném území do listopadu 1945, kdy Československo opustila.

———————————————————————————————

Pražské povstání

Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. Nejdříve probíhaly demonstrace, které brzy přešly do ozbrojeného odporu.

Jeho cílem mělo být zejména:

vytvoření podmínek pro rychlé osvobození Čech a Moravy od německé nadvlády
minimalizace dalších válečných škod
zamezení zničení či vyloupení průmyslového potenciálu Československa Němci

Vypuknutí povstání

Povstání vypuklo za stavu, kdy se na území Čech a Moravy nacházela miliónová Schörnerova armáda, která měla rozkaz udržet se v tomto prostoru co nejdéle. K. H. Frank vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném předání moci, přičemž se projevovaly i snahy prezidenta Háchy o vytvoření Českomoravské republiky a převzetí moci Richardem Bienertem. V Praze byl přípravou na převzetí moci pověřen Dr. František Krása.

Podnětem pro nepokoje v Praze se stalo oznámení vydané 4. 5. 1945 protektorátní vládou o zrušení nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Lidé v nadšení začali odstraňovat nenáviděné německé nápisy a vyvěšovat se české vlajky, ve městě vládlo nadšení. Snaha ministerského předsedy protektorátní vlády R. Bienerta o vyhlášení Českomoravské republiky však ztroskotala, protože policejní jednotka, která měla převzít rozhlas do českých rukou, narazila na odpor německých vojáků. Došlo k boji, což mělo za následek volání rozhlasu o pomoc. R. Bienert se později pokusil zprávu o převzetí moci vyhlásit v pražském rozhlase, avšak byl zatčen pražským Národním výborem, který ho předal ČNR. Před polednem hlásil městský pouliční rozhlas:

„Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

V té době se však již v Praze střílelo. V Praze byli stále němečtí vojáci a začali střílet do lidí, kteří vyvěšovali československé vlajky, přetírali německé nápisy. Vysílání pražského rozhlasu, které provolávalo převzetí moci do rukou českých úřadů, se změnilo ve výzvu k boji proti okupantům. Vyzvali četníky, obyvatele a začaly potyčky v ulicích Prahy.

Povstalci si byli vědomi toho, že proti případnému německému útoku zvenčí nemají moc šancí, takže v noci z 5. na 6. května vyrostlo v Praze asi dva tisíce barikád. Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti. Pomoc přišla od Vlasovců, kteří byli vyzbrojeni i těžkou technikou a již 6. května zúčastnili bojů proti Němcům. Jejich pomoc zabránila německé armádě rozdrtit povstání už v prvních dnech. První nápory německé armády na sebe nenechaly dlouho čekat, německé tanky se začaly probíjet do města.

6. května začala Prahu bombardovat i jednotlivá německá letadla, kobercové bombardování se však neuskutečnilo díky tomu, že většina německých strojů byla zaměstnána boji s Rudou armádou. Boje na barikádách zastavovaly postup nacistů, kteří začali na mnoha místech používat nelidský způsob jejich dobytí, když před svými tanky hnali proti nim české muže, ženy a děti, kteří se bojů neúčastnili. Nacisté též začali páchat teror a neuvěřitelné ukrutnosti ve čtvrtích, které obsadili. Na několika místech v Praze došlo k masakrům českých žen, dětí a starců. 7. května se rozhořely boje o Staroměstskou radnici. Městský rozhlas volal stále o pomoc, žádal zejména o muže vyzbrojené pancéřovými pěstmi. Pokračovaly ojedinělé nálety letadel, bojovalo se na barikádách, povstalcům se podařilo ukořistit i těžkou nepřátelskou techniku včetně obrněných vlaků. Pražané spoléhali též na pomoc americké armády, která 6. května osvobodila Plzeň a chtěla pokračovat dále k hlavnímu městu, ale z politicko-vojenských důvodů musela zůstat stát na demarkační linii. Stalin nedal svolení k dalšímu postupu Američanů a generál Eisenhower odmítl dát povolení k akci a přenechal zásah zvaný Pražská ofenzíva na vzdálené Rudé armádě, která se na rozkaz Stalina vydala osvobodit Prahu po pádu Berlína 30. dubna 1945. Spojenci neposkytli povstalcům ani vzdušnou podporu, ačkoliv měli v té době nad Německem jasnou leteckou převahu a mohli eliminovat obrněné jednotky v okolí Prahy.

V noci ze 7. na 8. května se povstalci dále připravovali na další útoky. ČNR vedla s Vlasovci neúspěšná jednání, která vyvrcholila rozhodnutím generála Vlasova opustit Prahu. Povstalci tak přišli o výraznou pomoc, která naopak, ale v menší síle, přišla v podobě partyzánské jednotky. Maršál Ferdinand Schörner věděl, že v boji nemá smysl pokračovat a snažil se zachránit, co se dalo. Jediným řešením bylo, aby se co nejvíce vojáků dostalo do amerického zajetí. A k tomuto potřeboval volný průchod Prahou. V časných ranních hodinách 8. května začal mohutný útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Pokračovaly masakry českých civilistů. Ve městě se rozhořely prudké boje, při nichž obránci využívali s úspěchem ukořistěné pancéřové pěsti, jimiž zničili mnoho tanků a obrněných vozidel. Od dopoledních hodin probíhala jednání mezi ČNR a zástupci německé armády, jejímž výsledkem bylo, že v pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje, jednotky Wehrmachtu podepsaly kapitulaci a byl jim umožněn volný odchod z Prahy. Příslušníci jednotek Waffen SS se však této dohodě nepodřídili a pod velením SS-Gruppenführera Carla von Pücklera, který byl velitelem jednotek Waffen-SS na území protektorátu, pokračovali v boji.

Příjezd Rudé armády, poslední boje

9. května 1945 v časných ranních hodinách vjely do Prahy první sovětské maršála Koněva. Začaly střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích. Pražané vítali Rudou armádu, přičemž házení rozkvetlých šeříků na projíždějící sovětské tanky a bojovou techniku se stalo po dlouhá léta jedním ze symbolů osvobození. Ačkoliv se nikdy nepodařilo zcela přesně zjistit počet mrtvých, uvádí se, že při bojích a v důsledku bojů zahynulo přes 2 800 Čechů, přes 300 Vlasovců a kolem 1 000 Němců. Dále se uvádí, že v bojích v Praze a v nejbližším okolí zahynulo 692 vojáků Rudé armády.

  • Autor/ři citací: svět ve válce, wikipedie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist