Na Šeptandě ...kdo se kloní před jinými hluboko k zemi riskuje, že mu šlápnou na hlavu...

Navigace Kategorie článků

Michael Morris CO neSMÍTE VĚDĚT ! část 3

Milena Doušková, 08.07.2016, Co ne…, Komentáře - 1

Jediná vláda s jedinou měnou, která by měla být příslibem trvalého míru, a pod jednou střechou by sjednotila celé lidstvo. Zmizely by hranice i jednotlivé státy.

Část třetí

NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD

„Pohnutky, které vedou Rockfellery a jejich spojence, směřují k vytvoření jediné světovlády, jež by sjednotila pod jednou střechou jak superkapitalismus, tak komunismus, a sice – pod jejich kontrolou. Hovořím o spiknutí ? Ano, přesně tak. O existenci takového plánu, a to na mezinárodní úrovni, jsem přesvědčen. Vznikl již před několika generacemi a v jeho záměrech se skrývá nepopsatelné zlo.“

Poslanec kongresu USA Larry Patron MacDonald v roce 1976; zemřel při pádu Jumba Korejských aerolinek, který v roce 1983 údajně sestřelil Sovětský svaz. Pojem nový světový řád označuje politickou ideu o vytvoření nových způsobů uspořádání, jež by platily pro všechny lidi na Zemi. Jediná vláda s jedinou měnou, která by měla být příslibem trvalého míru, a pod jednou střechou by sjednotila celé lidstvo. Zmizely by hranice i jednotlivé státy.Problematickou však zůstává otázka, kdo má tuto světovládu a všeobecně závazná pravidla ustanovit.

Systém, jenž žádá rovnost všech lidí, nehledě na jejich náboženství, tradice, kulturu, řeč a původ, velmi připomíná komunismus. Ten měl bez pochyby také řadu zajímavých prohlášení a hesel. Ztroskotal ale nakonec na tom, že věčnou touhu člověka po svobodě a individualitě mohl zlomit jen obrovským tlakem a organizační logistikou. Dávnému snu o světovládě se již kdysi značně přiblížili Římané. Také Alexandr Veliký či Hitler si to nasměrovali až ke hvězdám a snili o světovládě stejně jako Čingischán nebo katolická církev. Ta se křižáckými výpravami snažila
obrátit svět na svou víru a dostat ho pod nadvládu. Velmi těsně se světovládě přiblížilo britské impérium, které ve dvacátých letech dvacátého století zabíralo čtvrtinu zemské souše a asi třetinu tehdejšího obyvatelstva Země. Dodnes ke Commonwealthu – volné sdružení Británie a jejích bývalých kolonií patří 48 států, mezi nimi Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Pojem nový světový řád se formoval nezdařeným pokusem amerického prezidenta Woodrowa Wilsona po skončení první světové války o ustavení Spojených národů (UNO) jako světovlády. Staré uspořádání světa 19. a počínajícího 20. století se ukázalo jako nejisté a bojechtivé. Wilson se domníval, že spory o území by se vyřešily, jestliže by se jednotlivé státy prostě zrušily a řízení naší Země přenechalo Spojeným státům. Angličané ovšem byli proti. A tak vznikla Organizace spojených národů, instituce, která celou dobu zoufale bojuje o smysl a uznání vlastní existence. Sousloví nový světový řád znovu stoupla popularita v devadesátých letech dvacátého století, když po zhroucení komunistických diktatur ve východní Evropě snil tehdejší americký prezident George Bush o nové éře pod vedením USA. Znovu a znovu ve svých nekonečných proslovech zmiňoval nový světový řád. Nejznámější z těchto projevů zazněl 11. září 1990 ( !) před americkým kongresem u příležitosti blížícího se vstupu ozbrojených sil USA do Iráku:

„…Mezi státy začalo nové partnerství. Dospěli jsme do skutečně jedinečného a mimořádného bodu. Krize v perském zálivu, i když je těžká, nám otevírá vzácnou příležitost k vývoji vstříc epoše jednoty. Z této těžké doby by mohlo vzejít… uskutečnění nového světového řádu, našeho cíle !“

Také Angela Merkel, Barack Obama a četní politikové v minulých letech stále dokola „přivolávali“ nový světový řád a neúnavně uvykali masy na představy o novém změněném světě. Na druhé straně jsou na celém světě světě statisíce, možná miliony protivníků nového světového řádu, kteří věnovali kus svého života v boji proti tomuto systému, protože si myslí, že přinese lidstvu obrovské pohromy. Východiska i pozadí těchto lidí se často značně liší. Mnozí z nich se řadí k pravé straně politického spektra. V USA jsou to především osoby, jež se obávají, že by se redukovaly jejich občanská práva, jako na příklad právo vlastnit a nosit u sebe zbraň. Na levé straně jsou ti, kteří se obávají o budoucnost demokracie a práva na svobodu vyjadřování a znepokojuje je nárůst sociální nespravedlnosti. Stále více lidí se však pohybuje také někde uprostřed, jsou politicky neutrální a přesvědčení o tom, že Západ se v posledních deseti letech vyvíjí ke státům s totální kontrolou a že jsme již z velké části o svobodu přišli. Dále jsou to i různí náboženští či spirituální fanatici, kteří očekávají v roce 2012 konec světa – přinejmenším v podobě, v jaké ho doposud známe. Katastrofický scénář těchto zapřisáhlých protivníků nového světového řádu vypadá následovně: Malé elitě se podaří ustanovit světovládu (možná pod hlavičkou Spojených národů OSN a sesadit všechny stávající a řádně zvolené vlády. Jednotlivé státy, národní zákony, individuální měny a veškeré peníze v hotovosti budou zrušeny. Svobodné volby, svobodné vyjadřování názorů, svobodný tisk a svoboda jednotlivce přestanou úplně existovat. Právo na život bude mít pouze ten, kdo bude užitečný pro společnost a podřídí se diktátu elity. Kdo je užitečný a co je potřebné, určí světovláda. Střední vrstva a „darmožrouti“ budou odstraněni. To by znamenalo, že se počet obyvatel Země zredukuje na jednu třetinu. Kdo bude smět žít, ale nebude náležet k elitě, ji bude sloužit jako otrok. Bude mu implantován pod kůži čip, jehož prostřednictvím bude možné kdykoliv zjistit, kde se pohybuje. V čipu budou uloženy všechny nezbytné informace o otroku a bude sloužit i k placení a využívání služeb. Neposlušní budou zcela jednoduše „napomínání“, a to tak, že se vynulují jejich finanční prostředky na účtě čipu. Anebo mohou následkem určitých impulzů onemocnět nebo je bude možné skrze tyto impulzy i mučit. Pokud by to nestačilo, otrok bude prostě odpojen a tím odstraněn. Připadá vám to absurdní ? Že něco takového není možné ? Zní to ztřeštěně ? Jsou tedy tito lidé všichni do jednoho fantastové či fanatici ? Zpočátku jsem si to sám myslel.

Zjistili snad něco, co doposud zůstává širokým masám utajeno ? George Orwell o tom, co odpůrci nového světového řádu pozorují dnes ve svém okolí, psal ve svém slavném románu 1984 velmi podrobně. První díl 1984 popisuje všední den v absolutně totalitním státě. Winston Smith pracuje v Londýně na „Ministerstvu pravdy“, jakémsi ministerstvu propagandy, které má na starosti udržení kázně mezi bezmocnými otroky. Winston je vyděšený, osamělý a vydělává s bídou sotva na živobytí. Každý jeho krok a pohyb hlídají kamery a protože se nesmí dopustit žádné chyby, má neustálý strach. V práci má za úkol manipulovat s dějinami podle toho, jak to vyhovuje režimu. Musí proto mazat ze systému nepohodlné informace a data a nahrazovat je novými. Tak jako on žijí i všichni jemu známí příslušníci v Oceánii, v jednom ze tří superstátů. Další dva jsou Eurasie a Východní Asie. Jejich existence ovšem není doložená a Winston se proto domnívá, že si je strana možná pouze vymyslela, aby ospravedlnila neustálý válečný stav. Winston má také podezření, zda množství raket, jež dopadají do Oceánie, neodpálila sama strana. V skrytu duše straně nevěří, ale nemůže o tom s nikým promluvit. Neodváží se ani nikomu pohlédnout do očí, protože pouhá myšlenka na přečin se tvrdě trestá. Každé nervózní cuknutí prstu, podezřivý pohled, může znamenat zatčení nebo smrt. Winstonův velký zájem o historii ho stále znova přivádí do chudinské proletářské čtvrti. V zastavárně mu pan Charrington jednou ukáže skleněnou kouli, která obsahuje část minulosti. Winston je fascinován a kouli koupí. Charrington ho pak zavede do nábytkem zařízeného pokoje bez dohlížejících kamer. Winston je zcela ohromený a nejraděj i by si pokoj pronajal. Ovšem pouhá myšlenka je již zločin. Utopie ? Skutečně ? Co to má společného s námi ? Při studiu faktů o novém světovém řádu se mi neustále vybavoval Orwelův příběh. Co obnáší román 1984 a nový světový řád a v čem spočívá vazba mezi nimi, uvidíme na následujících stránkách.

Světová měna

Finanční expert dr. Franz Piek razil větu: „Osud měny je a vždy bude osudem národa.“ Když ji přizpůsobíme éře globalizace, potom by mohla znít: „Osud světové měny je a vždy bude osudem světa !“ Světová měna by znamenala konec veškerých regionálních měn, jako euro, dolar nebo libra. Byla by pouze jedna jediná měna platná pro všechny státy na Zemi. Její příznivci míní, že jediná měna by znamenala konec měnových krizí a směnných kurzů, a tím pádem také poplatků za výměnu peněz. Člověk by mohl cestovat kamkoliv a nikdy by si nemusel měnit peníze. Někteří lidé – s velkou důvěrou ve stvoření – tuto myšlenku považují za dobrou. Jednotná světová měna by ale také znamenala konec individuální svobody a konec všech liberálních a ekonomických představ. Pokud by totiž všechny státy a měny byly stejné, jednalo by se o supersocialismus nebo čistý komunismus. Všichni by museli naprosto stejně i hospodařit. Všichni by si byli rovní – až na pár „rovnějších“. Za světovou měnu by se ručilo bezhotovostním platebním stykem. Nakonec by z každého účastníka učinila snadno ovladatelného otroka systému. Zavedení eura přineslo, v rozporu se všemi sliby obyvatelstvu ve všech členských státech platících eurem, pouze nevýhody ! Proč by tedy měla světová měna přinést obyvatelstvu výhody ? George Bernard Shaw, známý socialista a člen Fabiánské společnosti-britské socialisticko-intelektuální hnutí jednou řekl:

„V socialismu vás nenechají trpět nouzí. Nakrmí vás, oblečou, dostanete přístřeší, vzdělání a zaměstnání, ať chcete nebo ne. Pokud by se někdo dopídil, že si toho, na základě vaší povahy nebo úsilí, nevážíte, tedy, že nejste toho hodni, mohli byste být humánním způsobem možná i odstraněni. Dostanete-li však povolení žít, bude se vám žít dobře.“

Kdo na vlastní kůži zažil komunismus, ví, co to znamená. Kdo na život v Číně nebo bývalém východním Německu nepohlíží s nadšením a nemyslí si, že je žádoucí, měl by kriticky posuzovat i světovládu a světovou měnu. Při vrcholném setkání G8 v L’Aquila v červnu 2009 představil ruský prezident Dmitrij Medveděv minci, která měla být návrhem „světové měny pro sjednocenou budoucnost“. Byl to jeho pokus o nahrazení vedoucího postavení dolaru jinou měnou. V Belgii ražená mince byla předvedena všem účastníkům G8. Honosí se anglickým nápisem „Unity in Diversity“ – Jednota v rozmanitosti“. Mince svědčí o tom, že mincovny jsou již na nástup nové jednotné světové měny připraveny. Podle jedné zasvěcené osoby Evropská centrální banka po dohodě s FED (a zřejmě také s Ruskem) již přinejmenším od roku 2007 začala s přípravami nové měny, jež by měla vystřídat euro od června 2011 – nejpozději však v roce 2012 ! Dodrží tento plán ? 10. listopadu 2010 se v jednom interview šéf Světové banky Robert Zoellick vyslovil pro „brettonwoodský systém III“, přičemž současný systém volných směnných kurzů označuje jako „brettonwoodský systém II“. Také Nicolas Sarkozy v roce 2010 požadoval ve své zahajovací řeči na Světovém ekonomickém fóru v Davosu novou brettonwoodskou dohodu. Josef Ackermann z Deutsche Bank a jeho kolegové z branže mu s širokými úsměvy tleskali na souhlas. Dohoda v Bretton Woods, jak již víme, byla podvodem přímo gigantických rozměrů na všechny státy a obyvatelstvo tohoto světa. Její prostřednictvím byl v roce 1944 skrze americkou centrální banku FED světu vnucen dolar jako světová měna ! Byli to Francouzi, kdo na konci šedesátých let dvacátého století způsobil pád tohoto systému, jenž sliboval, že dolar lze kdykoliv vyměnit za zlato. Je s podivem, že v roce 2010 všichni západní politikové požadovali znovuzavedení nového podvodného systému-v čele s Francouzi !
Nabízejí se pouze dvě možná vysvětlení: buď nemají ani tušení, o čem hovoří, nebo chtějí úmyslně obelhat vlastní občany. Rusko, Indie a Čína již delší dobu zpochybňují budoucnost dolaru jako hlavní světové měny. Čína se již od roku 2009 domáhá nahrazení dolaru skutečnou světovou měnou, kterou by mohl vydávat IWF – Mezinárodní měnový fond díky svým zvláštním právům čerpání. Zvláštní práva čerpání jsou uměle vytvořenou bezhotovostní měnou, již má už od roku 1969 povolenou „pěstovat“ IWF. To znamená, že Mezinárodní měnový fond může při vyúčtování mezinárodních obchodů nebo umoření vlastních dluhů připisovat jednotlivým zemím na jejich účty určité sumy v penězích IWF. Výše sumy závisí na hospodářském výkonu daného státu. Zvláštní práva čerpání nejsou nic jiného než další podvod – nedávají smysl, jsou neprůhledná a stěží pochopitelná i pro studované ekonomy, a to pomlčme o politicích. Již několik let straší celý svět údajné vyhlášení o zavedení společné severoamerické měny (pro Kanadu, USA a Mexiko), která by se měla jmenovat „amero“. Na internetu lze také na příslušné mince i narazit. Fámy o této měně ale doposud vyznívají spíše do ztracena. IWF se touto otázkou zabývala a v roce 2010 zveřejnila prohlášení, v němž požaduje zavedení světové měny nazvané „bancor“. Název a pravidla hry nejsou nová – vracejí se opět k Bretton Woods. John Maynard Keynes, hlavní jednatel Angličanů, tehdy požadoval zavedení této měny, ztroskotal však na Američanech, kteří se prosadili s dolarem jako hlavní světovou měnou. Tím byl bancor na téměř sedm desetiletí uložen k ledu. Nyní ho vykramařili a znovu naleštili – což dokládá, že šedé eminence jsou velmi trpělivé, čekají na svou příležitost a udeří teprve v rozhodující okamžik. Keynesovy teorie o ekonomice a penězích v 20. i 21. století vytrvale ovlivňují náš svět, přestože jeho skutečně komplexním teoriím sotva kdo doopravdy porozuměl. Skloubit pod jednou střechou představy o jedné světové měně a silném vlivu jednotlivých zemí současně, není vůbec snadné. Zpráva o bancoru, již sestavil Mezinárodní měnový fond, objasňuje, jak je pro dosažení „stability“ údajně velmi důležité zavedení nové světové měny Dává též vládám rady, jak provést tento přechod od národních k mezinárodním penězům.

„Světová měna bancor vydávaná světovou centrální bankou, by byla vytvořena jako stabilní úložna hodnot, která není výlučně vázána na podmínky určitého
národního hospodářství.“

INTERNATIONAL MONETARY FUND, Reserve Accumulation and International Monetary Stability – MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND, akumulace rezerv a mezinárodní peněžní stabilita, 13. dubna 2010 Právě zde se však ukrývá zásadní problém. Již na příkladu Evropské unie a eura jsme poznali, jak je obtížné, sloučit zájmy tolika odlišných kultur a požadavků do jednoho celku. Protože to není možné, zasahoval v roce 2010 Mezinárodní měnový fond do jakýchkoliv práv států eurozóny a zbavil je tak svéprávnosti. Cesta, jež naznačuje, jak se v budoucnu ustanoví i světová měna.

„Mezi překážky v rozšiřování systému, který vychází ze zvláštních práv čerpám, náleží i případný odpor ze strany států, jimž by z těchto práv neplynul žádný
zisk.“

Aha ! Na všechny tedy zisk nečeká ! Proč by tedy potom měli všichni dobrovolně spolupracovat ? Navíc je zřejmé, že by se tyto opatření mohly realizovat postupně – a to prostřednictvím tvrdých ekonomických zásahů.

„Je jasné, že pokud nedojde k dramatickému zvratu a touze po mezinárodním sjednocení, některé z myšlenek, o kterých se zde diskutuje, nebude v dohledné době možné snadno prosadit.“

Slovo „touha“ je v textu obzvláště zajímavé. Dokládá totiž, co by mělo být vlastním cílem IWF: vytváření „touhy“ po mezinárodní jednotě ! Jak pouze ? Prvním důležitým krokem na cestě ke světové měně bylo zavedení eura. Bylo prosazeno proti vůli většiny obyvatelEvropské unie, dokonce i proti vůli mnoha politiků (viz Helmut Kohl a Alfred Herrhausen). Tajná světová vláda si tak ověřila, že s pomocí dobré propagandy a trochou nátlaku lze prodat všechno, lhostejno nakolik nevýhodné to může být pro obyvatelstvo. A když se vše provede plíživě a nenápadně, potom lze lidem podsunout ledasco. Fakt, že se přitom pracuje na zavedení světové měny je nesporné. Otázkou pouze zůstává, jak vypadá, koho zvýhodňuje, kdy a jak se uskuteční. Banka pro mezinárodní platby ve zprávě z března 2010 oznamuje, že všechny členské státy jsou natolik beznadějně zadlužené, že prý stávající finanční systém vlastně už nelze zachránit. Ukazuje, jak od roku 2007 do roku 2011 stouply dluhy v různých členských zemích: Rakousko z 62 na 82 procent, Německo z 65 na 85 procent, Řecko ze 104 na 130 procent, Itálie ze 112 na 130 procent, USA ze 62 na 100 procent. A nyní přijdou největší „skokani“: Španělsko ze 42 na 74 procent, Velká Británie ze 47 na 94 procent. Mistrem světa v zadlužování je pak za uvedené období Japonsko: ze 167 na 204 procent ! ! ! No, jestli tohle neznamená zaručený státní bankrot !

Všechny velké organizace Rockefellerů kolem Spojených národů, BIZ a IWF zveřejňují neochvějně data, která mají doložit, že nástup světové měny je nevyhnutelný. Avšak proč se kritikové nového světového řádu tolik brání zavedení světové měny, v čem je tedy problém ? Inu, za prvé, protože přechod by podle všeho (podobně jako v případě eura) přinesl občanům pouze nevýhody a zaručeně by nakonec opět tratili. Za další, protože zavedením pouze jediné měny by již nebylo před Velkým bratrem úniku. Nespokojenost s politikou nebo ekonomikou jednoho státu by neumožnila výměnu za národní ekonomiku jiné země. Vše by totiž bylo jediným velkým trhem řízeného jednou autoritou. Pro šedé eminence z řad finanční elity by světová měna byla zcela jistě perfektním posledním krokem k totální kontrole. Při existenci jediné měny se totiž množství peněz v oběhu dá lehce manipulovat, inu vyrábět inflaci jak se zlíbí. Nikdo pak neuteče k jiné měně. Není úniku. Navíc, světová měna by určitě povedla k bezhotovostnímu platebnímu styku. Cesta k němu již byla připravena. Dokud nezmizely ze světa veškeré peníze v hotovosti (vzpomeňte si, že se jedná již jen o stěží 7% celosvětových peněz), má jednotlivec alespoň trocha svobody. Pokud zaplatím v hotovosti, nikdo neví, kdy a kde jsem si co za své peníze koupil. Nikdo přesně neví, kolik mám peněz – což lze označit za jistou formu svobody. Při bezhotovostním platebním styku s kreditní nebo platební kartou ví o mně firma, která provádí vyúčtování kreditních nebo jiných platebních karet, o mně opravdu všechno. Každému je určitě známo, že podobná data lze jen stěží udržet v tajnosti. Počítačový magazín WIRED dne 27. prosince 2010 přinesl následující informaci:

„Na Apple a řadu výrobců iPhonů, jako je Pandora a Dictionary.com, bude v pondělí podána žaloba, protože měli potají pomáhat svým reklamním partnerům vytvářet
bez souhlasu uživatelů iPhonů jejich profily – včetně jejích stanoviště.“

Daleko větší nebezpečí by mi ale hrozilo v případě, kdyby někdo manipuloval mým účtem, kdykoliv by ho mohl vynulovat a já bych se proti tomu vůbec nemohl bránit. Už by nebylo možné někam si zastrčit nebo schovat pár drobných pro případ nouze a pak si s nimi na příklad zaplatit taxík, teplé jídlo nebo v případě náhle cesty dokonce letenku. Jestliže se režimu někdo zprotiví, bez hotovosti v kapse mu neunikne, protože každá platba automaticky prozradí místo, kde se zdržuje. Kdo by něco takového dělal ? Kdo by měl zájem o manipulaci s mými finančními prostředky ? K tomu mne napadá hned několik možností. Jestliže nás banky, státní a mezinárodní zařízení uměle vytvářenou inflací nebo skrze nové daně doposud podváděly, obelhávaly a neustále nám něco vyvlastňovaly, nebylo by se čemu divit, kdyby tytéž instituce ve svých praktikách i nadále pokračovaly, ovšem mnohem důsledněji a ve větším rozsahu. Proč ne, když se to dá ? Další možností jsou zločinci v obvyklém slova smyslu. Do úvahy přicházejí rozličné typy: hackeři, tedy moderní zloději, kteří pro zábavu prostě vynulují určité konto a tím také existenci. Jako jiná varianta přicházejí do úvahy teroristé – jde o způsob, který by měl být údajně momentálně obzvláště v kurzu. Kdybych byl teroristou, potom bych nenakládal do auta bomby, nýbrž bych svému protivníkovi zablokoval bankovní konta. Anebo bych přerušil dodávku proudu, což by bylo zajisté mnohem napínavější než pouhá exploze.Ukázkou nám mohou být Skandinávci: jsou totiž mistry světa v placení kartou a čipy. Protože reklama odvedla svůj díl práce, nemají strach ze ztráty soukromé svobody. Ve Švédsku probíhá od roku 2009 kampaň se sloganem –

„Bezhotovostné – ihned !“ Na její internetové stránce se nepřetržitě píše o pokroku v boji proti mincím a bankovkám a celou věc komprimují do sloganu: „Hotovost potřebuje už jen tvá babička – a bankovní lupič.“

Přesně to jsou argumenty zastánců bezhotovostních plateb: Již nikdo neztratí nebo někam nezaloží peníze, a nikdo nebude moci být okraden. Inu, fyzicky ne, to je pravda. Přesto však uvedený argument zůstává nesmyslným, vždyť každoročně dochází přes internetové bankovnictví k milionům krádeží digitálních peněz i dat. Mluvíme zde o ztrátách nebo kriminálních přesunech finančních obnosů v hodnotě několika stovek miliard eur. Pokud se vše bude odvíjet podle vůle iluminátů, budoucnost patří čipu, s jehož pomocí bychom měli platit všechno – tak nebo onak.

RFID čipy

Takzvaný RFID čip vysílá sily, které snímají čtečky a jež mohou být dále zpracovány. Proces lze popsat jako „identifikaci prostřednictvím elektromagnetických vln“. Existují dvě skupiny čipů: Pasivní transpondéry nemají vlastní zdroj energie. Aktivuje je teprve čtečka. Pomocí energie čtečky vysílá čip v něm uložená data, jež počítač dále zpracovává. Výhodou je, že jsou velmi levné, pořídíte je skutečně za pár drobných. Nevýhodou je jejich omezený dosah. Čtečky se tedy musí nacházet relativně blízko u čipu. Aktivní transpondéry mají vlastní zdroj energie a mohou tím pádem odesílat informace i na velké vzdálenosti. Jsou ovšem větší a dražší. Velikost a náklady jsou však velmi rozdílné, a to podle oboru použití a výkonnosti. RFID čipy se již celosvětové čile využívají při identifikaci a lokalizaci předmětů a živočichů. Používají se ku příkladu v moderních bibliotékách. I v každé jednotlivé knize se skrývá čip, s kterým se potom zákazník společně s průkazem může u scanneru obsloužit sám. Velmi rozšířené jsou též v oděvním průmyslu, a to údajně kvůli lepší kontrole dodávek a odbytu zboží. Čipy nalezete v džínách Levťs, v zboží od Gerry Webera a od Lemmi Fashion. V obalech potravin jsou právě tak doma, jako v každém panelu s tištěnými obvody. Tento nepatrný stavební kámen a je nastrčený ve všech moderních elektrických spotřebičích. Pro firmu, jež rozesílá drahé zboží po celé zeměkouli, jsou čipy samozřejmě výhodné. Kdykoliv díky nim zjistí, kde právě tovar je a pokud nedorazí tam kde měl, lze ho najít a poslat ještě jednou. Soukromá osoba má však z toho jen málo výhod. Jestliže si takový produkt koupíte a zaplatíte-li ho kartou, pak je možné vás k tomuto výrobku kdykoliv přiřadit. Na vaší kreditní nebo platební kartě je totiž rovněž čip s informacemi o vás. „Všeobecně“ se tedy ví, kdo tento produkt kdy, kde a za jakou cenu koupil. A ví se také, kde se produkt zdržuje.
V budoucnosti se bude v EU vědět i o platbách v hotovosti, protože Evropská centrální banka již v roce 2003 vyjednávala s japonským elektronickým koncernem Hitachi o nasazení RFID transpondérů do euro bankovek. Podle mých výzkumů nikdo přesně neví, čeho se ve vyjednáváních dosáhlo.

V Anglii jsou již takové čipy zabudovány v poznávacích značkách vozidel. Strážci pořádku tak mají vždy přehled, kde právě které vozidlo je. Místo pobytu téměř každé osoby lze však dnes snadno zjistit i bez čipu v poznávací značce. Mobil vás totiž vždy spolehlivě prozradí, u kterého vysílače se právě zdržujete. Radiové vlny, jež vysílá aktivní čip nebo čtečka, procházejí skrz dřevo, kámen i beton – tedy skrze vše, o čem si myslíme, že zaručuje naše soukromí. Výše popsaný proces byl odstartován v osmdesátých letech dvacátého století zavedením čárového kódu. Jedná se

o binární (=dvojkové) symboly, které jsou optickými
čtečkami (=scannery) nebo kamerami přečteny a elektronicky zpracovány.

Dalším vývojovým stupněm tohoto kódu je čip. V jeho případě již nejsou potřeba optické čtečky – na vzdálenost několika metrů totiž vyzařuje vše, co by mohl „kdo“ chtít vědět: jméno, adresu, datum narození, číslo pojistky, číslo účtu, přístupové údaje k účtům atd…

13.16: A způsobí, aby všem, malým i velkým, bohatým
i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou
ruku nebo na čelo,
13.17: aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda
ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.

Zjevení 13.16-17  Zatím se většina těchto čipů skrývá v kartách a výrobcích. Napříště však již mají být vsazovány i lidem. Už dnes ho mají v pravé paži nebo ruce implantován tisíce lidí. Těm, kteří nemají pravou ruku nebo jsou příliš malí, se umisťuje na čelo. Není to vtip. Bible má pravdu. Už je to skutečnost ! Do četných diskoték od Holandska po Izrael získávají mladí noční tuláci oprávnění ke vstupu prostřednictvím čipu, jenž si dobrovolně nechali naimplantovat od lékaře. Díky němu nemusí stát ve frontě před vchodem a mohou využít vlastní vstup pro VIP.
V Rakousku platí od června 2008 povinnost očipovat všechny psy – aby v případě, že utečou, mohl být zjištěn jejich majitel ! Dříve na to stačila psí známka. Stejně jako psi jsou čipováni také pacienti s Alzheimerem, aby se neztratili. Čip je v cestovním pasu, v klubových kartách obchodních řetězců, ve skipasech, imobilizérech automobilů – brání nastartování vozidla bez použití originálního klíče – i v krabičkách léků. V roce 2003 opatřil provozovatel Metra část svých zákaznických karet RFID transpondéry, aniž by o tom své zákazníky informoval. Metro za svůj čin získalo negativní vyznamenání Big Brother Award. V roce 2007 tatáž trofej připadla německým drahám Deutsche Bahn AG, protože (opět aniž by informovaly zákazníky) vybavily slevovou kartu BahnCard 100 RFID čipy.  Dobíjecí jízdenky sou již široce rozšířené v Asii. Od léta 2011 se s kreditovými jízdenkami cestuje i v Berlíně. Stálí zákazníci dostanou vlastní čipovoukartu. Od jara 2011 mají být čtečkami vybaveny také autobusy v Berlíně a Brandenburku. Na nádražích pak mají e-jízdenky prověřovat mobilní kontrolní týmy. Ale to ještě není vše, je to pouhý začátek ! Pro Berlínské dopravní podniky BVG se od roku 2008 vyvíjí nový systém. Měl by umožnit každému zadat přes vlastní počítač místo odjezdu a cíl cesty. Pak se dostaví na nejbližší zastávku a čeká dokud se rozsvítí e-jízdenka zeleně, kdy přichází metro nebo autobus správné linky. Pak nastoupí a při dalším rozsvícení jízdenky zase vystoupí. Jízdenka ho/jí dovede až k cíli. Výhoda: Není potřeba číst jízdní řád. Dá se říct, že není potřeba myslet, stačí se nechat vést. Mnohé země budou o tento systém zajisté velmi usilovat. Usnadní jim totiž likvidaci nežádoucích individuí, a to rychle a nenápadně. Kdo upadne u velkého bratra v nemilost, bude prostě převeden do jiného tábora…Jednoduchá čtečka, kterou lze snadno koupit a již si každý počítačový fanoušek dokáže sám případně i sestrojit, umožňuje číst data z každého čipu na vzdálenost až pěti metrů. To znamená, že s sebou a na sobě nosíme stále více informací, které může v zásadě kdokoliv zjistit a využít. Každý člověk má své globální ID číslo, podobně jako má kráva vypálenou značku. Bez něho již ve velké části světa nelze udělat ani krok. Je uloženo prostřednictvím RFID čipu v cestovních pasech, občanských průkazech, kreditních kartách, klubových kartách, apod. Bez tohoto ID čísla se už v mnohých zemích nedostanete do letadla ani veřejné budovy.

Velikost RFID čipů je různá. Několik centimetrů, ale existují také menší, lehčí a podstatně tenčí než zrnko rýže. Skládají se z mikročipu a antény, jež je většinou spirálovitě zatočená kolem čipu. Podle výzkumů dr. Katherine Albrecht, bylo v roce 2010 donuceno k očipování více než milion občanů. Čipy a technologii prý dodala IBM. Čipování má tu výhodu, že vláda má neustálý přehled o tom, kdo se kdy, kde a s kým setká. Napříště tedy žádné shromažďování, aniž by o něm nevěděl velký žlutý bratr. Mexiko, Indie a Rumunsko již tyto čipy u IBM ve velkém objednaly. Zůstává pouze otázkou měsíců nebo let, kdy se prosadí i v Rakousku a Německu. Elektronická pouta na nohy pro pachatele trestných činů jsou evropským předchůdcem tohoto vývoje. Australští badatelé v roce 2010 vyvinuli metodu, díky níž lze pomocí čipu potlačit bolest. Je-li možné tohle, potom ji čipem mohou rovněž vyvolat. Tímto způsobem budou moci být všechny očipované „ovečky“ v budoucnu docela snadno „umravňovány“. Toho, kdo nepojede v kolejích velkého bratra, to prostě bude bolet. Dříve než proběhlo testování čipů na lidech, byly celé série pokusů vyzkoušeny na myších. Více než deset procent z nich v krátké době onemocnělo rakovinou, jako přímého následku záření čipu. O tom se však v reklamách na čipy nehovoří. Namísto toho jsou velebeny jako nástroj, jenž zvýší bezpečnost. Tisíce nic netušících rodičů již po celém světě nechaly opatřit čipem své děti, aby je v případě únosu bylo možné rychleji nalézt. Najdou se tedy doopravdy i lidé, kteří čip doporučují, touží po jediném globálním státě a uvítali by světovou měnu. Je neskutečné, co všechno dokáže reklama a kontrola myšlení.

Globální stát

Vznik Evropské unie byl prvním velkým krokem ke zrušení svrchovanosti jednotlivých vlád a jejich nahrazení jedinou velkou centrální vládou. V roce 2010 došlo k porušení jejích zákonů (zákaz navzájem se finančně podporovat) prostě tím, že Řecko a Irsko dostaly finanční injekce, protože unie by jinak šla ke dnu. Byl to jednoznačný přestupek a porušení Maastrichtské smlouvy, a tím také omezení svéprávnosti občanů. Prof. Dr. Wilhelm Hankel, bývalý šéf hessenské Landesbank, se v dané problematice orientuje a dobře ví, o čem hovoří. Společně s ekonomem Joachimem Starbattym, Wilhelmem Nollingem a odborníkem na právo Karlem Albrechtem Schachtschneiderem v květnu 2010 protestoval před spolkovým ústavním soudem v Karlsruhe proti této protiprávní výpomoci, neboť:

„Spolková vláda poslala peníze Řecku přes KfW, a to bez schválení parlamentem a v rozporu se zákonem Evropské unie, jenž vylučuje vzájemné závazky mezi státy. Touto platbou se Evropská unie proměnila, v cosi jako jeden národ s jednotlivými spolkovými zeměmi.“

Jejich stížnost pravděpodobně nic nepřinese a zůstane bez vlivu na politiku. Tito pánové se alespoň pokusili vyslat signál a ukázali, že ještě nevymřeli občané se srdcem a rozumem na správném místě, kteří se staví na odpor omezování svéprávnosti ze strany Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Elita dělá vše (legálně i ilegálně), aby zabránila rozpadu EU, protože by tak mohl být ohrožen nový světový řád. Pro desetiletí trvající přípravách by to znamenalo tlustou čáru přes rozpočet. Hankel v případě Řecka požadoval jediný smysluplný čin, totiž vystoupení z eurozóny. Tomu však dokázaly mezinárodní banky s pomocí IWF zabránit. Jednotlivé evropské vlády budou zatím poznenáhlu a bez velkých rozruchů přicházet o svou moc. Dpa – německá tisková agentura 4. února 2011 v krátkosti informovala o tom, že demokraticky zvolené parlamenty jednotlivých evropských států byly zbavovány moci. Nevzpomínám si, že by se Evropanů na to někdo ptal:

„Zdá se, že je položen základní kámen společné hospodářské politiky v Evropské unii: plán na ustavení hospodářské vlády bude přijatý v jednom balíku se souhrnným plánem reformy eurozóny. Uvedl to dnes na zvláštním zasedání v Bruselu vrcholný představitel EU Herman Van Rompuy. Státy unie tímto vyhověly německo-francouzskému návrhu na koordinovanou hospodářskou politiku zemí EU. Podle
ní se mají v budoucnu, pokud jde o výplaty mezd, důchodů a daní, přizpůsobit společným cílům. Kritika vzešla především od menších zemí EU.“

V roce 1944 nebylo možné, aby se prostřednictvím Spojených národů ustanovil globální stát a svetovláda. Od té doby se však neustále a důsledně otáčelo malými šroubky. Občas se některý povolil, jindy se zase jinde odstranila matka. A než se kdo nadál, jednotlivé státy a jejich občané přišli o právo na spolurozhodování. Od zavedení eura si pro sebe europarlament krůček po krůčku loudil stále větší vliv. Zdá se, že na novém totalitním světovém řádu iluminátů je nebezpečný zejména jeho plíživý příchod. Nenápadně se vkradl do myšlenek a vzpomínek očipovaných oveček jako pevná součást reality. „Ministerstvo pravdy“ odvedlo svůj díl práce. Jak je to možné ? Někdejší eurokomisař Jean Claude Juncker vysvětluje:

„O něčem rozhodneme, zasadíme to do prostoru a potom nějaký čas vyčkáváme, co se stane. Nestrhne-li se pak žádný velký povyk a nevypukne-li povstání, protože většina lidí nic z toho, o čem se rozhodlo, nechápe, pracujeme dál. Krok za krokem, pak už není cesty zpět.“

Svět je dnes rozdělený do několika málo bloků – snadněji se dá sjednotit: Evropská unie a eurozóna; NAFTA, Severoamerická dohoda o volném obchodování z roku 1994 uzavřená mezi USA, Kanadou a Mexikem; podle vzoru EU vznikla v roce 2008 Union of South American Nations  od roku 2007 existuje Central Asian Union (Kazachstán, Kirgizstán, Tádžikistán,¨Turkmenistán a Uzbekistán; Unie států centrální Asie); v roce 2010 vznikla po uzavření dohody o volném obchodu mezi Čínou a ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie; Brunei, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam) největší zóna volného obchodu na světě. Mezinárodní měnový fond IWF a BIZ řídí světovou ekonomiku již po desetiletí dle potřeb FEDu. Rothschildové s Rockefellerové tak neustále posilují svou moc. Protoževšak mezitím na FED útočilo mnoho tak zvaných „konspiračních teoretiků“, ale také ekonomů a některých novinářů, přesunuli těžisko své moci na zdánlivě neutrální mezinárodní organizace IWF a BIZ. Zajisté podotknete, že žádná země se při obchodování neobejde bez oněch papírků s nápisem americký dolar, který má být hlavní světovou měnou. Jestliže se některá země vzepře, (na příklad jako Irák, když Saddam Hussain v roce 2003 oznámil, že se svou ropou nechce do budoucna obchodovat v dolarech, ale v eurech), následuje ozbrojené řešení daného problému, jak dotyčného znovu „postavit do latě“. Strobe Talbott, zástupce ministra zahraničí
za prezidenta Clintona, již 20. července 1992 řekl:

„V příštím století budou národy, tak jak je známe, zastaralé; všechny státy budou uznávat jedinou globální autoritu.“

S Barrackem Obamou, černým, dobře vypadajícím, sympatickým, vzdělaným a výmluvným politikem s čistým štítem postavili ti, kteří v pozadí tajně tahají za nitky, na světové jeviště postavu, jež skrývá potenciál být akceptována celým světem. Obama dokonce zabodoval, možná díky svému původu, v islámském světě, je oblíbený v Africe, v Evropě je ctěn a v USA ho, především mladí lidé, zbožňují téměř jako mesiáše. Když mu v roce 2010 byla udělena Nobelova cena za mír, prezidentovi, jenž kromě prázdných slov do té doby nijak k míru ve světě nepřispěl, ilumináti dokonce i riskovali, že se zesměšní. Ale s nepostradatelným a pozitivně naladěným tiskem prodali i tohle. Zdá se však, že něco se přece jen zvrtlo – v druhé polovině roku 2010 hvězda Barracka Hussain Obamy očividně pohasla. Někdo jako on by se ale v případě krize dal světovému obyvatelstvu snadno prodat v roli zachránce. Nebo je možné i to, že na jevišti světové politiky zahyne před očima veřejnosti tragickou smrtí, která všechny přihlížející zasáhne až do morku kostí a přinutí je k zamyšlení, že pouze sjednocený svět může být světem míru ! Cesta k poslednímu velkému kroku, k světovládě, by byla nejschůdnější v případě nějakého společného celosvětového ohrožení, celosvětových nepokojů nebo dokonce třetí světové války. Ten, kdo by pak zjednal a slíbil trvalý „mír“, by to měl lehčí jako globální vláda, aby ho uznala většina obyvatel světa, neboť člověk touží po stabilitě a jistotě. Obama jasně ukázal, jak lze miliardy lidí vytrhnout z hlubokého spánku pomocí jediného prostého hesla: „Change !“ . „Změna !‘‘Tak zněl jeho slib. Další roky ukážou, po které z cest se vydáme vstříc proměně. Aby se mohla etablovat světová vláda, musí se masy k sobě pevně semknout, tak nebo onak.

Válka proti teroru

Od „atentátů“ z 11. září 2001 celý svět setrvává v permanentním válečném stavu. Jestliže jsme snad po rozpadu východního bloku chovali naději, že se svět vydá cestou míru, zmařila ji jedna jediná významná událost. USA po skončení studené války prostě potřebovaly válku novou. Bez války, bez nebezpečí a strachu totiž neprojde velký armádní rozpočet a nedají se snadno manipulovat lidé. Ovládá-li člověka strach, v jeho těle se vše stáhne, shrbí se, nasadí si klapku na oči a nechá si vše líbit, hlavně že přežije. Kdo má strach, na nic se neptá. Od 11. září panuje nepřetržitě výjimečný stav, emocionálně i právně. Od 11. září 2001 se svět od základů proměnil. V roce 1966 americký ministr obrany a pozdější šéf Světové banky Robert McNamara tajnému zařízení Hundson Institute ve státě New York zadal vypracování studie o zakladateli a vůdčí osobnosti této instituce Hermanu Kahnovi. Oba, Kahn i McNamara, byli členy CFR. Studie vešla ve známost jako „Zpráva z Iron Mountain“ především díky svému zveřejnění v knize G. Edwarda Griffina Stvůra z ostrova Jekyll Island. Oficiální náplní studie byl průzkum metod, jež by vedly ke „stabilizaci společnosti“. Ve skutečnosti se jednalo o problematiku udržení vládní moci za všech okolností, otázku kontroly občanů a způsobů ochrany před jakoukoliv možnou vzpourou. Výsledek studie ukázal, že jako jediný prostředek k podrobení obyvatel se doposud spolehlivě osvědčila pouze válka. Za války se masy bez jakýchkoliv výtek smíří s jakýmikoliv nedostatky a strádáním, daněmi i kontrolami. Ve prospěch vítězství není žádná oběť příliš velká a odmítnutí se považuje za zradu. Ve válečném stavu lze s obyvatelstvem provádět cokoliv. Protože existuje jeden společný nepřítel, nebude se lid bouřit. Válka, jak praví studie, je pro úspěšné řízení početných populací nezbytná. Doslova se v ní píše:

„Hrozba války je nebezpečím hrozícím z vnějšku, bez něhož dlouhodobě nezůstane u moci žádná vláda. Historické záznamy zřetelně dokládají, že režim, který zanedbá péči o udržování věrohodného rizika válečného konfliktu, směřuje k vlastnímu pádu. Způsobí ho buď síla soukromých zájmů, reakce na sociální nespravedlnost, či jiné rozkladné elementy. Příprava společnosti na případnou válku je nejvýznamnějším politickým stabilizátorem.“

V zprávě se však dále hovoří o tom, že uvedené staré recepty v blízké budoucnosti snad ani nebudou potřeba, protože se prý v dohledné době rýsuje šance na vznik světovlády, která by mohla odzbrojit všechny státy a s pomocí světové armády jich přimět k „disciplíně“ —což je stav, který by se mohl nazvat „mírem“. Zpráva dále vysvětluje, že jednou z předností „stálé armády“ je i to, že může v sobě spoutat asociální a k režimu kritické elementy a v neválečných dobách je takto nutit k sociálním, ekologickým nebo jiným „dobrým službám“. Dále zpráva podrobně pojednává o prospěšnosti formování mládeže v rebelském věku prací a o tom, jak by si mohli své daně, tresty a pokuty odpracovat staří lidé. Obzvláště napínavá je tato studie na straně 70, kde se píše:

„Další alternativou pro kontrolu potenciálních nepřátel společnosti by bylo znovuzavedení otroctví, přizpůsobené moderním technologiím a politickým procesům.“

V tomto bodě vyvstávají dvě hlavní otázky: Kdo přesně jsou nepřátelé společnosti a jak by vypadalo otroctví s využitím moderních technologií ? Zde se jako opodstatněná jeví jedna z obav odpůrců nového světového řádu. Totiž ta, že by se obyvatelstvo dalo díky implantovaným mikročipům velmi snadno ovládat – především v souvislosti s bezhotovostním platebním stykem. Jak již USA několikrát výslovně prohlásily, v současnosti se nacházíme ve stavu války proti Iráku, proti Afganistanu a v brzké době také proti Íránu. Zároveň se vede další válka, která obepíná celý svět, a sice válka proti fiktivnímu nepříteli: proti teroru. Jedná se o nepřítele, jehož nikdo z nás neviděl, který však má přimět národy celého světa ke sjednocení. Dle politiků jsme totiž všichni údajně vystavení permanentnímu ohrožení. Ono „ohrožení“ stojí z největší části na tvrzeních, jež jistá vládní místa předávají tiskovým agenturám. Ty je potom vypouští skrze média na vystrašenou společnost, kterou pak stále více svírají křeče, je paranoidnější a snáze kontrolovatelná. „Ohrožení“ se zakládá převážně na tvrzení, že prý se kdosi kdesi pokusil spáchat teroristický útok, jemuž se ale dalo zabránit. Také Winstona Smitha v Orwelově románu 1984 občas ovládly pochybnosti o tom, zda bomby, které neustále dopadaly na Oceánii, doopravdy pocházely od „protivníků“. Po útocích z n. září 2001, při nichž se zhroutily tři věže Světového obchodního centra v New Yorku a zemřelo více než 2600 lidí, západní politikové vyčarovali nebezpečí islámského teroru. Od té doby se tímto ohrožením neúnavně zapřísahají. Spiegel online 28. 4. 2005 informoval:

„Počet obětí teroristických útoků podle výsledků sčítání amerického ministerstva zahraničí v minulém roce značně stoupl. Atentátníci měli zabít okolo 1 900 lidí a více než 7 000 jich zranit. Číslo oproti roku 2003 stouplo zhruba třikrát. Prudký vzestup lze podle údajů ministerstva přičíst novému systému sčítání a hodnocení. Čísla z roku 2004 proto nemají být srovnatelná s těmi z předchozího roku. Za rok 2004 zpráva o terorismu uvádí asi 650 útoků. Ještě v roce 2003 jich úřady registrovaly 208, mrtvých bylo 625. Terorismus zůstává celosvětově největším
nebezpečím, vůči kterému není žádný stát imunnť, řekl právní poradce ministerstva zahraničí Philip Zelikow. Měnící se vývoj terorismu, který neplánuje útoky z jednoho centra ale přes lokální skupiny, si nevyhnutelně vyžaduje úzkou mezinárodní spolu práci.“

Zde jsou pozoruhodné dva důležité momenty:

1. Počet obětí teroristických útoků činil v roce 2004 NA CELÉM SVĚTĚ přibližně 1 900. Přesný počet není znám, protože Američané si nejsou jistí, jak mrtvé spočítat ! V tomtéž roce při dopravních nehodách zemřelo, POUZE V NĚMECKU, dle statistik dopravního úřadu 5 844 lidí ! To je více než třikrát tolik ! Odhady hovoří o více než 1,2 milionu obětí dopravních nehod za rok na celém světě ! Počet obětí teroristů měl v roce 2003 činit 625. Ze stromu padající kokosové ořechy usmrtí ročně více než 150 lidí ! Znamená to, že kokosové ořechy jsou druhým největším nebezpečím na světě ?

2. Dle amerického ministerstva zahraničí je to ale terorismus ! A „činí úzkou mezinárodní spolupráci neodmyslitelnou“. „Válka proti teroru“ přihrála americkým, anglickým, německým a italským zbrojařským koncernům miliardové zisky. Do pokladen firem, jež obchodují se zbrojní a kontrolní technikou, připlavila miliardy a ve velkém měřítku zprivatizovala vojenské mise a úkoly. V lednu 2010 list Handelsblatt pod titulkem „Válka proti teroru – bombastický obchod“ uvedl:

„ Válka proti teroru není ani zdaleka vyhrána a spirála zbrojení se od dob konce studené války roztočila rychleji než kdykoliv předtím, a to v čele s německými výrobci zbraní. Krize a prázdné pokladny tlumí zatím rozvoj zbrojení jen zlehka – průmysl se přizpůsobil novým výzvám.“

Aby se umlčelo mírové hnutí a odpůrci zbrojení bylo po skončení „studené války“ nutné nalézt nového nepřítele. Vršily se bezmezně lži, jako například ta, jejímž původcem byla Bushova vláda, že Saddám Hussain prý vlastní zbraně hromadného ničení. Toto tvrzení bylo rovněž lživé jako i výše zmiňovaná prohlášení o nebezpečí teroru ze strany islamistů. Pokud by vůbec mělo existovat, pak toto nebezpečí vzniklo teprve následkem podobných tvrzení ! Německá spolková vláda tyto lži kryla, s vědomím, že hnacím motorem ekonomiky je zbrojní průmysl a že je ona sama vydána napospas bankovnímu kartelu:

„Také významným německým výrobcům a vývozcům zbraní lze přičíst značný podíl na odstartování celosvětového závodu ve zbrojení. Ačkoliv se ve srovnání se zbrojními giganty z USA a Velké Británie jedná spíše o malé ryby: na seznamu Sipri, který zahrnuje 100 největších, se nachází jen pět podniků a důsseldorfská firma Rheinmetall je až na 29. místě. ,Německo má v speciálních oblastech velmi dobré postavení‘, řekl Michael Brzoska, ředitel hamburského Institutu pro mírový výzkum a bezpečnostní politiku univerzity v Hamburku. Ať už jde o ponorky a korvety firmy HDW, dceřiné společnosti Thyssen- Krupp, obrněná vozidla firmy Rheinmetall a Krauss- Maffei Wegmann, samopaly od firmy Heckler & Koch, letecké motory od MTU nebo rakety od firmy Diehl: vojenský materiál „made in Germany“ je velmi žádaný na celém světě a dělá z Německa třetího největšího exportéra konvenčních zbraní, a to po USA 31% a Rusku 25%. Jak vyplývá ze zprávy o zbrojení ze společné Konference církev a rozvoj GKKE, v roce 200y putovaly německé zbraně do 126 odběratelských zemí. Výrobcům ovšem přicházejí dobré zprávy i ze samotného Německa: Rheinmetall a KMW ulovili uprostřed července třetí největší zakázku ve své historii: Německá armáda si objednala 405 nových obrněných transportérů typu ,Puma‘, s kterými počítá v nebližších letech. Celková
hodnota zakázky: 3,1 miliard eur.“

Z islámských teroristů něco tedy vytěží i Německo. Nejvíce však z toho profitují rodiny Rothschildů, Rockefellerů, Bushů a Cheneyů. David Rockefeller v roce 1994 prý řekl:

„Jsme na okraji globální přeměny. Vše, co potřebujeme, je pořádně velká krize a národ pak nový světový řád přijme.“

Zdánlivé teroristické nebezpečí nenapomáhá jen tomu, že strkáme naše peníze, daně, do kapes zbrojních koncernů. Vlna zbrojení a potřeba zesílených bezpečnostních opatření nutí státy stále více se zadlužovat. A vedle toho je tu ještě další efekt, a sice – usnadňuje to kontrolu „asociálních a destruktivních elementů“. Jedním z často citovaných potomků široce rozvětveného klanu Rockefellerů je Nicholas „Nick“ Rockefeller. Nicholas je, podle vlastních údajů, advokát, člen CFR a podle všeho také vzdálený příbuzný hlavy klanu – Davida Rockefellera. Aaron Russo, hollywoodský producent a režisér, jenž zemřel v roce 2007, v jednom interview rozhlasovému moderátorovi a známému autorovi konspiračních, Alexu Jonesovi vyprávěl, že se v mládí s Nicholasem Rockefellerem přátelil. Russo na sebe Nicholase upozornil díky své slávě a úspěchům v Hollywoodu. Mimoto byl Russo také velmi aktivní politicky a působil jako člen Libertariánské strany. Zajímavým je toto interview ve chvíli, kdy Russo mluví o tom, že mu Rockefeller, kdysi na počátku roku 2001, v dobrém rozmaru a poněkud neprozřetelně vyprávěl, že v blízké době dojde k velké události, která změní svět. To je pozoruhodné z důvodu, že Rockefellerové se totiž podíleli na stavbě World Trade Center a nadto David a Nelson Rockefellerovi dlouho patřili k spolumajitelům nemovitosti. Nicholas Rockefeller prý mimo to ještě vyprávěl, že po oné „příhodě“ USA napochodují do Afganistanu a Iráku. Rockefeller se údajně „válce proti teroru“ smál, jedná se prý o jeden velký podfuk, při němž vojáci pátrají v jeskyních po neexistujícím nepříteli. Rockefeller se během rozhovoru Russoa zeptal také na to, zda by nechtěl přistoupit k CFR. Russo pozvání odmítnul s tím, že nemá zájem „zotročovat lidi“, načež měl Rockefeller opáčil:

„Co tě tito lidé zajímají ? Jsou to jenom nevolníci !“

Russo pak na Nicholase měl vznést dotaz, proč to vše dělají, když už přece mají veškerou moc a peníze světa. Chtěl vědět, co má být konečným cílem těchto aktivit. Na to Nick Rockefeller údajně odpověděl:

„Konečným cílem je implantovat každému čip, aby se tak dala kontrolovat společnost a aby bankéři a lidé patřící k elitě mohli vládnout světu.“

Rockefeller ho kromě toho ještě údajně ujistil, že kdyby se Russo stal členem této elity, dostal by speciálně označený čip, aby se tak vyhnul detailnímu vyšetřování ze strany úřadů ! Jak již bylo řečeno, je to svědectví Aarona Russa. Cituje se sice opakovaně a často, nelze ho však nijak ověřit. O tomto rozhovoru totiž neexistují žádné důkazy. Dochovaly se však fotografie Aarona Russa společně s Nicholasem Rockefellerem. Je jisté, že Aaron Russo byl váženou osobností a že jeho výpověď zcela odpovídá celkovému obrazu rodiny Rockefellerů. Mimoto prý„Nick“ Russovi ještě vyprávěl, že nadace jeho rodiny založila a financovala i ženské osvobozenecké hnutí. Proto, aby mohla být daň konečně uložená i ženám a aby se rozpadla instituce rodiny. Tím se údajně získal snazší přístup k dětem a již od malička se jim mohly vštěpovat žádoucí programy.

Dozor

Západní svět se během posledních deseti let přeměnil v jediný velký stát totální kontroly. Snímání otisků prstů, scanování oční duhovky a použití takzvaných svlékacích scannerů je při cestování z a do USA, Anglie a mnoha dalších zemí standardem. Očipované cestovní pasy i občanské průkazy, permanentní dozor skrze mobilní telefony a skladování digitalizovaných dat jsou také naprostou samozřejmostí. Vše je financováno z daní – aniž by se kdo občanů zeptal ! A zastavilo to terorismus ? Je snad svět bezpečnější a mírumilovnější ? Děj románu 1984 George Orwella se odehrává v Londýně a je důkazem autorových věšteckých schopností. V ulicích, na nádražích a v nákupních centrech po celé Anglii bylo doposud nainstalováno bezmála 4,5 milionů kamer. Na třináct občanů připadá jedna veřejná bezpečnostní kamera. Jejich počet stále roste. Od počátku devadesátých let dvacátého století se šroubují snad na každý volný sloup pouličních lamp. Policie údajně chce tímto způsobem zvýšit podíl objasněných trestných činů a snížit náklady na personál. Ale daří se jí to ? BBC News 24. srpna 2009 pod titulkem „1 000 kamer objasní jeden zločin“ informoval:

„Londýn je nejlépe střežené město světa. V uplynulém roce byl v poměru na tisíc bezpečnostních kamer objasněn jeden trestný čin. Interní policejní zpráva ukazuje, že více než milion londýnských kamer sotva přispělo k dopadení kriminálníků. V průběhu jednoho měsíce nafilmovaly CCTV kamery  pouze osm z 269 domnělých přepadů. Přispěla snad válka proti teroru v posledních letech k bezpečnějšímu světu ? Ne, úplně naopak. Způsobila větší strach. My všichni značně ztrácíme na svobodě a mezitím jsme hlídáni na každém kroku, stačí, abychom vystrčili nos na ulici. Bezpečnostní kamery však nečíhají jen na ulicích a veřejných prostranstvích, ale také uvnitř domů, v supermarketech a bankách. Přitom si kdokoliv může radiotelegraficky s pomocí dětské video-chůvičky naprosto jednoduše pořídit snímek a zachytit nás na příklad při zadávání číselného kódu – PIN. Přestože mnozí si ničeho nevšimli, Orwellův scénář se proměnil v naši realitu. Nejhrozivější na celé věci je skutečnost, že mladá generace tento stav považuje za zcela normální, ba dokonce se ho doprosuje. Nejlepším nástrojem kontroly je však mobilní telefon. Nové smartphony  neshromažďují jen všechna data, jako telefonní čísla a adresy, nýbrž mají i přístup k internetu a v podstatě fungují jako malý počítač, se kterým lze i fotografovat a následně si v něm snímky ukládat. Moderní člověk shromažďuje všechna důležitá data ve svém telefonu, k nim připočtěme ještě fotografie, na nichž je on sám, přátelé a rodina – to vše ukrývá malý čip, který nosíme u sebe. Každý, kdo má zájem, může s pomocí malého přístroje, jenž lze zakoupit ve specializovaném obchodě za méně než 100 eur, odečítat na dálku jakékoliv data. Větší firmy tak činí
dennodenně. Jak dne 30. června 2008 online informoval anonymní odborník na ochranu před odposlechy, brzy se vše dokonce usnadní:

„Nebude dlouho trvat a tento malý software bude na internetu. Revoluce špiónování. S něčím podobným jsem se za 25 let kontrašpionáže u Bundespost nesetkal. Nejsem jediný, kdo bije na poplach – vidí to tak celá naše branže. Tento malý software zatím vlastní jen málo jedinců. Jakmile však bude na internetu, kdekdo získá možnost odposlouchávat kterýkoliv mobilní telefon, jenž se mu zlíbí, a to jakoukoliv značku či typ.“

Smartphone lze také kdykoliv využít k navigaci v kterémkoliv městě. Uživatel vidí, na které ulici je plynulý provoz a kde naopak vázne. Funguje to docela jednoduše: dohlížející firma sleduje po celém světě pohyby všech mobilů. Jestliže všechny mobily na ulici náhle zastaví, s největší pravděpodobností vznikla zácpa, jestliže se pohybují, pak je tam plynulý provoz. Platí to však i pro každý jednotlivý telefon. Za přibližně 300 eur je k dostání malá helikoptéra na dálkové ovládání, vybavená kamerami, které lze dle potřeby i nasměrovat. Snímané obrazy se pak přenáší
na smartphone. Možná namítnete:

„Ale já přece nemám co skrývat !“

]ste si tím jistí ? A co čísla vašich účtů nebo firemní plány ? Při hlubším zamyšlení vás třeba napadnou ještě nějaké další věci, jež by o vás neměl jen tak ledaskdo vědět. Bude stále obtížnější najít volné místo a zákoutí, kde můžeme být skutečně sami. Zkuste se zeptat nějakého Číňana, který má výhrady vůči vládě, zda má pocit, že státní dozor prospívá jeho osobnímu pocitu bezpečí ! Nebo ještě jednodušeji: zeptejte se někoho z Východního Německa, kdo nebyl právě ve Stasi – hlavní tajná služba bývalého východního Německa, jak se asi cítil, když nesměl říkat nikdy pravdu a nikomu doopravdy věřit ! V roce 2010 byly zavedeny na téměř všech letištích tělesné („svlékací“) scannery – údajně kvůli zvýšení bezpečnosti. Bylo ovšem prokázáno, že tyto scannery škodí zdraví. Kromě toho mají ještě další nedostatek: naleznou pouze věci, které pasažéři nosí na těle, tedy 11a kůži. Kdo něco spolkne, zastrčí si do úst nebo řitního otvoru, projde bez problému. Zajímavé také je, že do konce roku 2009 všechny německé strany v Bundestagu i všechny německé instituce proti zavádění těchto scannerů jednohlasně protestovaly. Ještě 30. prosince 2009 magazín Focus online ve speciálním vydaní věnovaném rakovině psal:

„Záření může svým ionizujícím účinkem poškodit buňky a následně vyvolat rakovinu. Jak uvedl RolJ Michel, vedoucí Centra pro ochranu před zářením a radioekologii Leibnizovy univerzity v Hannoveru a předseda komise pro radiační ochranu, při jednorázovém prosvícení jsou prý lidé vystaveni jen velmi malému množství rentgenových paprsků, s každou další kontrolou ale riziko stoupá.“

V článku se dále uvádí, že rentgenové paprsky jsou značným rizikem zejména pro lidi, kteří často cestují letecky, zaměstnance letišť a těhotné ženy. K témuž zjištění došel i Spolkový úřad pro radiační ochranu. „Použití rentgenového záření se z pohledu ochrany před škodlivým zářením je neomluvitelné a jeho využití se odmítá,“ prohlašuje úřad na svém webu. Policejní odborová organizace však za podobnou debatou vidí pouze snahu o odvedení pozornosti. „Diskuze o tělesných scannerech je pouze řečnickým vystoupením politiků, jež má odvést pozornost od pochybení a nedbalosti minulých let,“ řekl předseda GdP Josef Scheuring listu Neue Osnabrucke Zeitung.

„Mezery v bezpečnosti leteckého provozu v Německu“ se prý od 11. září 2001 nezmenšily – právě naopak. Spolková vláda již nesmí leteckým pasažérům něco předstírat. Riziko útoků se rozhodujícím způsobem nesnížilo ani s využitím scannerů nejnovější generace. Nastal nejvyšší čas pro upřímnou debatu. „Pokud se o bezpečnost na letištích mají pečovat gastarbajtři a vůbec lidé, které si najaly soukromé firmy, a kteří jsou ochotni pracovat za méně než minimální mzdu nebo kteří využívají systém státní sociální podpory, tak se to nepodaří.“

Když se německý Bundestag začátkem ledna 2010, tedy o pouhých pár dní později, znovu sešel, změnili náhle VŠECHNY parlamentní frakce svůj názor a jednohlasně odsouhlasily zavedení tělesných scannerů na německých letištích ! Ptám se, co způsobilo během několika málo dní tak zásadní změny názorů ? O několik měsíců později se tělesné scannery začaly objevovat na téměř všech letištích západního světa.

Eugenika

Kde hledat skrytou souvislost mezi sexualitou jako „těžkým zločinem“ v Orwellovém románu 1984 a dnešním světem ? Co má s námi společného skutečnost, že v románu George Orwella se „otroci smí rozmnožovat výlučně prostřednictvím umělého oplodnění“ ? Kde je pojítko mezi konspiračními teoriemi o novém světovém řádu a opravdovým absolutně totalitním státem ? Někdy ke konci druhé světové války, kdy ještě týden za týdnem na bojištích nesmyslně umírali tisíce lidí, se kolem Juliana Huxleyho, který byl v letech 1937-1944 viceprezidentem britské Eugenics Society a později prvním generálním ředitelem sekce pro vzdělání, vědu a kulturu u nově vzniklé Organizace spojených národů, se začali seskupovat přední britští stoupenci eugeniky. Huxley v roce 1946 sepsal oficiální dokument Organizace spojených národů „UNESCO, jeho účel a filozofie“, v němž otevřeně hledá jádro problému:

„Přestože je jistě správné, že se mnoho let, politicky i psychologicky, bude radikální eugenická politika odmítat, UNESCO má důležitý úkol: postarat se o nanejvýš pečlivé prozkoumání eugenické problematiky a informovat o tomto sporném tématu veřejnost a připravit půdu pro budoucnost, aby se mnoho z toho, co se dnes jeví být nemyslitelné, stalo přinejmenším možným.“

Idea eugeniky pochází z Anglie, kde tento pojem již koncem 19. století razil britský antropolog Francis Galton. Eugenika znamená použití poznatků humánní genetiky v oblasti demografické a zdravotní politiky se záměrem, zvýšit podíl kladně hodnocených dědičných vloh – pozitivní eugenika a snížit podíl dědičných vloh, jež jsou hodnoceny záporně – negativní eugenika.  Jinými slovy se jedná o výběr pro společnost více, či méně hodnotních jedinců a o vyřazení bezcenných jedinců tím, že se jim zabrání v rozmnožování. Protože nadvládě Angličanů podléhaly okolo roku 1900 četné kolonie a neustále byli nucení nějak se s necivilizovanými „primitivními divochy“ vypořádat, není se čemu divit, že eugenický myšlenkový směr pochází právě z Anglie. Američané myšlenky „rasové hygieny“ s povděkem převzali. Rasová segregace, tedy diskriminace černého obyvatelstva, se zde udržela až do sedmdesátých let dvacátého století. Až do té doby byly v USA indiánské ženy při vyšetřeních nebo porodu bez souhlasu sterilizovány a indiánské děti často nedobrovolně oddělovány od svých rodičů – poté následovala buď systematická „převýchova“, nebo děti beze stop zmizely. Jednu z obav protivníků nového světového řádu posilují neustále se opakující výroky předních iluminátů jako je Nick Rockefeller, členů OSN, CFR nebo Bilderbergu, že je naléhavě nutné učinit přítrž neustálému nárůstu počtu světové populace. K tématu se opakovaně a srozumitelně vyjadřoval především David Rockefeller a Bill Gates. Z dobře informovaných zednářských kruhů se doneslo, že světová elita plánuje vyhlazení 60- 80= světové populace. Ušetřeni budou údajně ti, kteří se v jejích očích jeví nějak cenní nebo užiteční. Představa, z níž vstávají vlasy hrůzou na hlavě – mírně řečeno. Nad podobnými výroky se však mnozí lidé usmívají, podle nich něco takového prostě není možné. Již v roce 1974 nechal tehdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger vypracovat studii, z jejíž výsledků vyplynulo, že největší nebezpečí budoucnosti spočívá právě v růstu počtu obyvatel naší planety, a to především v zemích třetího světa. Toto „Memorandum 200 studie národní bezpečnosti“ uvádí, že USA budou v budoucnu potřebovat stále více surovin. Přírůstkem světové populace by se zásoby těchto surovin neustále tenčily, a tím pádem také zdražovaly, a proto by bylo rozumné obyvatelstvo v zemích třetího světa namísto podpory redukovat.

„Prostřednictvím NSSM 200 učinil Washington realizace programů kontroly porodnosti podmínkou finanční pomoci z USA, a to dokonce v případě hladomoru. Díky Washingtonu redukce porodnosti pronikla do oficiální politiky Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a OSN. Od poloviny sedmdesátých let dvacátého století tak veškerá pomoc Mezinárodního měnového fondu a Světové banky závisí na ochotě rozvojových zemí přijmout Washingtonem diktovaná opatření kontroly porodnosti. NSSM 200 výslovně označila třináct států jako „klíčové země“, ke kterým směřuje,speciální politický a strategický zájem’ Spojených států amerických. Jednalo se o Indii, Pákistán, Bangladéš, Indonésii, Thajsko, Nigérii, Filipíny, Turecko, Egypt, Etiopii, Mexiko, Brazílii a Kolumbii. Nárůst počtu obyvatelstva v těchto zemích je z hlediska státních zájmů USA dle Kissingera považován za obzvláště znepokojující.“

Henry Kissinger je úzce spjatý s Rothschildy, Rockefellery a Billem a Melindou Gatesovými. Bill Gates vystoupil 18. února 2010 na výroční konferenci TEDu v kalifornském Long Beach  s přednáškou s názvem „Inovacemi k nule !. Po několika minutách přešel rovnou k věci:

„Jako první je tu přelidnění. Dnes žije na tomto světě 6,8 miliardy lidí, brzy jich může být 9 miliard. Jestliže s pomocí nových očkovacích látek, zdravotní péče a reprodukční medicíny odvedeme celou práci, můžeme toto číslo o takových 10 až 15 procent snížit !“

Zde se kruh opět potkává a uzavírá s eugenickými programy Rockefellerů. Tajný iluminátský ministr zahraničí Gates, s milou a přátelskou tváří skrytou za kulatými brýlemi, veřejně oznámil, že skrze svou Nadaci Billa a Melindy Gatesových strká za účelem snížení počtu obyvatel Země miliony dolarů do vývoje speciálního očkování. To je impulzem k vážné úvaze, uvědomíme-li si, sečí chřipku v Německu zemřelo CELKEM 178 lidí ! To znamená: Téměř desetkrát více lidí zemřelo na následky očkování než na nemoc samotnou ! Nadace Billa a Melindy Gatesových v současnosti podporuje program, který se zaměřuje na studium vlivu ultrazvukových vln na mužský šourek. Ultrazvukové vlny nasměrované na mužské pohlaví způsobují neplodnost nejméně šest měsíců, to znamená, dočasně sterilizují. Pokud jsou ultrazvukové vlny schopné zabíjet spermie, lze jen stěží uvěřit, že by neměly žádný negativní vliv na nenarozené dítě. Vyšetření ultrazvukem nicméně klasická
medicína v západním světě doporučuje. Další program rodiny Gatesových je zacílen na využití nanotechnologie při očkování. Očkovací látky se propojí s nanočlánky, jež jsou tak miniaturní, že pronikají do těla i přes kořínky vlasů. Mohou být rozprašovány a očkovací látku aktivují v momentě, jakmile se dotyčná osoba začne potit. V roce 2010 Gatesovi na tento výzkum darovali 100 000 dolarů do Braunschweigu Carlosu Albertu Guzmanovi z Helmholtzova centra pro výzkum infekcí a vědcům Claus- Michaelu Lehrovi a Steffi Hansenovi z Helmholtzova institutu pro farmaceutický výzkum v Sársku. To jsou dva působivé příklady z programu „Grand Challenges Explorations“, který o sobě tvrdí, že pracuje na průlomových technologiích v globálním zdravotnickém systému. O použití očkovacích sprejů s nanočlánků za účelem masové sterilizace by se dalo uvažovat na letištích, v bezpečnostních rámech ve veřejných budovách nebo při rockových koncertech.

Bill Gates říká, že očkovací látky mohou pomoci redukovat světovou populaci. A má i pádný argument na to, proč je to údajně tak naléhavé. Ne, že by většina lidí byla pouhými hloupými a neužitečnými jedlíky – tak to nevyjádřil – ale proto, že produkují CO2. A ten je, dle Billa Gatese, škodlivý. Při své TED přednášce v Long Beach
představil Bill vzorec pro sledování emisí CO2:

CO2 = P x S x E x C
P = People (=lidé)
S = Service pro Person (=služby na osobu)
E = Energie pro Service (=energie na službu)
C = CO2 na jednotku energie

Dále uvedl, že aby se snížilo množství „zlého“ CO2, bylo by nutné v jeho vzorci snížit jeden z faktorů na nulu. Nejjednodušší by dle Billa bylo, kdyby se tak učinilo s faktorem P, jenž symbolizuje lidi – méně lidí znamená méně CO2. Pokud bychom tedy drasticky snížili počet obyvatel Země, bylo by to dle Billa mnohem lepší. Myšlenkový předchůdce iluminátů Huxley hlásal, že na místo diskreditovaného pojmu eugenika, bude nutné dosadit pojmy jako ochrana životního prostředí, nebo ekologie. V roce 1961 sir Julian Huxley, mezitím prezident Eugenics Society, spolupracoval s britským princem Filipem při zakládání fondu World Wildlife Fund –  Světový fond na ochranu přírody, který měl sloužit k udržení lidského stáda na uzdě, a to ve jménu ,ochrany životního prostředí‘. Prvním prezidentem WWF byl někdejší člen SS, holandský princ Bernard.

Globální oteplování

Globální oteplování způsobené skleníkovým plynem CO2 neexistuje ! Smyslem lži o CO2 je snaha o zavedení světové daně, o rychlejší a efektivnější zotročení lidstva a udělení moci nové světovládě. 6. října 2010 napsal renomovaný americký fyzik Dr. Herold Hal Lewis, profesor fyziky na University of California v Santa Barbaře, dopis prezidentovi americké fyzikální společnosti APS – Společnost amerických fyziků Curtisu G. Allanovi mladšímu. Tímto listem po 67mi letech vystoupil ze společnosti, která se podle jeho názoru nechová správně poté, co vešlo ve známost, že centrum pro výzkum klimatu na University of East Anglia obelhalo celý svět padělanými
zprávami:

„V případě globálního oteplování jde samozřejmě o podvod, za nímž se skrývají biliony dolarů, které zkorumpovaly řadu vědců, podvod, který žene před sebou APS jako cunami. Je to největší a nejúspěšnější pseudovědecký podvod, jaký jsem ve svém dlouhém životě fyzika viděl. Každý, kdo by o tom sebeméně pochyboval, by se měl přinutit a přečíst si dokumenty ClimateGate – označení celé aféry s únikem informací,  jež tuto problematiku osvětlují (Monfordova kniha reprodukuje fakta velmi dobře). Nevěřím, že skutečný Jyzik, ne pouhý jakýkoliv vědec, může číst tento materiál bez pocitu odporu. Zajdu dokonce tak daleko, že bych tento odpor vztáhl k samotné definici slova vědec.“

Počítačoví hackeři se v roce 2009 nabourali do po čítačů anglické University of East Anglia a zveřejnili jejich data. Dokumenty, i 073 e-mailů a 3 485 jiných souborů, pocházely z let 1996 až 2009. Doložily, že univerzitní oddělení pro výzkum klimatu zfalšovalo čísla tak, aby odpovídala tvrzení, že klimatické změny způsobil člověk. K „zamaskování poklesu“ teploty za posledních dvacet let se použily „triky“, psal ředitel oddělení pro výzkum klimatu na University of East Anglia Phil Jones v e-mailech adresovaných svým kolegům. Pravost dokumentů potvrdil a odstoupil. Pro objasnění: University of East Anglia byla (a stále je) v pozadí údajného globálního oteplování doslova hybnou vědeckou silou. Její ředitel veřejně připustil, že čísla byla
zmanipulována. Přiznal, že k žádnému oteplování nedochází, nýbrž naopak, Země se ochlazuje ! A co se od té doby změnilo ? Nic ! V masových médiích se šíří nadále lži o globálním oteplování, které údajně prostřednictvím CO2 způsobují lidé. Znova a znova se máme dívat na tající ledovce a klátící se lední medvědy. Jen velmi málo vědců se chová tak čestně jako profesor Lewis. Většina z nich ani nemukne a podílí se 11a této lživé hře, protože jim z ní plyne živobytí. Je vědecky dokázáno, že teplota Slunce, topné těleso naší Sluneční soustavy, v posledních stech letech neustále stoupá. Současně se Země okolo Slunce pohybuje po dráze elipsovitého tvaru, což znamená, že vzdálenost mezi těmito tělesy je jednou delší, jindy kratší. Právě teď jsme velmi blízko Slunci, a tím pádem dostáváme pocítit žáru plné erupce silněji, než před sty lety. Také na Marsu nyní tají polární čepice. Led na Měsících Jupitera a Saturnu mizí již celá léta. To znamená: Pokud na naší Zemi dochází k celkovému oteplování, je způsobené Sluncem a ne lidmi. Vplyvem Slunce se sice na Zemi mění počasí, nejedná se však bezpodmínečně o globální oteplování. Ledová pokrývka v Alpách od roku 2005 dokonce zesílila. Zimy v letech 2009-2010 a 2010-2011 byly ve Střední Evropě a Severní Americe nejchladnější za poslední desetiletí. Léto 2010 bylo v Kalifornii jedno z nejchladnějších za posledních mnoho let. Poté, co lžím o oteplování Země udělalo tlustou čáru přes rozpočet počasí, lháři couvli a v roce 2010 začali pátrat po nějakém novém pojmu. Obamův poradce pro vědu a technologii John Holdren v září 2010 předložil návrh, že účinky skleníkových plynů se nadále budou nazývat „klimatická porucha“. Profesor Mojib Latif řekl 1. září 2009 na třetí konferenci Spojených národů zaměřené na klima, která se konala v Ženevě, že Země se v posledních deseti letech neoteplila, a to ze zcela přirozených příčin. Prý snad dokonce v následujících „deseti až dvaceti letech prožijeme globální ochlazení.“

Přesto se mašinérie lží o klimatu nezadržitelně valí dál. David Meyerde Rothschild mezitím napsal o globálním oteplování pro děti dvanáct knih, mezi nimi také Příručka pro přežití globálního oteplování – Global Warming Survival Handboo). S jejich pomocí se mají dětem již od malinka vymývat mozky tím, že se jim naočkuje špatné svědomí a zcela chybné nahlížení na celou problematiku. Rothschildovy knihy připravují děti na zkázu světa a na to, že na ní údajně sami nesou vinu. Společně s Billem Gatesem, AI Gorem a Hillary Clintonovou odstartoval David Meyer de Rothschild v posledních letech gigantickou celosvětovou kampaň, která má pouze jediný cíl: připravit lidi na to, že se do budoucna budou muset uskromnit a mnozí z nich i zemřou – údajně následkem sucha, vln tsunami, bouří a pandemií. AI Gorův propagandistický film Nepříjemná pravda – natočeno v roce 2006 již shlédly miliony diváků a v roce 2007 dokonce získal Oskara za nejlepší dokumentární film. Jak se dá proti tomu argumentovat ?

IPCC -Intergovernmental Panel in ClimateChange – Mezivládní panel pro změny klimatu, nazývanýtaké Světová klimatická rada, kterou již v roce 1988 vytvořila UNO jako vlastní organizaci na podporu lží o klimatu. Tatopodporuje z veřejných prostředků projekty a zájmyRockefellerů, Rothschildů, Gatesů, Clintonů a Goreů a všechjejich přátel, kteří na tom vydělávají. Komise pravidelně„vědecky“ zpracovává číselné údaje a vypracovává návrhy,jak (neexistující) klimatické proměně čelit. Jako nejúčinnějšíje podle jejích názoru obchod s emisemi, tedy zavedenípoplatku, který musí zaplatit na celém světě každý, kdoprodukuje CO2 – takže každý, kdo dýchá. Poplatky musí platit průmyslové podniky i celé státy.Jednotlivci ho uhradí skrze daň z provozu motorového vozidla. Pokud státy a podniky vypouštějí velké množství zplodin, mohou si koupit( !) tzv. emisní povolenky. Nejedná se ale o omezení produkce škodlivých látek, ale o obchod.OSN vše zdaňuje a protahuje rozličnými státními nebosoukromými firmami, jako na příklad energetické burzy.V roce 2007 IPCC získala, společně s tehdejšímviceprezidentem USA AI Gorem, Nobelovu cenu míru !Pravděpodobně za mírové zavedení celosvětové „daně hlupáků“. Tvrzení, že oteplování Země má na svědomí rostoucí produkce CO2, je zcela nelogické, pokud si uvědomíme, že CO2 je základem veškerého života na naší planetě. Bez CO2 by život neexistoval ! CO2, který vyrábíme, zachycují zelené rostliny a při fotosyntéze ho štěpí na C (uhlík) a O2 (kyslík). Rostliny se živí výlučně uhlíkem a kyslík vylučují skrze listy jako odpad. Čím více CO2 ve vzduchu, tím více kyslíku mohou rostliny vyrobit, což znamená, že se poměr nakonec vždycky vyrovná. Ledaže by rostlin štěpících CO2 bylo příliš málo. Řešením však není zvýšení celosvětové daně z CO2, nýbrž třeba jednoduše zasadit více stromů ! Jestliže je narušená rovnováha mezi CO2 a kyslíkem, potom je to jen proto, že neustále kácíme obrovské plochy deštných pralesů, čímž snižujeme počet stromů, které tuto důležitou práci provádějí. Emisní daň nic nezmění, pouze s větší intenzitou přesouvá peníze z rukou chudáků do kapes boháčů. Největší část skleníkových plynů nepochází z automobilů, letadel a průmyslu, nýbrž výkrmu a chovu zvířat. Emise metanu, z chovů hovězího dobytka a vepřů nabývají tak gigantické míry, že dalece zastíní škodliviny, jež má na svědomí automobilový a letecký provoz – přestože IPCC neustále tvrdí opak. Protiopatření by i v tomto případě byla velmi jednoduchá: Musely by vzniknout zákony a rámcové podmínky na zvýšení cen masa. Pokud by lidé jedli maso pouze jednou, dvakrát týdně, produkce skleníkových plynů by se rázem snížila o dobrou třetinu. Současně by se mohlo přestat s kácením deštných pralesů. Nebylo by potřeba získávat nové plochy pro osev, neboť by klesla potřeba krmiva. Jak uvedla v prosinci 2009 ministryně zemědělství lise Signet listu Hannoversche Allgemeine Zeitung:

„Zdravá vyvážená výživa s omezeným podílem masa je příspěvkem k ochraně životního prostředí !“

Zásadní snížení spotřeby masa – buď prostřednictvím zákonů, nebo pochopením daných procesů – by naráz vyřešilo celou řadu údajných problémů, a to i zdravotních. Zvýšená konzumace červeného masa je totiž prokazatelně jedním ze spouštěčů onemocnění oběhového systému, rakoviny a Alzheimerovy choroby. Přestože hrozba globálního oteplování se nezakládá na pravdě, přirozeně to neznamená, že bychom se, jak v průmyslu, tak v domácnostech a pouličním provozu, neměli pokusit o omezení produkce zplodin ze spalování. Snížení množství škodlivých látek, jejichž původcem je automobilová doprava, je přirozeně žádoucí a lze ho dosáhnout ihned a bez nákladů. Krachuje však kvůli střetu zájmů s automobilovým průmyslem. Přestože globální oteplování neexistuje, přece jen v posledních letech opakovaně dochází k extrémním projevům počasí, jako jsou přívalové deště, silnější zemětřesení nebo vlny tsunami. Opovážím se však pochybovat o tom, že se jedná o jasný příznak klimatických změn.

Manipulace s počasím

K manipulacím s počasím dochází prokazatelně od padesátých let dvacátého století a i dnes jsou v rozsáhlých částech USA na denním pořádku. Obzvláště v zemědělských oblastech s nedostatkem srážek se s pomocí malých letadel „očkují oblaka“. V atmosféře rozprašují v určitých výškách jodid stříbrný, jehož částice slouží jako zárodky pro krystalizaci. Jsou to nejmenší části, ke kterým může voda přilnout a zmrznout. Jodid stříbrný urychluje tvorbu ledových krystalků a spouští jistý druh řetězové reakce. Díky ní se vytvářejí kapky, jež padají k Zemi v podobě deště nebo sněhu. Umělé ovlivňování počasí se nazývá „geoinženýrství“ – Geo Engineering. Již v roce 1952 měly tajné experimenty s počasím, které provádělo britské vojenské letectvo Royal Air Force, v britském přímořském městě Lynmouth na svědomí ničivou přívalovou vlnu. „Projekt Cumulus“ měl prokázat, zda by bylo v případě války možné uměle vyvolaný déšť využít k zaplavení zákopů nepřátel a nepřátelská bojiště tak proměnit v blátivé pustiny. Proto byla oblaka naočkována jodidem stříbrným. Město Lynmouth (North Devon), které se leží na jižním pobřeží Anglie, se nacházelo ve vzdálenosti pouhých 300 kilometrů od jádra akce. Dne 16. srpna 1952 čtyřiadvacetihodinový přívalový déšť proměnil říčky v dravé proudy. Město Lynmouth zpustošila přívalová vlna. Množství srážek vystoupalo na 250tinásobek obvyklého průměru. Třebaže vojenská operace byla nanejvýš přesně zaprotokolována, spisy byly ve státním archivu celá desetiletí pod zámkem. V USA armáda s jodidem stříbrným experimentovala již od čtyřicátých let dvacátého století, a to s cílem oslabit ničivou sílu uragánů. V rámci „projektu Cirrus“ se 13. října 1947 podařilo ovlivnit dráhu hurikánu – bohužel ve špatném směru do hustěji obydlené oblasti. Hromadné žaloby poškozených lidí vedly k zastavení projektu. To však armádě samozřejmě v dalších pokusech nezabránilo. Pod krycím jménem „projekt Stormfury“ (1962-1983) byly neustále obohacovány o jodid stříbrný věžovité mraky předznamenávající nebezpečné uragány. Výsledek údajně nebyl přesvědčivý a projekt byl opět pozastaven. Také ve válce ve Vietnamu se očkovaly dešťové mraky za účelem zesílení monsunových dešťů. Aby se znemožnilo zásobování Vietkongu – Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu, bylo třeba Ho Či Minovu stezku zatopit přívalovým deštěm. 18. května 1977 byla uzavřena konvence OSN, která manipulace s počasím odmítá. Sotva to však někomu brání v tom aby pokračoval. V USA se „počasí na objednávku“ stalo naprostou samozřejmostí již před desetiletími. A tak se kvůli ochraně polního hospodářství proměňovalo hrozící krupobití v déšť, nebo se naopak v obdobích sucha déšť vyčaroval – zcela oficiálně a legálně. V zemědělských oblastech denně stoupají na oblohu malé stroje a na příkaz velkých nadnárodních zemědělských koncernů rozstřikují chemikálie. Proto vypadá krajně nevěrohodně představa, že vojenské pokusy s ovlivňováním počasí nebyly úspěšné. Pokud se však v určitém regionu manipuluje s počasím, může to mít negativní dopady na zemědělství a zásobování vodou jiných oblastí. Kdo ovlivní počasí, ovlivní také tlak vzduchu, vítr a řadu dalších parametrů rozsáhlých oblastí. Jeden omyl, například čínských meteorologů, způsobil v Pekingu na podzim 2009 obrovskou sněhovou bouři a ohromné přívaly sněhu.

V USA údajně již po desetiletí manipulují s počasím nejen na vlastním území, nýbrž také na území „protivníků“, jako na příklad Kuby. Pod titulkem „Owning the Weather in 2025“ – Vlastnit počasí v roce 2025 -byl USAir- Force v roce 1996 předán vědci dokument, vypracovaný ve jménu americké armády. Píše se v něm, jakým způsobem si USA skrze cílenou manipulaci s počasím (v malém, stejně jako ve velkém) můžou udržet světovou nadvládu s případně ji ještě posílit. Podrobně se zde popisuje, jak lze s využitím nepříznivého počasí, bouří nebo sucha zničit trasy zásobování a rozložit morálku protivníků či jak v určitých regionech zpustošit úrodu nebo znehodrtotit pitnou vodu. Podrobně se tam líčí, jak budou v budoucnosti počasí na celé zeměkouli sledovat v reálném čase satelity a jak by ho mohly precizně ovlivňovat. Pozoruhodná mi v této souvislosti připadá i skutečnost, že firma EL Rothschild – Sir Evelyn Robert a Lynn Forester de Rothschild v lednu 2011 získala 70 procent v Weather Central LLC. Weather Central LLC je celosvětově největším poskytovatelem informačního servisu z oblasti počasí pro televize, internet a mobilní komunikaci. Firma zásobuje analýzami a grafikami více než 400 televizních stanic ve 21 státech.

Chemtrails – chemické stopy

Kromě jodidu stříbrného se ve vzduchu pomocí stovek letadel pravidelně rozprašují ještě zcela jiné, mnohem škodlivější substance, a to především v zemích NATO, ale také v Rakousku a Švýcarsku. Zatímco dříve se za tryskovými letouny táhly po nebi kondenzační stopy – bílé pruhy, které se během několika sekund opět vypařily, dnes se do pohonných látek mnoha armádních a civilních letadel přimíchává chemický koktejl, jenž obsahuje hliník, baryum, stroncium a titán. Tyto chemikálie zanechávají ve stratosféře – vyšší vrstva atmosféry tak zvané chemické stopy, nebo pruhy – chemtrails. Chemické stopy lze v rozsáhlých oblastech západního světa pozorovat již několik let. Než se pomalu spustí k zemi a rovnoměrně rozloží, zanechávají na obloze bílé čáry. Jsou-li piloti v dobrém rozmaru, potom dokonce na oblohu vyčarují i podivuhodně pravidelné šachovnicové vzory – což je zřejmým důkazem vědomého a záměrného šíření těchto chemikálií po obloze. Jak lze velmi dobře vidět v dokumentárním filmu „What in The World Are They Spraying ?“ – Co to na svět sprejují ? od Michaela Murphyho, většina oslovených politiků je pobouřená a tvrdí,
že o tom nic neví. Je však dokázáno, že chemtrails jsou skutečností, a tím pádem na nás za ta léta byly vysypány tuny chemikálií.

V USA (a mezitím i v Evropě) vznikla řada soukromých iniciativ, jejich snaha však zatím připomíná spíše boj s větrnými mlýny. Hlavním prvkem obsaženým v chemtrails je hliník, chemický prvek, jenž se v přírodě vyskytuje pouze jako stopový prvek, tedy ve velmi malém množství. Ve větším množství je lidskému zdraví nanejvýš škodlivý protože se ve formě oxidu hliníku usazuje v tepnách a způsobuje neurologické obtíže. Prokazatelně má podíl na onemocnění rakovinou, Alzheimerovou chorobou, senilitou, vede k podráždění žaludku a střeva, ke ztrátě chuti k jídlu a energie, ztrátě citlivosti a poruchám řeči. V mozcích pacientů s Alzheimerem byl po smrti při pitvách vždy ve zvýšené míře objeven hliník. Na lidi, půdu a vodu padá déšť, který seslaly z nebe letadla. My všichni dýcháme, pijeme a jíme – a zároveň se již několik let předávkováváme hliníkem. Souběžně prudce přibylo případů onemocnění rakovinou a Alzheimerovou chorobou. S molekulami hliníku se vážou ještě další účinky: společně s rovněž zvýšeným podílem hořčíku rozdmýchávají lesní požáry, jichž výrazně přibylo nejen na území USA a Austrálie, ale také v některých částech Evropy. Boj s nimi je stále obtížnější. Důkazy potvrzující skutečnost, že příliš vysoký podíl hliníku v pitné vodě může poškozovat paměť, byly podány v roce 1988. Příhoda ve vodárně v Camelfordu v anglickém Cornwallu vedla k tomu, že obyvatelstvo tam pilo vodu s výrazně zvýšeným podílem síranu hlinitého, což u značné části obyvatelstva vedlo k náhlým poruchám paměti. Studie „McLachlans-Ontario“ podává důkaz, že při pravidelné konzumaci pitné vody s obsahem více než 100 mikrogramů hliníku na litr onemocní Alzheimerem 2,5krát více lidí, než při běžných hodnotách. Při podílu více než 175 mikrogramů hliníku na litr vody onemocnělo sedm až osmkrát více lidí. Kromě toho hliník v deodorantech může způsobit rakovinu prsu.V knize „Genome“ vysvětlují Jerry E. Bishop a Michael
Waldholz:

„Chybné geny nezpůsobují nemoci jen tak samy od sebe. Jejich vliv na zdraví člověka zůstává vcelku minimální, dokud se osoba nedostane do škodlivého prostředí. Význam a účinek závadných genů závisí proto na místě bydliště a způsobu života, tedy na geografických faktorech.“

V oblastech USA, v nichž lze pravidelně pozorovat¨chemické stopy, se vyskytuje ještě jiný fenomén budící hrůzu: nárůst hodnoty pH v půdě, vzduchu i vodě. Ve Phoenixu v Arizoně normální hodnoty stavu ovzduší představují 2 ppm – koncentrace v poměru 2:1000000 hliníku. V roce 2009 bylo naměřeno 39000 ppm ! V Siskiyou County (Kalifornie) se koncentrace v půdě a vodě během pěti let zvýšila 50 oookrát ! Zvýšená hodnota pH v půdě přináší především jeden rozhodující účinek: obvyklým přirozeně se vyskytujícím se rostlinám se daří stále hůř. Na příklad -na Havaji, také oblíbený cíl chemické palby, kůra stromů očividně slábne, bělá a pomalu odpadává. Málokoho v této souvislosti překvapí, že firma Monsanto vyvinula a nechala si patentovat genově manipulované osivo, ze kterého vyrostou rostliny i v půdě zamořené hliníkem. Kdo zapomněl, komu Monsato patří, ať si ještě jednou přečte kapitolu „Rothschildové dnes“. Zajímavé jsou také výsledky pozorování, z nichž vyplývá, že chemické stopy bombardují v USA především oblasti, ve kterých se zdržuje hodně duševně probuzených a politicky aktivních lidí – Sedona a Mount Shasta, což zde vede k silně zvýšenému výskytu rakoviny. Kromě hliníku se na lidstvo v příliš vysokých koncentracích vypouští ještě jeden stopový prvek: fluor. Potřebnou dávku organismus bez problémů získá z potravy, takže ho prakticky není potřeba doplňovat. Přesto se v rozsáhlých částech USA, Kanady a Velké Británie fluor přimíchává do pitné vody. V těchto třech zemích se celosvětově nejvíce vyskytuje onemocnění označované CFIDS. CFIDS – Chronical Fatigue and Immune Dysfunction Syndrome se jinak nazývá též chronický únavový syndrom nebo také myalgická encefalopatie. Jedná se o chronické onemocnění, které nezřídka končí zdravotním postižením. První příznaky se projevují jako ochromující duševní a tělesné vyčerpání, bolesti hlavy, krku, kloubů a svalů, dále poruchy koncentrace a paměti, spánek, který nepřináší zotavení, citlivost lymfatických uzlin a zhoršování stavu po námaze. V Německu a většině dalších evropských států je přidávání fluoru do pitné vody zakázáno. Evropané jsou přesto „nuceně fluorizovaní“, a to prostřednictvím fluoru obsaženého v zubní pastě a potravinách, zvláště v kuchyňské soli. Značnou oblibu si v potravinářském průmyslu získal rovněž jód. Prvek, jenž v nadměrném množství způsobuje poruchy funkce štítné žlázy a pokožky, problémy se žaludkem a střevy, bolesti srdce, zrychlení či poruchy srdečního rytmu, vysoký krevní tlak, chronickou rýmu, dechovou nedostatečnost, obtíže s ledvinami, revma, třes, nervozitu, poruchy spánku a deprese. Jód je obsažen především v jedlé soli, chlebu, másle, ve výrobcích z masa a mléka nebo v polotovarech. Z celkového pohledu je příčinou značného podílu nemocí špatná a neúplná výživa, přestože medicína a farmaceutický průmysl hovoří jinak. Ale to by vydalo na zvláštní knihu. Vedle doposud uvedených příznaků, v jejichž pozadí se skrývají chemické stopy, jsme nezmínili ještě jeden, a to nanejvýš příšerný: Morgellony ! Že jste o něčem takovém ještě neslyšeli ? To se brzy změní, protože morgellony jsou „nemoc“, která se v západním světě rychle šíří. Toho času je známo přibližně 20000 případů a toto číslo razantně stoupá ! Temné odhady hovoří o více než 200 000 nemocných, lékaři tuto nemoc totiž neuznávají. Co jsou morgellony ? Jedná se o jev, kdy postiženým osobám vyrůstají s kůže plastiková vlákna ! Není to vtip, ani motiv z filmového hororu ! V magazíně New Scientist ze září 2007 popisuje jeden pacient příznaky nemoci:

„Tato vlákna jsou ohebná jako plast a dlouhá až několik milimetrů. Pod kůží jsou rozložena klikatě cik cak. Ačkoliv mohou být jemná jako vlákna pavučiny, jsou dostatečně pevná, aby strhla i kůži, jestliže se za ně zatáhne. Jiní pacienti je popisovali jako když jim po kůži ‚lozí, bodají a hryžou tisíce drobounkých broučku.“

Sedmačtyřicetiletá kosmetička Lalani Duval si chtěla již třikrát prohnat hlavu kulkou.

„Každou noc si šestkrát přejedu postel vysavačem. Připadá mi, že nevidím látku, ale červy. Je to peklo.“

Dr. Hildegarde Staninger, doktorka integrované medicíny v Los Angeles, se zaměřuje i na negativní vliv chemických sloučenin na životní prostředí. V jednom rozhovoru s Kate a Richardem Mucci informovala o svém výzkumu morgellonů a jejich souvislosti s chemtrails. Prozkoumala množství vláken odebraných z pokožky pacientů a porovnala je se vzorky z chemických stop. Bylo totiž velmi nápadné, že tato nová nemoc se vyskytuje především v oblastech, ve kterých byly často pozorovány chemtrails. Vzorky se shodovaly. „Vlákna, jež prší z nebe, vypadají jako nejjemnější cukrová vata“, vysvětluje Dr. Staninger. Jedná se o spojení nanočástic. Jednotlivé součásti jsou pouhým okem neviditelné. Po kontaktu s pokožkou proniknou do těla. Tyto nanočástice lze považovat za jakési nanoroboty – navzájem se vyhledávají a sdružují. Potom vytvářejí pod pokožkou síť skleněných vláken, jež se neustále rozrůstá a zpevňuje. Následně také prorůstají skrze kůži ven a nahrazují opravdové vlasy. Vlákna těchto mimořádně pevných umělých vlasů z umělé hmoty jsou buď bílá, červená, modrá nebo černá a vykazují neobvyklou žárovzdornost. Shoří teprve při teplotě vyšší než 450 °C. Silikonová hlavička vlákna se zdá být jakýmsi mozkem. Tyto částice, zřejmě díky hlavičce, mohou ze svého okolí získat nezbytnou energii k pohybu a „rozmnožování“, přestože žádnou vlastní nejsou schopny vyrobit. Klasická medicína onemocnění morgellony zatím neuznává, a proto o něm také ví jen minimum lékařů. Pacientům s výše popsanými symptomy pak léčí jako nákazu parazity, nebo je odkážou na psychiatra. Protože léky proti parazitům obsahují kovy, které morgellonům brání růst, příznaky krátkodobě potlačí. Jakmile však tělo kovy odbourá, celá nepříjemnost začíná znovu. Kdo by se chtěl o této nové nemoci dozvědět více, nebo koho postihla, měl by se obrátit na na paní Dr. Hildegarde Staninger nebo na www.chemtrailsinfo. de.

Kontrola myšlení

Příčinou povětrnostních jevů mohou být nejen chemikálie rozptýlené ve vzduchu, nýbrž také určité druhy vlnění a záření. Podle mých informací byly dosud za tímto účelem vybudovány tři obrovské anténní parky. Nejstarší a největší z nich je HAARP na Aljašce, druhý MUOS v jižní Itálii a třetí LOIS v jižním Švédsku. Nedlouho po Novém roce 2011 najednou spadlo v těchto regionech z oblohy mnoho tisíc ptáků – a teď, babo, raď !?

„Nejprve v USA, potom ve Švédsku a také v Rumunsku a Itálii. Nad záhadným hromadným umírání zvířat si experti stále více lámou hlavy.“

Škála „odborných“ vysvětlení expertů fenoménu neobvyklých úmrtí ptáků sahá od přežrání až po silvestrovskou pyrotechniku nebo krupobití. O anténních parcích však doposud nepadla ani zmínka. S jejich pomocí lze obsáhnout celý západní svět, včetně Blízkého východu. Prokazatelně dokázaly způsobit zemětřesení na pevnině a údajně nesou odpovědnost i za podmořská zemětřesení, jež v uplynulých letech opakovaně zvedla vlny tsunami. Přirozeně je obtížné to dokázat. Několik bývalých spolupracovníků těchto armádních zařízení poskytlo o tom důvěryhodné informace. Stejně tak existují dokumentární filmy, v nichž je tyto zařízení možné vidět a stávající spolupracovníci je podrobně popisují. Skutečností zůstává fakt, že skrze tyto anténní parky lze snadno ovlivňovat masy lidí. Příslušné pokusy proběhly v padesátých letech dvacátého století.

„Občané demokratických společností by měli navštěvovat kurzy duševní sebeobrany, aby se ubránili manipulaci a kontrole.“

Již více než sto let různé vědní obory, obzvláště psychologie, vyvíjejí metody, jak ovlivnit a řídit chování, myšlení nebo cítění lidí. Souhrn těchto metod a jejich využití
se označuje jako Mind Control – kontrola myšlení nebo vědomí a jsou útokem na svobodu člověka.

„Propaganda, podprahové ovlivňování, odpírání spánku nebo podnětů, drogy, vymývání mozku, implantáty nebo elektromagnetické vlny. V mnoha zemích na této planetě, včetně Německa, se již od padesátých let dvacátého století pracuje – z části v armádních, zčásti v civilních výzkumných zařízeních a programech-  na zdokonalení kontroly myšlení.“

Diplomovaný psycholog Heiner Gehring ve svých dvouknihách „Versklavte Gehirne – Bewusstseinskontrolle und Verhaltensbeeinflussung“ – Kontrola vědomí a ovlivňování jednání  a ,,Im Vollbad der Bosheiten – Mind-Control und die Illusion einer schönen neuen Welt“ – V koupeli zlomyslnosti – Mind-Control a iluze hezkého nového světa popisuje, jak jisté skupiny a vládní organizace po celém světě řídí lidské myšlení a chování. Násilnou formu Mind Control (či vymývání mozku) představuje mučení, nedobrovolné užití drog nebo „psychochirurgie“. Pod pojmem psychochirurgie se rozumí chirurgické zákroky zničení mozkové tkáně, jímž se má změnit myšlení, chování, subjektivní prožívání nebo identita osoby. Americký psychiatr Walter Freeman, jeden z vědců zapojených do rozvoje psychochirurgie, pojmenoval cíle tohoto oboru bez jakýchkoliv příkras:

„Psychochirurgie dosahuje úspěchu tím, že roztříští fantazii, otupí pocity, zničí abstraktní myšlení a vytvoří kontrolovatelné individuum podobné robotovi.“

Ohromný úspěch si v oblasti „lámání vůle“ a ovlivňování myšlení připsal na své konto již ve třicátých letech dvacátého století Tavistock Institute For Human Relations. Nelidské metody, kterými zde testovali tak zvaní „lékaři“, později posloužily jako výbava britských a amerických tajných agentů. Tento institut byl, a jak jsme již viděli, také stále zůstává, úzce spjatý s Římským klubem. Mezi běžné metody dodnes patří takzvaný waterboarding – simulované utonutí. Při něm má oběť mučení zakryté ústa i nos ručníkem na který bez ustání přitéká proud vody, což jí značně ztěžuje dýchání a má pocit, že se utopí. Podobné techniky zhusta používali Američané ve válce v Iráku. George W. Bush je dodnes hájí a považuje za oprávněné. Nejzáhadnější metodou vymývání mozku a ovlivňování lidí jsou takzvané Nonlethal Weapons – nesmrtící zbraně. Paleta těchto zbraní sahá od elektrošoků přes slepé náboje až po ozvučení osob slyšitelnými a neslyšitelnými frekvencemi. Skrze určité zvukové frekvence je ovlivňováno podvědomí osob a bez toho aby o tom věděli mění své myšlení i chování. Tímto způsobem lze pak snadno vzbudit pocity únavy, skleslosti, nebo také nadšení. Jestliže popsané účinky má hudba, která je vlastně rovněž zvukovým vlněním, lze si naprosto snadno představit, že totéž funguje i použitím neslyšitelných vln. Touto metodou lze vlastní obyvatelstvo uchránit před pocity zloby, přimět armádu jiné země, aby složila zbraně a s rukama nad hlavou vylezla ze zákopů nebo dráždit a probouzet agresivitu v obyvatelstvu znepřátelené země. Americká armáda již desetiletí operuje s přístrojem nazývaným HERMES, s jehož pomocí lze vysílat frekvence schopné ochromit radarové stanice nebo také protivníkovy vojáky. Jeden důstojník elitní americké jednotky Marines:

„Zařízení, jež produkují mikrovlnné záření, existují již od padesátých let. Již byly použity v oblastech, jako je Kosovo. Značně nám ulehčují úklid po popravách. Těla neexplodují ale implodují, zhroutí se do sebe.“

Bývalí spolupracovníci mezitím zrušeného letiště Tempelhof v Berlíně, které využívá z části LKA – Zemský kriminální úřad a BND – Spolková zpravodajská služba, o vysílacím zařízení ukrytém ve čtyřech podzemních podlažích, s jehož pomocí byli dříve ovlivňováni občané ve východní části města. Dnes slouží k ovládání mas – zabraňuje výtržnostem nebo větším protestům. Důkazy sice dosud chybí, ale v Berlíně se proslýchá, že v určité dny opakovaně postihuje značnou část obyvatel únava nebo bolesti hlavy. Oficiálně se však tyto obtíže připisují „biorytmu“ nebo počasí. Prostřednictvím určitých vysokých frekvencí lze také vysílat zprávy a celé texty, které sice nejsou uchem normálně slyšitelné, nevědomky je však dotyčná osoba přijímá a zpracovává. Lidé s jasným sluchem nezřídka „slyší hlasy“, jež mnohé z nich nakonec dovedly k šílenství a skončili v uzavřených zařízeních. Ke všem operacím myšlenkové kontroly existuje rozsáhlá literatura a filmový materiál. Zmínil jsem se o nich pouze okrajově, protože rovněž náleží k nástrojům, které využívají kontroloři světového dění. Jako přechod k další kapitole se nabízí úryvek z jednoho
interview, jež Eric de Rothschild poskytl 15. července 2010 listu „Die Zeit“:

„V Řecku jsem došel k zajímavému zjištění. Původcem těchto nepokojů není ve skutečnosti obyvatelstvo. Jasně, lidé vyšli do ulic a protestovali. Ale kravály byly organizovány poté.“

Skutečně ? Inu, kdo by tomu měl rozumět lépe než Rothschild ?

Média

„Nic takového jako svobodný tisk neexistuje. Vy to víte, já to vím. Nikdo z vás by se neodvážil napsat upřímně svůj názor a i když by to třeba udělal, stejně by ho neotiskli. Každý týden jsem dostával výplatu za to, že jsem se do novin nevměšoval se svým vlastním názorem. Totéž platí i pro vás všechny. Kdo vybočí z řady, ocitne se na ulici a může si hledat novou práci. Vlastní úkol novinářů spočívá v podrývání pravdy, vyprávění lží, překrucování faktů a prodávání sama sebe, své země i rasy, za chléb každodenní. Vy to víte, já to vím, co to je tedy za hloupost, připíjet si na svobodný tisk ? Jsme nástroje a loutky v rukou boháčů, kteří v zákulisí tahají za nitky. Tancujeme podle toho, jak pískají. Naše talenty, možnosti i život jsou vlastnictvím cizích lidí. Nejsme nic víc než intelektuální prostitutky.“

John Swinton, vydavatel New York Times, ve své rozlučkové řeči pro New York Press Club, 1953.

V poněkud jemnější podobě kontrolují naše myšlení média. Jak bylo uvedeno výše, média již více než sto let jsou nástrojem propagandy mocných rodin. Když uvážíme, že většina médií (noviny, časopisy, rádio, televize a řada internetových platforem) spočívá v rukou několika málo lidí, a všichni patří mezi členy jedné nebo i více v předchozích kapitolách zmíněných iluminátských organizací. Potom je snadno pochopitelné, proč lži o „nebezpečí terorismu“ nebo o „globálním oteplování“ považuje tolik lidí za pravdivé a nekriticky je přejímá. Stačí, pokud se určitý výrok
dostatečně často opakuje, najednou je považován za skutečnost. Jestliže je známo, že průměrný člověk ve střední Evropě stráví sedm let svého života u televizoru, není se čemu divit, že pro mnohé je těžké mít vlastní a jasné názory. Jen tři procenta Němců nemají televizi. No i ti to mají těžké, snaží-li se uniknout manipulativním zprávám. Sotva které metro, vlak nebo letiště se dnes obejde bez televize a permanentního ozvučení. Média ale lidi mohou přímo ovládat jen stěží, hlavně ovlivňují názory a vytvářejí nálady.

„Byla jednou média a ta byla zlá…“

Umberto Eco

Jsou snad všichni novináři bezcharakterní a úplatní ? Ne, samozřejmě že ne. Mnozí z nich si vědomě vyprali své povolání, protože chtěli zlepšit svět. Řada novinářů oplývá vyhraněným smyslem pro spravedlnost. Proti nim ale stojí, například jako v Německu, koncentrovaná hrstka vydavatelských skupin, jimž patří soukromé televizní společnosti, většina rozhlasových stanic a dokonce i celé mateřské společnosti. Profil novin nebo vysílání ovlivňuje šéfredaktor. Právě on (většinou je to muž) určuje ducha a zaměření svého média. Vedoucí jednotlivých oddělení odpovídají za dodržování dané linie. Jestliže by některý novinář chtěl napsat příspěvek, který tomuto zaměření neodpovídá, na redakční radě se mu to zcela jasně sdělí. Kdo týden za týdnem nabíhá hlavou proti zdi, se nakonec vzdá píše o tom co přijde. Nikdo se nechce zesměšňovat před kolegy s novými „konspiračními teoriemi“. V novinářských kruzích není nic trapnějšího než si vysloužit přezdívku „konspirační teoretik“. Odvážní lidé, kteří se přesto nevzdají, přijdou nakonec o práci a mají problémy. Jako například novináři kolínské stanice WDR Gerhard Wisnewski a Willy Brunner, autoři dokumentárního filmu „Aktenzeichen u. 9.“, kritický dokument o atentátech z 11. září 2001. Tento film redakce přirozeně nejdříve schválila i financovala a WDR ho odvysílala. Film měl velký úspěch, ale WDR poté přesto oběma spoluautorům vypověděla spolupráci. Pro Wisnewského však strasti nebyly novinkou. Po vydání knihy Fantom RAF ho oficiální místa dlouho šikanovaly.

„1. března 1994 někdo přesně v osm ráno zazvonil u dveří našeho domu. Sešel jsem se schodů a otevřel. Moje partnerka byla s naším ročním synem v kuchyni. Zahradní brankou prošlo šest až sedm osob. Představili se jako příslušníci bavorské a hessenské zemské kriminální policie a jako místní policie. Měl jsem jim ihned otevřít, protože museli u mne údajně provést domovní prohlídku.“

Znám případy, kdy kritičtí a odvážní novináři zažili ještě jiné věci než propuštění – od zbití až po výhružky smrti, zdemolovaná auta, vloupání do bytu či krádež počítačů a podkladů. A protože mediální svět je velmi, velmi malý, je těžké znovu získat místo, pokud vás před tím vyhodili z jednoho z velkých vydavatelství. I novináři jsou pouze lidé. Mnozí mají rodiny a chtějí žít slušným a poklidným životem. V roce 1917 si J. P. Morgan najal dvanáct špičkových manažerů v oboru zpravodajství, aby s jejich pomocí vypátral nejvlivnější novinové tituly v USA. Měli zjistit, kolik nakladatelství je potřeba na to, aby bylo možné kontrolovat politické mínění v USA. Zjistili, že stačí vlastnit většinu v pětadvaceti největších amerických novinách. Byla vytvořená dohoda o koupě politické linie novin. Do každého listu byl nasazen jeden redaktor, jenž ručil za to, že každá zveřejněná informace se shoduje s linií objednávatele.

V Německu není na to potřeba ani pětadvacet novinových titulů. Stačí jediná nakladatelská skupina. Uvedu příklad: nakladatelství Axel Springer je jedním z největších vydavatelů novin a časopisů v Evropě a vydává následující tituly: Bild, Bild am Sonntag, Die Welt, Die Welt am Sonntag, Die Welt kompakt, BZ, BZ am Sonntag, Berliner Morgenpost, Berliner Woche, Hamburger Abendblatt, Hamburger Anzeiger, Bergedorfer Zeitung, Bildwoche, Funk Uhr, Hörzu, TV digital, TV guide, TV neu, Bild der Frau, Frau von heute, Auto Bild, Sport Bild, Computer Bild, Audio Video Foto Bild, Metal Hamer, Musikexpress, Rolling Stone, The Iconist, Foto Magazin, Segeln, Tauchen a Tennis Magazin. K tomu ještě dalších jedenáct časopisů ve Španělsku, 22 v Maďarsku a 14 ve Švýcarsku.Kromě toho mu patří televizní kanály jako Dogan TV (Turecko), Hamburg 1, TV Berlin a rozhlasové stanice Antenne 1, Radio Antenne Bayern, Radio FFH, Radio Hamburg a Radio NRW, a nejen kompletní nakladatelství Ullstein, ale také podíly ve více než tuctu menších lokálních listů, jako na příklad Ostsee-Zeitung nebo Lübecker Nachrichten. Takto se snadno vytvářejí názory, „vyrábí celebrity“ nebo vypouštějí fámy, které mohou zničit existenci kohokoliv. Další složkou mediálního ovlivňování vedle novinařiny je zjevná a viditelná reklama. Má silný vliv především na chování mládeže. Neprodává jen produkty, nýbrž vytvářínálady, a určuje co je právě „moderní“ a by si nikde neměl nechat ujít. Skrze viditelnou reklamu lze docela snadno ovlivnit myšlení a chování celé generace. Ještě brutálnější je tak zvaná podprahová reklama. Prokazatelně se již využívá na řadě míst a je i dostatečně vědecky prozkoumána. Účinek podprahového ovlivňování mnohdy bývá dokonce ještě silnější a dlouhodobější, než vědomě vnímaná reklama, a to především proto, že se proti němu nelze bránit. Jednotlivé obrázky filmu nelze pouhým okem sice rozeznávat, mozek je však přesto vnímá a zpracovává. Rychlá poselství vpletená do hudebních produkcí ucho nerozpozná, mozek ovšem ano. Do hudební kulisy v obchodních domech jsou prokazatelně zakomponované krátké zprávy jako „krást se nemá“ nebo „kup si ten či onen výrobek“. Je známo, že od padesátých let dvacátého století se v USA v kinofilmech objevují opakovaně a krátce obrazy například popcornu nebo coca-coly. Spotřeba těchto výrobků pak stoupá až o padesát procent. Mezi spolupracovníky německých televizních stanic se šušká o tom, že na vysílaných pásech opakovaně vídají obrazy, které tam vlastně nepatří.

Věda

Věda nás každodenně ovlivňuje tak, jako vzdělávací systém. Je úzce propojená se školami a univerzitami a předkládá nám to, co máme považovat za poslední neboli aktuální „pravdu“, a určuje, co se píše v učebnicích: „Vědci z univerzity XY zjistili, že.

“ Stěží by nás přitom napadlo, že dnešní věda je často omylem zítřejška. Věda (a vědci) jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů propagandy finanční elity. Konkurence mezi vědci je nesmírná a všichni jsou pod nepředstavitelným tlakem. Rozpočty nebo granty jsou omezené, dobrých postů je málo a kolotoč s nejnovějšími poznatky se točí velmi, velmi rychle. Každý rok přicházejí tisíce mladých dychtivých konkurentů, většina z nich z elitních univerzit. Touží po velké kariéře, uznání a slávě a chtějí zbohatnout. Několik známých vědců se zaprodalo ! Ne, že by jim přímo někdo tajně podstrkoval peníze za přikrášlené zprávy, ne. Nýbrž tak, že finance získají pouze zcela konkrétní výzkumy nebo studie. Téměř všechny nadace v anglosaském prostoru jsou ve spojení s Rockefellery nebo Billem Gatesem. Pokud chce vědec udělat kariéru, musí pravidelně publikovat v jednom z renomovaných odborných časopisů jako je Nature nebo Science – to platí pro všechny vědce v západním světě. Kdo se pravidelně v těchto publikacích objevuje, získá respekt, následně i zakázky, objevuje se v televizi nebo rádiu, které ho/ji pak citují a může psát knihy, které se i prodají. Kdo v těchto magazínech nepublikuje, nikdy velkou vědeckou kariéru nerozjede a široké masy o něm/ní neuslyší. Renomovaný „nezávislý“ magazín Science spadá do majetku AAAS – American Association for the Advancement of Science – Americká asociace pro rozvoj vědy, jejíž prezident David Baltimore je jedním z průkopníků genetického inženýrství. Promoval v roce 1963 na Rockefellerově univerzitě a v roce 1990 se dostal do jejího čela. V roce 1975 získal společně s Renato Dulbeccem a Howardem M. Teminem Nobelovu cenu v oboru lékařství „za objevy na poli vzájemného působení mezi rakovinotvornými viry a genetickým materiálem buňky.“

Magazíny Nature a Scientific American patří k vydavatelské skupině Holtzbrinck Publishing Group (Stefan von Holtzbrinck a Monika Schoeller), která společně s nakladatelstvím Springer patří pod PinAG (Post), stejně jako nakladatelství Rohwolt, Handelsblatt, Berliner Zeitung a mnoho dalších.

Výjimečný stav

Jak jsme viděli, mnohé podklady a výpovědi naznačují, že k „instalaci“ světovlády na Zemi, je potřebný velký spouštěč neboli jistý druh výjimečného stavu. V rovině úvah zatím zůstává, zda tímto speciálním katalysátorem může být vědecká či humanitární katastrofa, „teroristický čin“ gigantických rozměrů, válka nebo kombinace těchto možností. Na druhou stranu se však v rozsáhlých oblastech světa na takovou mimořádní situaci již učinily přípravy. David Rockefeller už v roce 1994 prorokoval:

„Jsme na pokraji globální přeměny. Vše, co potřebujeme, je vhodná velká krize – a lid pak přijme Boháče v samotné ze života se těšící Vídni obchází od roku 2008 strach z případné vzpoury lůzy, kdyby se zhroutil sociální stát. To zřejmě vedlo četné obyvatele luxusního 19. vídeňského obecního obvodu Grinzing k tomu, že se spojili a vytvořili jistý druh tajné domobrany. Obstarali si zbraně a pravidelně se setkávají na střeleckých stanovištích, aby své vily mohli v případě, že by se tak stalo, hájit proti rozzuřenému lidu. S odporem při zavádění nového světového řádu nepočítá jen Mezinárodní měnový fond. Předběžná opatření pro tísňovou situaci (tedy pro případ, že by obyvatelstvo ovládl hněv, nastal výjimečný stav nebo vypukla občanská válka učinily také jednotlivé státy. Ve Francii vyhlásili 9. listopadu 1925 na několik měsíců výjimečný stav poté, co v chudých čtvrtích kolem Paříže a dalších francouzských měst propukly nepokoje a došlo k výtržnostem v trvání několika dní. Podobný stav, díky němuž francouzský stát získal plnou moc k provádění represivních opatření, naposledy nastal v roce 1955 za války v Alžíru. V létě 2010 došlo v Grenoblů k pouličním potyčkám, během kterých policie zastřelila prchajícího zloděje. V roce 2010 docházelo opakovaně k výtržnostem se smrtelnými následky v Řecku, na začátku roku 2011 vypukl stav podobný občanské válce v Tunisku, Egyptě a Libyi. Jak se zdá, situace se vyostřuje. Veřejnost v Německu ani nezaznamenala, že tam 12. srpna 2004 vstoupilo v platnost rozšíření zákona o výjimečném stavu z roku 1968. Nařízení, aniž by upou talo mnoho pozornosti, podepsal kancléř Schröder i spolkový ministr hospodářství Clement a 17. srpna ho zveřejnili ve Sbírce zákonů (ročník 2004, díl I., č. 43). Tato „Vyhláška o zajištění hospodářství“ a „Zákon o dopravě“ umožňuje hluboké zásahy do občanských svobod – od zavedení přídělových lístků přes nucenou práci až po zabavení věcí nebo celých podniků. Ještě dále v uplynulých letech zašly USA. Výrazného rozšíření pravomocí se dočkal úřad FEMA – Federal Emergency Management Agency=Federální agentura pro zvládání krize. Po celém území bylo vybudováno několik stovek koncentračních táborů. Tyto FEMA kempy mají nejmodernější výbavu, jsou přísně střežené a připojené na zcela nové železniční tratě – a zatím jsou všechny prázdné. Tábory by mohly ihned pojmout několik tisíc až desetitisíce obyvatel. V USA se tedy v blízké budoucnosti počítá s miliony vězňů. Proč, co se plánuje ? V případě, že prezident Spojených států vyhlásí národní stav nouze nebo válečné právo, má FEMA nad obyvatelstvem a státem plnou kontrolu ! Lidé se mu po vyhlášení válečného práva musí ve všem podřídit, kromě toho nemají žádná jiná práva ! FEMA by mohl jedním rázem převzít všechna média, formy komunikace, měl by moc nad dodávkami elektřiny a ostatními formami energie, jako jsou pohonné hmoty všeho druhu. Mohl by zabavit všechny potraviny a zásoby, automobily, zbraně, nářadí, letadla i železniční tratě – jak soukromé tak firemní. Získal by kompletní kontrolu nad ulicemi, letišti, železničními nádražími, přístavy, a měl by právo nutit obyvatelstvo k různým druhům prací. Mohl by zabavovat peníze a konta a měl by plnou moc nad veškerými finančními transakcemi. Dle tajných dokumentů, které unikly na veřejnost, a podle výpovědí některých Marines . elitní američtí vojáci, kteří již byli jednou převeleni do blízkosti těchto kempů, čekají tam tisíce speciálně vycvičených vojáků a desetitisíce milicionářů na svoje velké nasazení. Jakmile by prezident vyhlásil válečné právo, jejich úkolem je zajistit, aby se obyvatelstvo nevzpíralo příkazům „autorit.“

Občané USA jsou již několik let v armádních počítačích rozdělení do tří kategorií: „green flaggedpeople“, „red flagged people“ a „black flagged people“- zeleně, rudě a černě označkovaní jedinci. Osoby označené zeleně jsou pokládány za příznivce, jsou „čistí“, stojí na straně vojáků a zůstanou netknutí – z jejich strany přinejmenším nehrozí žádné nebezpečí. Červeně označené osoby znamenají nebezpečí, a proto musí být ihned umístění do některého z připravených transportních vlaků, které je dopraví do nejbližšího FEMA kempu. Tam mají šanci prokázat, že jsou buď neškodní, a pak mohou být – jako Winston Smith v románu 1984 – převychováni. Černě označené jednotlivce prý mají vojáci povel okamžitě odstranit. Jejich veřejná poprava má posloužit k tomu, aby se tím zlomila vůle potencionálních odpůrců. Jistý šerif z Texasu vyprávěl už v roce 2008, že se v některých obcích na poštovních schránkách objevily barevné nálepky, o nichž nikdo nevěděl, kdo je tam nalepil. Poštovní doručovatel tvrdil, že o ničem neví. Mnozí z těchto elitních vojáků umístěných za základnách v blízkosti kempů, mají za sebou Irák i Afganistan. Jsou zvyklí uposlechnout příkazy jakéhokoliv druhu, namířené proti komukoliv. V soukromém rozhovoru jeden důstojník vysvětluje:

„Tito muži jsou tak otrlí, že zabíjí na povel. Byli vycvičení, neptat se na důvody příkazů svých nadřízených. Na povel kohokoliv a kdykoliv bez váhání zabijí.“

V USA má nový světový řád miliony odpůrců, kteří jsou po zuby ozbrojení a připravení, ať to stojí, co to stojí, postavit se v den D na odpor vlastní armádě. Zde se skrývá hlavní důvod, proč FEMA vytvořila takové ohromné tábory a učinila pro případ občanské války extrémně rozsáhlé přípravy. Důstojník k tomu dodává:

„Pokaždé, když v rádiu hovořím o výjimečném stavu, vysílám na závěr smířlivé poselství. Milicím amerických patriotů tam venku dávám vědět, že je obdivuji v jejich úsilí v boji za mír a proti novému světovému řádu. Ale oni nemají (zcela upřímně) reálnou představu o tom, jak dobře ozbrojené, trénované a připravené jsou ve skutečnosti armády ve službách nového světového řádu a že mnozí z těchto čestných lidí tam venku bezpochyby zemřou, pokud se budou bránit. Inu, říkám jim, postarejte se alespoň o to, abyste se usmířili s Bohem.“

Je těžké říci, jak vážná je situace ve skutečnosti a zda vůbec a jak rychle se tyto scénáře mohou stát skutečností. Za výpovědi vojáků se nemohu zaručit, ale připadají mi důvěryhodné. Autor Jan van Helsing k tomu ve své knize „Tajná společenství 3 – Válka svobodných zednářů“ napsal:

„Nasloucháme-li nejznámějšímu světovému prognostikovi současnosti, jenž jde z jedné americké talkshow do druhé, Geraldu Celente, nijak silný příliv odvahy a nadšení ovšem nepocítíme…Jeho prognózy pro následující léta jsou všelijaké, jen ne růžové a odporují předpovědím těch, kteří jsou častými hosty německých médií a stále dokola nás ujišťují, že velká krize je pryč a vše bude zase brzy v pořádku. Celente předpovídá, že Američany čeká druhá velká revoluce a Evropa (od Velké Británie až po Rusko) se rozpadne na mnoha malých oblastí, v nichž propukne občanská válka. A to vše ne teprve za jedno či dvě století, nýbrž během následujících několika let. To ale není ještě všechno. Gerald Celente a jeho tým se v minulosti nikdy nemýlili – proto nyní na základě jeho brutálních výroků média i politiky ovládlo hluboké znepokojení. Autor bestsellerů Dr. Udo Ulfkotte, o kterém je známo, že si při svých prohlášeních nebere servítky, píše:

„Zatímco němečtí prognostici, jako například skvěle placený Matthias Horx, nás informují o barvách, jež mají být v následující sezóně moderní, nebo o velkých příležitostech, které nám nabízí krize, a ustavičně šíří (zejména ze strany politiků vítaný) optimismus, Celente ukazuje zcela jiný obraz budoucnosti, v níž vznikají naprosto nová povolání. Podle jeho názoru již brzy nebudou v západních státech ,bezpečnostní síly‘ schopné zaručit ochranu občanů a v mnoha aglomeracích převezmou moc rabující gangy. Finance i státní autority jsou v koncích. Zákon ulice a právo silnějšího se pro velkou část lidí, kteří žijí v ,zámožných‘ státech, stane opět smutnou každodenností. Lze očekávat, že politika, jež má zkušenosti s podváděním a obelháváním obyvatelstva, bude reagovat útlakem nejsurovějšího typu.‘

Mimoto varuje Gerald Celente před vývojem, kterému podle jeho názoru sotva dokážeme zabránit. Mluví o deportacích imigrantů zpět do zemí jejich původu, a to protože miliony nezaměstnaných tuzemských občanů budou na ulici povykovat a požadovat, aby přistěhovalci konečně zmizeli.

Gerald Celente proto všem v Evropě žijícím muslimům a islámským skupinám již nyní doporučuje, aby si vypracovali plány útěku, nebo aby začali pomalu opouštět Evropu už teď, protože historie se bude opakovat a ve všech regionech dojde k v tuto chvíli stěží představitelnému vyhánění muslimů. K podobnému názoru došla také CIA – Americká tajná služba – ačkoliv situaci, podobnou občanské válce, která by měla být reakcí na islámskou imigraci, očekává ve městech jako Berlín teprve po roce 2020. Šéf CIA Michael Hayden s uvedenými tvrzeními osobně vystoupil na veřejnost.

Citované výpovědi jsou pozoruhodné, rozhlédneme-li se, jak Evropa po převratech v arabském světě v roce 2011 uboze a v panice zachází s uprchlíky z těchto oblastí. Podnět k opatrnosti dává i řeč tureckého ministerského předsedy Erdogana v Německu na konci února 2011. Ví něco, co my dosud ne ? Turecký premiér varoval své krajany před asimilací – děti se mají nejprve naučit turecky, teprve potom německy. Jeho vystoupení v Düsseldorfu vyvolalo mezi německými politiky prudkou reakci. Obzvláště ostrá kritika přišla od CSU – Křesťansko-sociální unie, tento projev odsoudila jako nesnášenlivý a nepřijatelný.

,Erdoganovo vystoupení odmrštilo naše snahy o integraci v Německu o léta nazpět. Je neslýchané, aby hlava cizí vlády v pravidělných intervalech provokovala své krajany žijící u nás‘, řekl generální sekretář CSU Alexander Dobrindt. Jeho výrok, že Turecko je ochráncem všech Turků, a to také v Německu a Lybii, je nepřijatelným klopýtnutím. Panem Erdoganem se k Lybii přirovnávat nenecháme.“

CSU požadovala předvolání tureckého velvyslance. Erdogan vyzval své krajany i k integraci, znovu se ale obrátil proti kulturnímu splynutí.

,Nikdo nebude schopen přimět nás k tomu, abychom se zřekli vlastní kultury.“ Na jiném místě ve svém proslovu turecký premiér řekl: ,Naše děti se musí učit německy, nejprve se však musí naučit turecky‘.“

Proč ?

Poté, co jsme vysvětlili jak, kde a kdo, zůstává ještě jedna otázka, kterou si klade většina z vás. Jedná se o tutéž otázku, jež se opakovaně honila hlavou i mně: PROČ ? Proč lidé tohle dělají ? Inu, jednoduchá odpověď by zněla: Neboť mohou ! Dělají to, protože jim v tom nikdo nebrání. Ale tato odpověď většině z vás stačit nebude. Dříve než tuto otázku probereme v dalším textu podrobněji, myslím, že má význam připomenout ještě jednu skutečnost, kterou většina lidí neustále ze své mysli vytěsňuje – totiž fakt, že společnost žijící v míru, harmonii a lásce by na této planetě byla výjimkou. Alespoň v dějinách se objevovala pouze zřídkakdy. Žijeme v klamném předpokladu, že jsme součástí svobodné společnosti a na riziko propuknutí války nemyslíme, přinejmenším ne tehdy, jestliže jsme se narodili v západní Evropě po roce 1945. Promluvíte-li s lidmi, již spatřili světlo světa v meziválečné době, situace bude vypadat zcela odlišně. Mladší generace západního světa se domnívají, že ženy a muži mají mít stejná práva, že všichni lidé jsou si rovni a že v naší společnosti existuje právo a spravedlnost – ale to je mylný úsudek, který nám vsugeroval „osvícený“ vzdělávací systém a stejně smýšlející mediální systém. Ve Švýcarsku získaly ženy volební právo teprve v roce 1971; ve Španělsku si směly ženy zřídit své vlastní bankovní konto teprve od roku 1976; v roce 1984 zavedlo Lichtenštejnsko volební právo i pro ženy; v Kuvajtu bylo totéž právo v roce 2001 znovu nejvyšším soudem zrušeno; do roku 1977 nesměly ženy ve Spolkové republice Německo bez manželova souhlasu pracovat. Dodnes existuje, podle údajů Spojených národů, více než 12 milionů otroků. Většina z nich jsou děti a mládež, kteří jsou trvale nuceny k práci nebo sexu. Podle zprávy Kindernothilfe – německá křesťanská organizace pro pomoc dětem žilo v roce 2009 na Haiti, a to především v hlavním městě Port-au-Prince, v rodinách vyšších a středních vrstev v roli domácích otroků asi 300 000 dětí, jako takzvaní Restavěks (u někoho zůstávat). Krátce po zemětřesení 12. ledna 2010 bylo zatčeno deset Američanů, kteří se pokusili z Haiti ilegálně odvézt 33 dětí. Za jakým asi účelem ? Také v USA miznou i dnes z ulic, podle tajných zpráv, desetitisíce lidí, již nikdo nepohřešuje a kteří jsou údajně drženi jako „otroci v domácnosti“.

Co to má společného s naším tématem ? Velmi mnoho ! Jestliže si položíme otázku:

„Proč tohle všichni ti Rothschildové, Rockefellerové a Gatesové tohoto světa dělají ?“

Je naprosto důležité pochopit, že to mohou jen proto, že se této hry účastní mnoho dalších lidí, kteří jejich systém podporují. Funguje to jen díky tomu, že se většina lidí radši dívá jinam a dělá, jako by o ničem nevěděla. Sociologové došli v posledních letech k přesvědčení, že zločiny nejčastěji páchají lidé, kteří vůbec nejsou psychicky nemocní. Zločiny nejsou v naší historii nic výjimečného, naopak byly odjakživa obvyklou součástí dějin lidstva. Kongo, Rwanda a bývalá Jugoslávie – to je pouze několik aktuálních příkladů. Od toho, co činí ilumináti (a především od toho, co ještě mají v plánu), se odlišují pouze rozsahem a vnějším zaobalením svých akcí. Obsah zůstává tentýž. Psychologové pomocí experimentů dokázali, že většina lidí je ochotná mučit jiné, jestliže jim vsugerují okolnosti, že je to namístě. V suterénu univerzity ve Stanfordu zřídili v roce 1961 vězení a několika studentům určili role vězňů, jiným role hlídačů. Po pár dnech začali dozorci vězně mučit. Vyvinuli metody, jejichž prostřednictvím získávali kontrolu nad vězni a mohli zastavit případnou vzpouru: rozdělovali a odebírali privilegia. Trestali vězně tím, že je nechali dělat kliky nebo jim sebrali oblečení a postele. Velká část trestanců zareagovala vážnými psychickými problémy. Studie je známá jako Milgramův experiment a byla vícekrát zfilmována.
Genocida Arménů (1915-1916), Židů (1939-1945)nebo Tutsiů (1994) se podle mého názoru odlišuje jen velmi málo od toho, oč usilují krok za krokem tajní vládci světa se stovky miliony dolarů. S výjimkou jednoho nepatrného bodu: mezinárodní společenství států nemůže jejich počínání odsoudit, protože Spojené národy (OSN) ve druhém článku definují genocidu jako „jedno z následujících jednání, spáchané se záměrem zcela, nebo částečně, zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“:

– usmrcení příslušníka skupiny
– způsobení těžkých tělesných nebo duševních škod příslušníkovi skupiny
– úmyslné podmanění za životních podmínek, které směřují k úplné nebo částečné fyzické likvidaci skupiny
– přijetí opatření směřujících k zabránění porodnosti
– násilné přemisťování dětí z určité skupiny do jiné

Plány iluminátů se nezaměřují proti určité „národní, etnické, rasové nebo náboženské skupině“. Míří na všechny lidi, již jim nepřinášejí žádný užitek a neúčastní se hry podle pravidel, které určili sami. Míří na „nečisté“‘. Odpovězme si nyní na otázku – PROČ: Činí tak, neboť mohou a nikdo jim v tom nebrání ! Jiná otázka, která se v této souvislosti opakovaně přímo nabízí, zní:

„Ale jestliže znečistí vzduch, vodu a půdu, jak z toho sami mohou vyváznout bez důsledků ?“ To nevím ! Myslím, že je to čirá nerozvážnost, arogance, přeceňování se a ztráta kontaktu s realitou. Nazvěte to, jak chcete – funguje to podle principu „zavřít oči a jít dál.“

Každý doufá, že nebude postižen, protože sám sebe považuje za něco zvláštního a výjimečného. Je to tak v pouličním provozu, při krádežích, daňových únicích a… výčet by mohl pokračovat do nekonečna. Každý si myslí, že jemu se neštěstí vyhne – přinejmenším tehdy, jestliže mu nechybí sebedůvěra a má v zásobě náhradní plán. Nejbohatší lidé světa mají v Kanadě, daleko od veškeré civilizace rozsáhlé pozemky. Právě tam si mnozí superboháči během uplynulých desetiletí vybudovali svá útočiště pro okamžiky, kdy přejde den D, a to včetně bunkrů a podzemních měst. V roce 2011 existuje roztroušeno po celém světě asi 120 podzemních měst, ve kterých může dlouhodobě přežít několik sto tisíc lidí – například v případě atomové války, pádu meteoritu, při přírodních katastrofách nebo útoku jedovatým plynem (za účelem zdecimování velkých mas lidí). Norsko zřídilo společně s nadací Billa a Melindy Gatesových v oblasti věčného ledu ve Svalbardu (Špicberky) semennou banku, v níž je uloženo více než 450 tisíc semen různých druhů rostlin z celého světa. Bill Gates financoval toto zařízení s 200 miliony norských korun, tedy asi 25 milionů eur. Jeho společnost Global Crop Diversity Trust je úzce napojená na Organizaci spojených národů a těší se její podpoře. Vládnoucí kruhy nepochybně počítají s katastrofou, jež
by mohla zničit velkou část života na naší planetě. Kde se hobluje, lítají ovšem také třísky. Elita zřejmě předpokládá, že to přežije a vše poté nastaví tak, jak bude sama považovat za správné. Zní to bláznivě ? Ano, domnívám se, že to tak může vypadat.

Jeden komentář: “Michael Morris CO neSMÍTE VĚDĚT ! část 3”

  1. Hana Juráňová napsal:

    Bohužel to nemůžeme nijak ovlivnit, jen čekat kdy ta smrt přijde 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Panenky z Háčku

Pořiďte si vlastní ručně háčkovanou panenku.

TOPlist