Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Po lécích do dřevěné bedny dřív

Milena Doušková, 26.01.2020, 1. Dění…, Komentáře - 1

Že je u nás problém sehnat léky, tak to už všichni víme a týká se hodně lidí.

Léky jsou v ČR v rámci Evropy relativně levné. Tak se nemůže divit, že obchodníci se zdravím nebo smrtí, jak chcete, léky raději vyvezou tam, kde za ně dostanou víc a co se budu dít přímo před jejich očima je jim prostě u prdele. No co, stejně většinu léků potřebují invalidé, staří lidí a nemocní lidé. Tak ať zdechnou, protože přesně tohle se učí následující generace. Stáří je nejen postradatelné, ale je na obtíž, ubírá mladým ze státní kasy kasy peníze a že to jsou právě oni co je tam svou prací dali, tak to je vůbec nezajímají. Jen ať bohatí jsou ještě bohatší a chudí ještě chudší. Zloději ať mohou krást ještě víc a politici ať nás mohou oblbovat do zblbnutí.

Je až k pláči jak se dnes lidé staví ke starým, jakoby právě oni měli na stárnutí imunitu. Jich se to přece netýká. Ti prachatí mají pocit, že mládí a zdraví se dá koupit a ta mladá telata mají pocit, že právě oni nikdy nezestárnou. Oba se pletou. Prachatí, vy si můžete s koupit v této době nenávisti ke stáří srdci, ledvinu, plíce – co jen chcete když na to máte, ale věčný život si nekoupíte a i vám jednou postačí díra v zemi a pár prken. Vy mladí časem poznáte, že léta letí jako cvoci a než se nadějete je tu důchod a vy budete chtít si ještě užít světa, protože jste se celý život učili a pak pracovali. Teprve jako staří nebudete mít povinnosti, ale můžete se plnit sny a pak přijde nějaký darebák a sebere vám vaše léky a vy budete tam, kde je teď tahle generace starých lidí.

Stáří je dar a každý ho nedostane. Může milovat, cestovat a zase si hrát a nemusí nic. Proto jim to závidíte. Také by se vám to líbilo, ale dnešním starým byste to nejraději sebrali. Můžete mít miliardy, ale když si vás smrt vybere, tak prostě půjdete a ty pitomé miliardy jsou vám k ničemu.

V tu chvíli si vzpomenu na dobu, kde jsem ještě měla stařečky. Sedávali na lavici pod stromem a bylo jim dobře v jeho stínu. Babička vytáhla s kapsy kus suchého chleba a v klidu svačila. měla k tomu jen bílou kávu a to jí stačilo. Drobky naházela ptákům, spokojeně se rozhlédla po kytkách které pěstovala a hřejivý úsměv jí ozářil vrásky. Dědeček si zapálil cigarety, dal si za pohárek domácího vína a nahlas přemýšlel, co ho zítra čeká za práci. To jsou přesně ty chvilky které má mladý člověk prožít, aby ve stáří měl na co vzpomínat a vědět co je v životě podstatné. Dělat si maličké radosti, protože pak z nich je jedna velká životní chuť něco dělat nejen pro sebe, ale i pro druhé.

Na chvíli se vrátím z nebe na zem a dám malý příklad toho, co dokáží udělat farmaceutické společnosti s lékem a s naším zdraví. Kdysi byl lék Pantoprazol a pomáhal mnoha lidem. Nevím proč, ale zmizel a nastoupil po něm Pantomyl. Zmizel z lékárny a je zázrak, když ho seženete. Asi se zalíbil někomu z venku a tak nám je vykupuje. Lékárna vám místo něj nabídne lék Nolpaza a uklidní, že je to vlastně stejné. Ne, není. Citlivější lidé měli s Pantoprazolem bezva život dál, Pamtomyl to také celkem zvládal, ale Nolpaza může způsobit přesně takové potíže na jaké je budete brát. To je ironie co. Nakonec jsem našla něco, co opravdu působí a to je Iberogast z bylinek, ten si musíte zaplatit protože VZP nerada platí něco, co je bezva.

TAKŽE, KDYŽ VÁM LÉKARNA BUDE CPÁT JINÉ LÉKY S TÍM, ŽE JE TO STEJNÉ BUĎTE OPATRNÍ. NIKDY TO NENÍ STEJNÉ.

Co teď chybí:

Algifen
Algifen
Anacid
Alvesco
Actrapid
Combair
Ciuplox
Ciprilon
Ciprifloxacin
Cilkanol
Clostibegyt
Clotrimazol
Combair
Duodart
Depo-Provera
Dasselta
Dithiaden
Dostinex
Dalacin
Depo-Medrol
Ercefuryl
Ebrantil
Endiaron
Fucidin
Fotil
Furorese
Giona
Hipres
Ibalgin
Igamad
Iruxuol
Keppra
Lopridam
Macmiror
Mesocain
Metformin
Muscpril
Maxitrol
Metalcaptase
Nimesil
Ospen
Prolia
Pantoprazol
Rhesonativ
Salofalk
Tamoxifen
Tamoxifen
Uniclophen
Vasocardin
Valsacor
Vigantol
Virgan
Vesicare
Xultophy

Dál jsem raději ani nehledala.

  • Autor/ři obrázků: pixabay.com

Jeden komentář: “Po lécích do dřevěné bedny dřív”

  1. K-NOBL-AUCH napsal:

    Odstavcek co zacina:
    „Je až k pláči jak se dnes lidé staví ke starým, jakoby…“
    Clovek ma niekedy stastie a natrafi na studnu mudrosti, skusenosti a dokonca ochoty sa o to vsetko podelit. Akoby vyhral loteriu.
    Mal som to stastie ako 28 rocny pred mnoho rokmi,
    Ocitol som sa na brehu obrovskeho jazera, bezmala 600 km od mojho noveho domova,
    Clovek so zodratymi rukami ako smirgel papier a stiskom ruky ako s kliestami ma naucil tolko ze sa to neda na par strankach napisat.
    Nikdy sa nevystatoval tym co (MALO) ma alebo ako sa konecne po rokoch driny moze tesit zo slnka, vody ci dazda alebo kludneho vecera a ist nachytat za kosik rybiciek s oranzovym masickom.
    (Kokanee salmon) A vyudil ich a schoval v mraziaku.
    Rady a pomoc ba i financny mostik mi poskytol potom ako som mu dokazal ze si jeho slova vazim. Nikdy ma nesklamal a slovo dodrzal. Nemohol som si dovolit a ani mi nepreletelo myslou ze by som nerobil presne to iste.
    „Obycajny“ oslahany a skromny Fin menom Pentti Vuori.
    Clovek ktoreho ste mi dnes pripomenula a ktorych kvality by dnes svet mohol pouzit. Vdaka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *