Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Jak se NEchovat k psychicky nemocnému člověku

Milena Doušková, 01.01.2016, Deprese, Komentáře - 2

Příkladně deprese - ve společnosti se často říká mám depku ve smyslu mám špatnou náladu, jenže opravdová deprese není jen špatná nálada, ale i ve své lehčí formě člověka doslova vysává. Mnoho lidí si ale bohužel myslí, že deprese je opravdu jen špatná nálada a tak se snaží nemocného rozveselit stylem - běž se projít, pojď, jde se nakupovat, to ti spraví náladu. Depresivní člověk se svému okolí jeví, jako flákač, protože stále vysedává doma v koutě a nikam nechodí, vždyť fyzicky je na tom dobře. Zdravý člověk nepochopí, jaký problém je pro člověka s depresí vstát a někam jít.

Každý ví, co je to chřipka, fraktura nebo zánět středního ucha. Pacientovi s chřipkou se dá paralen, horký čaj s citronem a na pár dní si lehne do postele. Když potkáte kamaráda se sádrou na noze, je vám jasné, že si minimálně šest neděl nezaběhá. Jenže jak se chovat k člověku, s nemocnou duší?

Psychická onemocnění jsou ve společnosti stále ještě bohužel tabuizována a lidé s takovými nemocemi narážejí na nepochopení ostatních. Když má někdo arachnofobii, každý to pochopí, ale když řeknete, že máte sociální fobii, lidé nevědí, co si pod tím představit. Vlastně každý zdravý člověk nemůže nikdy pochopit, jak se duševně nemocný člověk cítí,dokud to nezažije na vlastní kůži.

Příkladně deprese – ve společnosti se často říká mám depku ve smyslu mám špatnou náladu, jenže opravdová deprese není jen špatná nálada, ale i ve své lehčí formě člověka doslova vysává. Mnoho lidí si ale bohužel myslí, že deprese je opravdu jen špatná nálada a tak se snaží nemocného rozveselit stylem – běž se projít, pojď, jde se nakupovat, to ti spraví náladu. Depresivní člověk se svému okolí jeví, jako flákač, protože stále vysedává doma v koutě a nikam nechodí, vždyť fyzicky je na tom dobře. Zdravý člověk nepochopí, jaký problém je pro člověka s depresí vstát a někam jít.

Nejrozšířenější nesmysly o psychických onemocněních:

1) Mnoho zdravých lidí v duševní nemoci nevěří, protože se ta nemoc nedá nahmatat, a tak se k nemocnému chovají, jako ke zdravému a pak vznikají mezi oběma stranami spory. Takže vy, kteří v duševní nemoci nevěříte, pak vězte, že psychická onemocnění tu byla, jsou a budou. V dnešní době jsou psychické nemoci jasně definované a řadí se na stejnou úroveň, jako onemocnění fyzická. Často jsou tato onemocnění lidmi bagatelizována, protože psychicky nemocný je fyzicky OK. Člověk, který trpí silnou panickou poruch se třese, má záchvaty úzkosti, stažený žaludek, průjem nebo zácpu a jeho tělo trpí stejně, jako jeho duše.

2) Řada lidí se domnívá, že psychicky nemocný člověk si svou nemoc zavinil sám, např. že sociální fobik pořád vysedával doma a tím se jeho nemoc spustila, tudíž, že vysedávání doma je příčina a sociální fobie následek. A co takhle obráceně, tedy že fakt, že nemocný nechodí ven je zapříčiněn jeho nemocí? A jsme v bludném kruhu – nemocný nikam nechodí – následek je u něj strach z lidí, který mu zabraňuje jít ven, a tak stále dokola. To, zda se u někoho objeví psychická nemoc je dáno několika faktory. Hlavní roli zde hraje genetika (nemoci se často dědí), potom přichází výchova, vliv protředí, kde se pacient pohybuje a také závislost na drogách.
Takže už žádné nesmysly typu. To máš z toho, že nic neděláš.

Další věcí jsou antipsychotika – léky na psychické nemoci. Příbuzní nemocného se domnívají, že léky, které působí na mozek udělají z nemocného zombie a že mu poškodí zdraví nebo kompletně změní jeho osobnost. To je zásadní omyl. Například silná panická porucha se prostě bez psychofarmak léčit nedá. Tyto léky, jako ostatně každé jiné, jsou vyráběny a předepisovány nikoliv proto, aby farmaceutické firmy rejžovaly peníze, ale aby nemocným ulevily. Ano psychofarmaka mají nežádoucí účinky. Moderní antidepresiva 3. generace, která jsou v současné době léky první volby při léčbě úzkostných a depresivních poruch, většinou mívají nežádoucí účinky velmi mírné . Lidé si však myslí, že si jejich nemocný blízký léky jen podlamuje zdraví, protože je to odporná chemie, kterou nemocný nepotřebuje. Věřte nebo ne, ale na psychické nemoci se také umírá. Úmrtnost u některých závažných onemocnění, která nejsou léčena, je někdy až 15%, což je dost. Na neléčenou depresi se také umírá, člověk prostě už to utrpení nesnese a radši se zabije. Další věcí je, že tělo psychicky nemocného také trpí psychicky nemocní lidé mají větší šanci dostat infarkt nebo mozkovou mrtvici.

4) Když má člověk chřipku, bere paralen a za týden je v pořádku. Léčba psychických nemocí je někdy velmi zdlouhává a náročná. Paralen u drtivé většiny léčených zabírá tak jak má. U antipsychotik je situace jiná, zejména u antidepresiv, která se sice tváří, že do týdne zaberou, realita je takových 5 – 6 týdnů, kdy se člověk cítí mizerně a až poté se mu uleví. Pokud se mu uleví… Ne na každého totiž antidepresiva zabírají, tak jak by měla. Pokud je pacientovi nasazeno antidepresivum, většinou se čeká 4 až 6 týdnů než zabere. Pokud nezabere, tento čas byl promrhaný a nasadí se jiné antidepresivum a zase se čeká, co se bude dít. Tak se stává, že farmakorezistetní pacienti končí v invalidních důchodech a léčí se celé roky. Pokud selžou veškeré člověku známé metody léčby, pak je pacient nadosmrti invalida. Pokud nemoc propukne v ranné dospělosti, může se stát, že ve svých 18 letech pobírá člověk ID a okolí se na něj dívá zkrz prsty, protože nemaká a parazituje na společnosti, vždyť je přeci úplně zdravý.

5) Zapomeňte na to, že z depky člověka vytáhnete nějakou komedií, fyzickou aktivitou nebo úplně tím nejhorším, co můžete udělat – nadávkami a shazováním. Člověk v derpesi má problém sám se sebou a se světem okolo a tím, že na něj budete hnusní, ho může naprosto položit. Oblíbená věta, za kterou bych střílel je například: „Seber se ty línej flákači a začni něco dělat“. To je zásadní nepochopení a neschopnost se vcítit do trpícího člověka. V podstatě se dá říct, že se jedná o psychické násilí a je to to samé, jako kdybyste mlátili člověka na vozíku za to, že nemůže chodit. Pro okolí psychicky nemocného člověka je to samozřejmě velmi těžké, protože mu nikdo nerozumí a tak se mezi ním a světem vytváří bariéra, která se pak těžko bourá. Samozřejmě druhý extrém – přehnaná péče, také není to pravé. Smiřte se prostě s tím, že váš nemocný partner, dítě, sourozenec, kdokoliv, se bude nějakou dobu léčit a léčba se nedá uspěchat. Pokud jsou obě strany rozumné, najdou společnou řeč, která je konstruktivní: „Jak ti je? Nešel by jsi ven?“ A ne destruktivní „Ty lenochu líná, seber se a běž ven. Koukni, jak je tam krásně a ty se tady jenom flákáš.“

6) Další spory vznikají, když nemocný odmítne udělat něco, protože je mu špatně. Okolí to vezme jako lennost a nařkne nemocného z útěku do nemoci a vyhýbání se práci. Lidi neblázněte! Když má člověk chřipku asi ho nebudete nutit jít plavat do bazénu a přesto nutíte sociálního fobika do nákupů v hypermarketech v sobotu odpoledne. Nemocný si svoji nemoc nevymýšlí. Psychicky nemocný člověk nechce nic jiného, než aby mu konečně bylo dobře a dal by za to téměř cokoliv. A ten, kdo si vymýšlí, toho lékaři prokouknou. A nesnažte se být chytřejší, než lékař s třicetiletou praxí.

Toleranci a trpělivost, prosím za nás všechny, kteří máme tu smůlu, že trpíme duševní nemocí.

  • Autor/ři textu: Milena Doušková
  • Autor/ři obrázků: pixabay.com

2 komentáře: “Jak se NEchovat k psychicky nemocnému člověku”

  1. Franta napsal:

    Antipsychotika nic neléčí. Fungují podobně jako lobotomie. Člověk po nich funguje velice podobně. Jediná jejich výhoda je, že po vysazení se časem většinou vše vrátí do původního stavu. Niko pořádně dodnes neví co způsobují. Antipsychotika blokují některé repceptory na nervových zakončení a tím brání přernosu informací. Bohužel nikdo neví co to má za následek.
    Psychiatři dělají ze svých pacientů pokusné králíky. Drtivá většina Psychiatrů vůbec nic neumí. Jsou to lidi, kteří nemají na klasickou medicínu a tak se živí šarlatánstvím a říkají si doktoři.
    Já mám třeba při dluhodobé užívání, jakéhokoliv Antipsychotika neskutečně nepříjemnou Akatízi. kdo nezažil nepochopí. To se nedá nikde vyčíst v knížkách. Vysvetlovat to hloupím doktorům, kteří mají nizské vzdělní (magisterské studium) nemá cenu. Jsou to kolikrát sami blázni.
    Každý člověk je originál a proto nějaký univerzální lék nemůže pomoct.
    Proč skupina pacientů kteří dodržují léčbu mají podoný počet relapsů, jako lidi kteří léčbu nedodržují a ty sračky neberou?
    Pokud přičtem velice nepříjemné Akatízie, Dyskyneze, Apatie, Deprese. potřebu se sebepoškozovat atd. tak nevím přoč ty sračky brát.
    Antipsychotika jsou spíš chemická svěrací kazajka na divné pacinty.
    Ale když nejsou víc nebezpeční než ty ,,normální lidi,,, Tak proč to do nich ty Psychiatři sypou po tunách.
    Asi je to pěkně výdelečný obchod. Jinak to nechápu a většina Psychiatrů jsou hieny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist